18 C 40/2026

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Prachařovou ve věci žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně A . (dříve Jméno žalobkyně B .), IČO IČO žalobkyně B sídlem Adresa žalobkyně B zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne 4. 2. 1977 bytem Adresa žalované o 35.229,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16.987,77 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 16.987,77 Kč za dobu od 29. 11. 2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Ohledně požadavku na zaplacení další částky 18.241,91 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 332,16 Kč za dobu od 29. 11. 2024 do zaplacení a částky 316,71 Kč se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení celkové částky 35.229,68 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila především tím, že mezi účastníky byla dne 30. 7. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky formou dvou bezhotovostních převodů v celkové výši 17.000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných denních splátkách spolu s úroky a poplatky dle sjednaných podmínek, avšak své povinnosti řádně a včas neplnila, když uhradila pouze částku 12,23 Kč, dostala se do prodlení se splácením již v průběhu září 2024, a proto žalobkyně smlouvu dne 28. 11. 2024 vypověděla, v důsledku čehož se celý dluh stal splatným dne 29. 11. 2024, přičemž ke dni podání žaloby evidovala žalobkyně vůči žalované pohledávku ve výši 34.620,27 Kč představující nesplacenou jistinu, smluvní úrok a poplatky, jakož i částku 609,41 Kč na smluvní pokutě za prodlení. Pro případ, že by nárok ze smlouvy nebyl shledán důvodným, uplatnila žalobkyně svůj nárok též z titulu bezdůvodného obohacení spočívajícího v přijetí peněžních prostředků žalovanou bez jejich vrácení.

1. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

2. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání při splnění podmínek dle § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně ani žalovaná neměly proti tomuto postupu žádných námitek.

3. Na základě provedených důkazů soud zjistil:- z výpisu z posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., že k osobě žalované bylo uvedeno, že žije ve dvoučlenné domácnosti, uvedla pravidelný čistý měsíční příjem 29.000 Kč, její ověřený pravidelný měsíční příjem činil 23.687 Kč, uvedla pravidelné měsíční výdaje na bydlení 5.000 Kč, pravidelné měsíční výdaje na půjčky 1.760 Kč, disponibilní příjem 11.700 Kč; posouzení úvěruschopnosti žalobkyní bylo uzavřeno jako úspěšné;- ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru datované 30. 7. 2024, že ta není podepsána žalovanou; smlouvou se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované jako klientovi úvěr jiný než na bydlení (tj. spotřebitelský úvěr), s možností postupného opakovaného splácení; úvěr měl být poskytnut až do výše 41.200 Kč s tím, že by bylo možno ho čerpat i postupně;- z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, že dne 30. 7. 2024 byla žalované zaslána na účet celková částka 17.000 Kč;- z předžalobní výzvy, že právní zástupkyně žalobkyně adresovala žalované výzvu s datem 28. 1. 2026.

4. Z ostatních navržených důkazů soud nevycházel, neboť má za to, že by pro objasnění věci nepřinesly ničeho relevantního.

5. Na základě provedených důkazů soud po skutkové stránce uzavřel, že smlouva o revolvingovém úvěru neobsahuje podpis žalované a že žalobkyně poskytla žalované dne 30. 7. 2024 částku ve výši 17.000 Kč. Žalovaná následně na úvěr zaplatila 12,23 Kč.

6. Soud z hlediska hmotného práva danou věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 104 věta prvá ZSÚ smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu.

9. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnosti elektronicky podepsat.

10. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 věta první tohoto ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

11. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

12. Podle § 1798 odst. 1 o. z. ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Podle odst. 2 tohoto ustanovení použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.

13. Podle § 582 odst. 1 věta první o. z. není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

14. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Na základě provedeného dokazování soud uzavřel, že v daném případě nebyla splněna zákonem předepsaná písemná forma úvěrové smlouvy, která vyžaduje nejen zachycení obsahu jednání, ale také označení jednající osoby, v tomto případě žalované, a podpis jednající osoby, kterým potvrdí své jednání tvořící obsah smlouvy. Písemný projev je platný až od podpisu jednající osoby a je lhostejné, zda šlo o písemný projev v listinné či elektronické podobě. Za podpis pak lze považovat jak vlastnoruční podpis jednající osoby, tak jeho náhradu mechanickými prostředky, a v případě právních jednání učiněných elektronickými nebo jinými technickými prostředky zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Na smlouvě však chybí jakýkoliv podpis žalované, pouze je uvedeno „Tímto podepisuji dne 2024-07-30 Klient“, což není podpis žalované ani ověření, že jde opravdu o žalovanou, který potvrzuje jednání tvořící obsah smlouvy. Smlouva o úvěru je tak neplatná a soud k její neplatnosti přihlédl i bez návrhu.

17. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy tak přiznaná částka 16.987,77 Kč představuje bezdůvodné obohacení, na jehož vrácení má žalobkyně nárok (§ 2993 o. z.). Žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 17.000 Kč, kdy z této částky žalovaná prokazatelně uhradila 12,23 Kč.

18. Dále byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na závěr o bezdůvodném obohacení nelze přiznat žalobkyni žádnou jinou část žalovaného plnění (výrok II.)

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k poměrnému rozdělení úspěchu ve věci a reálně vzniklým nákladům na straně každého účastníka řízení (poměrně větší úspěch zaznamenala žalovaná, ze spisu však nevyplývají žádné náklady, které by jí vznikly), dospěl soud k závěru, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

20. Lhůty k plnění byly žalované stanoveny v délce patnácti dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).