17 C 75/2025

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Hanou Stuchlíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného pro 32 209,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 067 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 8 067 Kč od 21. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala úhrady dalších 24 142,75 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 24 142,75 Kč od 21. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 24. 7. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 209,75 s příslušenstvím, které v žalobě vyčíslila. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 se společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .). Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 18. 7. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 32 209.75 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 20. 5. 2025. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Po dokončení registrace na webových stránkách www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal 32 209.75 Kč a splatností dne 20. 5. 2025. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného , č. účtu, . Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že v případě, že soudu své stanovisko v určené lhůtě nesdělí, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu soudu nereagoval a že žalobkyně souhlasila (již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud mohl ve věci rozhodnout, aniž nařídil jednání.

3. Z listinných důkazů, které žalobkyně předložila k prokázání svých skutkových tvrzení, učinil soud následující skutková zjištění:- ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 18. 7. 2024, že tu měl uzavřít právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru na straně jedné a žalovaný jako dlužník na straně druhé, právní předchůdce žalobkyně se touto smlouvou zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč s možností opakovaného čerpání (revolvingový úvěr) a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v minimálních měsíčních splátkách, ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 146,949% (RPSN: 289,98%); tento úvěr měl být žalovanému poskytnut na účet č. , č. účtu, ;- z přehledů bankovních transakcí soud zjistil, že žalovaný čerpal celkem částku 29 400 Kč;- ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a z jejího dodatku, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni;- z dopisu ze dne 14. 6. 2025, že žalovanému bylo oznámeno postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni;- z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně datované 14. 6. 2025, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž byl i upozorněn na možnost soudního sporu.

4. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Podle § 86 odst. 2 cit. zák. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. V projednávané věci soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, před uzavřením úvěrové smlouvy shora dostatečně neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně měla vyjít pouze z příjmu žalovaného a z jeho informací a provést lustraci v příslušných databázích. To však nestačí. Objektivní zjištění poměrů spotřebitele musí být doloženo i potvrzením výdajů, např. ve formě výpisu z účtu u peněžního ústavu za poslední 3 měsíce, se kterým úvěrovaný spotřebitel běžně hospodařil apod. K tomu ale v daném případě evidentně nedošlo. Nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost úvěrovaného poskytovatelem činí smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, a soud tak musel provést vypořádání mezi účastníky ve smyslu § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi stranami nebylo sporným, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 29 400 Kč, žalovaný jí však vrátil pouze 21 333 Kč. Proto soud uložil žalovanému povinnost žalobkyni částku ve výši 8 067 Kč (29 400 Kč mínus 21 333 Kč) zaplatit, včetně úroku z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.). Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

8. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. podle úspěchu ve věci. V projednávané věci byl žalovaný úspěšnější, a měl by tak právo na částečnou náhradu nákladů, nicméně dle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly.

9. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. v délce tří dnů.