18 C 180/2023

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Prachařovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 37 626,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do zaplacení, vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Ohledně zbývajícího požadavku žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení částky 12 626,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení výši 15 % ročně z částky 12 626,70 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 3 874 Kč k rukám Mgr. [jméno] [jméno], advokáta se sídlem [adresa žalobkyně], do patnácti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 37 626,70 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], (dříve [právnická osoba]), dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“ jako původním věřitelem a společností [právnická osoba] jako postupitel. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 37 626,70 Kč. Úvěr měl být dle smlouvy splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal, ovšem do uvedeného data splacení úvěru předmětný úvěr nesplatil. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdce žalobkyně ověřoval a to konkrétně výpočtem mezi doloženými příjmy a výdaji. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně, na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku k úhradě dlužné částky v celkové výši 37 626,7 Kč.

2. Okresní soud v Havlíčkově Brodě vydal v dané věci dne 6. 11. 2023, č. j. 18 C 180/2023-27 usnesení, jímž žalobkyni vyzval k doplnění svých některých tvrzení uvedených v žalobě. Dne [datum] žalobkyně uvedla, že dne [datum] žalovaný čerpal částku ve výši 25 000 Kč. Žalovaný na předmětný úvěr neuhradil do dnešního dne ničeho. Žalovaná částka 37 626,70 Kč se skládá z jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 11 876,70 Kč.

3. Ve věci bylo rozhodnuto platebním rozkazem, proti kterému však žalovaný podal dne [datum] odpor. Platební rozkaz byl proto postupem podle § 173 odst. 2 ve spojení s § 174a odst. 4 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále o. s. ř.) zrušen. Již při podání žaloby žalobkyně souhlasila s tím, aby o podané žalobě bylo rozhodnuto postupem podle § 115a o. s. ř., tj. bez nařízení soudního jednání. Proto soud žalovaného vyzval, aby se vyjádřil k zaslané žalobě a dále byl poučen k tomu, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň byl žalovaný poučen o následcích své nečinnosti. Protože žalovaný na výzvu soudu nereagoval, nereagoval ani na žalobu samotnou, mohl soud postupovat podle § 115a o. s. ř. a rozhodnout o podané žalobě bez nařízení jednání.

4. Z předložených listin zjistil soud následující skutečnosti: - z úvěrové smlouvy ze dne [datum], že smlouva byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným. Smlouva o úvěru byla sjednána částkou prvního čerpání ve výši 25 000 Kč, s termínem splatnosti 15 dnů od data výpisu, dále byla v úvěrové smlouvě ujednána výpůjční úroková sazba ve výši 0,4026% za den, 146,949 % ročně, RPSN 299,98 %, úvěr je poskytován na období jednoho roku počínaje dnem prvního čerpání a poslední platba provedená klientem pokryje nesplacený zůstatek jistiny a úroků a případné další poplatky, celková splatná částka byla ve smlouvě stanovena ve výši 44 899,34 Kč, - z dodatku [číslo] ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne [datum] ze dne [datum], že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako kupujícím a společností [právnická osoba] jako prodávajícím, na jejímž základě se smluvní strany dohodly, že po skočení platnosti smlouvy bude smlouva prodloužena do [datum], - z platebních informací vystavených právním předchůdcem žalobkyně, že aktuální povinná splátka úvěru činí 17 068,02 Kč a splatnost je stanovena k [datum], - z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky ze dne [datum], kdy byla pohledávka postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni a ke dni [datum] činí dlužná částka 37 626,69 Kč, - ze standardních podmínek úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice, že byly nedílnou součástí předmětné úvěrové smlouvy, byly jimi upraveny například úvěrový limit, maximální částka platby, - z výpisu z účtu žalobkyně, že dne [datum] poskytla částku ve výši 25 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet], variabilní symbol [číslo], - z platební informace právního předchůdce žalobkyně, že aktuální povinná částka k úhradě činila 17 068,02 Kč, z čehož částka 250 Kč činila náhradu účelně vynaložených nákladů ze dne [datum], částka 250 Kč rovněž náhradu účelně vynaložených nákladů ze dne [datum] a rovněž dne [datum], výběr ve výši 25 000 Kč ze dne [datum] a úroky za období čerpání úvěru ve výši 12, 078 Kč, celková dlužná částka k datu splatnosti úvěru tak činila 37 828 Kč, neuhrazená částka z minulého období 12 150,38 Kč a aktuální povinná minimální měsíční splátka k datu splatnosti 4 917,64 Kč, - z předžalobní výzvy ze dne [datum], že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 48 225,70 Kč a to do tří dnů od doručení této výzvy.

5. Na základě výše provedených důkazů, soud po skutkové stránce uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému na jeho účet částku 25 000 Kč. Žalovaný na předmětnou smlouvu neuhradil do dnešního dne žalobkyni ničeho. Žalobkyně za žalovaným dále eviduje pohledávku ve výši náhrady účelně vynaložených nákladů a úroků za období čerpání.

6. Soud z hlediska hmotného práva danou věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“).

7. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z.

8. Předmětná pohledávka byla z právního předchůdce žalobkyně postoupena na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., o čemž právní předchůdce žalobkyně jakožto postupitel žalovaného řádně vyrozuměl dle § 1882 odst. 1 o. z.

9. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 1879 o. z. a násl. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

11. Podle § 1882 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Postoupil-li postupitel tutéž pohledávku několika osobám, je vůči dlužníkovi účinné to postoupení, o němž se dlužník dozvěděl nejdříve.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde žalobkyni, resp. jejím právním předchůdci), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovanou) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

15. Předloženými důkazy má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit poskytnutý úvěr a to nejpozději do [datum]. Soud shledal, že žalobkyně, která je právním nástupcem původního věřitele, prokázala, že žalovanému byl předmětný úvěr poskytnut, kdy žalovaný na poskytnutém úvěru neuhradil žalobkyni dosud ničeho. Žalovaný, který zůstal ve sporu zcela pasivní, tento závěr soudu ničím nevyvrátil.

16. Ve smlouvě je sice uvedena výpůjční úroková sazba 146. 949 % ročně, nicméně soud vycházel z toho, že veškerá další plnění, k nimž se žalovaný zavázal (denní úrok z ověřeného zůstatku úvěru, poplatek z prodlení, poplatek za výběr), jsou v daném případě takzvaným skrytým úrokem - ony služby jsou totiž standardní součástí běžných úvěrů a s ohledem na výši sjednaných plnění (zejména ve vztahu k jistině) nelze poplatky za tyto služby považovat za poplatky ve standardní výši - fakticky se tak jedná o skrytý úrok.

17. Ve smlouvě je dále údaj o RPSN, a to 299. 98 %. Tento výpočet je založen na předpokladu poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč a roční nominální úrokové sazbě ve výši 146. 949 % ve výši 19 899,34 Kč v jednom roce na základě předpokladu, že úvěr je poskytován na období jednoho roku počínaje dnem prvního čerpání a poslední platba provedené klientem pokryje nesplacený zůstatek jistiny a úroku a případné poplatky a že klient jistinu splácí ve sjednaných měsíčních splátkách počínaje dnem měsíce po dni prvního čerpání. Soud tuto částku RPSN považuje za skutečnou úrokovou sazbu předmětného úvěru. Tento úrok byl rozporný s dobrými mravy.

18. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, a ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 249/97, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti). Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že pokud dohodnutá výše úroků podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné ve smyslu ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., („starého“) občanského zákoníku.

19. Shora odkazované závěry jsou plně použitelné i za nové právní úpravy obsažené v („ novém“) o. z. Přestože v § 588 o. z. je pro závěr o absolutní neplatnosti právního jednání zakotven požadavek zjevného rozporu s dobrými mravy, adverbium„ zjevně“, užité v § 588 o. z., vyjadřuje důraz na zřejmost, jednoznačnost či nepochybnost závěru, že k rozporu s dobrými mravy posuzovaným jednáním došlo. Je-li tomu tak, nastupuje důsledek v podobě absolutní neplatnosti. V opačném případě nelze o neplatnosti z důvodu porušení dobrých mravů vůbec uvažovat. Jinak řečeno, dobré mravy buď porušeny jsou, nebo nejsou. Porušení korektivu dobrých mravů tak má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Právní jednání se tedy buď příčí dobrým mravům a je absolutně neplatné, nebo dobré mravy porušeny nejsou a právní jednání z tohoto důvodu neplatné není (viz rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sen. zn. 31 ICdo 36/2020, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019).

20. Ze shora uvedených důvodů soud shledal absolutní neplatnost celé smlouvy pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o. z.

21. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy tak částka 25 000 Kč představuje bezdůvodné obohacení, na jehož vrácení má žalobkyně nárok (§ 2993 o. z.). Jelikož žalobkyně prokázala, že tato částka byla žalovanému vyplacena, a z tvrzení žalobkyně plyne, že žalovaný neuhradil žalobkyni do dnešního dne ničeho, žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 000 Kč. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku výrokem I. tohoto rozsudku.

22. S ohledem na závěr o bezdůvodném obohacení nelze přiznat žalobkyni nárok na jakákoliv další plnění plynoucí ze smlouvy.

23. Uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení se řídí zásadou procesního úspěchu ve věci, srov. § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“). Úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků, včetně úroků z prodlení, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Soud pak vezme v úvahu jejich výši ke dni vyhlášení svého rozhodnutí, viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08.

24. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému, který ve věci neměl převážný úspěch (§ 142 odst. 1, § 142a o.s.ř.). Žalobkyně měla tedy v dané věci podstatný úspěch, ovšem částečně byl úspěšný i žalovaný, a proto soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 66 %, žalovaný z 34 %, tedy čistý úspěch žalobkyně je (66% - 34%, 32 %. Výše nákladů v daném případě činila 3 874 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 506 Kč, nákladů právního zastoupení dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v platném znění za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis návrhu ve věci samé - § 14b odst. 1, bod. 2) advokátního tarifu) po 2 620 Kč dle § 7 odst. 5 advokátního tarifu, dále 3 x náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu, navýšené o DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad dle § 137 o.s.ř., celkem 12 105,5 Kč kdy tato částka by představovala 100 % úspěch a přiznaná částka ve výši 3 874 představuje 32% Kč.

25. Lhůty k plnění byly žalované stanoveny v délce 15 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

26. Náklady řízení náleží k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).