17 C 13/2026

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Hanou Stuchlíkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 1 451 775 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 451 775 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 451 775 Kč od 22. 11. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na náhradě nákladů řízení 119 655 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 16. 12. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 451 775 Kč s příslušenstvím, které v žalobě vyčíslil. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 16. 11. 2023 byla mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě, které žalobce žalovanému zapůjčil částku ve výši 1.451.775 Kč, která měla být splatná nejpozději do 30. 9. 2024. Žalovaný však tuto zápůjčku ve smluvené lhůtě nevrátil. Dne 3. 10. 2024 byl v adresa mezi žalobcem a žalovaným sepsán a oběma stranami podepsán dokument nazvaný „Uznání dluhu a dohoda o splátkách" (dále jen „uznání dluhu"), kterým žalovaný výslovně a bezvýhradně uznal, že žalobci dluží částku ve výši 1.451.775 Kč, a to jako dluh ze shora uvedené smlouvy o zápůjčce. Žalovaný se v uznání dluhu zavázal uhradit dlužnou částku v postupných měsíčních splátkách po 10.000 Kč, kdy tyto splátky měly být realizovány nejpozději do 20. dne každého měsíce, počínaje měsícem listopadem 2024. Žalovaný se výslovně v tomto uznání dluhu zavázal, že nebude-li z jeho strany dodržen sjednaný splátkový kalendář, a to ve smyslu jeho prodlení s kteroukoliv splátkou řádně a včas, pak tento splátkový kalendář pozbývá bez dalšího platnosti a celý dluh (resp. jeho celá zbývající část) se stává splatným najednou, a to ke dni, kdy toto prodlení nastalo (den následující po splatnosti splátky, jež nebyla uhrazena řádně a včas). Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil splátkový kalendář tím, že neuhradil ani první splátku, stal se v souladu s podmínkami uznání dluhu celý dluh ve výši 1.451.775 Kč splatným okamžitě, a to dnem 21. 11. 2024. Tato částka zůstala dosud neuhrazena, ač k tomu byl žalovaný vyzýván, a to i předžalobní výzvou k plnění, v níž byl upozorněn na možnost soudního sporu.

2. Žalovaný nechal žalobu bez povšimnutí a bez omluvy se k nařízenému jednání nedostavil, bylo tak jednáno v jeho nepřítomnosti.

3. Z listinných důkazů předložených žalobcem (zejména. z uznání dluhu a dohody o splátkách ze dne 3. 10. 2024) soud zjistil, že žalovaný dluží žalobci částku ve výši 1 451 775 Kč a to jako dluh ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem dne 16. 11. 2023, kdy byla dlužníkovi ze strany věřitele v hotovosti zapůjčena bezúročně uvedená částka, která měla být splatná nejpozději do 30. 9. 2024, avšak do dne podpisu tohoto uznání dosud nebyla uhrazena, žalovaný dále v tomto uznání tento svůj dluh vůči žalobci uznal co do důvodu i výše a zavázal se jej uhradit v měsíčních splátkách ve výši 10 000 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek. A z předžalobní výzvy ze dne 7. 10. 2025 soud zjistil, že byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobce k úhradě dlužné částky.

4. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že se žalobce domáhá nároků plynoucích ze smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 11. 2023 a z uznání dluhu ze dne 3. 11. 2024 - dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

5. Podle ustanovení § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

6. Uznání dluhu je jednostranný právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli, který lze učinit až poté, co dluh vznikl. Zákon nevyžaduje, aby se dlužník v uznávacím projevu zavázal k plnění, nýbrž stačí, že z obsahu písemného projevu je zřejmé, že si je své povinnosti k plnění vědom. Není také nezbytné uvést výslovně důvod dluhu přímo v uznávacím projevu, avšak uznávací projev musí obsahovat takové údaje, z nichž za případné pomoci výkladu důvod dluhu nepochybně vyplývá. Uvedení důvodu dluhu znamená označení, jakého dluhu se uznání týká nebo v čem dluh (skutkově) spočívá. Výše označeného dluhu musí být vyjádřena tak, aby byla objektivně určitelná. Nestačí, ví-li dlužník i věřitel, o jaký dluh a v jaké výši se jedná, nýbrž – vzhledem k obligatorní písemné formě úkonu – musí být tyto údaje obsaženy v písemném projevu vůle nebo alespoň z něj musí bez pochybností vyplývat.

