111 C 9/2020

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Růženou Janečkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 35.000 Kč s příslušenstvím a 188.443 Kč o vzájemném návrhu na zaplacení 500.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 35.000 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 1. 2016 do zaplacení a dále částku 154.325 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba tak, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci i částku 34.118 Kč, se zamítá.

III. Vzájemný návrh žalovaného tak, aby byl žalobce povinen zaplatit žalovanému částku 500.000 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 8 % ročně z této částky od 20. 6. 2012, tj. 320.000 Kč, celkem částku 820.000 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 106.893 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Podanou žalobou domáhal se žalobce, aby žalovanému byla jednak uložena povinnost zaplatit mu částku 35.000 Kč, která zbývá k úhradě z částky 100.000 Kč, kterou žalobce zapůjčil žalovanému s tím, že žalovaný se v listině ze dne 30. 1. 2015 zavázal uhradit částku 35.000 Kč do 31. 12. 2015. Dále se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 154.325 Kč a částku 34.118 Kč. K tomu žalobce vylíčil, že žalovaný ode dne 20. 6. 2012 užíval tahač návěsu tovární značky Renault Magnum E-TECH 440, výrobního čísla [číslo], [registrační značka] a návěs [příjmení], [registrační značka], které jsou ve vlastnictví žalobce (dále jen předmětná vozidla či předmětné vozidlo a návěs). Dle žalobce k převodu předmětného vozidla a návěsu došlo na žádost žalovaného, nebyla uzavřena žádná kupní smlouva, vozidla byla převedena bezplatně, žalobce chtěl vyhovět žádosti žalovaného. Žalovaný byl oprávněn činit jménem žalobce veškeré právní kroky týkající se předmětného vozidla a zavázal se hradit poplatky v souvislosti s jeho provozem. Dne 1. 12. 2019 bylo předmětné vozidlo předáno do dispozice žalobce a dne 23. 11. 2019 byl do dispozice žalobce předán návěs. Žalovaný nepodal daňová přiznání k silniční dani za užívání předmětného vozidla a návěsu, ačkoliv k tomu byl zmocněn. Žalobce se to dozvěděl v roce 2019, podal daňová přiznání k silniční dani za rok 2016, 2017, 2018 a 2019. Žalobce v tomto období předmětná vozidla neužíval, užíval je žalovaný v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobce na silniční dani týkající se předmětných vozidel zaplatil celkem částku 154.325 Kč a za pozdní podání daňových přiznání na pokutách a úrocích z prodlení celkem částku 34.118 Kč. K úhradě dlužných částek 35.000 Kč a 188.443 Kč byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 28. 1. 2020, která byla doručena dne 4. 2. 2020. Žalovaný dosud ničeho neuhradil.

2. Žalovaný žalobcův nárok neuznal s tím, že tento se nezakládá na pravdě. Tvrdil, že je to naopak žalobce, který mu dluží 500.000 Kč s úroky ode dne 20. 6. 2012, kdy si od něho dle kupní smlouvy zakoupil tahač návěsů zn. Renault a návěs zn. Kögel Cena za prodaná vozidla byla stanovena vzájemnou dohodou a splatnost byla stranami domluvena do 10 pracovních dnů. Dosud mu žalobce nezaplatil žádnou částku, celková dlužná částka činí 820.000 Kč, tj. kupní cena 500.000 Kč a úroky z prodlení od 20. 6. 2012 ve výši 8 % z dlužné částky za každý rok, tedy 320.000 Kč. Žalovaný se proto vzájemným návrhem domáhá po žalobci zaplacení částky 500.000 Kč s příslušenstvím. Žalovaný nerozporuje dlužnou částku 35.000 Kč, když tato může být zaplacena z kupní ceny uvedené dopravní techniky. <b>Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění:</b> 3. Z listiny datované 30. 1. 2015 (čl. 5 spisu), že tato je podepsána oběma účastníky a v obsahu se uvádí, že dne 30. 1. 2015 bylo předáno p. [celé jméno žalobce] [anonymizováno] panem [celé jméno žalovaného] 40.000 Kč a zbývá doplatit 35.000 Kč, toto bude v nejkratším možném termínu vráceno, nejpozději do 31. 12. 2015.

