17 C 79/2021

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Hanou Stuchlíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 19.970 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11.805 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11.805 Kč od 17. 3. 2020 do zaplacení a dále částku 8.165 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.165 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 7.042 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 1. 9. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 19.970 Kč s příslušenstvím, které v žalobě vyčíslila. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že žalovaný jako provozovatel motorového vozidla [registrační značka], [VIN kód], s objemem válců motoru nad 1.850 cm3 do 2.500 cm3, neměl v období od 8. 5. 2019 do 31. 10. 2019, tj. 177 dnů, a následně od 1. 11. 2019 do 29. 2. 2020, tj. 121 dnů, k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinné ručení). Žalovaný je tak povinen zaplatit příspěvek ve výši 11.505 Kč a 7.865 Kč (součin počtu dní a denní sazby podle druhu vozidla) a náklady žalobkyně spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 2 x 300 Kč.

2. Okresní soud v Havlíčkově ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem ze dne 8. 9. 2021, č.j. EPR 210643/2021-6, proti němuž však podal žalovaný odpor, který zdůvodnil zejména tím, že v této rozhodné době objektivně již nemohl splnit povinnost sjednat pojištění odpovědnosti. Předmětné vozidlo jako předmět vlastnictví žalovaného totiž jako věc v právním smyslu zanikla a to dne 9. 7. 2018 při požáru vozidla. Od tohoto požáru pak nemohl žalovaný předmětné vozidlo užívat a ani jej provozovat na pozemních komunikacích, kdy vzhledem k této nemožnosti vozidlo provozovat, bylo vyloučené, aby z prostého vlastnictví autovraku vznikla jakákoli odpovědnost žalovaného z titulu povinného ručení. V důsledku požáru vozidla se pak předmětná věc stala tzv. nepojistitelná, když objektivně nelze sjednat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, které již neexistuje. Za této situace žalovanému nemohla vzniknout povinnost ve smyslu § 1 odst. 2 zák.č. 168/1999 Sb. a požadavek na úhradu příspěvku do garančního fondu není důvodný. Je rovněž třeba poukázat na ustanovení § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb., kdy povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. To, že žalovaný je vlastníkem předmětného vozidla žalobkyni pak bylo nepochybně známo již z řízení vedeného u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. [spisová značka]. Podle názoru žalovaného tak povinnost zaplatit příspěvek zřejmě zanikla. Smyslem příspěvku ve smyslu § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. je pak vytváření tzv. Garančního fondu, jehož účelem je pak především saturace škod vzniklých z provozu vozidel, u kterých nebylo sjednáno tzv. pojištění odpovědnosti (povinné ručení). Rozhodně pak smyslem tohoto příspěvku není postihovat vlastníka či provozovatele vozidla, který objektivně již vozidlo nevlastní vzhledem k jeho zániku za situace, kdy pouze formálně opomene provést vyřazení vozidla z registru. Žalovaný pak v této souvislosti odkazuje na v zásadě konstantní judikaturu zejména Ústavního soudu, který poukazoval opakovaně na účel a smysl zákonné úpravy povinnosti přispívat do garančního fondu a dospěl k závěru, že povinnost platit pojištění z odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, může být vymáhána pouze tehdy, kdy je adekvátní a odpovídá jeho smyslu a účelu, který není dán u vozidel, jež zcela zjevně nejsou schopna užívání a provozování. Žalovaný nesouhlasí s tím, že tyto právní názory, které Ústavní soud vyslovil ještě před účinností novely zákona od 1. 1. 2018, na tento případ vzhledem ke změně právní úpravy nedopadají, neboť je přesvědčen, že zejména poukaz na nalezení smyslu a účelu právní úpravy se zákazem jejího formalistického výkladu je v tomto případě zcela zřejmý a nepochybně použitelný i po 1. 1. 2018. Z těchto důvodů je žalovaný nucen požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky odmítnout.

