18 C 27/2026

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Prachařovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , 582 51 Šlapanov zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o 29.616 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16.115,57 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 16.115,57 Kč za dobu od 28. 10. 2024 do zaplacení splatné v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.500 Kč splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude toto rozhodnutí právní moci pod ztrátou výhody splátek a výkonem rozhodnutí.

II. Ohledně požadavku na zaplacení další částky 13.500,43 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13.500,43 Kč za dobu od 28. 10. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 29.616 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaná dne 16. 9. 2024 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 50001/839146, na jejímž základě jí byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 22.500 Kč, přičemž splatnost úvěru byla dodatkem ze dne 17. 10. 2024 prodloužena do 27. 10. 2024. Součástí závazku žalované bylo i uhrazení poplatku za sjednání úvěru ve výši 9.450,25 Kč a smluvního úroku ve výši 665,75 Kč. Žalovaná však své povinnosti řádně a včas nesplnila, došlo k jejímu prodlení a ani přes opakované upomínky nedošlo k úhradě dlužné částky, když uhradila pouze 3.000 Kč. Žalobkyně pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2025, a jako postupník se domáhá zaplacení nesplacené části jistiny a poplatků, celkem 29.616 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení. Pro případ neuznání smluvního základu nároku uplatňuje žalobkyně nárok z bezdůvodného obohacení, neboť žalovaná přijala poskytnuté finanční prostředky, které dosud nevrátila.

2. Žalovaná označila nárok za nedůvodný, neboť podle jejího názoru je smlouva o úvěru, z níž žalobkyně své tvrzené právo odvozuje, neplatná. Za neplatné označila zejména ujednání o smluvním úroku a poplatku za poskytnutí úvěru, která dle jejího tvrzení představují nepřiměřené a skryté úročení odporující dobrým mravům a podstatně převyšující běžné sazby v době uzavření smlouvy. Dále uvedla, že sjednaná roční procentní sazba nákladů je extrémně vysoká a ve zřejmém rozporu s ustálenou judikaturou, jež vymezuje meze přípustného zatížení spotřebitele. Současně žalovaná tvrdila, že původní věřitel nepostupoval s náležitou odbornou péčí, neboť řádně neposoudil její schopnost úvěr splácet. Naproti tomu žalovaná nerozporovala, že jí právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila částku 22.500 Kč, žalovaná pak právní předchůdkyni žalobkyně uhradila celkovou částku 6.384,33 Kč.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání, žalobkyně omluvila svoji neúčast, o odročení nepožádala.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:- ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 50001/839146, formuláře pro informace o spotřebitelském úvěru a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dne 16. 9. 2024 formou vzdálené komunikace uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský bezúčelový úvěr v celkové výši 22.500 Kč, když úroková sazba byla sjednána ve výši 36 % ročně, poplatek za sjednání úvěru byl sjednán ve výši 8.977,74 Kč, RPSN činila 7569,1 %, úvěr měl být splacen do 30 dnů od odeslání finančních prostředků úvěrovanému,- z potvrzení o provedení transakce, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně dne 16. 9. 2025 byla na bankovní účet č. , č. účtu, zúčtována částka ve výši 22.500 Kč, a to pod variabilním symbolem č. , var. symbol, ,- z dodatku ke smlouvě o půjčce ze dne 17. 10. 2024, že žalovaná jako vydlužitel splatila poplatek za prodloužení, úrok za dobu prodloužení a veškeré sankce, které souvisejí s prodlením s půjčkou v celkové výši 6.384,33 Kč, a bylo stanoveno nové datum splatnosti nesplacené jistiny na 27. 10. 2024,- z v přehledu dílčích plateb provedený žalovanou, že dne 11. 4. 2024 žalovaná uhradila právní předchůdkyní žalobkyně splátku v celkové výši 3.000 Kč a dne 17. 10. 2024 pak splátku ve výši 3.384,33 Kč,- z úvěruschopnosti klienta k půjčce č., hodnota, , že žalovaná ke dni 16. 9. 2024 byla v zaměstnaneckém poměru, dosahovala měsíčního příjmu ve výši 40.855 Kč a její celkové měsíční výdaje na bydlení a ostatní výdaje činily celkem , hodnota, Kč měsíčně,- z informací o vlastníkovi účtu, že žalovaná je vlastníkem bankovního účtu č. , hodnota, ,- z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2025, že žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky a vyzvala ji, aby případný dluh plnila k jejím rukám,- z rámcové smlouvy o postupování pohledávek a z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 11. 2025, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni,- z předžalobní výzvy ze dne 3. 12. 2025, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu.

5. Po provedeném dokazování soud po skutkové stránce uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná měly dne 16. 9. 2024 uzavřít smlouvu o úvěru, v níž si měly sjednat úvěr pro žalovanou ve výši 22.500 Kč (tato částka byla žalované skutečně vyplacena), který měla žalovaná splácet v měsíčních splátkách. Mezi smluvními stranami byla dohodnuta roční úroková sazba ve výši 36 % a RPSN činila 7569,1 %. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, po porušení smluvních ujednání zesplatnila celý nesplacený úvěr a vyzvala žalovanou k úhradě. Žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr celkem částku 6.384,33 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.

