18 C 36/2018

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Doležalem ml. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o ochranu osobnosti, náhradu nemajetkové újmy ve výši 300.000 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému odstranit článek„ Konec [anonymizováno] motokrosu?“ z webových stránek [webová adresa] a omluvit se se žalobci za šíření nepravdivých tvrzení, a to uveřejněním omluvy na webových stránkách [webová adresa], [webová adresa] a otištěním v [anonymizováno] zpravodaji v následujícím znění:„ Omlouvám se panu [celé jméno žalobce] za poškození jeho jména a pověsti před veřejností, kterého jsem se dopustil zveřejněním článku„ Konec [anonymizováno] motokrosu?“ v dubnu a květnu 2016. Motokrosové závody se v květnu 2016 nekonaly z rozhodnutí výboru Automotoklubu [obec] a ne z důvodu protestů pana [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] proti nepovolenému nakládání s odpady na uzavřené a monitorované skládce Rašovec. [celé jméno žalovaného], předseda AMK [obec]“, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal nahradit nemajetkovou újmu vyjádřenou v penězích v částce ve výši 300.000 Kč, se zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa] částku 36.459,72 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Žalobou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému odstranit článek„ Konec [anonymizováno] motokrosu?“ z webových stránek [webová adresa] a uveřejnit omluvu na webových stránkách [webová adresa], [webová adresa] a v [anonymizováno] zpravodaji. Žalobce také žádal, aby mu žalovaný zaplatil na náhradě nemajetkové újmy částku 300.000 Kč. Žalobu odůvodnil žalobce tak, že žalovaný sám dne 28.04.2016 publikoval na webových stránkách Automotoklubu [obec] [webová adresa]) článek„ Konec [anonymizováno] motokrosu“. V tomto článku hrubě poškodil jméno a pověst žalobce, a to veřejně před širokou veřejností. Dále byl stejný obsahově totožný článek zveřejněn v [anonymizováno] zpravodaji [číslo] 2016 s počtem výtisků cca [číslo] ks, který byl distribuován v prvním květnovém týdnu roku 2016, na webových stránkách Autoklubu České republiky [webová adresa], facebookovém profilu [jméno] Doležala a byl šířen volně na internetu, kde se s ním seznámilo neomezené množství široké veřejnosti. Citovaná tvrzení žalovaného, která byla publikována jak na internetu, tak v lokálním tisku, žalobce v očích jeho spoluobčanů jednoznačně poškodila na cti a vážnosti. Došlo dále po zveřejnění článků žalovaného k dalším nepříjemnostem, které nakonec vyústily v rozvod manželství žalobce, ukončení jeho podnikání a následnému opuštění [územní celek] po téměř padesáti letech, kdy zde žalobce žil a pracoval a proto požaduje zadostiučinění požadované ve formě omluvy a dále i ve formě finanční částky ve výši Kč 300.000 Kč. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Žalovaný uvedl, že skutečnost, že byl žalovaný uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití ještě neznamená, že zasáhl do práv žalobce chráněných ustanovením § 81 a násl. obč. zák. Žalovaný napsal článek„ Konec [anonymizováno] motokrosu?“ jménem právnické osoby – spolku Automotoklubu [obec], z.s. V této souvislosti odkázal žalovaný na § 167 obč. zák., dle kterého„ Právnickou osobu zavazuje protiprávní čin, kterého se při plnění svých úkolů dopustil člen voleného orgánu, zaměstnanec nebo jiný její zástupce vůči třetí osobě.“ Vyhotovení článku„ Konec [anonymizováno] motokrosu?