119 C 5/2021

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 8 222 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 8 222 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 3.12.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do nároku žalobce na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 8 222 Kč za dobu od 28.11.2020 do 2.12.2020 zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 11 811,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 8.6.2021 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 8 222 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Tvrdil, že žalovaný byl rozsudkem zdejšího soudu ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6.2.2020, sp. zn. 14 To 21/2020, uznán pravomocně vinným za to, že v době mezi 1.11.2017 a 15.11.2017 v [obec] záměrně zoral zemědělským pluhem část pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] (dále též pozemek) ve vlastnictví žalobce a zaoral a poškodil dva vytyčovací plastové mezníky, čímž žalobci způsobil škodu v celkové výši 10 893 Kč. Žalobce následně uvedl pozemek do původního stavu, kdy na většině jeho plochy založil nový trávník, za což vynaložil 8 222 Kč. Žalovaný však ani přes výzvu žalobci tyto náklady nezaplatil.

2. K námitkám žalovaného žalobce uvedl, že dle jeho názoru bylo výše uvedeným rozhodnutím prokázáno splnění všech zákonných předpokladů pro povinnost žalovaného k náhradě dané škody, když v něm bylo mimo jiné i konstatováno, že měla být tato náhrada žalobci přiznána již v rámci adhezního řízení. Žalovaný se pak v tomto řízení i v řízení trestním hájil tím, že zoral svůj pozemek, nikoli pozemek ve vlastnictví žalobce, fakticky tak nepopíral, že škodu způsobil, přičemž bylo v trestním řízení prokázáno, že zoral pozemek ve vlastnictví žalobce. Co se poté týče výše škody, byla prokázána jednak fakturou, jednak výpovědí svědkyně pí. [příjmení], kdy bylo prokázáno, že se jedná o cenu obvyklou za založení trávníku, přičemž tato cena byla ze strany žalobce řádně a včas uhrazena - rozdíl cca 400 Kč mezi závěry odborného vyjádření z trestního řízení o výši škody a nynější výší je pak způsoben běžnou změnou ceny v rámci plynutí času. Žalovanému pak byla řádně zaslána předžalobní výzva, přičemž žaloba byla podána až cca po půl roce od jejího odeslání, žalobce tak učinil vstřícný krok vůči žalovanému v otázce náhrady dané škody.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Tvrdil, že se jedná o nesmyslný nezákonný nárok, který ve výroku trestního odvolacího soudu neexistuje s tím, že se jedná o justiční omyl, když bylo dané rozhodnutí vydáno na základě lživých podkladů a falešných svědků, soud tak byl uveden v omyl. Žalovaný tudíž byl dle svého názoru odsouzen za poškození cizí věci nezákonně- žalovanému navíc není jasné, proč byl odsouzen za způsobení škody 10 893 Kč, když žalobce nyní požaduje pouze 8 222 Kč a když tato částka není podle zákona č. 40/2019 Sb. trestným činem, ale pouze přestupkem, což nebylo nikde projednáno. Navíc daný pozemek užíval v hranicích předaných mu matkou, přičemž daná hranice nikdy nebyla ze strany ostatních rozporována a jako taková nebyla ze strany žalovaného nikdy odsouhlasena. Dle jeho názoru pak není Mgr. [příjmení] oprávněn žalobce zastupovat, čímž se dopouští protiprávního jednání. Navíc žalobce neučinil žádný vstřícný krok v rámci zaplacení dané částky, přičemž částka 8 222 Kč odpovídá přestupku nikoli trestnému činu. Rovněž nebylo ze strany města vyhlášeno poptávkové řízení na založení předmětného trávníku a k zatravnění nebyli přizváni vlastníci sousedních pozemků. Nadto nebyla předmětná faktura zaevidována v účetnictví. Rovněž má žalovaný za to, že nic nelze vrátit do původního stavu, jedná se tak o podvod. Konečně mu Mgr. [příjmení] v rámci předžalobní upomínky vyhrožoval, že bude muset dát věc k soudu, výroky zde uvedené jsou navíc lživé a Mgr. [příjmení] zde uvedl, že ke snížení ceny došlo tím, že nebyla oseta celá výměra pozemku, došlo však naopak k navýšení. Žalovaný má přitom za to, že vyúčtované úkony v rámci založení trávníků jsou nesmyslné, když mělo na zoraném poli dojít k sečení trávy, postřiku herbicidem a užití nadměrného množství travního semene, když užité množství 3,5 kg postačuje na osetí 100 m2. V rámci své závěrečné řeči pak žalovaný vznesl námitku promlčení.

4. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

5. Žalobce je vlastníkem pozemku [parcelní číslo] v k.ú. [obec] (výpis z katastru nemovitostí).

6. Žalovaný byl ke dni 6.5.2020 pravomocně uznán vinným ze spáchání přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že v době mezi 1.11.2017 a 15.11.2017 v [obec] úmyslně zoral zemědělským pluhem část pozemku [parcelní číslo] v k.ú. [obec] ve vlastnictví žalobce, který sousedí s pozemkem [parcelní číslo] v k.ú. [obec] ve vlastnictví žalovaného a přitom zaoral a poškodil dva vytyčovací plastové mezníky. Z důvodu opětovného vytyčení hranice a uvedením pozemku do původního stavu přitom žalovaný způsobil žalobci škodu 10 893 Kč. Při svém rozhodování vycházel soud z toho, že je předmětná část pozemku ve vlastnictví žalobce, čehož si byl žalovaný vědom, i přesto však odmítal opakovaně uznat průběh hranic pozemku mezi oběma pozemky, a provedl na pozemku [parcelní číslo] hlubokou orbu, a to i v místech, kde nikdy předtím orba prováděna nebyla. Výše škody tímto jednáním žalovaného způsobená žalobci pak byla stanovena odborným vyjádřením na 3 025 Kč za opětovné vytyčení hranic a 7 868 Kč na uvedení pozemku v předešlý stav (rozsudek zdejšího soudu ze dne 29.10.2019, č.j. 1 T 167/2018-372 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6.5.2020, č.j. 14 To 21/2020-430 a ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22.10.2020, č.j. 3 Tdo 998/2020-477).

7. Žalobce si u [jméno] [příjmení] – služby v rámci lesnictví [obec] objednal založení trávníku na předmětném pozemku, za což byla na jméno žalobce pí [příjmení] vystavena faktura znějící na 8 222 Kč se splatností dne 1.11.2020 (faktura ze dne 18.10.2020, [číslo]). [příjmení] [příjmení] byla přítomna tomu, jak žalovaný předmětný pozemek rozorával, má fotky, o všem řekla policii. Před založením nového trávníku vypadal pozemek katastroficky. Objednávku u pí [příjmení] za žalobce udělal p. [příjmení], zaměstnanec žalobce, a to na založení trávníku na předmětném pozemku, pí [příjmení] se neúčastnila žádného výběrového řízení. Tato zakázka byla ze strany pí [příjmení] řádně zrealizována na podzim daného roku, došlo k založení nového trávníku - pozemek se postříkal roztokem herbicidu, po měsíci se vyrovnal terén, zbavil se plevele, projel se rotavátorem a zatravňovacím strojem, uhrabal se a nakonec se osel travním semenem. Výše uvedená faktura byla ze strany města uhrazena řádně a včas, přesné cenové výměry byly stanoveny v objednávce. Vyfakturovaná cena je pak cenou obvyklou, takto trávníky běžně stojí – rozdíl mezi touto cenou a cenou uvedenou v odborném vyjádření z r. 2018 je přitom způsoben posunem cen v čase, kdy se v rámci zahradnických prací vychází z [příjmení] ceníků, které stanoví ceny všech technologií a zahradnických prací, tyto ceníky se přitom každý rok mění, dochází ke zvyšování cen (výpověď svědkyně pí. [příjmení]).

8. Dne 20.11.2020 žalobce zaslal žalovanému výzvu k úhradě předmětné částky 8 222 Kč do 7 dnů od doručení této výzvy s tím, že se jedná o náhradu škody, která byla žalovanému způsobena shora specifikovaným protiprávním jednáním žalovaného, a s tím, že jinak bude věc řešena soudní cestou (předžalobní výzva ze dne 16.11.2020, poštovní podací arch).