4. Z listin označených jako kupní smlouva, datovaných 20. 6. 2012 (čl. 68, 69 spisu + originály v přílohové obálce), že v jejich obsahu se uvádí, že žalovaný v postavení prodávajícího a žalobce jako kupující uzavřeli po vzájemné dohodě uvedeného dne tyto kupní smlouvy, dle kterých do svého vlastnictví kupující kupuje předmětná vozidla, tj. tahač návěsů tovární značky Renault Magnum E-TECH 440, [registrační značka] a návěs [příjmení], [registrační značka]. V obsahu těchto smluv není uvedena kupní cena. V této souvislosti je třeba zmínit, že žalobce uvedl, že takovéto listiny nikdy nepodepisoval, nejedná se o jeho podpisy.

5. Z plné moci datované 20. 6. 2012, že tuto sepsali účastníci, kdy v obsahu se uvádí, že žalobce zmocňuje žalovaného k neomezenému užívání tahače návěsu tovární značky Renault Magnum E-TECH 440, výrobního čísla [číslo], [registrační značka], na dobu neurčitou od podpisu této plné moci. Žalovaný byl oprávněn vozidlo užívat na území ČR, vycestovat s ním do jiného státu, užívat ho i prostřednictvím svých zaměstnanců pro vycestování mimo území ČR. Žalovaný byl dále oprávněn jménem vlastníka vozidla činit veškeré právní úkony týkající se vozidla, zejména byl oprávněn vozidlo dále pronajmout třetí osobě, respektive dát do jakéhokoliv užívání, hradit poplatky v souvislosti s provozem vozidla a jeho používáním i mimo území ČR.

6. Z přiznání k dani silniční za kalendářní rok 2016, 2017, 2018 a 2019, že tato přiznání podával žalobce. Za roky 2016 a 2017 se přiznání týkala vozidla [registrační značka] a vyúčtování činilo vždy 27.300 Kč. Za rok 2018 a 2019 se přiznání týkala vozidel [registrační značka] a [anonymizováno] [číslo] a vyúčtování za rok 2018 činila celkem 51.000 Kč a za rok 2019 činila celkem 48.725 Kč.

7. Z platebního výměru na pokutu za opožděné tvrzení daně za zdaňovací období 2016, 2017, 2018, že za opožděné podání daňového přiznání k dani silniční za uvedená zdaňovací období byla žalobci vyměřena pokuta v celkové výši 5.280 Kč.

8. Z platebního výměru na úrok z prodlení za zdaňovací období 2016 včetně výpočtu úroků z prodlení, za zdaňovací období 2017 včetně výpočtu úroku z prodlení a za zdaňovací období 2018 včetně výpočtu úroku z prodlení, že za prodlení s úhradou daňových povinností za uvedená zdaňovací období byl žalobci předepsán úrok z prodlení v celkové výši 28.838 Kč.

9. Z dokladu o přijaté platbě v hotovosti z 23. 9. 2019, z 15. 1. 2020, z 6. 11. 2019, že žalobce zaplatil finančnímu úřadu částku 105.600 Kč, 48.725 Kč a 34.118 Kč s tím, že jako účel platby se vždy uvádí„ daň silniční“.

10. Ze sdělení o převzetí právního zastoupení z 28. 1. 2020 včetně dodejky, že zástupce žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky 35.000 Kč, sděloval mu, že vlastníkem vozidla Renault Magnum E-TECH 440, výrobního čísla [číslo], [registrační značka], je žalobce, který v souvislosti s tímto vlastnictvím podal daňová přiznání k silniční dani za rok 2016, 2017, 2018 a 2019 a zdůraznil, že předmětné vozidlo bylo užíváno žalovaným, který se zavázal hradit poplatky v souvislosti s jeho provozováním. Žalobce zaplatil na silniční dani částku 188.443 Kč a žádá její úhradu od žalovaného.

11. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu České kanceláře pojistitelů z 21. 5. 2020, že žalobce byl vyzýván k úhradě částky 31.828 Kč z důvodu, že vozidlo [registrační značka] nebylo v období 2. 12. 2019 – 26. 1. 2020 pojištěno.

12. Z výpisu žalovaného z živnostenského rejstříku a z výpisu firmy [právnická osoba] z živnostenského rejstříku, že žalovaný jako podnikající fyzická osoba má, mimo jiné, předmět podnikání – silniční motorová doprava a je jediným vlastníkem a jednatelem obchodní firmy [právnická osoba] s předmětem podnikání zasilatelství. V obou případech je platnost oprávnění na dobu neurčitou, přerušení provozování živnosti oznámené podnikatelem bylo pouze v období od 4. 12. 2019 do 31. 12. 2019.

