17 C 80/2025

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Hanou Stuchlíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B pro určení výživného pro zletilé dítě

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně částkou 5 000 Kč měsíčně počínaje 1. 9. 2024 splatnou nejpozději do 5. dne každého měsíce předem.

II. Tím se ohledně výživného pro žalobkyni mění rozsudek Okresního soudu v adresa ze dne Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno č.j. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno.

III. Dlužné výživné za dobu od 1. 9. 2024 do 31. 7. 2026 ve výši 34 500 Kč je žalovaný povinen splácet žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč měsíčně spolu s běžným výživným počínaje od měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku s tím, že pokud ve stanoveném termínu nezaplatí, byť jedinou splátku, stává se splatnou celá zbývající část dlužného výživného.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 3. 12. 2025 (a následně doplněnou) domáhala zvýšení výživného. Tuto žalobu zdůvodnila zejména tím, že naposledy bylo o jejím výživném rozhodnuto v době, kdy byla ještě nezletilá, a to rozsudkem Okresního soudu v adresa, č. j. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno ze dne 22. 2. 2023, kdy bylo žalovanému zvýšeno výživné na částku 3 500 Kč měsíčně, přičemž toto výživné hradí žalovaný dosud, ovšem nad rámec výživného žalobkyni ničím nepřispívá. V současné době je žalobkyně již zletilá, soustavně se připravuje na budoucí povolání náročným prezenčním studiem na vysoké škole a není tak schopna se zatím sama živit. Od poslední úpravy výživného došlo k podstatné a dlouhodobé změně poměrů jak na straně žalobkyně, tak i v důsledku obecného růstu cen zboží, služeb a energií. Jsou proto dány podmínky pro nové stanovení výživného tak, aby odpovídalo odůvodněným potřebám žalobkyně a současně schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalovaného. Žalobkyně v akademickém roce 2024/2025 studovala prezenčně bakalářský program Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno na adresa Anonymizováno Anonymizováno adresa. Od září 2025 pokračuje v prezenčním bakalářském studiu programu Anonymizováno Anonymizováno na téže vysoké škole. Se studiem jsou spojeny pravidelné náklady na školní pomůcky a potřeby ve výši přibližně 3.800 Kč ročně. Pro studijní účely si rovněž pořídila tablet v hodnotě 15.000 Kč. Žalobkyně do školy dojíždí do adresa, přičemž její cestovní náklady činí přibližně 3.000 Kč měsíčně, neboť kvůli nevyhovujícím dopravním spojům je často nucena využívat osobní automobil. Další zvýšené výdaje souvisejí se zdravotním stavem žalobkyně. Trpí oční vadou korigovanou brýlemi, jejichž poslední pořízení stálo 6.500 Kč. Dále má diagnostikován nízký krevní tlak, přičemž náklady na předepsané léky činí 500 Kč za tři měsíce. Trpí také kožní alergií, v souvislosti s níž pořizuje speciální krém za 600 Kč na tři měsíce a speciální drogistické zboží přibližně za 1.500 Kč měsíčně. Další vícenáklady jí vznikají při nákupu dietní stravy. Absolvovala rovněž stomatochirurgický zákrok, za který uhradila celkem 6.000 Kč, přičemž celkové náklady na související zdravotní pomůcky a léky dosáhly 8.200 Kč. Matka žalobkyně hradí paušál na mobilní telefon ve výši 699 Kč měsíčně a platí také životní a úrazové pojištění ve výši 781 Kč měsíčně. Náklady žalobkyně na stravu činí přibližně 5.000 Kč měsíčně. O majetkových poměrech žalovaného není žalobkyni nic známo, nicméně má za to, že žalovaný má možnost realizace na trhu práce s tím, že může dosahovat odpovídajícího výdělku, proto navrhla, aby soud případně při rozhodování o jejím výživném vyšel z možného pravděpodobného výdělku žalovaného.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Uvedl, že na jeho straně nedošlo od posledního rozhodnutí o výživném ze dne 22. 2. 2023 k takové změně poměrů, která by odůvodňovala zvýšení výživného. Tehdy soud vycházel z jeho schopností a možností a stanovil výživné s ohledem na potenciální čistý příjem přibližně 17 700 Kč měsíčně. V době podání této žaloby byl žalovaný evidován na úřadu práce a pobíral podporu v nezaměstnanosti, nicméně má však příslib dalšího zaměstnávání přibližně od poloviny roku 2026. V roce 2025 pracoval v zemědělství, kdy byl zaměstnám u své družky, s čistým příjmem 17 837 Kč měsíčně, přičemž pracovní poměr skončil uplynutím sjednané doby určité. Nadále žije na stejné adrese jako v době předchozího rozhodování soudu, hradí energie a vede se svou družkou velmi skromný způsob života bez nadstandardních výdajů. Žalovaný má za to, že ani na straně žalobkyně nedošlo k podstatné změně poměrů. Již v době posledního rozhodnutí studovala střední školu a byla studentkou. Oproti tehdejšímu stavu již nebydlí na internátu, ale u matky a do školy dojíždí. Žalovaný proto nepovažuje tvrzené zvýšení nákladů za natolik významné, aby odůvodňovalo zvýšení vyživovací povinnosti. Dále žalovaný uvedl, že vztahy mezi účastníky jsou dlouhodobě narušené, v současné době není žalobkyní informován o jejím studiu, zdravotním stavu ani dalších mimořádných potřebách, a neměl tak možnost se k těmto otázkám vyjádřit ani případně poskytovat další příspěvky nad rámec soudem stanoveného výživného. S ohledem na skutečnost, že na straně žalovaného ani žalobkyně nedošlo k takové změně poměrů, která by odůvodňovala nové stanovení výživného, a s přihlédnutím k příjmům a životní úrovni žalovaného navrhuje žalovaný, aby byla žaloba na zvýšení výživného zamítnuta.