9. Soud ve věci zamítl návrh na provedení důkazu svědeckou výpovědí geodetky pí. [příjmení], starosty p. [příjmení] a ředitele firmy [anonymizováno] p. [příjmení], a dále písemnou výpovědí z trestního spisu úřednice pí [příjmení] a starosty p. [příjmení], písemnou negativní odpovědí starosty města Žďár nad Sázavou, fotografiemi, pozvánkou na jednání zastupitelstva a návrhem na vydání platebního rozkazu, a to pro nadbytečnost, jelikož bylo možné na základě provedeného dokazování učinit adekvátní závěr o skutkovém stavu. Nadto se tyto důkazy týkají toliko otázky, zda se žalovaný dopustil daného jednání popsaného shora, jímž mělo dojít ke způsobení vzniku škody, jejíž„ náhrada je fakticky“ předmětem tohoto řízení, ovšem tato otázka již byla předmětem dokazování v rámci trestního řízení, kdy trestní soud dospěl k závěru, že se žalovaný daného jednání popsaného shora dopustil, za což byl i uznán vinným ze spáchání trestného činu/ přečinu poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, zdejší soud je přitom tímto rozhodnutím trestního soudu v souladu s § 135 odst. 1 o.s.ř. vázán (jedná se o rozhodnutí o tom, že byl spáchán trestný čin, přičemž k přijetí závěru, že byl spáchán konkrétní trestný čin je nutné posoudit, zda došlo k naplnění příslušné skutkové podstaty daného trestného činu, kdy v tomto případě se jednalo o posouzení otázky, zda žalovaný svým jednáním zničil, poškodil nebo učinil neupotřebitelnou cizí věc, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou).

10. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. a tr. zákoníku.

11. Ust. § 228 odst. 1 tr. zákoníku uvádí, že kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.

12. Dle § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

13. Podle § 610 odst. 1 a 2 o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. Jsou-li si strany povinny vrátit, co nabyly podle neplatné smlouvy nebo ze zrušeného závazku, přihlédne soud k námitce promlčení, jen pokud by promlčení mohla namítnout i druhá strana. To platí i v případě, že bylo plněno na základě zdánlivého právního jednání.

14. Ust. § 611 o.z. stanoví, že se promlčují všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

15. Podle § 620 odst. 1 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

16. Dle § 629 odst. 1 a 2 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

17. Ust. § 636 odst. 1 a 2 o.z. uvádí, že právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Byla-li škoda nebo újma způsobena úmyslně, promlčí se právo na její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. To platí i v případě vzniku škody nebo újmy porušením povinnosti v důsledku úplatkářství spočívajícího v nabídce, slibu nebo dání úplatku jiným než poškozeným nebo v přímém či nepřímém vyžádání úplatku od poškozeného.

18. Dle § 2894 odst. 1 o.z. zahrnuje povinnost nahradit jinému újmu vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

19. Podle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

20. Ust. § 2951 odst. 1 o.z. stanoví, že škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

21. Dle 2952 o.z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

22. Ust. § 1958 odst. 1 a 2 o.z. uvádí, že je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Podle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

24. Ust. § 1970 o.z. stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná.

26. Ke vzniku povinnosti škůdce nahradit poškozenému způsobenou škodu musí být kumulativně splněny čtyři předpoklady – a/ protiprávní (ne) jednání škůdce, b/ vznik škody, c/ příčinná souvislost mezi vznikem škody a (ne) jednáním škůdce a d/ zavinění na straně škůdce, jež zákon výslovně, není-li stanoveno jinak, presumuje ve formě nedbalosti, přičemž se však škůdce může tzv. vyvinit (tj. prokázat, že vznik škody nezavinil). V daném případě tedy bylo nejprve nutné posoudit, zda jsou všechny tyto předpoklady splněny, a zda tedy žalovanému v pozici tvrzeného škůdce vznikla povinnost danou škodu žalobci nahradit. Soud tedy nejprve přistoupil k hodnocení jednotlivých předpokladů vzniku povinnosti k náhradě škody.