13. Ze sdělení Městského úřadu Havlíčkův Brod z 15. 9. 2021 (čl. 76, 77 spisu), že vozidlo tovární značky Kögel SN 24P, [registrační značka] nebylo v období od roku 2012 do roku 2020 vyřazeno z provozu. Nákladní vozidlo tovární značky Renault Magnum E-TECH, [registrační značka] bylo v době od 30. 3. 2012 do 30. 3. 2012 a v době od 22. 4. 2013 do 25. 1. 2018 vyřazeno z provozu, o ukončení vyřazení požádala osoba, která zastupovala žalobce na základě plné moci.

14. Ze sdělení Městského úřadu Havlíčkův Brod z 8. 10. 2021 (čl. 79 spisu), ze žádosti o zápis změn údajů v registru silničních vozidel z 25. 1. 2018, z plné moci z 22. 4. 2013 a z příjmového pokladního dokladu z 25. 1. 2018, že žádost o ukončení vyřazení vozidla tovární značky Renault Magnum E-TECH, [registrační značka], dne 25. 1. 2018 podával žalovaný na základě plné moci od žalobce, která platila od 22. 4. 2013 neomezeně.

15. Z účastnické výpovědi žalobce, že v červnu 2012 byl u žalovaného ještě zaměstnán, ten za ním přišel, jestli by nešlo ta předmětná vozidla, přepsat na něho, protože žalovaný měl exekuce. Chtěl udělat dobře, aby žalovaný o ta vozidla nepřišel a on jako jeho zaměstnanec měl s čím jezdit. Asi po ¾ roce u žalovaného ukončil práci, on poté asi za týden za ním přišel, že chce vozidla převést zpět. Protože žalobci dlužil peníze, tak se domluvili, že mu vozidla vrátí, až mu zaplatí. Žalobce měl vozidla v tzv. depozitu, od vozidel neměl žádné doklady. Žalobce byl ale po celou dobu registrován jako majitel a provozovatel předmětných vozidel. Pokud se na něho obraceli z úřadu, proč je vozidlo v tom depozitu tak dlouho, takto sdělil žalovanému a ten to vyřídil, tedy že se vozidlo opravuje. Předtím ještě žalovaný přišel, jestli by mu žalobce nepodepsal plnou moc, aby si mohl vozidlo z depozitu vyzvednout, pokud by našel někoho, kdo by s ním jezdil. Plnou moc mu žalobce podepsal. Dál se žalobce již o nic nestaral a následně mu přišly ty platby z finančního úřadu, jak líčí v žalobě. Žalobce vůbec nevěděl, že ta technika byla z depozita vyzvednuta, neměl tušení, že jsou vozidla provozována, to se dozvěděl až od toho finančáku. Žalobce se dozvěděl, že v tom období 2013, 2014 a 2015 bylo auto v depozitu, ale návěs tam žalovaný vůbec nedal. Žalobce uvedl, že by v žádném případě nesouhlasil s nějakou koupí těch vozidel, k čemu by je potřeboval. Nepamatuje si, že by se žalovaným podepisoval nějaké kupní smlouvy.

16. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], že se s oběma účastníky zná. Je to již dost dlouho, takže přesné datum neví, ale byla to jakási dohoda o převedení vozidla, rozhodně to nebyl prodej a důvodem bylo, aby žalovanému vozidla nezabavili, měl nějaká soudní řešení. Určitě nikdo nic nikomu neplatil, o ničem takovém svědek neví, prodej to rozhodně nebyl. V tu dobu vozidla provozována byla, protože s nimi jezdil žalobce, pak skončil a neměl s nimi kdo jezdit. Svědek neví nic o žádných kupních smlouvách, nebyl přítomen, že by se nějaké takové smlouvy podepisovaly. Nebyl nikdy přítomen u nějakého dohadování ohledně silniční daně. Se žalovaným se zná spoustu let, tvrdil, že je jeho kamarád. Co se v období let 2013 - 2019 stalo s tahačem a návěsem, tak svědek ví, že byly odstavené a od roku 2018 po nabídkách od žalovaného začal s tahačem jezdit svědek, byl u žalovaného v pracovním poměru. Žalovaný chtěl od žalobce vrátit vozidla zpět, ten mu je ale zpět nepřevedl, protože mu žalovaný dlužil, několik let se takto dohadovali, žalobce chtěl, aby žalovaný vyrovnal své dluhy, pak by mu vozidla dal zpět bezúplatně. Žalobce se snažil vozidla zpeněžit, vzal si vozidla asi začátkem roku 2018, to byl ten značný dluh u finančního úřadu. S vozidlem svědek jezdil asi rok, než došlo k tomu, že si žalobce vzal to vozidlo zpět, bylo to asi v roce 2019. Co se týká realizace toho převzetí vozidla zpět žalobcem, takto probíhalo tak, že se účastníci mezi sebou dohadovali, žalovaný ta vozidla vydat nechtěl, žalobce oslovil i policii, ta s tím ale nechtěla nic mít a nakonec žalovaný vydal klíčky od vozidel žalobci. <b>Provedeným dokazováním považuje soud za prokázané následující skutečnosti:</b> 17. Mezi stranami není sporu o tom, že žalovaný dluží žalobci částku 35.000 Kč, jak je zřejmé i z výše vypsaných listin.

