15 C 54/2022

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Dariou Vaňkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 23.520 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení výši 8,25 % ročně z částky 15.000 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Ohledně zbývajícího požadavku žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení částky 8.520 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 2.587 Kč k rukám jejího právního zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 23.520 Kč s příslušenstvím. Vylíčila, že s žalovaným uzavřela prostředky komunikace na dálku přes webový portál [webová adresa] smlouvu o spotřebitelském úvěr [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému dne [datum] spotřebitelský úvěr. Žalovaný se zaregistroval na webovém portálu, zadal výši požadovaného úvěru a splatnost, seznámil se se všemi informacemi, které je věřitel povinen poskytnout před uzavřením smlouvy. Žalovanému byl vygenerován text smlouvy, všeobecné obchodní podmínky, formulář s informacemi poskytovanými před uzavřením smlouvy. Dále byl žalovaný po odsouhlasení podmínek uvedených dokumentů přesměrován na dotazník týkající se jeho finanční a majetkové situace, kde musel uvést zejména informace o zaměstnání, měsíčních příjmech a dalších existujících závazcích. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit k poslednímu dni splatnosti (18. 2. 2021). Žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni spolu s jistinou i úroky ve výši 0,9 % denně z vypůjčené částky. Úrok z úvěru činil 3.375 Kč. Žalovaný byl tedy povinen uhradit 18.375 Kč. Žalobkyně a žalovaný si pro případ prodlení sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky jistiny, ohledně níž byl v prodlení. Ke dni vystavení předžalobní upomínky 28. 1. 2022 činí smluvní pokuta z 15.000 Kč od 19. 2. 2021 částku 5.145 Kč.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo soudu řádně doručit žalovanému do vlastních rukou, a proto byl dle § 173 odst. 2 ve spojení s § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“) zrušen.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud provedl dokazování a učinil následující skutková zjištění: Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou distančním způsobem dle § 1820 a násl. o. z. byla dne [datum] žalovanému vyplacena částka 15.000 Kč. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru žalobkyně žalovaného informovala o tom, že při kontrole úvěruschopnosti provádí lustraci v příslušných databázích.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, jedná se o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C [číslo], nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

9. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

10. Podle § 588 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (§ 2991 odst. 1 o. z.). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 2 o. z.).

13. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce posoudil úvěruschopnost žalovaného, neúčastí při jednání se vzdala práva být poučena ve smyslu § 118a odst. 1 až 3, 118b odst. 1 o. s. ř. Soud proto uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně tuto svoji zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnil. Nesplnění této zákonné povinnosti činí smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou. Protože bylo plněno bez právního důvodu, je žalovaný povinen vyplacenou částku 15.000 Kč jako bezdůvodné obohacení vrátit. Soud proto žalobě v této částce vyhověl, když přihlédl i k tomu, že žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní a žalobě se nijak nebránil, a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl. Jelikož žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, soud žalobkyni zároveň přiznal i úrok z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

14. Žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, a proto soud náhradu nákladů poměrně rozdělil (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 63,8 %, žalovaný z 36,2 %, tedy čistý úspěch žalobkyně je 27,6 % Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 806 Kč, nákladů právního zastoupení dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v platném znění za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis návrhu ve věci samé - § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu) po 2.060 Kč dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu, dále 3 x náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu, navýšené o DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad dle § 137 o.s.ř., celkem 9.372,80 Kč x 0,276, tj. 2.587 Kč.

15. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

16. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. v délce tří dnů.