119 C 5/2022

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 24 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 24 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 20.5.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 767 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 24 000 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o bezdůvodné obohacení. Tvrdil, že spolu žalobce v pozici pronajímatele/vlastníka a žalovaný v pozici nájemce uzavřeli dne 1. 6. 2020 na dobu neurčitou smlouvu o nájmu nebytového prostoru, 2 místností v budově [adresa] na ulici [ulice] v [obec] (dále prostory), kdy se žalobce touto smlouvou zavázal přenechat žalovanému k užívání dané prostory a žalovaný se jí naopak zavázal za to hradit žalobci měsíční nájemné ve výši 6 000 Kč splatné vždy do 15. dne v měsíci. Vzhledem ke špatné platební morálce byla tato smlouva s účinností ke dni 30.11.2022 ukončena výpovědí žalobce, nájemní vztah tak byl ukončen ke dni 30.12.2021, žalovaný však dané prostory doposud nevyklidil a nepředal je žalobci, takže dané prostory užívá bez právního důvodu, pročež se od 1.1.2022 na úkor žalovaného bezdůvodně obohacuje, kdy toto jeho obohacení za dobu od 1.1.2022 do 2 30.4.2022 dosahuje 24 000 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dané částky, žalovaný na tuto výzvu ale žádným způsobem nereagoval, žalobce se tak domáhá její úhrady spolu s příslušným úrokem z prodlení ode dne 20.5.2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci po celou dobu nevyjádřil.

3. Soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř., neboť oba účastníci s tímto postupem projevili souhlas, resp. se na výzvu soudu nevyjádřili, přičemž byli upozorněni, že v takovém případě bude mít soud za to, že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).

4. Z předložených listin má soud za prokázané následující:

5. Dle výpisu z katastru nemovitostí je žalobce vlastníkem rodinného domu [adresa] v [obec].

6. Ze smlouvy o nájmu nebytového prostoru má soud za prokázané, že spolu žalobce v pozici pronajímatele/vlastníka a žalovaný v pozici nájemce dne 1.6.2020 uzavřeli smlouvu, jíž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému k užívání dané prostory za účelem provozování skladu movitých věci a žalovaný se za o zavázal žalobci hradit 6 000 Kč měsíčně se splatností do 15. dne příslušného měsíce. Strany se přitom dohodly, že má žalovaný po dobu trvání smlouvy právo časově neomezeného vstupu do objektu a do pronajatých prostor, kdy se toto právo vztahuje též na pracovníky, spolupracovníky či obchodní partnery žalovaného. Rovněž se pak strany v odst. III této smlouvy dohodly na tom, že se jedná o smlouvu na dobu neurčitou s počátkem ke dni 1.6.2020 s tím, že nájemní poměr končí mimo jiné i výpovědí kterékoliv ze stran s 1měsíční výpovědní lhůtou, která počíná od prvního dne měsíce následujícího po doručení výpovědi druhé straně.

7. Podle listiny nazvané Věc: Výpověď Smlouvy o nájmu nebytových prostor žalovaný dne 30.11.2021 od žalobce převzal výpověď shora specifikované smlouvy učiněnou v souladu s odst. III dané smlouvy odůvodněnou nepřetržitě trvajícími problémy s platební morálkou žalovaného.

8. Z výzvy ze dne 4.5.2022 a příslušného podacího archu m soud za prokázané, že žalobce dne 4.5.2022 zaslal žalovanému výzvu k úhradě bezdůvodného obohacení za užívání daných prostor bez právního důvodu v době od 1.1.2022 do 30.4.2022, a to ve lhůtě 7 dnů.

9. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav:

10. Žalobce je vlastníkem rodinného domu [adresa] v [obec].

11. Dne 1.6.2020 spolu žalobce v pozici vlastníka dané budovy a pronajímatele a žalovaný v pozici nájemce uzavřeli smlouvu, jíž se žalobce zavázal přenechat žalovanému do užívání dané prostory za účelem provozování skladu movitých věcí a žalovaný se za to zavázal hradit žalobci 6 000 Kč měsíčně, a to od 1.6.2020 na dobu neurčitou. Zároveň se strany dohodly, že může být daná smlouva ukončena výpovědí kterékoliv ze stran s 1měsíční výpovědní lhůtou, která počíná od prvního dne měsíce následujícího po doručení výpovědi druhé straně.

12. Žalovaný řádně nehradil dohodnutou částku, proto žalobce využil svého práva a danou smlouvu vypověděl, výpověď byla žalovaným převzata dne 30.11.2021. Žalovaný dané prostory i nadále užíval, a to i v období od 1.1.2022 do 30.4.2022. Výzvou odeslanou dne 4.5.2022 žalobce vyzval žalovaného k úhradě 24 000 Kč za užívání daných prostor v období od 1.1.2022 do 30.4.2022 ve lhůtě 7 dnů.

13. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z.

14. Dle § [číslo] odst. 1 a 2 se ustanovení pododdílu„ Zvláštní ustanovení o nájmu prostoru sloužícího podnikání“ vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu. Jedná-li se o nájem prostoru nebo místnosti, jehož účelem není ani bydlení, ani provozování podnikatelské činnosti ve smyslu odstavce 1, použijí se obecná ustanovení o nájmu.

15. Podle § 2312 o.z. jedná-li se o nájem prostoru sloužícího podnikání na dobu neurčitou, má strana právo jej vypovědět v šestiměsíční výpovědní době; má-li však strana k výpovědi vážný důvod, je výpovědní doba tříměsíční; trvá-li nájem po dobu delší než pět let a vzhledem k okolnostem strana nemohla předpokládat, že druhá strana nájem vypoví, je výpovědní doba vždy šestiměsíční.

16. Ust. § 2231 odst. 1 o. z. stanoví, že nájem ujednaný na dobu neurčitou skončí výpovědí jednou ze stran. Jedná-li se o věc movitou, je výpovědní doba jednoměsíční, jedná-li se o věc nemovitou, je tříměsíční.

17. Dle § 2225 odst. 1 o. z. při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu.

18. Ust. § 2295 o.z. uvádí, že pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

19. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Ust. § 573 o.z. stanoví, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

21. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná.

23. V řízení bylo prokázáno, že spolu žalobce v pozici vlastníka a pronajímatele a žalovaný v pozici nájemce platně uzavřeli nájemní smlouvu daných prostor za účelem provozování skladu nemovitých věcí, přičemž se zároveň dohodli, že může být daná smlouva ukončena výpovědí smlouvy. V tomto případě se přitom nejedná o nájem bytu, takže je zákonné ustanovení týkající se stanovení přiměřené výpovědní doby dispozitivní, stranám je tedy ponecháno na vůli, zda si sjednají výpovědní dobu odlišně od zákona, či nikoli (srovnej HULMÁK, Milan. § 2231, Nájem na dobu neurčitou). In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014) . 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 326). Dle názoru soudu si tedy strany platně sjednaly i právo na výpověď dané smlouvy s výpovědní dobou v délce 1 měsíce. V řízení přitom bylo zároveň prokázáno, že žalobce tohoto svého smluvního práva využil a danou smlouvu účinně ke dni 30.11.2021 vypověděl, když byla daná výpověď dle názoru soudu platným právním jednáním a dne 30.11.2021 byla řádně předána žalovanému. Nájemní vztah mezi účastníky tohoto řízení tedy platně skončil ke dni 30.12.2022. Žalovaný byl tedy povinen k tomuto dni vyklidit dané prostory a vyklizené je předat žalobci, což však žalovaný řádně a včas neučil, naopak dané prostory nadále užíval, takže se na úkor žalobce v pozici vlastníka daných prostor bezdůvodně, bez právního důvodu obohacoval, pročež je povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil. Výše bezdůvodného obohacení přitom odpovídá ceně za užívání daných prostor v místě a čase obvyklé, kdy je dle názoru soudu možné analogicky na daný případ aplikovat § 2295 o.z., kdy je možné vycházet z toho, že výše bezdůvodného obohacení odpovídá výši ujednaného nájemného. V tomto případě se přitom jedná o částku 6 000 Kč měsíčně, za užívání prostor za dobu 4 měsíců se tedy jedná celkem o částku 24 000 Kč. Jelikož poté žalovaný nevydal žalobci dané obohacení řádně a včas, tj. do 9.5.2022 (tedy ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy odeslané dne 4.5.2022, u níž se má za to, že došla 9.5.2022) a ke dni 10.5.2022 se ocitl v prodlení s plněním, má žalobce právo rovněž na příslušný úrok z prodlení plynoucí od 10.5.2022 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (tj., ve výši 11,75% ročně), žalobce přitom požadoval úrok z prodlení až od 20.5.2022. S ohledem na uvedené proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I).

24. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, soud mu proto ve výroku II přiznal dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. plnou náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 1 200 Kč a dále náklady na zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci žalobce tedy byla stanovena ve výši 2 060 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 6 180 Kč za 3 úkony (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) dle §6, §7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a/ a d / vyhlášky č. 177/19 96 Sb., a paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za úkon, celkem tedy 900 Kč za 3 úkony ve věci (§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., při sazbě 21% tedy o 1 487 Kč, když je dle výpisu z ARES zástupce žalobce plátcem DPH. Soud tak žalobci přiznal náklady v celkové výši 9 767 Kč. Vzhledem k tomu, že byl žalobce zastoupen ve věci advokátem, je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení žalobce k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

25. Lhůta k zaplacení soudem přiznaných částek byla žalovanému stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.