18. Sporná nebyla ani skutečnost, že žalobce byl po celou rozhodnou dobu, tj. rok 2016, 2017, 2018 a 2019, a dosud je, registrován jako vlastník a provozovatel tahače návěsu tovární značky Renault Magnum E-TECH 440, výrobního čísla [číslo], [registrační značka] a návěsu Kögel, [registrační značka].

19. Z provedeného dokazování je zřejmé, že v rozhodném období s předmětnými vozidly disponoval žalovaný. Ohledně dispozice s tahačem návěsu tovární značky Renault, [registrační značka], měl žalovaný od žalobce plnou moc datovanou 20. 6. 2012 a dále i plnou moc datovanou 22. 4. 2013 pro uložení a vyzvednutí předmětného vozidla z depozita. Ohledně návěsu Kögel, [registrační značka] žalovaný žádnou plnou moc od žalobce neměl.

20. Prokázáno bylo, že návěs tovární značky Kögel SN 24P, [registrační značka] nebyl v období od roku 2012 do roku 2020 vyřazen z provozu. Tahač návěsu tovární značky Renault Magnum E-TECH, [registrační značka] byl v době od 30. 3. 2012 do 30. 3. 2012 a v době od 22. 4. 2013 do 25. 1. 2018 vyřazen z provozu, o ukončení vyřazení požádal žalovaný na základě plné moci od žalobce. Od roku 2018 jezdil s tahačem svědek [jméno] [příjmení], byl zaměstnancem žalovaného.

21. Žalobce podával přiznání k dani silniční za kalendářní rok 2016, 2017, 2018 a 2019. Za rok 2016 a 2017 se přiznání týkala jen návěsu [registrační značka] a vyúčtování činilo pokaždé 27.300 Kč, tj. 54.600 Kč, za rok 2018 a 2019 se přiznání týkala obou předmětných vozidel, tj. [registrační značka] a [anonymizováno] [číslo] a vyúčtování za rok 2018 činila celkem 51.000 Kč a za rok 2019 činila celkem 48.725 Kč. Žalobce tyto částky uhradil příslušnému finančnímu úřadu. Žalobce uhradil finančnímu úřadu i úrok z prodlení v celkové výši 28.838 Kč za prodlení s úhradou daňových povinností za uvedená zdaňovací období a rovněž i vyměřenou pokutu v celkové výši 5.280 Kč za opožděné podání daňového přiznání k dani silniční za uvedená zdaňovací období.

22. V provedeném dokazování má pak oporu tvrzení žalobce, že předmětná vozidla byla převedena bezúplatně za účelem dosáhnout toho, aby v registru silničních vozidel byl na místo žalovaného zapsán jako vlastník a provozovatel žalobce. Vůle účastníků nesměřovala k uzavření kupních smluv, ale pouze k dosažení změny zápisu v registru silničních vozidel. <b>Na základě prokázaného skutkového stavu, činí soud následující závěry:</b> 23. Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, je registr silničních vozidel informačním systémem veřejné správy podle zvláštního zákona, jehož správcem je ministerstvo, registr silničních vozidel obsahuje evidenci silničních vozidel, vlastníků a provozovatelů těchto vozidel. Podle § 9 citov. zákona, zápis změny provozovatele silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností na základě společné žádosti vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla.

24. Co se týká kupních smluv, soud v souladu s ust. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, postupoval podle ust. § 588 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platný v době, kdy mělo dojít k jejich uzavření. Dle tohoto ustanovení je ke vzniku kupní smlouvy třeba, aby se její účastníci dohodli na podstatných náležitostech, tj. na předmětu koupě a na kupní ceně. Žalovaným předkládané listiny označené jako kupní smlouvy, tak nesplňují zákonné předpoklady ke vzniku kupní smlouvy. Otázkou, zda podpisy žalobce na těchto listinách jsou pravé, tak bylo bezpředmětné se zabývat.

