14 C 171/2023

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Doležalem ml. ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro odškodnění pro ochranu osobnosti za pomluvu ve výši 100 000 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 100 000 Kč za způsobenou újmu se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 14.259 Kč k rukám jeho právního zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou shora uvedenou se žalobce po žalovaném domáhá výše uvedeného peněžitého plnění jakožto náhrady újmy, která měla žalobci vzniknout v žalobě blíže popsaným jednáním žalovaného (uvedením nepravdivých údajů v novinovém článku „, adresa, , Anonymizováno, “ uveřejněném v , Anonymizováno, , Anonymizováno, a vypracováním trestního oznámení, které však vedlo ke zprošťujícímu rozsudku žalobce ve věci sp. zn., Anonymizováno, , Anonymizováno, ). Tento předmět žaloby se podává z žaloby a posléze i z odvolání žalobce včetně jeho doplnění poté, co soud žalobu odmítnul a jeho výrok byl změněn odvolacím soudem tak, že se žaloba neodmítá, který v bodě 10. usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne 24.1.2024 sp.zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, takto předmět žaloby závazným způsobem pro soud I. stupně vymezuje.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že žalobu neuznává, a to v celém rozsahu. Žalovaný má za to, že předmětná žaloba je zcela nedůvodná, neboť žalobce v žalobě nespecifikoval, jakým konkrétním způsobem bylo zasaženo do osobnostních práv žalobce. Žalobce posléze připojil námitku nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného z důvodu, že žalovaný jednal v obou vytýkaných případech nikoliv sám za sebe, nýbrž jakožto statutární zástupce právnické osoby - města – tj. jakožto , Anonymizováno3. Po stránce skutkové soud z provedených důkazů pro věc rozhodných učinil následující zjištění:- z článku „, adresa, , Anonymizováno, “, že tento byl publikován v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , pod článkem je uvedeno „, Jméno žalovaného, , , Anonymizováno, města , adresa, “, článek je uveden v Občasníku v sekci „, Anonymizováno, “, v článku jsou užívány výrazy např. „město odstranilo, město , adresa, se i nadále bude pokoušet, nás“ atd. Článek se vyjadřuje k aktuálnímu dění ve městě a neobsahuje žádné difamační výroky, kterými by žalovaný zasáhnul do osobnosti žalobce.- z protokolu o hlavním líčení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. , Anonymizováno, ze dne 29.6.2021, že jakožto poškozený v daném trestním řízení vystupovalo město , adresa, (nikoliv žalovaný), toto se k trestnímu řízení řádně připojilo se svým nárokem na náhradu škody. V předmětném trestním řízení žalovaný nevystupoval sám za sebe, nýbrž zastupoval jako , Anonymizováno, město , adresa, , které poté, co jeho úředníci byli upozorněni třetí osobou na údajné protiprávní jednání (rozorání pozemku v majetku města), jednalo v souladu se zákonem, obrátilo se na orgány činné v trestním řízení a jednání nechalo řádně prošetřit. Toto soudu sdělil žalovaný v rámci hlavního líčení jakožto svědek.- z usnesení zdejšího soudu pod sp.zn. , Anonymizováno, , že označená věc byla zdejším soudem postoupena k projednání a rozhodnutí do přestupkového řízení.

4. Chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy (§ 81 odst. 1 věta prvá, odst. 2 zák. č. 89/2013 Sb., občanský zákoník – dále jen o.z.).

5. Člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek (§ 82 odst. 2 o.z.).

6. Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy (§ 2951 odst. 2 o.z.).

7. Podle § 167 o.z. právnickou osobu zavazuje protiprávní čin, kterého se při plnění svých úkolů dopustil člen voleného orgánu, zaměstnanec nebo jiný její zástupce vůči třetí osobě.

8. Podle § 2914 o.z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.

9. Na žalobci bylo prokázat neoprávněný zásah žalovaného, porušení či ohrožení osobnosti fyzické osoby (žalobce) a příčinnou souvislost mezi tím, (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , Anonymizováno, publikované na www., Anonymizováno, , stejné jako další níže uvedená rozhodnutí). To se mu dle soudu však nepodařilo.

