117 C 10/2020

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr Bc Hany Stuchlíkové a přísedících přísedící ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované a žalované 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 60.692 Kč s příslušenstvím

I. Žalované jsou povinny zaplatit žalobci částku 60.692 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 60.692 Kč za dobu od 16. 6. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, s tím, že plněním jedné ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhé žalované.

II. Každá ze žalovaných je povinna nahradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 7.416,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobce se žalobou podanou dne 30. 7. 2020 a opravenou dne 7. 9. 2020 domáhal po žalovaných zaplacení částky 60.692 Kč s příslušenstvím, které v žalobě vyčíslil. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaná 1. uzavřela s žalobcem dohodu o způsobu náhrady škody způsobené zaměstnancem ze dne 21. 2. 2018, na základě které měla žalovaná 1. uhradit svůj dluh vůči žalobci ve výši 105.692 Kč v pravidelných splátkách ve výši 3.000 Kč vždy k 15. dni v měsíci počínaje červnem 2018, a to pod ztrátou výhody splátek, žalovaná dosud uhradila částku 45.000 Kč, ale od měsíce března 2019 neuhradila žalovaná 1. ani jednu splátku, zůstatek dlužné částky tak činí 60.692 Kč. Žalovaná 2. se v dohodě o způsobu náhrady škody způsobené zaměstnancem ze dne 21. 2. 2018 jako ručitel zavázala, že pokud žalovaná 1. nesplní svůj dluh vůči žalobci, uhradí tento dluh žalobci žalovaná 2., která byla k úhradě dluhu vyzvána dne 1. 7. 2020. Avšak i přesto zůstala žalovaná částka neuhrazena.

2. Soud vyzval žalované i žalobce, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a poučil je, že v případě, že soudu své stanovisko v určené lhůtě nesdělí, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Vzhledem k tomu, že ani jeden z účastníků na výzvu soudu nereagoval, soud mohl ve věci rozhodnout, aniž nařídil jednání.

3. Z listinných důkazů, které žalobce předložil k prokázání svých skutkových tvrzení, učinil soud následující skutková zjištění: -) z dohody o způsobu náhrady škody způsobené zaměstnancem, ze dne 21. 2. 2018 uzavřel žalobce a žalovaná 1. dohodu, v níž se žalovaná 1. zavázala žalobci uhradit částku 105.692 Kč, v pravidelných splátkách ve výši 3.000 Kč vždy k 15. dni v měsíci počínaje březnem 2018, a to pod ztrátou výhody splátek, s tím že tento dluh žalované 1. představuje schodek na svěřených hodnotách a žalovaná 1. v této dohodě také uznala tento svůj závazek vůči žalobci co do důvodu i výše a zavázala se jej uhradit; dále tato dohoda obsahuje prohlášení žalované 2., že v případě, že žalovaná 1. nesplní svůj dluh vůči žalobci, zavazuje se tento dluh žalobci uhradit za žalovanou 1., -) z výpisu splátek, že žalobce eviduje za žalovanou 1. dluh ve výši 60.692 Kč, přičemž poslední splátka byla uhrazena za měsíc květen 2019, -) z dopisu ze dne 1. 7. 2020, že byla žalovaná 2. vyzvána právním zástupcem žalobce ke splnění ručitelského závazku, -) z předžalobní výzvy ze dne 23. 6. 2020, že žalobce vyzval žalovanou 1. k úhradě dlužné částky, přičemž žalovaná byla upozorněna na možnost soudního sporu.

4. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá nároků z dohody o způsobu náhrady škody dne 21. 2. 2018 - dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 5. 2018, (dále jen„ zák. práce“) a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2018 (dále jen„ o.z.“).

5. Podle § 250 odst. 1 zák. práce je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

6. Byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dále jen„ dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty“), za které se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, je povinen nahradit zaměstnavateli schodek vzniklý na těchto hodnotách (srov. § 252 odst. 1 zák. práce).

7. Podle ustanovení § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

8. Uznání dluhu je jednostranný právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli, který lze učinit až poté, co dluh vznikl. Zákon nevyžaduje, aby se dlužník v uznávacím projevu zavázal k plnění, nýbrž stačí, že z obsahu písemného projevu je zřejmé, že si je své povinnosti k plnění vědom. Není také nezbytné uvést výslovně důvod dluhu přímo v uznávacím projevu, avšak uznávací projev musí obsahovat takové údaje, z nichž za případné pomoci výkladu důvod dluhu nepochybně vyplývá. Uvedení důvodu dluhu znamená označení, jakého dluhu se uznání týká nebo v čem dluh (skutkově) spočívá. Výše označeného dluhu musí být vyjádřena tak, aby byla objektivně určitelná. Nestačí, ví-li dlužník i věřitel, o jaký dluh a v jaké výši se jedná, nýbrž - vzhledem k obligatorní písemné formě úkonu - musí být tyto údaje obsaženy v písemném projevu vůle nebo alespoň z něj musí bez pochybností vyplývat.

9. Kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat (srov. § 2018 odst. 1 o.z.).

10. Na základě výsledků provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou 1. byla sjednána dohoda o způsobu náhrady škody způsobené zaměstnancem, na základě této dohody byla žalovaná povinna uhradit žalobci dluh v celkové výši 105.692 Kč, který v této dohodě uznala co do důvodu i výše, tento dluh se žalovaná zavázala uhradit v měsíčních splátkách ve výši 3.000 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek, v této dohodě současně žalovaná 2. prohlásila, že v případě, že žalovaná 1. svůj dluh neuhradí, uhradí jej žalobci za žalovanou 1. ona, žalovaná 1. nehradila splátky řádně a včas (dle tvrzení žalobce, které však žalovaná nijak nepopírala a zůstala v řízení zcela nečinná) a vznikl jí tak dluh ve výši 60.692 Kč, žalovaná 2. tedy byla vyzvána k úhradě dluhu za žalovanou 1., avšak ani ona tento dluh (dle tvrzení žalobce, které však žalovaná nijak nepopírala a zůstala v řízení zcela nečinná) neuhradila. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovaným žalovanou částku žalobci uhradit a to v souladu s ručitelským prohlášením žalované 2. tak, že plněním jedné ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhé žalované, a žalobci přiznal i právo na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť žalovaná 1. byla v prodlení s plněním peněžitého závazku, a to ode dne následujícího po dni splatnosti splátky za červen 2019, která zůstala neuhrazena, tj. od 16. 6. 2019.

11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Ty představovaly náklady vynaložené žalobcem na úhradu soudního poplatku ve výši 3.035 Kč, dále pak náklady jeho právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), t.j. odměna za 2 úkony právní služby po 3.540 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu za převzetí zastoupení a písemné podání – žaloba), dále odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 1.770 Kč (srov. § 11 odst. 2 písm. h) za jednoduchou výzvu k plnění), a 3x náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu)). Advokátu byla podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. dále přiznána 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.048 Kč Náklady řízení v celkové výši 14.833 Kč jsou žalované povinny nahradit žalobci k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to každá jednu polovinu (tj. 7.416,50 Kč), neboť mezi nimi nejde o nerozlučné společenství ve smyslu § 91 odst. 2 o.s.ř.

12. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., tj. v délce tří dnů.