18 C 183/2023

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Prachařovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 20 888,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení výši 8,5 % ročně z částky 3 900 Kč od [datum] do zaplacení, vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Ohledně zbývajícího požadavku žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení částky 8 988,32 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 8 988,32 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, kapitalizovaného úroku ve výši 11 037,44 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 796,59 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 12 888,32 Kč od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 192 Kč, částky 8 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 20 888,32 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále též„ právní předchůdce žalobkyně“), s žalovaným dne [datum] uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku ve výši 16 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy, což stvrdil svým vlastnoručním podpisem. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 21 153 Kč splatit právnímu předchůdci žalobce. Tedy žalovaný se zavázal splatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 37 153 Kč v 78 pravidelných týdenních splátkách. Smluvní úroková sazba byla sjednána ve výši 88 % ročně. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí prověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce uhradil celkem 12 100 Kč. Žalovaný se tak ode dne [datum] dostal do prodlení s úhradou dlužné částky ve výši 22 625,76 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován přípisem. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 34 317,47 Kč a byla tvořena nesplacenou jistinou ve výši 12 888,32 Kč, nesplaceným poplatkem ve výši 9 737,44 Kč, kdy poplatek představuje příslušenství pohledávky vypočítané ode dne splatnosti posledního závazku, tedy ode dne [datum]. Žalobce dále požaduje smluvní úrok v sazbě 88 % ročně z nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 888,32 Kč a úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhaní ve výši 192 Kč. Výše smluvní pokuty, kterou žalobce požaduje činí 8 000 Kč, smluvní pokuta z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 12 888,32 Kč v sazbě 0,1% denně od [datum] do [datum].

2. Ve věci bylo rozhodnuto platebním rozkazem, který se však žalovanému nepodařilo doručit. Byl proto platební rozkaz postupem podle § 173 odst. 2 ve spojení s § 174a odst. 4 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále o. s. ř.) zrušen. Již při podání žaloby žalobkyně souhlasila s tím, aby o podané žalobě bylo rozhodnuto postupem podle § 115a o. s. ř., tj. bez nařízení soudního jednání. Proto soud žalovaného vyzval, aby se vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň byl žalovaný poučen o následcích své nečinnosti. Protože žalovaný na výzvu soudu nereagoval, nereagoval ani na žalobu samotnou, mohl soud postupovat podle § 115a o. s. ř. a rozhodnout o podané žalobě bez nařízení jednání.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Z předložených listin zjistil soud následující skutečnosti: -) ze zákaznické karty-žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum], že byla uzavřena mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, kdy je z žádosti patrno, že žalovaný žádá o spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč, totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu, žalovaný dále uvedl, že pracuje jako automechanik na plný úvazek, kdy jeho čistý měsíční příjem dosahuje 22 000 Kč, -) ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, žalovanému byl poskytnut úvěr v celkové výši 16 000 Kč, žalovaný se ve smlouvě dále zavázal hradit poplatek ve výši 18 813 Kč, který byl tvořen z úroku ve výši 12 894 Kč, 1 500 částka za zpracování spotřebitelského úvěru, 4 419 Kč částka za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního úvěru, bylo dále ujednáno týdenní splátkové období, pojištění za doplňkové pojištění ve výši 2 340 Kč, celková dlužná částka tak činila 37 153 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 88 % jako pevná, žalovaný se zavázal hradit dlužnou částku v 78 pravidelných týdenních splátkách po 477 Kč kdy poslední splátka činila 424 Kč, -) ze standardní informace o spotřebitelském úvěru, že tyto informace platí od [datum] do [datum], opět je zde potvrzena výše týdenní splátky po 477 Kč, že byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 16 000 Kč, kdy poplatek činil 18 813 Kč, -) z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], že žalovanému bylo tento den oznámeno, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalobkyně, se žalobkyně stala věřitele pohledávky za žalovaným, výše pohledávky ke dni [datum] činila 34 317,47 Kč bez příslušenství, -) z předžalobní výzvy ze dne [datum], že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši 34 317,47 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky ve výši 12 888,32 Kč za období od [datum] do [datum] ve výši 477,22 Kč.

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu [číslo] ze dne [datum], v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému částku 16 000 Kč, za což se žalovaný zavázal zaplatit úrok v celkové výši 21 153 Kč, v 78 pravidelných týdenních splátkách po 477 Kč Smluvní strany si sjednaly poplatek ve výši 18 813 Kč, úroková sazba činí 88 % RPSN není ve smlouvě uvedena.

6. Z hlediska hmotného práva soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též„ o. z.“).

7. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z.

8. Předmětná pohledávka byla z právního předchůdce žalobkyně postoupena na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., o čemž právní předchůdce žalobkyně jakožto postupitel žalovaného řádně vyrozuměl dle § 1882 odst. 1 o. z.

9. Ve smlouvě je sice uvedena úroková sazba 88 % ročně, nicméně soud vycházel z toho, že veškerá další plnění, k nimž se žalovaný zavázal (úhrada úroku ve výši 12 894 Kč, 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru, 4 419 Kč za doplňkové služby), byla skrytým úrokem - ony služby jsou totiž standardní součástí běžných úvěrů a s ohledem na výši sjednaných plnění (zejména ve vztahu k jistině) nelze poplatky za tyto služby považovat za poplatky ve standardní výši - fakticky se tak jedná o skrytý úrok.

