118 C 4/2026

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Prachařovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 41.703 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 31.000 Kč od 16. 12. 2025 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá té v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 2.576 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 2.576 Kč ve výši 11,5 % ročně od 16. 12. 2025 do zaplacení, částky ve výši 2.655,74 Kč, úroku ve výši 7,98 % p. a. z částky 31.000 Kč od 16. 12. 2025 do 8. 1. 2026, úroku ve výši 11,5 % p. a. z částky 31.000 Kč od 9. 1. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 16. 12. 2025 dosáhne částky 115.891,20 Kč.

III. Řízení se v té části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 5.048 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5.048 Kč od 16. 12. 2025 do zaplacení, zaplacení částky ve výši 423,70 Kč a dalšího úroku ve výši 65,39 % ročně z částky 31.000 Kč od 16. 12. 2025 do 8. 1. 2026, zastavuje.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 4.155 Kč k rukám advokátky , Jméno advokátky, , sídlem , adresa, , a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 41.703 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila především tím, že žalobce jakožto poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřel se žalovaným dne 5. 9. 2025 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytl částku 31.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem a dalšími platbami ve 48 měsíčních splátkách, přičemž součástí splátek byla i úhrada za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr; před uzavřením smlouvy žalobce ověřoval úvěruschopnost žalovaného zejména na základě údajů o jeho příjmech a výdajích, údajů z registrů NRKI a SOLUS a dalších podkladů, přičemž dospěl k závěru o dostatečné schopnosti žalovaného úvěr splácet; žalovaný byl seznámen s podmínkami úvěru, výší splátek i celkovou částkou, kterou se zavázal uhradit, avšak své povinnosti neplnil, neuhradil žádnou splátku, čímž se dostal do prodlení, v jehož důsledku žalobci vzniklo právo na smluvní pokuty a náhradu nákladů spojených s prodlením, a následně došlo podle smlouvy ke dni 14. 12. 2025 k zesplatnění celého úvěru, kdy se stala splatnou dosud neuhrazená jistina včetně úroků; ani poté žalovaný svůj dluh přes výzvy žalobce neuhradil, a proto se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky tvořené zejména nesplacenou jistinou, úroky, smluvními pokutami, náklady vymáhání a úhradou za pojištění, přičemž v průběhu řízení žalobce částečně vzal žalobu zpět a snížil uplatněný nárok zejména úpravou výše smluvních úroků a smluvní pokuty.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání, během kterého provedl řadu listinných důkazů. Žalovaný se k jednání nedostavil, ač byl k jednání řádně předvolán, o odročení nepožádal, proto soud jednal v jeho nepřítomnosti.

4. Ještě před konáním samotného jednání vzala žalobkyně svým podáním ze dne 27. 4. 2026 žalobu částečně zpět. Soud tedy postupoval v souladu s § 96 zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a řízení v požadovaném rozsahu (výrok III.) zastavil.

5. Soud provedl dokazování a učinil následující skutková zjištění:

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 5. 9. 2025 a informaci o pojištění vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 31.000 Kč se 48měsíčními splátkami 2.293 Kč, pevnou roční nominální úrokovou sazbou 73,37 % p. a., předpokládaným RPSN 103,84 % a celkovou částkou k zaplacení 96.676 Kč; sjednáno bylo pojištění schopnosti splácet. Smlouva upravuje zesplatnění při prodlení 65 dní, vznik nové jistiny a smluvní pokutu 0,1 % denně.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 2. 2026 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, vše s upozorněním na možnost soudního a exekučního vymáhání.

8. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný neuhradil na dluh do 9. 3. 2026 ničeho.

9. Dle přiložených výpisů měla žalobkyně lustrovat žalovaného v Nebankovním registru klientských informací (NRKI) a v registru SOLUS.

10. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla na účet č. , č. účtu, dne 5. 9. 2025 vyplacena částka 31.000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .

11. Z výzev ze dne 10. 11. 2025 a 11. 12. 2025 vyplývá, že žalobkyně opakovaně upozorňovala žalovaného na prodlení s úhradou splátek úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně v těchto výzvách požadovala náhradu nákladů spojených s prodlením a smluvní pokuty, současně upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru při prodlení 65 dnů.

12. Z oznámení ze dne 14. 12. 2025 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému okamžité zesplatnění všech závazků z úvěrové smlouvy č. , hodnota, z důvodu prodlení s úhradou splátky po dobu 65 dnů. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celkové částky 38.624 Kč.

13. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný dosahuje měsíčního příjmu ve výši 28.700 Kč, zatímco jeho celkové měsíční výdaje činí 9.794 Kč (z toho 4860 Kč životní minimum a 4.934 Kč náklady na bydlení). Po odečtení výdajů a rezervy ve výši 1 000 Kč jsou volné zdroje ke splácení vyčísleny na 17.906 Kč, žalovaný je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . v hlavním pracovním poměru, je svobodný.

14. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádnou pro věc podstatnou skutečnost.

15. Žalobkyně přes výzvu soudu nedoložila žádné další relevantní doklady, jimiž ověřovala schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr.

16. Po provedeném dokazování soud po skutkové stránce uzavřel, že účastníci řízení měli dne 5. 9. 2025 uzavřít smlouvu o úvěru č. , hodnota, , v níž si měli sjednat úvěr pro žalovaného ve výši 31.000 Kč (tato částka byla žalovanému dne 5. 9. 2025 skutečně vyplacena), který měl žalovaný splácet spolu se smluveným úrokem ve výši 73,37 % ročně v měsíčních splátkách po 2.293 Kč (tato částka v sobě zahrnuje i pojistné). Žalovaný nezaplatil na splátkách ničeho. Žalobkyně po porušení smluvních ujednání zesplatnila celý zbylý nesplacený úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě. Ani na základě předžalobní výzvy již žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho. Před uzavřením smlouvy měla žalobkyně k dispozici kartu klienta a v ní informaci o měsíčním příjmu žalovaného. Žádné výdaje žalovaného však žalobkyně neověřovala.

17. Z hlediska hmotného práva soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

18. Podle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

19. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

20. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, zdůraznil, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají pouze dlužníka, ale mají širší společenský dopad, neboť předlužení vede k zásahům do rodinných a sociálních vztahů a často i k insolvenčním řízením. Proto je na věřiteli, aby před poskytnutím úvěru odborně posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr smí být poskytnut jen tehdy, pokud z prověření vyplývá, že dlužník bude schopen úvěr řádně splácet. Neprověří-li věřitel úvěruschopnost dostatečně, nebo poskytne-li úvěr i přes negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná.

25. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče je obezřetnost spočívající v tom, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem, ale tyto údaje sám ověřuje, případně si je nechá doložit. Pokud tak nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dnes přestupku), za který mu může být uložena pokuta. Tento výklad odpovídá i rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-449/13, podle něhož má poskytovatel povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných a doložených informací; důkazní břemeno nese poskytovatel.

26. Z uvedené judikatury plyne, že povinnost prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr je jednoznačná a nelze ji vykládat volně. Nestačí pouhé nahlédnutí do registrů či spolehnutí se na prohlášení spotřebitele; je nutné porovnat jeho příjmy a výdaje a vyžádat si k tomu potřebné doklady.

27. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného v dostupných databázích. Ověřování úvěruschopnosti dlužníka toliko z databází je však dle závěru soudu nedostatečné, neboť samo o sobě dostatečně nemůže vypovídat o skutečné majetkové situaci dlužníka a jeho schopnosti splácet úvěr. Z provedeného dokazování je zřejmé, že posuzování splnění podmínky úvěruschopnosti žalovaného proběhlo ze strany žalobkyně nedostatečně. Žalobkyně měla k dispozici toliko údaj o měsíčním příjmu žalovaného. Skutečné výdaje žalovaného však žalobkyně nezjišťovala ani nikterak neověřovala. Dle soudu však při posuzování úvěruschopnosti nelze zcela rezignovat na povinnost žalobkyně jako poskytovatele úvěru dotázat se spotřebitele na jeho výdaje a tyto ověřit. Soud uzavřel, že žalobkyně nesplnila svoji povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, pročež předmětná smlouva je absolutně neplatná.