“ bylo odsouhlaseno na schůzi členů výboru výše uvedeného spolku a žalovaný byl k jeho sepsání a následné publikaci pouze pověřen. Občanskoprávní odpovědnost tak nese právě Automotoklub [obec], z.s. Jedině tento je v daném sporu pasivně věcně legitimován. V souvislosti s výše uvedeným odkázal žalovaný i na skutečnost, že byl pod článkem podepsán jako místopředseda spolku. Žalovaný zpochybnil tvrzení žalobce o negativních následcích zveřejnění předmětného článku a dále uvedl, že žalobce nenabídl soudu žádné důkazy, které by prokazovaly jeho újmu na osobnostních právech. Žalovaný dodal, že na stránky, kde byl článek publikován, nemá žalovaný přístup [webová adresa] a [webová adresa]), stejně tak není vydavatelem [anonymizováno] zpravodaje, samotná omluva pak není dostatečně určitá a v omluvě by vůbec nemělo být zmiňováno jméno pana [jméno] [příjmení], když tento nikdy nebyl účastníkem řízení. Není rovněž možno požadovat, aby se žalovaný podepisoval pod omluvu jako předseda Automotoklub [obec], z.s, když je žalován jakožto fyzická osoba. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Po stránce skutkové soud z provedených důkazů pro věc rozhodných učinil následující zjištění: - z rozhodnutí [územní celek] ze dne 4.10.2017 č.j. 81/24036/2016-30, že žalovaný byl uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití vůči žalobci tím, že publikoval jako autor na webu [webová adresa] a v [anonymizováno] zpravodaji články s názvem„ konec ledečského motokrosu?“. - z rozhodnutí Krajského úřadu Kraje [obec] ze dne 18.12.2017 č.j. KUJI 92733/2017, že odvolání žalovaného proti rozhodnutí [územní celek] uvedeného shora bylo zamítnuto a rozhodnutí potvrzeno. - z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.4.2020 č.j. 43 A 2/2018-81, že žaloba žalovaného proti rozhodnutí správního orgánu uvedeného shora byla zamítnuta. - z článku„ Konec [anonymizováno] motokrosu“ ?, že tento byl publikován v [anonymizováno] zpravodaji, na webu [webová adresa] a [webová adresa], pod články je uvedeno„ [celé jméno žalovaného], místopředseda [příjmení] [příjmení]“, v článcích jsou užívány výrazy první osoby množného čísla jako např.„ nemáme jistotu, nemůžeme, nejsme hazardéři“. - z článku„ [příjmení] má osm statečných“, že vydával-li žalovaný své články, uváděl výrazy jednotného čísla první osoby jako např.„ mě překvapilo, nevím, neumím si představit“ a pod článkem uvedl své jméno„ [celé jméno žalovaného]“. - z daňových přiznání doložených žalobcem za zdaňovací období 2012 – 2017, že v roce 2016, (kdy byly články publikovány) dosáhl žalobce dle daňových přiznání dokonce o cca 1/3 vyšších příjmů a dokonce i o 1/3 vyšších zisků oproti roku předchozímu. V roce 2017 jeho příjmy razantně poklesly a ukončil podnikání - ze zápisu ze schůze ze dne 27.4.2016, že žalovaný byl výborem Automotoklubu [obec], z.s výslovně zmocněn k sepsání a uveřejnění předmětného článku. - z webových článků na serveru [webová adresa] a z účastnické výpovědi žalobce, že žalobce si v roce 2017 splnil svůj životní sen a zcela dobrovolně odcestoval na několikaměsíční cestu do Austrálie, v témže roce ukončil své podnikání. - z protokolu o jednání a rozsudku o rozvodu manželství žalobce sp.zn. [spisová značka], že příčinou rozvratu manželství žalobce byla zcela jiná okolnost, než předmětné články, sám žalobce v rámci rozvodového řízení o článcích vůbec nemluvil, jakožto příčinu rozvratu manželství ji vůbec neuváděl. - z účastnické výpovědi žalovaného, že v roce 2017 se žalobce rozhodl, že ukončí podnikání a odjede z [územní celek], odcestoval do Austrálie, šlo o jeho celoživotní sen, odcestoval tam 25. 2. 