17 C 13/2021

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr Bc Hany Stuchlíkové a soudci ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 48.657 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48.657 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 48.657 Kč za dobu od 1. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1.947 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 15. 12. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 48.657 Kč s příslušenstvím, které v žalobě vyčíslila. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že žalovaný byl od 3. 1. 2019 u žalobkyně zaměstnán jako stavební dělník specialista. Pracovní poměr žalovaného skončil dne 30. 11. 2019 výpovědí žalovaného. Dne 30. 11. 2019 byla s žalovaným uzavřena dohoda o uznání závazku a splátkovém kalendáři, v níž žalovaný uznal svůj dluh ve výši 53.675 Kč a zavázal se k jeho úhradě v deseti pravidelných měsíčních splátkách v období od prosince 2019 do září 2020. Žalovaný do dnešního dne z dlužné částky uhradil pouze první splátku ve výši 5.000 Kč a to 16. 12. 2019. K úhradě tedy zbývá částka ve výši 48.657 Kč s příslušenstvím. Dne 23. 6. 2020 a dne 29. 9. 2020 byla žalovanému odeslána předžalobní upomínka k úhradě dlužné částky, na jejímž základě však žalovaný neuhradil ničeho.

2. Soud vyzval žalovaného i žalobkyni, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a poučil je, že v případě, že soudu své stanovisko v určené lhůtě nesdělí, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Vzhledem k tomu, že ani jeden z účastníků na výzvu soudu nereagoval, soud mohl ve věci rozhodnout, aniž nařídil jednání.

3. Z listinných důkazů, které žalobkyně předložila k prokázání svých skutkových tvrzení, učinil soud následující skutková zjištění: -) z uznání závazku a dohody o splátkovém kalendáři, že dne 29. 11. 2019 uzavřela žalobkyně a žalovaný dohodu, v níž se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit částku 53.675 Kč, přičemž žalovaný tento svůj dluh uznal i co do důvodu i výše, když tento dluh měl vzniknout neoprávněnými výběry a platbami firemní platební kartou, žalovaný se v této dohodě zavázal částku 53.675 Kč uhradit v pravidelných měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře, který je součástí této dohody, a to pod ztrátou výhody splátek, tj. v případě nedodržení termínu byť jediné splátky, se celá (zbylá) částka stává splatná najednou a sjednaný kalendář pozbývá platnosti, -) z dopisů ze dne 23. 6. 2020 a dne 25. 9.2020, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, přičemž žalovaný byl upozorněn na možnost soudního sporu.

4. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že žalobkyně se domáhá nároků z uznání závazku a dohody o splátkovém kalendáři dne 29. 11. 2019 - dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2019, (dále jen„ zák. práce“) a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále jen„ o.z.“).

5. Podle § 250 odst. 1 zák. práce je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

6. Podle ustanovení § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

7. Uznání peněžitého nároku co do důvodu a výše je jednostranné právní jednání učiněné písemnou formou a adresované oprávněnému účastníku, v němž povinný účastník výslovně a bezvýhradně uvedl výši nároku, který je povinen uspokojit, a jeho důvody. Požadavek na uvedení důvodů nároku je splněn tehdy, označí-li jej tak, aby bylo jednoznačné, jakého nároku se týká, popřípadě v čem (v jakých skutkových okolnostech) nárok spočívá. S písemným uznáním peněžitého nároku co do důvodů a výše tím, kdo je povinen nárok uspokojit, se i v pracovněprávních vztazích spojuje jiná (delší) promlčecí doba než jaká je stanovena u nároků neuznaných. Jde o další způsob zajištění závazku, kde se podle § 639 o.z. právo dlužníkem uznané co do důvodu i výše promlčuje za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; určil-li dlužník v uznání dobu, do které dluh splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby. Ze subsidiárního použití § 2053 o.z. také vyplývá, že s uznáním dluhu co do důvodu a výše je spojena vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání trval.

8. Uznáním dluhu podle § 2053 o.z. se zakládá vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. V rovině procesního práva vyvratitelná domněnka nachází svůj odraz v ustanovení § 133 o.s.ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka; pouhá, třebas i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle § 133 o.s.ř. skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 4. 2013 sp.zn. 33 Cdo 4237/2011, ač se judikatura vztahuje k uznání dluhu dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku je použitelná i v současné době, vzhledem k obdobné právní úpravě).

9. V posuzovaném případě žalovaný písemně uznal svůj dluh co do důvodu (vyjádřeného v textu dohody spojením„ neoprávněných výběrů a plateb firemní platební kartou“) i výše (v textu dohody o způsobu náhrady škody je konkrétně uvedena výše, a to 53.675 Kč), bylo tedy na něm v případě, že se chtěl žalobě úspěšně ubránit, aby prokázal, že jím uznaný dluh již zanikl, případně, že vůbec nevznikl, žalovaný se však podané žalobě nijak nebránil a zůstal v řízení zcela nečinný. S ohledem na to, že žalovaný neprokázal, že jím uznaný dluh již zanikl nebo nikdy nevznikl, nezbylo soudu než podané žalobě zcela vyhovět. Žalobkyni přiznal i právo na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť žalovaný byl v prodlení s plněním peněžitého závazku.

10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Ty představovaly náklady vynaložené žalobkyní na úhradu soudního poplatku ve výši 1.947 Kč.

11. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., tj. v délce tří dnů.