3. Z provedeného dokazování po stránce skutkové soud z provedených důkazů pro věc rozhodných učinil tato zjištění: - z potvrzení o studiu, že žalobkyně byla v akademickém roce 2024-2025 a následně pak i roce 2025-2026 studentkou bakalářského studijního programu v prezenční formě na Anonymizováno adresa; - z potvrzení o zdanitelných příjmech, že žalovaný měl v roce 2025 základ daně ve výši 250 965 Kč; - z listiny rozhodnutí Úřadu práce České republiky, že žalovanému byla přiznána podpora v nezaměstnanosti ve výši 14 752 Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, dále ve výši 9 220 Kč podobu dalších dvou měsíců a ve výši 7 376 Kč měsíčně po zbývající podpůrčí dobu; - z rozsudku Okresního soudu v adresa ze dne 22. 2. 2023 č. j. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno, že jím bylo zvýšeno výživné pro žalobkyni na částku 3 500 Kč, kdy soud vycházel z možného potencionálního příjmu otce ve výši 17 600 Kč měsíčně, a v době rozhodování soudu byla žalobkyně studentkou 3. ročníku gymnázia; - z účastnické výpovědi žalobkyně, že žije s matkou, jejím manželem a sourozenci, přičemž se žalovaným, svým otcem, se nestýká a není s ním v žádném pravidelném kontaktu; studuje denní formou na adresa škole Anonymizováno Anonymizováno adresa a na výuku dojíždí z bydliště, náklady na dopravu do školy vyčíslila přibližně na 5 350 Kč měsíčně, další výdaje na studium představují zejména skripta, učebnice a další studijní pomůcky v rozsahu asi 1 000 až 2 000 Kč měsíčně; v souvislosti se zdravotním stavem vynakládá přibližně 2 000 Kč měsíčně na léky; na stravování během studia vydá zhruba 7 000 Kč měsíčně, což je podle ní více než v době středoškolského studia na internátě, kde platila asi 1 000 Kč; dále uvedla, že si pro potřeby studia pořídila tablet s příslušenstvím za 15 000 Kč a plánuje zakoupit notebook v hodnotě kolem 20 000 Kč; brigádně pracovala na čerpací stanici a nově má sjednanou práci promotérky a hostesky; - z účastnické výpovědi žalovaného, že žije ve společné domácnosti se svou partnerkou, přičemž na bydlení finančně nepřispívá formou nájmu, ale podílí se na něm prací a péčí o nemovitost a celé hospodářství; v době výslechu byl nezaměstnaný, avšak měl přislíbenou pracovní činnost v zemědělství, kterou hodlá vykonávat i do budoucna; uvedl, že je vyučen truhlářem, většinu svého pracovního života však působil v kovovýrobě, zejména jako řidič vysokozdvižného vozíku, svářeč a pracovník údržby, a v tomto oboru pracoval přibližně dvacet let, toto zaměstnání v kovovýrobě opustil nikoli ze zdravotních důvodů, ale proto, že jej nenaplňovalo a chtěl se věnovat práci, kterou považuje za smysluplnější, zdravotní potíže však měl, neměl je však nijak lékařsky doložené, ale v současné práci v zemědělství, kdy hodně pracuje na čerstvém vzduchu, se zdravotně cítí lépe; dále uvedl, že jinou vyživovací povinnost nemá; k vztahu s žalobkyní uvedl, že jeho zhoršení souvisí s dlouhodobými neshodami s bývalou partnerkou, přičemž žalobkyni si osvojil přibližně ve věku jednoho a půl roku a manželství s její matkou bylo ukončeno zhruba tři čtvrtě roku po svatbě; - ze všech předložených dokladů a výpisů z účtu, že žalobkyně má běžné výdaje srovnatelné s mladými lidmi jejího věku, studenty vysoké školy; - z potvrzení tituly před jménem jméno FO, že žalobkyně užívá Anonymizováno; - z technických průkazů, že osobní automobil SPZ SPZ má průměrnou spotřebu 6,2 l a osobní automobil SPZ SPZ má spotřebu 5,5l; - z rozvrhu, že žalobkyně měla výuku každý den v týdnu; - z jízdních řádů a z výlukového jízdního řádu, že na trati, kterou využívala žalobkyně k cestě do školy, probíhala výluka, což cestu prodloužilo; - z dokladů o zaplacení parkování, že žalobkyně pravidelně hradila parkovné v adresa; - z jízdenky, že žalobkyně uhradila za jízdu z adresa částku 109 Kč; - ze sdělení právnická osoba, že Úřad práce v adresa v období od roku 2024 dosud evidoval místa pro truhláře, svářeče, dělníky v kovovýrobě i místa v zemědělství, přičemž tyto profese se dlouhodobě nedaří obsadit, s průměrnou mzdou mezi 28 000 Kč až 40 000 Kč; - z jednotlivých nabídek práce, že Úřad práce v adresa evidoval nabídky zaměstnání v oboru dělník ve výrobě – brusič – zámečník se mzdou 25 000 Kč až 30 000 Kč, dále v zemědělství se mzdou v rozpětí od 30 000 Kč až 35 000 Kč, v oboru svářeč se mzdou od 24 000 Kč až 39 000 kč, a v oboru truhlář se mzdou od 36 000 Kč do 40 000 Kč; - ze zprávy tituly před jménem jméno FO, že pro žalovaného není vhodná práce v prašném prostředí; - z rozsudku Okresního soudu v adresa ze dne 1. 10. 2008 č.j. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno že žalovaný žalobkyni osvojil; - z rozsudku Okresního soudu v adresa ze dne 24. 6. 2009 č. j. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno, že manželství žalovaného a matky žalobkyně bylo rozvedeno.

4. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně byla studentkou bakalářského studijního programu v prezenční formě na adresa Anonymizováno Anonymizováno adresa v akademických letech 2024/2025 a 2025/2026 (což vyplývá jak z potvrzení o studiu, tak její výpovědi). Dále bylo zjištěno, že žije ve společné domácnosti s matkou, jejím manželem a sourozenci, se žalovaným se nestýká a není s ním v pravidelném kontaktu (jak plyne z její výpovědi). Dále má soud za prokázané, že žalobkyně studuje denní formou, do školy pravidelně dojíždí, výuku měla každý pracovní den a v rozhodném období byla její cesta do školy prodloužena probíhající výlukou na železniční trati, proto často dojížděla osobním automobilem, přičemž za parkování automobilu v adresa pravidelně hradila parkovné (což vyplývá z výpovědi žalobkyně, rozvrhu, jízdních řádů a výlukového jízdního řádu a potvrzení o zaplacení parkovného). V souvislosti se studiem vynakládá náklady na dopravu, studijní pomůcky, stravování, léčiva a další vybavení potřebné ke studiu, přičemž její výdaje odpovídají běžným potřebám vysokoškolských studentů jejího věku (jak plyne z výpovědi žalobkyně, předložených dokladů a výpisů z účtu). Bylo rovněž zjištěno, že užívá Anonymizováno, za kterou hradí pravidelné náklady, a že vynakládá výdaje na léky (což vyplývá z potvrzení tituly před jménem jméno FO a výpovědi žalobkyně). Žalobkyně si současně přivydělávala brigádní činností (jak plyne z výpovědi žalobkyně). Dále má soud za prokázané, že žalovaný nemá jinou vyživovací povinnost než k žalobkyni, žije ve společné domácnosti s partnerkou a na nákladech domácnosti se podílí převážně vlastní prací, je vyučen truhlářem, dlouhodobě však pracoval zejména v kovovýrobě jako svářeč, řidič vysokozdvižného vozíku a pracovník údržby, přičemž toto zaměstnání opustil z osobních důvodů, nikoli ze zdravotních příčin (což vyplývá z výpovědi žalovaného). V době výslechu byl nezaměstnaný a pobíral podporu v nezaměstnanosti (jak plyne z výpovědi žalovaného a rozhodnutí právnická osoba). Z potvrzení o zdanitelných příjmech má soud za prokázané, že žalovaný za rok 2025 dosáhl základu daně ve výši 250 965 Kč. Ze zprávy tituly před jménem jméno FO bylo prokázáno, že zdravotní stav žalovaného omezuje pouze výkon práce v prašném prostředí. Dále bylo prokázáno, že na trhu práce jsou v regionu dlouhodobě dostupná pracovní místa odpovídající kvalifikaci a praxi žalovaného, zejména v oborech truhlářství, kovovýroby, svařování a zemědělství, s nabízenou mzdou zpravidla v rozmezí přibližně 25 000 Kč až 40 000 Kč měsíčně (ze sdělení právnická osoba a z jednotlivých nabídek zaměstnání). Z předchozích soudních rozhodnutí bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni osvojil, manželství žalovaného a matky žalobkyně bylo následně rozvedeno a rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne 22. 2. 2023 bylo výživné pro žalobkyni zvýšeno na částku 3 500 Kč měsíčně, přičemž tehdy soud vycházel z potenciálního příjmu žalovaného ve výši 17 600 Kč měsíčně a z postavení žalobkyně jako studentky gymnázia (z rozsudků Okresního soudu v adresa ze dne 1. 10. 2008, 24. 6. 2009 a 22. 2. 2023). Soud ve věci sice provedl i další důkazy, ovšem ty se ve světle důkazů shora uvedených a s ohledem na právní hodnocení věci projevily jako nadbytečně provedené, a proto k nim soud dále nepřihlížel.