10. Předně se soud ztotožňuje se zcela přiléhavou argumentací žalovaného, že žalovaný není v daném sporu pasivně věcně legitimován. Vyjdeme-li z prokázaných skutkových okolností, že předmětný článek s názvem „, adresa, , Anonymizováno, “ je uveden v , Anonymizováno, v sekci „, Anonymizováno, “ , dále, že žalovaný byl pod článkem podepsán jako , jméno FO, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, města , adresa, a z užitých výrazů v článku (např. „město odstranilo, město , adresa, se i nadále bude pokoušet, nás atd.“) je na místě dát za pravdu žalovanému, že předmětné články byly publikované jménem právnické osoby – města , adresa, , žalovaný jednal jakožto , Anonymizováno, , Anonymizováno, , tj. , Anonymizováno, města a tento čin tak zavazuje přímo právnickou osobu. I obdobně v případě druhé žalobcem vytýkané (žalované) věci, ve které žalobce spatřoval zásah do své osobnosti a požadoval po žalovaném náhradu nemajetkové újmy, tj. v údajném vypracování trestního oznámení, které však vedlo ke zprošťujícímu rozsudku žalobce ve věci sp. zn. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, je třeba uzavřít, že žalovaný není ve věci pasivně věcně legitimován. V předmětném trestním řízení opět žalovaný nevystupoval sám za sebe, nýbrž zastupoval jako , Anonymizováno, město , adresa, , které poté, co jeho úředníci byli upozorněni třetí osobou na údajné protiprávní jednání, jednalo zcela v souladu se zákonem a s péčí řádného hospodáře, obrátilo se na orgány činné v trestním řízení a jednání žalobce nechalo řádně prošetřit. Posléze státní zástupce (nikoliv žalovaný, což je absurdní představa žalobce) vyhodnotil věc tak, že je na místě podat návrh na potrestání a opět město , adresa, (nikoliv žalovaný) se k trestnímu stíhání připojilo s nárokem na náhradu škody. Trestní soud následně rozhodnul o postoupení věci k projednání a rozhodnutí do přestupkového řízení. Na daném místě je třeba uvést i přiléhavé rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4207/2013 ze dne 11. 11. 2015, které lze na daný případ aplikovat, a které vychází i z obecných rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1509/2011 ze dne 3. 10. 201 či sp. zn. 30 Cdo 690/2013 ze dne 25. 4. 2013. V prvně označeném rozhodnutí je uvedeno, že „zaměstnanci (popř. jiné použité osoby) neodpovídají osobně přímo postižené fyzické osobě, nýbrž jen těm osobám, které je ke své činnosti použily. Z mezí plnění pracovních úkolů či služebních povinností a přímé souvislosti s nimi nevybočuje taková činnost zaměstnance, která nepostrádá místní, časový a věcný (vnitřní) účelový vztah k plnění pracovních úkolů či služebních povinností, popř. k výkonu úkolů, jež přímo souvisejí s plněním pracovních úkolů či plněním služebních povinností. Pouze ve výjimečném případě, kdy by chování použité osoby bylo nutno vzhledem k okolnostem případu kvalifikovat jako vybočení z realizace činnosti zaměstnavatele (používající osoby), byla by postižitelná občanskoprávními sankcemi přímo použitá fyzická osoba. Z činnosti používající osoby však nevybočuje každé chování zaměstnance, který způsobil nemajetkovou újmu na osobnosti dotčené fyzické osoby, a to ani takové, k němuž by došlo např. v důsledku trestného činu, v opilosti apod. Přímá odpovědnost tzv. použité osoby nastupuje (pouze) v případě, kdy způsobila jinému újmu sice v rámci dohodnuté či stanovené činnosti, ale svým jednáním (jímž újmu způsobila) výlučně sledovala zájmy či potřeby vlastní, resp. zájmy nebo potřeby třetích osob, případně jestliže svým jednáním z mezí dohodnuté či stanovené pracovní činnosti excesivně vybočila. Při posuzovaní věcné pasivní legitimace u zásahu do osobnosti člověka a zvažování případného excesivního chování se zdůrazňuje především místní, časový a věcný vztah k plnění činnosti (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2013 sp. zn. 30 Cdo 2878/2012). Nicméně výčet těchto hledisek je pouze demonstrativní a je třeba zhodnotit všechny okolnosti konkrétního případu, tj. v tomto případě i úsudky a subjektivní názory osoby jednající za společnost. Vedle výše vyložených hledisek je dále určující nazírání skrze věcný (vnitřně účelný) vztah žalovaného ke společnosti“. Soud ve smyslu shora uvedeného a dále dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 685/2013 ze dne 27. 5. 2014 (použitelného i v dnešní době), či obdobně ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu z 3. 5. 2017 sp. zn. 25 Cdo 796/2017 posuzoval, zda se žalovaný nedopustil tzv. excesu a jelikož v řízení nebylo zjištěno (prokázáno), že by žalovaný sledoval zmíněným jednáním uspokojování svých vlastních zájmů, popřípadě zájmů jiných osob, je třeba konstatovat, že jednal jménem právnické osoby, které byl v té době statutárním zástupcem, a v její prospěch, tedy se z jeho strany nejednalo o excesivní jednání, které by zakládalo vůči poškozenému jeho osobní odpovědnost za škodu. Soud má za zcela bezpochyby prokázané, že žalovaný, který byl v rozhodné době , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , sepsáním článku i v rámci zastupování , Anonymizováno, v trestním řízení jednal jménem této právnické osoby, když k jeho úkolům patří za obec jednat na venek, zastupovat ji, vyjadřovat se jejím jménem, jak ostatně činí pravidelně mimo jiné i tím, že sepisuje úvodníky k , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Obsahem článku i vystupováním v předmětném trestním řízení sledoval žalovaný zájmy města , adresa, , nikoli zájmy své či třetích osob; z věcného hlediska se tedy případné difamační výroky v článku (ač soudem nebyly žádné nalezeny) či údajné vystupování žalovaného v rámci trestního řízení týkají plnění úkolů právnické osoby. Je zcela evidentní, že žalovaný jednal v obou případech jménem , Anonymizováno, , adresa, a proto jeho jednání dle § 167 o. z. zavazuje tuto právnickou osobu a nikoli žalovaného. Podle přesvědčení soudu navíc nebylo prokázáno, že v daném článku jsou jakékoliv difamační výroky. Žalobce za difamační výrok označil např. tvrzení „, Anonymizováno, , adresa, se i nadále bude pokoušet o stavbu sociálních bytů“. Tato představa je zcela zcestná a nemůže jako taková obstát. Jde naopak o záslužné jednání jakéhokoliv města, když se město snaží podpořit bydlení sociálně slabších skupin. Uvedeným článkem ani shora uvedeným trestním stíháním nebyla žalobci ze strany žalovaného způsobena jakákoli osobní nemajetková újma, tedy není cokoliv nahrazovat. O tom, že daná představa žalovaného je zcela chabá a nemůže obstát svědčí i to, že žalobce výslovně po poučení ze strany soudu o koncentraci řízení uvedl, že „nepožaduje odškodnění za trestní řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , Anonymizováno, “. Následně na dotaz soudu, zda s ohledem na právě uvedené na žalobě v celém rozsahu trvá“, uvedl, že ano. Věcná legitimace dává odpověď na to, zda žalovaný je podle hmotného práva nositelem tvrzené povinnosti ve vztahu k nároku uplatněnému žalobcem. V daném případě je odpověď, že nikoliv a proto byla tedy žaloba zamítnuta.

