14 C 33/2021

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Doležalem ml. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zrušení podílového spoluvlastnictví a vypořádání spoluvlastníků

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k nemovitým věcem, a to pozemku parc. [číslo] orná půda, pozemku parc. [číslo] orná půda, pozemku parc. [číslo] orná půda, pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro obec a katastrální území [obec], se zrušuje.

II. Do výlučného vlastnictví žalobkyně se přikazuje pozemek parc. [číslo] orná půda, pozemek parc. [číslo] trvalý travní porost, pozemek parc. [číslo] orná půda, pozemek parc. [číslo] orná půda, vytvořené Geometrickým plánem pro průběh hranice určené soudem ze dne 3. 4. 2023 pod [číslo] vyhotovený [celé jméno znalce] a Geometrickým plánem pro průběh hranice určené soudem ze dne 28. 3. 2023 pod [číslo] vyhotovený [celé jméno znalce], které jsou nedílnou součástí tohoto rozhodnutí.

III. Do výlučného vlastnictví žalovaného se přikazuje pozemek parc. [číslo] orná půda, pozemek parc. [číslo] trvalý travní porost, pozemek parc. [číslo] orná půda, pozemek parc. [číslo] orná půda, vytvořené Geometrickým plánem pro průběh hranice určené soudem ze dne 3. 4. 2023 pod [číslo] vyhotovený [celé jméno znalce] a Geometrickým plánem pro průběh hranice určené soudem ze dne 28. 3. 2023 pod [číslo] vyhotovený [celé jméno znalce], které jsou nedílnou součástí tohoto rozhodnutí.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Havlíčkově Brodě na nákladech řízení státu částku 1.058, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Havlíčkově Brodě na nákladech řízení státu částku 1.058,50 Kč.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Dle žalobních tvrzení jsou účastníci podílovými spoluvlastníky nemovitostí – to pozemku parc. [číslo] orná půda, pozemku parc. [číslo] orná půda, pozemku parc. [číslo] orná půda, pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro obec a katastrální území [obec] s podíly účastníků: žalobkyně ideální 1/2, žalovaný taktéž ideální 1/2. Žalobkyně sdělila, že je zemědělským podnikatelem a má zájem na předmětných pozemcích hospodařit a že nejjednodušší a nejméně nákladný způsob rozdělení předmětu spoluvlastnictví je takový, že žalobci připadne do výlučného vlastnictví pozemek parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] žalovanému připadne [číslo].

2. Žalovaný vyjádřil se zrušením podílového spoluvlastnictví souhlas. Nesouhlasil však se žalobkyní navrženým způsobem vypořádání. Navrhoval, že od žalobkyně spoluvlastnický podíl vykoupí, nebo by požadoval ty pozemky, které požaduje žalobkyně, popř. navrhoval rozdělení pozemků, jak preferuje zákon.

3. Po stránce skutkové soud z provedených důkazů pro věc rozhodných učinil tato zjištění: -) z výpisu z katastru nemovitostí vedeného u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce], že pozemek parc. [číslo] orná půda, pozemek parc. [číslo] orná půda, pozemek parc. [číslo] orná půda, pozemek parc. [číslo] trvalý travní porost, jsou na listu vlastnictví [číslo] pro obec a katastrální území [obec] zapsány jako podílové spoluvlastnictví účastníků, a to v podílech: žalobkyně 1/2, žalovaný 1/2; -) z výzvy právního zástupce žalobkyně datované 23.3.2020, že se žalobkyně obrátila na žalovaného s upozorněním na svůj úmysl podat žalobu o zrušení spoluvlastnictví a s dotazem na event. zájem dotázaného o mimosoudní vyřešení věci; -) z rozsáhlé komunikace účastníků mezi sebou a soudem, že se účastníci shodli na zrušení spoluvlastnictví, avšak nikoli na způsobu vypořádání; -) ze znaleckého posudku [celé jméno znalce], že předmětné pozemky jsou reálně dělitelné za dodržení § 1142 odst. 2 o.z.) a jejich rozdělením ve spojení s tímto rozhodnutím vznikají v podstatě rozměrově totožné pozemky; -) z přípisu žalobkyně i žalovaného, že účastníci považují pozemky pro účely případného vypořádacího podílu za totožné a žádný z účastníků vypořádací podíl nepožaduje; -) z opisu údajů z listu vlastnictví, že žalovaný je již vlastníkem mnoha zemědělských pozemků v daném katastrálním území; -) ze zprávy [právnická osoba], a.s., že [právnická osoba], a.s. hospodaří na pozemcích žalovaného v celkové výměře 404.668 m2 [právnická osoba] byla seznámena s rozdělením pozemků geometrickými plány, a s ohledem na vytváření půdních bloků preferuje získání shora uvedených pozemků žalovaným.

4. Nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat (§ 1140 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen o.z.).

5. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků (§ 1140 odst. 2 o.z.).

6. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků (§ 1143 o.z.).

7. Je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. (§ 1144 odszt. 1 o.z.).

8. Zemědělský pozemek může být rozdělen jen tak, aby dělením vznikly pozemky účelně obdělávatelné jak vzhledem k rozloze, tak i k možnosti stálého přístupu (§ 1142 odst. 2 o.z.) 9. [příjmení] o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví může být zahájen na základě žaloby kteréhokoli spoluvlastníka, který se cítí být ve spoluvlastnictví nespokojen a nechce v něm setrvat; jako takové je dané řízení nutno vnímat perspektivou základního práva na ochranu vlastnictví zaručeného čl.11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vlastnické právo zahrnuje i právo přestat být vlastníkem (věc opustit, zcizit); v případě spoluvlastnictví se specificky uplatňuje zásada, že nikdo nemůže být spravedlivě nucen setrvávat ve spoluvlastnictví (viz nález Ústavního soudu I.ÚS 262/20).

10. V projednávané věci vyjádřili oba podíloví spoluvlastníci zájem na zrušení podílového spoluvlastnictví a svůj nezájem ve spoluvlastnictví žalobou dotčených nemovitých věcí dále setrvat. Soudu nebylo nabídnuto žádné tvrzení o tom, že by zrušení spoluvlastnictví bylo žádáno v nevhodnou dobu nebo k újmě některého ze spoluvlastníků.

11. Proto soud žalobě vyhověl a podílové spoluvlastnictví účastníků zrušil.

12. Oba podíloví spoluvlastníci projevili v řízení zájem o to, aby byly nemovité věci přikázány do jejich výlučného vlastnictví. Nebyli však schopni se shodnout jaké konkrétní pozemky komu. Za tohoto předpokladu ve spojení se zjištěním ze soudem zadaného a vypracované znaleckého posudku, že předmětné nemovité věci (pozemky) jsou reálně dělitelné (při respektování § 1142 odst. 2 o.z.), pak bylo namístě přistoupit k vypořádání spoluvlastnictví rozdělením společné věci podle jejich spoluvlastnických podílů, a to dle soudem vypracovaného znaleckého posudku, jehož součástí jsou 2 geometrické plány, které pozemky reálně rozdělily na 2 části (v podstatě se shodnými výměrami) a žádný z účastníků z toho důvodu shodně po druhém účastníkovi nepožadoval ničeho na vypořádání.

13. Při zvažování, kterému účastníkovi připadne ta která část nově vznikajícího pozemku soud vyšel ze zjištění, že žalovaný je již vlastníkem mnoha zemědělských pozemků v daném katastrálním území a zejména má uzavřeny dlouhodobé pachtovní smlouvy a [právnická osoba], a.s. hospodaří na jeho pozemcích v celkové výměře 404.668 m2 [právnická osoba] byla seznámena s rozdělením pozemků geometrickými plány, a s ohledem na vytváření půdních bloků preferuje získání shora uvedených pozemků žalovaným. Žalobkyně v daném katastrálním území žádné pozemky nevlastní.

14. Soud na závěr podotýká, že oba účastníci preferovali v tomto řízení získání co nejvyšší výměry pozemků, a to s ohledem na jejich strategii hospodaření. Za situace, kdy znalecký posudek jednotlivé pozemky rozdělil tak, že vznikly v podstatě totožné výměry, pak má za to, že se jedná o spravedlivé vypořádání spoluvlastnictví.

15. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vyšel z nálezu Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 262/20. Z něj plyne, že řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je řízením s povahou iudicii duplicis, může být zahájeno k návrhu kteréhokoli z budoucích účastníků a přes formální označení odpovídající dikci zákona jsou všichni účastníci vzájemně v postavení odpovídající procesní pozici žalobce i žalovaného současně nehledě na to, kdo žalobu podal. Povahově tak nejde o klasické sporné řízení, v němž by jedna z proti sobě stojících stran musela vyhrát a druhá prohrát. Ústavní soud v nálezu vysvětlil veškerá specifika uvedeného řízení (to je vyjádřením práva vlastníka přestat být vlastníkem, soud při způsobu vypořádání je vázán zákonným pořadím jednotlivých možností vypořádání bez ohledu na účastníky navržený působ vypořádání, žádný ze spoluvlastníků tak nemá osud řízení zcela ve svých rukou). Uvedená specifika by tak měla dostat odraz i v nákladovém výroku soudního rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Nutno brát v úvahu, že samotné řízení má dvě fáze: 1. rozhodování o zrušení spoluvlastnictví (když jen v této fázi lze dle Ústavního soudu hovořit o plném úspěchu či neúspěchu v případě zamítnutí žaloby – ve věci). Procení úspěch žalobce a odpovídající procesní neúspěch dalších spoluvlastníků pak nelze odvozovat od skutečnosti, že samotnému návrhu na zrušení spoluvlastnictví bylo vyhověno. Procesní úspěch účastníka ale nelze odvíjet ani od výsledného způsobu vypořádání spoluvlastnictví. Vyvolání řízení je svobodnou volbou žalobce, do jehož majetkové sféry nemusel nikdo zasáhnout, a ani jej k podání žaloby přimět. Svobodnou volbou jiného spoluvlastníka je neuzavřít navrženou mimosoudní dohodu a požadovat určitý způsob vypořádáni, neboť i na jeho straně jde o výkon ústavně zaručeného vlastnického práva. Žádná z procesních stran výsledkem řízení po finanční stránce neztrácí – obě odcházejí od soudu s majetkovou hodnotou, se kterou do něj vstoupily (ať už dobrovolně či vynuceně). Nikdo z hlediska objemu majetku nezíská nic navíc, nikdo nic netratí. Majetkovou újmu utrpí každý z účastníků„ pouze“ ve vynaložených nákladech řízení. Proto nelze odvíjet procesní úspěch od toho, jaký způsob vypořádání jednotliví spoluvlastníci navrhovali a ke kterému z nich se soud v konečném rozhodnutí přiklonil. Procesní úspěch ve věci není možné odvíjet ani od toho, co bylo mezi stranami sporné a k čemu bylo vedeno dokazování. Podle Ústavního soudu nelze v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví objektivně hledat vítěze ani poraženého, neboť nelze účastníky řízení vnímat tak, jako by jeden byl v právu a druhý nikoli. Ústavní soud tak označil za ústavně konformní východisko při rozhodování o nákladech řízení, jímž by bylo vypořádáno zrušené spoluvlastnictví, spatřovat u obou stran částečný úspěch ve věci ve sm. § 142 odst. 2,3 občanského soudního řádu. Zásadně je tak namístě rozhodnout, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Jen v odůvodněných případech lze některému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení přiznat (§ 142 odst. 3 o.s.ř.). Zvláštními okolnostmi konkrétního jedinečného případu pak může být např. obstrukční chování spoluvlastníka, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva. Další širší okolnosti, k nimž lze přihlédnout, plynou z judikatury Nejvyššího soudu – patří sem i procesní aktivita účastníků v průběhu řízení, jakož i jejich postoje a snaha, popřípadě její absence, o konstruktivní přístup k rychlému a hospodárnému projednání a dohodnutí věci, tedy i ochota či neochota o smírné vyřešení věci v průběhu řízení. Soud tak nakonec neshledal žádné okolnosti, které by měly vést k uložení povinnosti účastníka nahradit náklady řízení druhému účastníkovi. Soud tak rozhodl v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu shora tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

16. Do prvního rozhodnutí ve věci okresním soudem vznikly v řízení náklady řízení státu ve výši 22.117 Kč. Účastníci na zálohách na prováděné důkazy zaplatili celkem částku 10.000 Kč každý jednotlivě. Vyčerpáním složených záloh od účastníků ve výši 20.000 Kč zůstaly nekryty náklady řízení státu ve výši 2.117 Kč. S přihlédnutím k výsledkům řízení, rozhodl soud o povinnosti žalobkyně zaplatit státu na účet Okresního soudu v Havlíčkově Brodě jednu polovinu vzniklých nákladů řízení státu v částce 1.058,50 Kč a povinnosti žalovaného zaplatit státu na účet Okresního soudu v Havlíčkově Brodě taktéž jednu polovinu vzniklých nákladů řízení státu v částce 1.058,50 Kč, a to dle § 148 odst. 1 o.s.ř. Při ukládání povinnosti zaplatit náklady řízení státu v této výši bylo přihlédnuto k již zaplaceným zálohám.