5. Dle ustanovení § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

6. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

7. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

8. Podle ustanovení § 914 o. z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

9. Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte (srov. ustanovení § 915 odst. 1 o. z.).

10. Podle § 921 o. z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu.

11. Výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne (srov. § 922 odst. 1 o. z.).

12. Podle § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

13. Rozsah vyživovací povinnosti povinného rodiče je odvislý od potřeb dítěte, odpovídajících jeho věku, zdravotnímu stavu a zájmům na straně jedné a od možností a schopností tohoto rodiče. Možnosti a schopnosti rodiče povinného k placení výživného jsou dány jeho osobními, výdělkovými a majetkovými poměry. Zároveň je třeba zdůraznit, že i kdyby potřebám dítěte odpovídalo výživné ve větším rozsahu, nelze překročit možnosti a schopnosti povinného rodiče, jinak řečeno možnostmi a schopnostmi rodiče povinného k placení výživného je výše výživného limitována.

14. Dle ustálené judikatury soudů se kritérium neschopnosti sám se živit vykládá tak, že oprávněný nedisponuje žádným vlastním příjmem nebo disponuje příjmem tak nízkým, že nepostačuje krýt jeho potřeby, anebo výnosy z majetku, který mu patří (event. jej spravuje), nedostačují pro úhradu jeho osobních potřeb (srov. nález Ústavní soud ze dne 30.9.2014 sp. zn. II. ÚS 2121/14), schopnost samostatně se živit znamená, že dítě je schopno samostatně uspokojovat všechny své potřeby, a to jak hmotné, kulturní a další, včetně bytové. Jinými slovy to znamená, že dítě má určitý trvalý příjem finančních prostředků, z něhož své potřeby hradí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21.4.2011 sp. zn. II. ÚS 3113/10).