28. Nad rámec shora uvedeného soud podotýká, že při posuzování smluvních jednání soud nepřehlédl, že mezi stranami byla sjednána roční úroková sazba ve výši 73,37 %. S odkazem na ustálenou judikaturu NS ČR především rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spis. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spis. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 lze uzavřít, že hranice mravnosti úroku se pohybuje okolo trojnásobku úrokové míry obvyklé u bank a stanovené s ohledem na nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček. V daném případě byla však úroková sazba sjednána odpovídajíc jistě více než pětinásobku požadovaného. Za dané situace tak na místě hledět na smlouvu jako na absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o. z. Při řešení otázky případné moderace sjednaného úroku podle § 577 nutno konstatovat, že dané ustanovení hovoří o případné moderaci „nezákonného“ nikoli však nemravného ujednání, jako v tomto případě. Navíc i s odkazem na uvážení, zda by strany za standartních podmínek k tomu právnímu jednání vůbec přistoupily, je třeba konstatovat, že soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně staví své podnikatelské aktivity právě na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků a je v podstatě na sjednávání takových úroků založena. Je obecně známo, že žalobkyně poskytuje úvěry za, dalo by se říci, riskantních podmínek, z čehož pramení množství soudních sporů s jejími dlužníky, kteří nejsou schopni úvěr s vysokým úrokovým zatížením splácet. U žalobkyně se dlouhodobě „výchovný efekt“ soudního působení zcela míjí účinkem.

29. Jelikož předmětná smlouva je absolutně neplatná, žalobkyně má nárok toliko na vrácení bezdůvodného obohacení (§ 2993 o. z.). To představovalo částku 31.000 Kč jako jistinu poskytnutou žalovanému. Ze samotných tvrzení žalobkyně se totiž podává, že žalovaný nezaplatil žalobkyni na splátkách ničeho. Žalobkyně má tak nárok na nevrácenou jistinu ve výši 31.000 Kč. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku.

30. Úrok byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o. z. ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když ke zesplatnění úvěru došlo dne 16. 12. 2025.

31. Ve zbývající části soud žalobu ze shora vyložených důvodů zamítl. Jelikož smlouva byla absolutně neplatná, žalobkyni žádná další smluvní plnění nenáleží.

32. Pro úplnost je třeba zmínit rozhodovací praxe Krajského soudu v Hradci Králové, který se již v několika obdobných případech vyjádřil k postupu ohledně bezdůvodného obohacení (např. rozhodnutí sp. zn. 47 Co 114/2023 a další, která jsou žalobkyni jistě známa). Odvolací soud v daném případě uzavřel, že sjednaný úrok ve výši více než sedminásobku obvyklých bankovních sazeb je nemravný a ujednání o něm je neplatné. Zásadní právní závěr však spočívá v tom, že toto ujednání nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy – úrok je podstatnou náležitostí úvěrové smlouvy a žalobkyně by smlouvu bez tohoto ujednání neuzavřela. Proto neplatnost úrokového ujednání způsobila neplatnost celé smlouvy.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. o. s. ř. Z žalované částky (při nezohlednění částečného zpětvzetí, protože se jednalo o procesně zaviněný úkon žalobkyně) 41.703 Kč s příslušenstvím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit 31.000 Kč včetně příslušenství. Tedy žalobkyně byla v dané věci úspěšná z 74 %, ve zbývající části odpovídající zamítnutí žaloby pak byl úspěšný žalovaný. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů řízení, která odpovídá rozdílu zaznamenaného úspěchu (74 % - 26 % = 48 %).

34. V případě absolutního žalobního úspěchu by žalobkyni vznikl nárok na náhradu nákladů sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.086 Kč, nákladů právního zastoupení dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Ve věci byly učiněny tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) účtovány po 700 Kč dle § 14b dost. 1 advokátního tarifu a jeden úkon (účast u jednání dne 29. 5. 2026) po 2.580 Kč dle § 14b odst. 3 a § 7 bod 5 advokátního tarifu, dále náhrada hotových výdajů 3 x po 100 Kč dle § 14b odst. 2 advokátního tarifu a 1x po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu navýšené o DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad dle § 137 o. s. ř., celkem 8.656 Kč. Z celkové částky 8.656 Kč však žalobkyni byla přiznaná část odpovídající jejímu částečnému úspěchu ve věci 48 %, tedy 4.155 Kč.

35. Při stanovení částky určené k náhradě nákladů řízení soud nezohlednil dva úkony žalobkyně, a to částečné zpětvzetí žaloby a doplnění údajů o úvěry schopnosti žalovaného, neboť má zato, že tyto informace mohly a měly být obsaženy již v samotné žalobě a nelze tak s nimi dále nákladově zatěžovat žalované.

36. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce 15 dnů.