6. Z hlediska hmotného práva soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

7. Podle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

8. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, zdůraznil, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají pouze dlužníka, ale mají širší společenský dopad, neboť předlužení vede k zásahům do rodinných a sociálních vztahů a často i k insolvenčním řízením. Proto je na věřiteli, aby před poskytnutím úvěru odborně posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr smí být poskytnut jen tehdy, pokud z prověření vyplývá, že dlužník bude schopen úvěr řádně splácet. Neprověří-li věřitel úvěruschopnost dostatečně, nebo poskytne-li úvěr i přes negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná.

14. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče je obezřetnost spočívající v tom, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem, ale tyto údaje sám ověřuje, případně si je nechá doložit. Pokud tak nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dnes přestupku), za který mu může být uložena pokuta. Tento výklad odpovídá i rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-449/13, podle něhož má poskytovatel povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných a doložených informací; důkazní břemeno nese poskytovatel.

15. Z uvedené judikatury plyne, že povinnost prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr je jednoznačná a nelze ji vykládat volně. Nestačí pouhé nahlédnutí do registrů či spolehnutí se na prohlášení spotřebitele; je nutné porovnat jeho příjmy a výdaje a vyžádat si k tomu potřebné doklady.

16. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalované v dostupných databázích. Ověřování úvěruschopnosti dlužníka toliko z databází je však dle závěru soudu nedostatečné, neboť samo o sobě dostatečně nemůže vypovídat o skutečné majetkové situaci dlužníka a jeho schopnosti splácet úvěr. Z provedeného dokazování je zřejmé, že posuzování splnění podmínky úvěruschopnosti žalované proběhlo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně. Měla totiž k dispozici toliko údaj o měsíčním příjmu žalované a tvrzené výdaje, skutečné příjmy a výdaje žalované však nezjišťovala ani nikterak neověřovala. Dle soudu však při posuzování úvěruschopnosti nelze zcela rezignovat na povinnost poskytovatele úvěru dotázat se spotřebitele na jeho výdaje a tyto ověřit. Soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, pročež předmětná smlouva je absolutně neplatná.

17. Nad rámec shora uvedeného soud podotýká, že při posuzování smluvních jednání soud nepřehlédl, že mezi stranami byla sjednána denní úroková sazba ve výši 36 % a RPSN ve výši 7569,1 %. S odkazem na ustálenou judikaturu NS ČR především rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spis. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spis. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 lze uzavřít, že hranice mravnosti úroku se pohybuje okolo trojnásobku úrokové míry obvyklé u bank a stanovené s ohledem na nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček. V daném případě byla však úroková sazba sjednána odpovídajíc jistě více než pětinásobku požadovaného. Za dané situace tak na místě hledět na smlouvu jako na absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o. z. P18. Při řešení otázky případné moderace sjednaného úroku podle § 577 nutno konstatovat, že dané ustanovení hovoří o případné moderaci „nezákonného“ nikoli však nemravného ujednání, jako v tomto případě. Navíc i s odkazem na uvážení, zda by strany za standartních podmínek k tomu právnímu jednání vůbec přistoupily, je třeba konstatovat, že soudu je z úřední činnosti známo, že právní předchůdkyně žalobkyně staví své podnikatelské aktivity právě na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků a je v podstatě na sjednávání takových úroků založena. Je obecně známo, že poskytuje úvěry za, dalo by se říci, riskantních podmínek, z čehož pramení množství soudních sporů s jejími dlužníky, kteří nejsou schopni úvěr s vysokým úrokovým zatížením splácet.

19. Jelikož předmětná smlouva je absolutně neplatná, žalobkyně má nárok toliko na vrácení bezdůvodného obohacení (§ 2993 o. z.). To představovalo částku 22.500 Kč jako jistinu poskytnutou žalované. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaná zaplatila žalobkyni či její předchůdkyni 6.384,33 Kč. Žalobkyně má tak nárok na nevrácenou část jistiny ve výši 16.115,57 Kč. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku.

20. Úrok byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o. z. ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Ve zbývající části soud žalobu ze shora vyložených důvodů zamítl. Jelikož smlouva byla absolutně neplatná, žalobkyni žádná smluvní plnění nenáleží.

22. Protože pohledávka za žalovaným byla řádně postoupena žalobkyni, je třeba plnění poskytnout právě jí.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Po posouzení věci dospěl k závěru, že procesní úspěch i neúspěch obou účastníků se vzájemně prakticky vyrovnaly. Rozdíl v míře úspěchu byl natolik zanedbatelný, že by případné přiznání náhrady nákladů vedlo pouze k formálnímu rozhodnutí o částce zjevně nepřiměřené významu a povaze sporu.

24. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v pravidelných měsíčních splátkách. Soud zohlednil osobní a výdělkové poměry žalované (vyživovací povinnost, poživatel příspěvku na péči), současně přihlédl ke skutečnosti, že žalobkyní je právnická osoba, jejíž majetkové poměry nejsou touto úpravou lhůty negativně dotčeny.