3. Z provedeného dokazování po stránce skutkové soud z provedených důkazů pro věc rozhodných učinil tato zjištění: -) z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 30. 1. 2020, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku ve výši 11.505 Kč, s tím, že v případě úhrady této částky do 30 dnů, nebude požadovat úhradu nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč, za nepojištěný osobní automobil [registrační značka], [VIN kód], s objemem válců motoru nad 1.850 cm3 do 2.500 cm3 v období od 8. 5. 2019 do 31. 10. 2019, tj. 177 dnů, do 30 dnů od doručení výzvy, -) z dopisu ze dne 13. 5. 2020, že byl žalovaný žalobkyní vyzýván o zaplacení příspěvku a nákladů na upomínání ve výši 11.964,80 Kč, -) z předžalobní upomínky ze dne 11. 1. 2021, že byl žalovaný vyzýván k zaplacení dlužného příspěvku a nákladů za nepojištěný automobil za období od 8. 5. 2019 do 31. 10. 2019, když byl současně upozorněn na možnost soudního sporu, -) z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 9. 9. 2020, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku ve výši 7.865 Kč, s tím, že v případě úhrady této částky do 60 dnů, nebude požadovat úhradu nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč, za nepojištěný osobní automobil [registrační značka], [VIN kód], s objemem válců motoru nad 1.850 cm3 do 2.500 cm3 v období od 1. 11. 2019 do 29. 2. 2020, tj. 121 dnů, do 60 dnů od doručení výzvy, -) z dopisu ze dne 31. 12. 2020, že byl žalovaný žalobkyní vyzýván o zaplacení příspěvku a nákladů na upomínání ve výši 8.229,80 Kč, -) z předžalobní upomínky ze dne 26. 5. 2021, že byl žalovaný vyzýván k zaplacení dlužného příspěvku a nákladů za nepojištěný automobil za období od 1. 11. 2019 do 29. 9. 2020, když byl současně upozorněn na možnost soudního sporu, -) z informací České pošty – sledování zásilek, že zásilky obsahující výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 9. 9. 2020 (RR6756889630F) a dne 30. 1. 2020 (RR6753918805F) byly žalobci zaslány doporučeně, -) ze záznamu o předání místa zásahu, že dne 9. 7. 2018 zasahovala jednotka PO na místě [obec a číslo], K pekárskému mlýnu, dotčenou osobou zásahu byl žalovaný, stav místa – lokalizace, likvidace, vozidlo naloženo na od. službu, -) z potvrzení o převzetí autovraku do zařízení ke sběru autovraků, že autovrak [registrační značka] převzal [právnická osoba] dne 17. 9. 2020, -) z výpisu z databáze žalobkyně, že u předmětného vozidlo [registrační značka] je evidován žalovaný jako povinná osoba – vlastník, s tím, že k 18. 9. 2020 je evidován údaj mimo provoz či eko-likvidace, -) ze sdělní Městského úřadu Havlíčkův Brod ze dne 16. 11. 2021, že v elektronické části registru silničních vozidel je v období od 8. 5. 2019 do 29. 2. 2020 zaznamenaný jako provozovatel a vlastník vozidla [registrační značka], č. [příjmení]: [anonymizováno], žalovaný (evidován jako vlastník a provozovatel od 25. 6. 2009 do 12. 10. 2020, kdy byl zapsán zánik vozidla).

4. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalovaný byl v období od 8. 5. 2019 do 29. 2. 2020 evidován jako provozovatel a vlastník vozidla [registrační značka], č. [příjmení]: WV2ZZZ70ZWH145470 (jak plyne ze sdělní Městského úřadu Havlíčkův Brod i z výpisu z databáze žalobkyně), že v tomto období neměl k předmětnému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinné ručení), a že k úhradě příspěvků do garančního fondu byl vyzván doporučenými dopisy ze dne 30. 1. 2020 a 9. 9. 2020 (jak plyne z jednotlivých výzev a údajů pošty), přičemž žalovaný tyto skutečnosti ani nesporoval, že dne 9. 7. 2018 bylo předmětné vozidlo zasaženo požárem a naloženo na od. službu (jak plyne ze záznamu o předání místa zásahu) a až dne 17. 9. 2020 bylo předáno do zařízení ke sběru autovraků (jak vyplývá z potvrzení o převzetí autovraku do zařízení ke sběru autovraků).

5. Soud projednávanou věc posuzoval podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon o odpovědnosti“) ve znění novelizace provedené s účinností ode dne 1. 1. 2018 zákonem č. 293/2017 Sb.

6. Podle § 24 odst. 1 zákona o odpovědnosti garanční fond se tvoří z pojistného za hraniční pojištění podle § 14 zákona o odpovědnosti, z příspěvků pojistitelů podle § 18 odst. 5 zákona o odpovědnosti, z přijatých náhrad podle § 24 odst. 7 a 9 zákona o odpovědnosti a z přijatých příspěvků podle § 4 zákona o odpovědnosti.

7. Podle § 18 odst. 2 písm. a) cit. zákona [název žalobkyně] spravuje garanční fond. Podle § 24 odst. 1 cit. zákona se garanční fond tvoří mimo jiné z přijatých příspěvků podle § 4.

8. Podle § 1 odst. 2 cit. zákona nestanoví-li tento zákon jinak a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.

9. Podle § 4 odst. 1 cit. zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (§ 4 odst. 3 zákona) Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 zákona). Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou (§ 4 odst. 5 zákona).

10. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla se výše denní sazby příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1.850 cm3 do 2.500 cm3 včetně ve výši 65 Kč. Podle § 2a cit. vyhlášky výše nákladů [obec] [anonymizováno] pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.

11. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba byla podána zcela důvodně a po právu, a proto jí bylo vyhověno, včetně požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

12. Námitka žalovaného, že předmětné vozidlo jako věc v právním smyslu zaniklo dne 9. 7. 2018, tj. že ho nemohl provozovat, je s účinností ode dne 1. 1. 2018 pro vymáhání příspěvku do garančního fondu irelevantní. Pro povinnost hradit příspěvek do garančního fondu je od 1. 1. 2018 rozhodující již jen stav zapsaný v registru silničních vozidel. V tomto směru soud sdílí právní argumentaci Krajského soudu v Českých Budějovicích, který dospěl k závěru, že otázka zda uvedené vozidlo bylo fakticky provozováno či nikoli, není z hlediska vzniku povinnosti žalovaného zaplatit příspěvek v posuzovaném případě podstatná. Jazykový výklad ustanovení § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla prosazovaný žalovaným, který spojuje vznik povinnosti pojištění vozidla na současné splnění dvou předpokladů, a to zápisu v registrů silničních vozidel (§ 1 odst. 2 písm. a/) a faktické provozování vozidla na pozemní komunikaci (§ 1 odst. 2 písm. b/), neobstojí. Tento výklad ze znění uvedeného ustanovení zákona nevyplývá a neodpovídá ani účelu a smyslu uvedené zákonné úpravy, jak jej lze dovodit z důvodové zprávy k zákonu č. 293/2017 Sb., kterým se mění zákona č. 168/1999 Sb., na kterou odkazuje soud prvního stupně. Smyslem občanskoprávního řízení totiž není výklad předpisů ryze formální. Vždy je třeba zabývat se účelem zákona, přihlížet k historii jeho vzniku apod. V projednávané věci lze odkázat i na komentář k zákonu o pojištění o odpovědnosti z provozu vozidla k jeho ustanovení § 1 odst. 2 v rozhodném znění (tj. ve znění účinném od 1. 1. 2018) v něm se uvádí: Dřívější právní úprava povinného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se vztahovala pouze k provozování vozidla na některých kategoriích pozemních komunikací. Jednalo o dálnice, silnice, místní komunikace a veřejně přístupné účelové komunikace. Při provozování vozidla na ostatních komunikacích, jako např. veřejně nepřístupné účelové komunikaci, nebo při provozování vozidla mimo pozemní komunikaci podmínka pojištění odpovědnosti z provozu vozidla splněna být nemusela. Nově byla tato povinnost rozšířena tak, že v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu na pozemních komunikacích musí být povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Jedná se tedy o povinnost nad rámec dosavadní povinnosti, která platí nadále a není nijak omezena. Pokud bude provozováno nebo ponecháno na pozemní komunikaci vozidlo, je s tím spojena povinnost jeho pojištění, i kdyby na takový případ nedopadala povinnost podle nově doplněného ustanovení (i kdyby např. vozidlo nebylo zapsáno do registru). Cílem této novelizace bylo podle důvodové zprávy„ dosáhnout jednoznačné a přehledné právní úpravy, ze které bude nepochybně zřejmé, kdy musí být splněna povinnost pojištění odpovědnosti“. Účelem navrhované úpravy je také zjednodušení určení, zda je nebo není dána povinnost pojištění, a snaha předejít celé řadě soudních sporů. (srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 9. 2020, č.j. 7 Co 949/2020-79). V daném případě nebylo sporu o tom, že žalovaný neprovedl odhlášení předmětného vozidla z registru motorových vozidel, že předmětné vozidlo ani nebylo v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu nebo zaniklé. Navíc nelze přehlédnout, že předmětné vozidlo bylo předáno provozovateli zařízení ke sběru autovraků až dne 17. 9. 2020, tedy více než 2 roky po předmětném požáru a více než půlroku po konci období, za něž je v tomto řízení vymáhán příspěvek (kdy v předmětném řízení jde o období od 8. 5. 2019 do 29. 2. 2020). Ani námitku žalovaného, že jeho povinnost zaplati žalobkyni příspěvek zanikla pro uplynutí doby, soud neshledal důvodnou, neboť žalobkyně žalovaného vyzvala dne 30. 1. 2020 k úhradě příspěvku za období od 8. 5. 2019, a dne 9. 9. 2020 za období od 1. 11. 2019, tedy ve lhůtě do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit tento příspěvek.

13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Ty představovaly náklady vynaložené žalobkyní na úhradu soudního poplatku ve výši 800 Kč, dále pak náklady jejího právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), tj. odměna za tři úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c), § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu za převzetí zastoupení a dvě písemná podání – žaloba a předžalobní výzva k plnění;), dále odměna za jeden úkon ve výši 1.900 Kč (srov. § 7, § 11 odst. g) advokátního tarifu – účast u jednání), dále 3 x náhrada hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu), a 1 x náhrada hotových výdajů po 300 Kč (srov. §13 odst. 4 advokátního tarifu), a dále náhrada za ztrátu času v počtu 6 půlhodin, tj. 6 x 100 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu). Dále právní zástupkyni náleží náhrada cestovních výdajů ve výši 1.159 Kč, když osobním automobilem se spotřebou 4,5 l /100 km bylo ujeto 206 km (účast jednání), při ceně benzinu dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve výši 27,20 Kč, náhrada za použití silničního motorového vozidla činí 4,40 Kč za každý 1 km jízdy (srov. § 1 vyhlášky č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad). Advokátce byla podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. dále přiznána 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 1.083 Kč Náklady řízení v celkové výši 7.042 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

14. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., tj. v délce tří dnů