15. V posuzované věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně se dosud v důsledku řádné přípravy na budoucí povolání studiem na vysoké škole není schopna sama se živit. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že si příležitostně přivydělává brigádnickou činností, neboť takto dosahovaný příjem nedosahuje takové výše, aby z něj byla schopna dlouhodobě a samostatně hradit své odůvodněné životní potřeby. Žalobkyni proto nadále náleží výživné od obou rodičů, tedy i od žalovaného. Současně nemůže být pochyb o tom, že od posledního rozhodnutí o výživném došlo k podstatné změně poměrů na straně žalobkyně. V době předchozí úpravy vyživovací povinnosti byla žalobkyně studentkou střední školy, zatímco nyní studuje vysokou školu, což s sebou přináší vyšší náklady na dopravu, stravování, studijní pomůcky a další výdaje bezprostředně související se studiem. Odůvodněné potřeby žalobkyně se tak oproti předchozímu období nepochybně zvýšily. Pokud jde o poměry žalovaného, bylo zjištěno, že je vyučen truhlářem a v minulosti dlouhodobě pracoval zejména v oblasti kovovýroby jako svářeč, řidič vysokozdvižného vozíku a pracovník údržby. Toto zaměstnání opustil z osobních důvodů, nikoliv ze zdravotních příčin, jak sám uvedl při svém výslechu. V průběhu tohoto soudního řízení byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a pobíral podporu v nezaměstnanosti, s tím, že od července tohoto roku bude zase výdělečně činný v zemědělství s očekáváným příjmem na úrovni minimální mzdy. Z potvrzení o zdanitelných příjmech soud zjistil, že za rok 2025 dosáhl žalovaný základu daně ve výši 250.965 Kč. Dále bylo prokázáno, že na trhu práce v regionu jsou dlouhodobě dostupná pracovní místa odpovídající kvalifikaci a dosavadní profesní praxi žalovaného, zejména v oborech truhlářství, kovovýroby, svařování či zemědělství, a to s nabízenou mzdou zpravidla v rozmezí přibližně 25.000 Kč až 40.000 Kč měsíčně. Soud proto dospěl k závěru, že ve schopnostech a možnostech žalovaného je zajistit si zaměstnání s hrubým měsíčním příjmem alespoň kolem 31.000 Kč (a to i v zemědělství, kde se výše nabízených mezd pohybuje v rozmezí od 30 000 Kč do 35 000 Kč), čemuž odpovídá čistý měsíční příjem přibližně 25 000 Kč. Při posuzování vyživovací povinnosti tak soud vycházel nikoliv pouze ze skutečně dosahovaných příjmů žalovaného v době rozhodování, ale rovněž z jeho reálných výdělečných možností a schopností. Za této situace soud uzavřel, že jsou splněny podmínky pro zvýšení vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobkyni. S přihlédnutím ke zvýšeným odůvodněným potřebám žalobkyně a současně k výdělečným možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům žalovaného ve smyslu § 913 občanského zákoníku soud zvýšil výživné na částku 5.000 Kč měsíčně. Zvýšení výživného soud stanovil s účinností od září 2024, kdy žalobkyně zahájila studium na vysoké škole a došlo tak k podstatné změně poměrů odůvodňující novou úpravu rozsahu vyživovací povinnosti.

16. S ohledem na zpětné zvýšení výživného z původní částky 3 500 Kč na 5 000 Kč vznikl žalovanému na výživném dluh za období 1. 9. 2024 do 31. 7. 2026 ve výši 34 500 Kč. Dlužné výživné je žalovaný povinen splácet každý měsíc po částce 1 500 Kč spolu s běžným výživným. Soud postupoval dle § 160 odst. 1 o.s.ř. a využil dobrodiní, když umožnil žalovanému dlužné výživné zaplatit v pravidelných splátkách nikoli v zákonné třídenní lhůtě. Učinil tak proto, aby nebyla ohrožena finanční a sociální situace žalovaného ani výživa jeho dětí. Pokud žalovaný této povinnosti nedostojí, ztratí možnost výhody splátek a dlužné výživné se stane splatné v celé své výši.

17. Jelikož tímto rozhodnutím došlo k nové úpravě výše výživného, soud rozhodl též o změně předcházejícího rozsudku Okresního soudu v adresa ze dne 22. 2. 2023 č. j. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 150 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal. Soud shledal v projednávané věci důvody hodné zvláštního zřetele, spočívající především ve specifické povaze vztahu mezi účastníky. Žalovaný je osvojitelem žalobkyně, a mezi účastníky tak existuje vztah založený rodinněprávními vazbami. Předmětem řízení navíc bylo výživné zletilého dítěte, tedy otázka úzce související s rodinnými poměry účastníků. Za těchto okolností dospěl soud k závěru, že by přiznání náhrady nákladů řízení kterémukoli z účastníků nebylo spravedlivé a neodpovídalo by povaze projednávaného sporu. Proto soud výjimečně postupoval podle § 150 o. s. ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Havlíčkově Brodě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.