11. Pro úplnost soud na závěr uvádí, že návrh na doplnění ze strany žalobce ve smyslu „předložení blíže nespecifikovaného usnesení ústavního soudu“ byl zamítnut. Jedná se o právní argumentaci, nikoliv o klasický důkazní prostředek, který je třeba řádně a přesně označit, což se nestalo. Dále se soud ve stručnosti vyjádří k námitce podjatosti soudce, kterou na počátku jednání uplatnil žalobce. Podle § 14 odst. 1 o.s.ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle § 15a odst. 1 o.s.ř. účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. O tom musí být soudem poučeni. Podle § 15b odst. 1 o.s.ř. k rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením dotčených soudců svému nadřízenému soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Podle § 15b odst. 2 o.s.ř. ustanovení odstavce 1 neplatí, byla-li námitka uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že námitka není důvodná. Soud postupoval podle shora uvedeného odstavce 2 a jelikož námitku měl za zcela nedůvodnou, která by jen prodlužovala řízení a současně při jednání rozhodl. Žalobce odůvodnil svoji námitku tak, že je podávána „z důvodu zamítnutí žaloby, kterou podával na odškodnění a která se má dnes projednávat. Krajský soud rozhodnutí okresního soudu zamítl. Dále z důvodu, že dostal od okresního soudu písemnost, že jeho žaloba se nemůže projednávat. Před tímto důvodem podjatosti soudce vůči jeho osobě, je ta skutečnost, že písemnost, která mu byla předložena se týkala přestupkového řízení, která se řídí podle zákona č. 250 z roku 2016 Sb. a zákona č. 251 z roku 2016 Sb. Soud není příslušný k projednávání podle o.s.ř., neboť se jedná o překážku, kterou nelze překonat.“ Ač jde o velice krkolomné a nesnáze interpretovatelné vyjádření žalobce, lze uzavřít, že žalobce napadá procesní postup soudu, což není důvod pro vyloučení soudce dle § 14 odst. 1 o.s.ř.. V neposlední řadě soud na tomto místě ještě zmiňuje, že představa žalobce, že mu soud ustanoví sám ze své vůle zástupce, je lichá. Žalobce výslovně při jednání (po upozornění soudu, že o ustanovení zástupce musí žádat, na přímý dotaz soudu, kdy a zda žádal či žádá o ustanovení zástupce, když toto soudu není dosud známo) uvedl, že: „o právního zástupce jsem nežádal, žádat o něj nemusím, je to povinnost soudu, aby byla zajištěna rovnost účastníků.“ Dle § 30 odst. 1 o.s.ř. platí, že účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.“ Z uvedeného je zcela zřejmé, že představa žalobce je opět zcela lichá.

12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) se u osobnostních práv s návrhem na náhradu nemajetkové újmy považuje za tarifní hodnotu nikoli částka požadované či přisouzené peněžité náhrady, nýbrž paušální tarifní hodnota 50 000 Kč (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021 sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 a z 29. 4. 2021 sp. zn. 25 Cdo 2060/2020). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby vypočtená podle § 7 bodu 5 a. t. tudíž činí 3 100 Kč. Zástupce žalovaného vykonal v řízení 4 úkony právní služby, odměna tedy činí 4 x 3 100 Kč. Dále tvoří náklady žalovaného náhrada hotových výdajů 4 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 a. t.), cestovné 432 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.), náhrada za ztrátu času za 2 půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 3 a. t.) a parkovné ve výši 27 Kč ( § 13 a.t.). Celkem tak činí náklady žalovaného v řízení před okresním soudem 14.259 Kč.