2017 a byl tam asi 6 měsíců. Pokud jde o příčinu rozvratu manželství, tak i sám žalobce považuje za důležitější pro rozvod věci osobní, které s manželkou měli mezi sebou, než předmětné články. Chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy (§ 81 odst. 1 věta prvá, odst. 2 zák. č. 89/2013 Sb., občanský zákoník – dále jen o.z.). Člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek (§ 82 odst. 2 o.z.). Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy (§ 2951 odst. 2 o.z.). Podle § 167 o.z. právnickou osobu zavazuje protiprávní čin, kterého se při plnění svých úkolů dopustil člen voleného orgánu, zaměstnanec nebo jiný její zástupce vůči třetí osobě. Podle § 2914 o.z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody. Na žalobci bylo prokázat neoprávněný zásah žalovaného, porušení či ohrožení osobnosti fyzické osoby a příčinnou souvislost mezi tím, (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2691/2007 publikované na [webová adresa], stejné jako další níže uvedená rozhodnutí). To se mu dle soudu však nepodařilo. Předně se soud ztotožňuje se zcela přiléhavou argumentací žalovaného, že žalovaný není v daném sporu pasivně věcně legitimován. Skutečnost, že byl žalovaný uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití ještě neznamená, že zasáhl do práv žalobce chráněných ustanoveními práva soukromého, konkrétně § 81 a násl. o.z. V dané věci je třeba rozlišovat odpovědnost veřejnoprávní dle předpisů práva správního, tak jak postupoval správní orgán I. i II. stupně a následně i správní soud a dále odpovědnost soukromoprávní upravenou předpisy práva soukromého. Obdobně hovoří i např. i usnesení Nejvyššího soudu z 3. 5. 2017 sp. zn. 25 Cdo 796/2017, které je na danou věc analogicky aplikovatelné. Odsouzení jednatele právnické osoby v trestním řízení nemá vliv na posouzení jeho pasivní věcné legitimace v občanskoprávním řízení o náhradu škody. Jednání jednatele společnosti (nejde-li o tzv. exces, jak bude rozebráno níže) je jednáním společnosti, podle § 420 odst. 2 obč. zák. jednatel společnosti za škodu takto způsobenou neodpovídá, účinky a důsledky tohoto jednání se přičítají společnosti. Vyjdeme-li z prokázaných skutkových okolností, že vyhotovení předmětného článku bylo odsouhlaseno na schůzi členů výboru spolku Automotoklubu [obec], z.s. a žalovaný byl k jeho sepsání a následné publikaci pouze pověřen, dále, že žalovaný byl pod článkem podepsán jako místopředseda spolku a z užitých výrazů množného čísla v článku (např.„ nemáme jistotu, nemůže, oznámíme“ – podpořené komparací článku, který publikoval žalovaný v jiné věci svým jménem) je na místě dát za pravdu žalovanému, že předmětné články byly publikované jménem právnické osoby shora uvedené, žalovaný jednal jakožto člen voleného orgánu a tento čin tak zavazuje přímo právnickou osobu. Soud ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 685/2013 ze dne 27. 5. 2014 (použitelného i v dnešní době), či obdobně ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu z 3. 5. 2017 sp. zn. 25 Cdo 796/2017 posuzoval, zda se žalovaný nedopustil tzv. excesu a jelikož v řízení nebylo zjištěno (prokázáno), že by žalovaný sledoval zmíněným jednáním uspokojování svých vlastních zájmů, popřípadě zájmů jiných osob, je třeba konstatovat, že jednal jménem právnické osoby, které byl v té době zvoleným místopředsedou, a v její prospěch, tedy se z jeho strany nejednalo o excesivní jednání, které by zakládalo vůči poškozenému jeho osobní odpovědnost za škodu. Shora uvedené potvrzuje i to, že žalovaný byl k sepsání a uveřejnění článku přímo zmocněn výborem spolku. Pro úplnost soud dodává, že otázkou, zda jsou obecné soudy povinny poučovat účastníky dle § 5 a § 92 o. s. ř. o tom, že ve věci má či může být žalován jiný subjekt, se již dříve zabýval Ústavní soud, přičemž v nálezu ze dne 3.1.1996, sp. zn.

