15 C 91/2024

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Dariou Vaňkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Anonymizováno bytem adresa o zaplacení 48.798 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16.816 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Ohledně zbývajícího požadavku žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení částky 31.982 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5.001,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.304,12 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 26.325,50 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, úroku 24,81 % ročně z částky 26.325,50 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou došlou soudu dne 17. 9. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 48.798 Kč s příslušenstvím. V žalobě vylíčila, že mezi jejím právním předchůdcem, společností právnická osoba, IČO IČO, a žalovaným byla dne 27. 3. 2022 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. 666060802, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy; žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 34.256 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 23.540 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 24,81 % ročně, odměny za zpracování ve výši 1.500 Kč a nákladů za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6.876 Kč (poplatek). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, poplatku a pojistného se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 824 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 9. 2023. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátka byla žalovaným uhrazena 23. 10. 2022. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 1. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaný uhradil od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky 13.184 Kč. Žalobkyně vůči žalovanému uplatnila nárok na zaplacení dlužné částky ve výši 48.798 Kč (jistina 26.325,50 Kč plus poplatek 22.472,50 Kč), kapitalizovaných úroků 2.304,12 Kč (24,81 % ročně z částky 26.325,50 Kč od 25. 9. 2023 do 29. 1. 2024), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5.001,85 Kč (15 % ročně z částky 26.325,50 Kč od 31. 10. 2022 do 29. 1. 2024), úrok ve výši 24,81 % ročně z částky 26.325,50 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26.325,50 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo soudu řádně doručit žalovanému do vlastních rukou, a proto byl dle § 173 odst. 2 ve spojení s § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen „o.s.ř.“) zrušen.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání při splnění podmínek dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), kdy žalobkyně již s podáním žaloby s tímto postupem souhlasila a ani žalovaný proti němu neměl žádných námitek.

5. Soud provedl dokazování a učinil následující skutková zjištění: Zákaznickou kartou datovanou 27. 3. 2022, že žalovaný požádal společnost právnická osoba o úvěr ve výši 30.000 Kč; uvedl své osobní údaje s tím, že je svobodný, základního vzdělání, žije v nájmu. K výdělkovým poměrům uvedl, že je zaměstnán jako montážní pracovník s příjmem ve výši 19.921 Kč měsíčně při trvání pracovního poměru do 30. 6. 2022. Žalovaný uvedl další příjmy domácnosti ve výši 19.630 Kč, které však nebyly nijak ověřeny. Měsíční výdaje žalovaného byly odhadnuty na 3.500 Kč. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. 666060802 ze dne 27. 3. 2022 vzal soud za prokázané, že se společnost právnická osoba a žalovaný dohodli na tom, že společnost právnická osoba poskytne žalovanému hotovostní úvěr ve výši 30.000 Kč; žalovaný se zavázal částku 30.000 Kč společně s poplatkem ve výši 31.916 Kč (zahrnující úrok 23.540 Kč, poplatek za zpracování úvěru 1.500 Kč a za službu komfortního a flexibilního splácení 6.876 Kč) vrátit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 824 Kč; roční procentní sazba nákladů činila 145,25 %; úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně. Dle tabulky umoření uhradil žalovaný na dluh celkem 13.184 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, jejíž přílohou je seznam postoupených pohledávek (včetně pohledávky za žalovaným), že se společnost právnická osoba a žalobkyně dohodly na postoupení pohledávky shora uvedené žalobkyni. Dopisem ze dne 29. 1. 2014 oznámila společnost právnická osoba žalovanému, že pohledávka ze smlouvy č. 666060802 byla postoupena žalobkyni. Dopisem ze dne 22. 5. 2024 byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k plnění před podáním žaloby.

6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, jedná se o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

11. Podle § 588 věta první zákona o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (§ 2991 odst. 1 o. z.). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 2 o. z.).

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně spolehlivě, dostatečně a přiměřeně posoudila při sjednávání smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný měl sice v době sjednávání úvěru příjem ve výši 19.921 Kč, nicméně pracovní poměr měl během tří měsíců od uzavření smlouvy skončit. Právní předchůdkyně žalobkyně nijak nezkoumala výdajovou stránku majetkových poměrů žalovaného, resp. byla pouze odhadnuta navzdory tomu, že výdaje na zajištění výživy a dalších osobních potřeb, bydlení, případných nákladů spojených se zdravotním stavem mohly v daném případě reálně zkonzumovat značnou část jeho měsíčního příjmu.

15. Dále soud dospěl k závěru, že poplatky sjednané smlouvou o spotřebitelském úvěru č. 666060802 ve výši 31.916 Kč (zahrnující úrok 23.540 Kč, poplatek za zpracování úvěru 1.500 Kč a za službu komfortního a flexibilního splácení 6.876 Kč) jsou skrytým úrokem (při 78 týdnech, resp. 18 měsících splácení) přesahujícím výši jistiny, který odpovídá roční sazbě 71,3 % - [(31.916 : 18) * 12 - tedy roční částka úroku by činila 21.377 Kč, což ve vztahu k jistině 30.000 Kč odpovídá 71,3 %. Taková výše úroku je zcela evidentně v rozporu s dobrými mravy.

16. Soud nepřehlédl, že i smlouvou byla sjednána úroková sazba ve výši 86 %, což podtrhuje závěr o absolutní neplatnosti smlouvy z důvodu rozporu s dobrými mravy.

17. Soud proto uzavřel, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, a to jednak z důvodu nesplnění povinnosti právní předchůdkyně přiměřeně, dostatečně a spolehlivě posoudit úvěruschopnost žalovaného a dále z důvodu ujednání o nemravných úrocích.

18. V daném případě částka 13.184 byla vrácena ještě původnímu věřiteli, proto soud uložil žalovanému uhradit na částku bezdůvodného obohacení ve výši 30.000 Kč zbývající část ve výši 16.816 Kč. Pouze v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a ve zbývající části nároku ji jako nedůvodnou zamítl.

19. Pro absolutní nesplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru soud nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení úroků z prodlení s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž je shrnuto, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru“.

20. Aktivní věcnou legitimaci žalobkyně soud posoudil dle § 1879 a násl. o. z. ve spojení s § 3028 odst. 1 o. z., neboť pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyni postoupena za účinnosti této právní úpravy. Žalovaný je proto povinen plnit žalobkyni.

21. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, právo na náhradu nákladů řízení by náleželo úspěšnějšímu žalovanému (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), kterému však žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

22. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., tj. v délce tří dnů. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím podepsaného soudu, a to ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.