27. V řízení bylo prokázáno, že byl žalovaný pravomocně uznán vinným ze spáchání trestného činu/ přečinu poškození cizí věci, kterého se dopustil tím, že rozoral pozemek [parcelní číslo] v k.ú. [obec] ve vlastnictví žalobce a zničil dva vymezovací plastové mezníky, čímž způsobil žalobci škodu v celkové výši 10 893 Kč (opětovně vytyčení 3 025 Kč, opětovné uvedení poškozeného pozemku do původního stavu 7 868 Kč), kdy byla tato škoda stanovena odborným vyjádřením. Způsobení škody žalobci je přitom samotným znakem daného přečinu (nebyla-li by daná škoda jednáním žalovaného žalobci způsobena, nedošlo by ke spáchání daného trestného činu). Zdejší soud je přitom, jak je uvedeno výše, v souladu s § 135 odst. 1 o.s.ř. tímto rozhodnutím trestního soudu vázán, jelikož pouze trestní soud je oprávněn rozhodnout o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Jak je přitom uvedeno výše, je znakem daného trestného činu právě i způsobení škody na cizí věci, zdejší soud má tedy za to, že může, resp. je povinen bez dalšího v rámci hodnocení jednotlivých předpokladů vzniku povinnosti k náhradě škody, vycházet ze závěrů obsažených v daném rozhodnutí trestního soudu, tedy, že žalovaný úmyslně způsobil na předmětném pozemku v majetku žalobce škodu svým shora specifikovaným jednáním. Dle názoru soudu je tak možné bez dalšího uzavřít, že jsou všechny shora uvedené předpoklady pro vznik povinnosti žalovaného k náhradě škody žalobci splněny (a/jednalo se o protiprávní jednání, kdy žalovaný zasáhl do absolutního práva žalobcem, do vlastnictví, b/ na straně žalobce v pozici poškozeného vznikla škoda, c/ mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem dané škody je příčinná souvislost, tj. ono předmětné protiprávní jednání je příčinou vzniku dané škody a d/ žalovaný se onoho protiprávní jednání dopustil v rovině úmyslného zavinění, když u všech těchto bodů soud vychází z toho, že byl žalovaný za spáchání daného trestného činu, tj.„ fakticky za úmyslné spáchání shora specifikovaného protiprávního jednání, kterým byla žalobci způsobena škoda“, uznán trestním soudem vinným). V řízení pak bylo podle názoru soudu rovněž prokázáno, že žalobci vznikla škoda ve výši 8 222 Kč, což odpovídá ceně obvyklé, když vychází z výše specifikované faktury a svědecké výpovědi pí [příjmení], kterou soud považuje za ucelenou a zcela věrohodnou. Soud tedy dospěl k závěru, že má žalobce na zaplacení této částky vůči žalovanému právo (pro vysvětlení rozdílu mezi částkou uvedenou v rozhodnutí trestního soudu 10 893Kč a touto částkou zdejší soud uvádí, že daný rozdíl byl způsoben jednak tím, že v trestním řízení bylo kalkulováno rovněž se škodou, kterou žalovaný způsobil poškozením dvou vytyčovacích mezníků, přičemž předmětem tohoto řízení byla toliko škoda způsobená rozoráním předmětného pozemku, a jednak tím, že v mezidobí došlo k nárůstu cen, viz výše).

28. Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení dané částky přípisem ze dne 16.11.2020, odeslaným dne 20.11.2020. V souladu s § 573 o.z. se přitom má za to, že tato zásilka byla žalovanému doručena 3. pracovní den po jejím odeslání, tedy 25.11.2020. Vzhledem k tomu, že žalobce pak vyzval žalovaného k plnění do 7 dnů od doručení této výzvy, nastala splatnost této pohledávky 2.12.2020 (splatnost pohledávky nebyla mezi stranami sjednána, nastává tedy na výzvu). Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci tuto částku do 2.12.2020 neuhradil, je od 3.12.2020 v prodlení, žalobce má tak od tohoto dne právo na úhradu úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

29. S ohledem na vše výše uvedené proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 8 222 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 3.12.2020 do zaplacení (výrok I) a ve zbytku, tj. co do požadovaného úroku z prodlení za dobu od 28.11.2020 do 2.12.2020, žalobu zamítl (výrok II).