I. ÚS 56/95, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazku 5, části I., pod číslem 2, uzavřel, že takové poučení zřetelně vybočuje z mezí procesních pravidel sporu, oslabuje úlohu soudu jako nestranného orgánu a zakládá tak nerovnost mezi účastníky občanského soudního řízení. Bylo tedy zcela na žalobci, aby si vyhodnotil otázku pasivní věcné legitimace a nesl za to i případnou procesní odpovědnost. Otázka pasivní věcné legitimace je hmotněprávním institutem, nikoliv podmínkou řízení. Věcná legitimace dává odpověď na to, zda žalovaný je podle hmotného práva nositelem tvrzené povinnosti ve vztahu k nároku uplatněnému žalobcem. V daném případě je odpověď, že nikoliv a proto byla tedy žaloba zamítnuta. Nad rámec nutného (s ohledem na nedostatek pasivní věcné legitimace) soud uvádí, že samotný petit žalobce tak, jak je formulován, by neměl ve věci naději na úspěch z důvodu, že žalovaný nemá přístupová práva k doméně [webová adresa], není jejím vlastníkem a ani nemá ani jinou možnost zajistit odstranění předmětného článku na této doméně. Obdobné se týká i případného zveřejnění omluvy, a to i na doméně [webová adresa]. V daném případě se nejedná o inzertní weby, kde by šel např. objednat a zaplatit článek k uveřejnění, ale o weby soukromých právnických osob, které vůbec nejsou účastníky řízení a nelze jim tak ukládat jakékoliv povinnosti. Taktéž nemůže žalobce požadovat, aby se žalovaný podepisoval pod omluvu jako předseda Automotoklub [obec], z.s, když je žalován jako fyzická osoba. I toto svědčí o tom, že sám žalovaný má za to, že článek byl zveřejněn jménem právnické osoby a tato jako jediná za něj může nést odpovědnost. Automotoklub [obec] z.s. není však účastníkem řízení a proto mu nelze přiznávat práva či ukládat povinnosti. Obdobné by se dalo uvést i o osobě [jméno] [příjmení], který taktéž není účastníkem řízení, avšak žalovaný jej vtahuje do návrhu petitu, což zřejmě nemůže obstát. Pokud jde o nárok žalobce na přiměřené zadostiučinění, odkazuje soud na shora uvedené ohledně nedostatku pasivní věcné legitimace a nad rámec toho uvádí, že žalobce neprokázal, že by zveřejnění článků vedlo k nepříjemnostem, které nakonec vyústily zejména 1. v rozvod manželství žalobce, 2. ukončení jeho podnikání v důsledku poklesu tržeb a 3. následné opuštění [územní celek] po téměř padesáti letech. Jednotlivé„ nepříjemnosti“ byly v rámci řízení zcela zřejmě vyvráceny provedenými důkazy. K bodu rozvodu manželství byla z protokolu o jednání o rozvod manželství a z rozvodového rozsudku zjištěna jakožto příčina rozvratu manželství žalobce zcela jiná okolnost, než předmětné články, sám žalobce v rámci rozvodového řízení o článcích vůbec nemluvil a při jednání soudu následně uvedl, že to bylo z toho důvodu, že byly mnohem podstatnější příčiny rozvratu jeho manželství. Sám žalobce si tedy protiřečí. Pokud jde o„ nucené“ opuštění [územní celek], tak i tato žalobcova„ újma“ byla zcela jednoznačně vyvrácena. Žalobce město opustil zcela dobrovolně a odcestoval na několik měsíců do Austrálie, když dle jeho slov při účastnické výpovědi i dle článků, které sám žalobce zveřejnil na webových stránkách [webová adresa], si tímto žalobce splnil svůj životní sen. Žalobce si tedy opět protiřečí. Pokud jde o„ nucené“ ukončení podnikání v důsledku poklesu tržeb i zde soud žalobci neuvěřil a ani uvěřit nemůže, jelikož žalobce sám soudu předložil důkazy, které jeho tvrzení vyvrací. Předmětné články byly zveřejněny v roce 2016 a za rok 2016 dosáhl žalobce dle daňových přiznání dokonce o cca 1/3 vyšších příjmů a dokonce i o 1/3 vyšších zisků oproti roku předchozímu. Rok 2017 jeho příjmy razantně poklesly a ukončil podnikání, nikoliv však v důsledku předmětných článků, ale v důsledku toho, že se podnikání po několik měsíců nevěnoval, ale zcela dobrovolně cestoval po Austrálii. Tímto se tak soud v souladu s požadavky na řádné odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami účastníků. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Ty představovaly náklady jeho právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), t.j. odměna za tři úkony právní služby po 9.500 Kč (§ 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu za převzetí zastoupení, písemné podání – doplnění vyjádření a účast na jednání soudu) a 3x náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 advokátního tarifu). Dále pak cestovné na trase [obec] – [obec] a zpět ve výši 332 Kč a náhrada za ztrátu času 4 x 100 Kč (§ 13 odst. 5, § 14 advokátního tarifu). Advokátu byla podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. dále přiznána 21 % daň z přidané hodnoty. Náklady řízení v celkové výši 36.459,72 Kč je žalobce povinen nahradit žalovanému k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Lhůta k plnění (zaplacení nákladů) byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., tj. v délce 15 dnů.