10. Ve smlouvě absentuje údaj o skutečné úrokové sazbě či alespoň RPSN, soud proto úrokovou sazbu vypočetl tak, že celkové příslušenství, jež měl žalovaný zaplatit (21 153 Kč, vydělil [číslo] vynásobil [číslo] z čehož vzniklo příslušenství za dobu jednoho roku (18 411,43 Kč). V poměru k jistině 16 000 Kč tedy částka příslušenství za dobu jednoho roku (18 131, 142 Kč) představovala 88 % - tuto částku soud považuje za skutečnou úrokovou sazbu předmětného úvěru. Tento úrok byl rozporný s dobrými mravy.

11. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, a ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 249/97, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti). Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že pokud dohodnutá výše úroků podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné ve smyslu ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., („starého“) občanského zákoníku.

13. Shora odkazované závěry jsou plně použitelné i za nové právní úpravy obsažené v („ novém“) o. z. Přestože v § 588 o. z. je pro závěr o absolutní neplatnosti právního jednání zakotven požadavek zjevného rozporu s dobrými mravy, adverbium„ zjevně“, užité v § 588 o. z., vyjadřuje důraz na zřejmost, jednoznačnost či nepochybnost závěru, že k rozporu s dobrými mravy posuzovaným jednáním došlo. Je-li tomu tak, nastupuje důsledek v podobě absolutní neplatnosti. V opačném případě nelze o neplatnosti z důvodu porušení dobrých mravů vůbec uvažovat. Jinak řečeno, dobré mravy buď porušeny jsou, nebo nejsou. Porušení korektivu dobrých mravů tak má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Právní jednání se tedy buď příčí dobrým mravům a je absolutně neplatné, nebo dobré mravy porušeny nejsou a právní jednání z tohoto důvodu neplatné není (viz rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sen. zn. 31 ICdo 36/2020, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019).

14. Ve spojení se sjednaným značným poplatkem za poskytnutí úvěru soud uzavřel, že ujednání o příslušenství pohledávky je ve svém souhrnu natolik nepřiměřeně zatěžující pro žalovaného, že tato ujednání jsou ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a tudíž absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. Jednotlivá ujednání soud posuzuje ve vzájemném kontextu, kdy žalovaný se zavázal k placení zjevně nepřiměřeného úroku (ať už jeho jednotlivé složky byly pojmenovány jakkoliv, kdy v celkové hodnotě v součtu dokonce převyšovaly půjčené finanční prostředky) a dále i vysoké smluvní pokuty. Proto soud za absolutně neplatnou považuje celou smlouvu o úvěru, nikoliv pouze ujednání o úroku. V opačném případě by poskytovatelům úvěrů nic nebránilo co nejvíce„ nadsazovat“ smluvní úrok a zakotvit do smlouvy i maximální zákonem stanovenou smluvní pokutu a„ riskovali“ by toliko snížení úroku soudem za ponechání sjednané výše ostatních smluvních plnění - v takovém případě by ovšem nic nemotivovalo poskytovatele úvěrů nabízet svým klientům takové (přiměřené) smluvní podmínky a ujednání, jež nečiní smlouvu či její část absolutně neplatnou.

15. Dále lze poukázat na § 576 o. z., podle něhož týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Soud dospěl k závěru, že ujednání o úroku není od ostatního obsahu předmětné smlouvy oddělitelné. Podnikatelskou aktivitu žalobkyně považuje za založenou na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků, resp. poplatků za poskytnutí úvěru. Žalobkyně poskytuje rizikové úvěry a příjmy z vysokých úroků kompenzuje ztráty plynoucí z rizikovosti tohoto druhu podnikání. Nelze předpokládat, že by byla ochotna uzavřít úvěrovou smlouvu, v níž by byl sjednán úrok v obvyklé výši. Není tudíž naplněn předpoklad, že by žalobkyně v posuzovaném případě uzavřela smlouvu bez neplatné části, pokud by neplatnost rozpoznala (srov. podobně rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 5. 2023, č. j. 47 Co 74/2023-292, bod 9).

16. Ze shora uvedených důvodů soud shledal absolutní neplatnost celé smlouvy pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o. z.

17. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy tak částka 3 900 Kč představuje bezdůvodné obohacení, na jehož vrácení má žalobkyně nárok (§ 2993 o. z.). Jelikož žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 16 000 Kč a že žalovaný na tento úvěr uhradil celkem částku ve výši 12 100 Kč (což vyplývá především z vyjádření žalobkyně ze dne [datum]), představuje částka ve výši 3 900 Kč ono bezdůvodné obohacení, žalovaný je tek povinen zaplatit žalobkyni zbývající část jemu vyplaceného plnění ve výši 3 900 Kč. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku výrokem I. tohoto rozsudku.

18. S ohledem na závěr o bezdůvodném obohacení nelze přiznat žalobkyni nárok na jakákoliv další plnění plynoucí ze smlouvy, tj. smluvní pokutu, smluvní úrok a jakékoliv další poplatky.

19. Uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení se řídí zásadou procesního úspěchu ve věci, srov. § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“). Úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků, včetně úroků z prodlení, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Soud pak vezme v úvahu jejich výši ke dni vyhlášení svého rozhodnutí, viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08.

20. Žalobkyně byla z větší části procesně neúspěšná, žalovaný by proto měl právo na náhradu nákladů řízení v poměrné části (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovaný však byl v řízení zcela pasivní, žádné náklady řízení mu tak nevznikly. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

21. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce 15 dnů. Tato věc byla projednána bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.).