30. Co se týče jednotlivých námitek žalovaného, má soud za to, že na výše uvedeném závěru ničeho nemění.

31. Dle názoru soudu se nejedná o nesmyslný nezákonný nárok, naopak soud dospěl k závěru, že žalobkyně má na náhradu dané škody právo (viz výše). K námitce ohledně justičního omylu a nezákonného odsouzení, soud uvádí, že k této tvrzené skutečnosti není oprávněn se jakkoli vyjadřovat, naopak je soud rozhodnutím trestního soudu vázán, jak je uvedeno výše, přičemž obecně uvádí, že má za to, že se dle jeho názoru jedná o námitku lichou, když bylo v dané věci podáno jak odvolání, jak dovolání a ničeho takového nebylo ve věci shledáno.

32. Dle názoru soudu je pak Mgr. [příjmení] oprávněn žalobce zastupovat, když je každý účastník řízení oprávněn dát se v soudním řízení zastupovat zástupcem, jehož si zvolí, přičemž žalobce v pozici účastníka řízení udělil platně plnou moc ke svému zastupování právě Mgr. [příjmení], a to v souladu s § 24 odst. 1 o.s.ř.

33. K námitce žalovaného, že žalobce neučinil žádný vstřícný krok k zaplacení žalované částky soud poté uvádí, že uvedené není žádným zákonem vyžadováno, naopak žalobce postupoval plně v souladu se zákonem, když žalovanému před zahájením tohoto soudního řízení zaslal předžalobní upomínku, kdy tuto předžalobní upomínku považuje soud za zcela„ běžnou“, nikterak nevybočující ze standardů na ni kladených.

34. Zdejší soud pak není oprávněn se vyjadřovat ani k otázce, zda částka 8 222 Kč odpovídá přestupku, či trestnému činu, jelikož jednak tato otázka není v této věci rozhodující a jednak je tato otázka plně v gesci orgánu činných v trestním řízení, nikoli v gesci civilního soudu.

35. Co se týče námitek žalovaného ohledně jeho vlastnictví k danému pozemku, resp. k neodsouhlasení hranic pozemku, odkazuje zdejší soud plně na odůvodnění rozhodnutí trestního soudu.

36. Konečně soud uvádí, že § 2951 odst. 1 o.z. stanoví, že se škoda nahrazuje uvedením v předešlý stav, a teprve není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený hradí se škoda v penězích – v některých případech tedy zákon připouští, dokonce„ upřednostňuje“ náhradu škody uvedením v předešlý stav, kdy je sledována kompenzační funkce náhrady škody tak, aby stav jmění poškozeného (žalobce) byl po její realizaci zásadně nezměněn v porovnání s původním stavem (nejde tedy pouze o totožnost hodnot před vznikem škody a po její náhradě, ale o totožnost stavu a struktury jmění poškozeného). Žalobce tak v této věci vynaložil určité finanční prostředky k tomu, aby obnovil„ neporušenost“ daných pozemků, tak jak byly před vznikem škody (tj. osel danou plochu apod.) a nyní se domáhá náhrady nákladů s tím spojených. Námitky žalovaného ohledně ne/vyhlášení poptávkového řízení, tvrzenou nutnost pozvání vlastníků sousedních pozemků k zatravnění, a ne/zaevidování předmětné faktury do účetnictví jsou pak dle názoru soudu v tomto případě nerozhodné, jelikož spadají příp. do otázek správního práva, t. práva veřejného, ovšem, soukromé právo je nezávislé na uplatňování práva veřejného (§1 odst. 1 o.z.). Rovněž pak soud, co se týče potřebných úkonů k zatravnění daného pozemku, vycházel ze svědecké výpovědi pí [příjmení], kterou považuje za zcela věrohodnou, jak je uvedeno výše, kdy má za to, že všechny provedené úkony byly úkony potřebnými k řádnému založení trávníku.