25. Vzájemný návrh žalovaného na zaplacení kupních cen s příslušenstvím bylo tak na místě jako nedůvodný zamítnout. Žalovaný tvrdil existenci kupní smlouvy (nikoliv 2 smluv) ze dne 20. 6. 2012, cenu stanovenou dohodou v celkové výši 500.000 Kč a domluvenou splatnost do 10 pracovních dnů. Námitka promlčení vznesená žalobcem by tak byla důvodná, i kdyby žalovaný tvrdil a nabízel důkazy o existenci takovéto kupní smlouvy v jiné formě než písemné – viz § 101 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.

26. Podle ustanovení § 4 odst. 1) písm. a) zákona č. 16/1993 Sb. o silniční dani, je poplatníkem daně ten, kdo je jako provozovatel vozidla zapsán v technickém průkazu vozidla.

27. V posuzované věci nebylo sporné, že v rozhodném období, tj. rok 2016, 2017, 2018, 2019 to byl žalobce. Žalobce proto tížila povinnost řádně a včas podat daňová přiznání a uhradit vyměřenou daň. Ve vztahu k příslušnému finančnímu úřadu žalobce nesl zodpovědnost za splnění této zákonem stanovené povinnosti. Bylo na žalobci, aby této povinnosti dostál, a nic na tom nemění ani skutečnost, že dle plné moci ze dne 20. 6. 2012 byl ohledně tahače návěsu Renault Magnum E-TECH 440, [registrační značka] oprávněn (nikoliv povinen) hradit poplatky v souvislosti s provozem vozidla žalovaný.

28. Vzhledem k tomu, že žalovaný měl v rozhodném období předmětná vozidla ve svém držení a tato používal v rámci své podnikatelské činnosti, je důvodný závěr, že tak zcela nepochybně získal majetkový prospěch ve smyslu ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle odst. 1 citov. paragrafu, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V posuzované věci jde o částku 154.325 Kč, kterou žalobce zaplatil na silniční dani. K tíži žalovaného ale nelze přičíst částky 5.280 Kč a 28.838 Kč, které žalobce zaplatil na pokutách a úrocích z prodlení, a to z důvodů shora vyložených.

29. S ohledem na shora uvedené soud tedy shledal žalobu důvodnou co do nesporné částky 35.000 Kč a částky 154.325 Kč, v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Co do částky v celkové výši 34.118 Kč žalobu zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval v případě žalobního nároku dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy vzal v úvahu úspěch žalobce ve výši 85 % (žalováno 223.443 Kč, zamítnuto 34.118 Kč), úspěch žalovaného ve výši 15 % a přiznal žalobci nárok na 70 % mu vzniklých nákladů řízení. Náklady řízení žalobce představovaly náklady na právní zastoupení, kdy bylo přiznáno v souladu s vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, 9x 9.220 Kč za 9 úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 7 bod 6. cit. vyhl.), a to převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba, vyjádření k odporu z 15. 6. 2020, jednání s klientem přesahující jednu hodinu 29. 8. 2020, doplnění tvrzení a dokazování z 27. 9. 2021, účast na jednání před soudem ve dnech 12. 9. 2020, 30. 8. 2021, 1. 12. 2021. Dále dle § 13 citov. vyhl. paušální náhrady 9x po 300 Kč, náhrada cestovních výdajů ve výši 3.834 Kč a za ztrátu času 1.800 Kč Celkem tedy částka 91.314 Kč z toho 70 % činí 63.920 Kč a k tomu soudní poplatek 11.173 Kč, tj. částka 75.093 Kč.

31. V případě vzájemného nároku o nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení, a to v celkové výši 31.800 Kč. Ty představovaly náklady jeho právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), což je odměna za 3 úkony právní služby po 10.300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. d), g, § 7 bod 6., advokátního tarifu) za sepis a podání vyjádření k výzvě soudu, za účast u jednání soudu 30. 8. 2021 a 1. 12. 2021. Dále dle § 13 citov. vyhl. paušální náhrady 3x po 300 Kč. Soud nemohl přiznat úkony za převzetí a přípravu věci, za jednání s klientem přesahující jednu hodinu 29. 8. 2020, za doplnění tvrzení a dokazování z 27. 9. 2021, neboť v posuzované věci advokát již žalobce zastupoval, porada s klientem se týkala věci vedené pod sp. zn. 111 C 9/2020 jako celku, nikoliv jen vzájemného návrhu, rovněž tak doplnění tvrzení a důkazů z 27. 9. 2021.

32. Žalovaný je povinen plnit v pariční lhůtě, tedy v obvyklé lhůtě tří dnů dle § 160 odst. 1 o.s.ř. a náklady řízení do rukou zástupce žalobce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.