7. Uznání dluhu je zajišťovacím institutem, jehož podstatou je založení právní domněnky existence dluhu v době jeho uznání. Tím se ve sporu posiluje procesní pozice věřitele, neboť v něm nemusí dokazovat vznik dluhu, ani jeho trvání v době, kdy k uznání došlo. Je naopak na dlužníkovi, který namítá, že dluh nevznikl, že byl splněn či zanikl jinak, nebo že byl převeden na jiného, aby to prokázal. K platnému uznání dluhu podle § 2053 o. z. je kromě obecných náležitostí třeba, aby tento jednostranný právní úkon dlužník učinil písemnou formou, vyjádřil v něm příslib zaplacení dluhu a uvedl důvod a jeho výši (tedy uznal dluh co do důvodu a výše). Uznání dluhu není samostatným zavazovacím důvodem, nelze jím tedy založit nový závazek. K jeho platnosti zákon pouze vyžaduje, aby dlužník jednostranně písemně přislíbil (zavázal se), že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu a výše; podmínkou jeho platnosti není uvedení konkrétního data, dokdy dluh zaplatí. Pro vznik vyvratitelné domněnky existence dluhu je tento údaj nadbytečný. Pro zajištěný závazkový vztah to znamená, že uznání dluhu nemůže jednostranně měnit původně sjednaný rozsah práv a povinností, a tedy ani původní dohodu o splatnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2013 sp. zn. 33 Cdo 153/2012, ač se judikatura vztahuje k uznání dluhu dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku je použitelná i v současné době, vzhledem k obdobné právní úpravě).

8. Uznáním dluhu podle § 2053 o. z. se zakládá vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. V rovině procesního práva vyvratitelná domněnka nachází svůj odraz v ustanovení § 133 o.s.ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka; pouhá, třebas i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle § 133 o.s.ř. skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 4. 2013 sp. zn. 33 Cdo 4237/2011, ač se judikatura vztahuje k uznání dluhu dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku je použitelná i v současné době, vzhledem k obdobné právní úpravě).

9. V posuzovaném případě žalovaný písemně uznal svůj dluh co do důvodu (vyjádřeného v textu uznání dluhu odkazem na smlouvu o zápůjčce ze dne 16. 11. 2023) i výše (v textu uznání je konkrétně uvedena výše dluhu, a to ve výši 1 451 775 Kč), bylo tedy na něm v případě, že se chtěl žalobě úspěšně ubránit, aby prokázal, že jím uznaný dluh již zanikl, případně, že vůbec nevznikl, žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní a žalobním tvrzením se nijak nebránil. S ohledem na to, že žalovaný neprokázal, že jím uznaný dluh již zanikl nebo nikdy nevznikl, nezbylo soudu než žalobě vyhovět. Žaloba tak byla podána zcela důvodně a po právu, a proto jí bylo vyhověno včetně požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Soud přihlédl i k tomu, že žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní a žalobním tvrzením se nijak nebránil.

10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Ty představovaly náklady vynaložené žalobcem na úhradu soudního poplatku ve výši 58 072 Kč, dále pak náklady jeho právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), t.j. odměna za 4 úkony právní služby po 14 140 Kč [§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu za převzetí zastoupení a 2 písemná podání – žaloba a předžalobní výzva, a účast u soudního jednání], a 4x náhrada hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), dále advokátu náleží náhrada za ztrátu času v počtu 8 půlhodin po 150 Kč (srov. 14 odst. 1 písm. a) a odst. Advokátního tarifu), a cestovné ve výši 2 023 Kč (za cestu k soudnímu jednání – kdy osobním automobilem bylo ujeto 236 km při spotřebě 7,7 l na 100 km). Náklady řízení v celkové výši 119 655 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobci k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

11. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. v délce tří dnů. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Havlíčkově Brodě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.