37. Nakonec žalovaný vznesl námitku promlčení. Tato námitka ze strany žalovaného byla vznesena až po nastolené koncentraci řízení, právo dlužníka (v tomto případě žalovaného) vznést tuto námitku však není omezeno na určité stádium soudního řízení a lze ji uplatnit kdykoli v průběhu řízení až do právní moci rozhodnutí ve věci, soud se jí však musí zabývat pouze v tom případě, kdy není spojena s nepřípustným uplatňováním nových skutečností a důkazů, tj. jen tehdy, umožňují-li mu skutková tvrzení a důkazy uplatněné před soudem nebo jinak v tomto stádiu řízení vyšlé najevo posoudit rozhodné skutečnosti z pohledu hmotně právní úpravy promlčení a přijmout závěr o promlčení žalobou uplatněného nároku (Rozsudek NS ze dne 14.1.2004, sp. zn. 32 Odo 653/2003). V tomto případě má přitom soud za to, že je namístě se touto námitkou zabývat, jelikož není spojena s nepřípustným uplatňováním nových skutečností a důkazů (otázka vzniku škody byla fakticky předmětem dokazování). V řízení pak bylo prokázáno, že škoda byla způsobena mezi 1.11.2017 a 15.11.2017 (v této době tak počala běžet objektivní promlčecí lhůta v délce 15 let, a uplynula by tak 15.11.2032), počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty v délce 3 let je však v rámci náhrady škody stanoven okolnostmi, které zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Dle názoru zdejšího soud tak začala tato subjektivní promlčecí lhůta běžet až v den právní moci rozsudku zdejšího soudu ze dne 29.10.2019, č.j. 1 T 167/2018-372 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6.5.2020, č.j. 14 To 21/2020-430, jelikož teprve tímto dnem byl žalovaný pravomocně uznán vinným ze spáchání předmětného trestného činu, tj. ze spáchání onoho protiprávního jednání, jímž tuto škodu žalobci způsobil. Teprve tímto dnem tak žalobce získal povědomí o všech skutečnostech rozhodných pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty (vznik škody i osoba povinná k náhradě). Subjektivní promlčecí lhůta tedy počala běžet dnem 6.5.2020 a uplynula by 6.5.2023, žaloba však byla podána dne 8.6.2021, tj. v průběhu plynutí objektivní i subjektivní promlčecí lhůty, žalovaná pohledávka tak není promlčena.

38. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142a odst. 1 a § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že žalobci přiznal právo na jejich náhradu v plném rozsahu, i když měl úspěch jen částečný, poněvadž se jednalo o neúspěch v poměrně nepatrné části. V daném případě se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady za zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci žalobce tedy byla stanovena ve výši 1500 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 7 500 Kč za 5 úkonů (1. převzetí věci, 2. předžalobní upomínka, 3. žaloba, 4. +5. účast na jednání dne 2.3.2022 přesahující dvě hodiny) dle § 6, § 7 bod 4 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., a paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za úkon, celkem tedy 1 500 Kč za 5 úkonů ve věci (§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Zástupci dále náleží náhrada za promeškaný čas ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za účast na jednání, tj. 750 Kč, a to za účast na jednání dne 6.8.2021, které bylo odročeno bez projednání s ohledem na uplatnění námitky promlčení, když nebyla čtena žaloba (§14 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb.) Rovněž zástupci náleží náhrada cestovného ve výši 661,40 Kč za cestu ke dvěma jednáním soudu osobním automobilem zn. Opel za 2 x 48 km (2x cesta [obec] – [obec] a zpět) při sazbě 6,63 Kč za jeden kilometr dle § 1 písm. b/ a § 4 písm. a/ vyhl. č. 589/2020 Sb. za cestu k jednání dne 6.8.2021, resp. při sazbě 7,15 Kč za jeden kilometr dle § 1 písm. b/ a § 4 písm. a/ vyhl. č. 511/2021 Sb. za cestu k jednání dne 2.3.2022 a náhrada za 4 půlhodiny ztráty času strávených cestou k jednání soudu dne 6.8.2021 (2 půlhodiny) a dne 2.3.2022 (dvě půlhodiny) po 100 Kč, celkem 400 Kč (§ 14 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci nebyla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, když zástupce žalobce není plátcem DPH. Soud tak žalobci přiznal náklady v celkové výši 11 811,40 Kč. Vzhledem k tomu, že byl žalobce zastoupen ve věci advokátem, je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení žalobce k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

39. Lhůta k zaplacení soudem přiznaných částek byla žalovanému stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.