18 C 61/2025

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Prachařovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 o 40 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 16 687,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 687,50 Kč od 12. 5. 2025 do zaplacení, vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v té části, v níž se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku 23 812,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 812,50 Kč od 12. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení částku 21 963,50 Kč k rukám , Jméno advokátky, , advokátky se sídlem , adresa, , do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Podanou žalobou domáhal se žalobce, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku 40 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že jako účastník civilního řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, C , Anonymizováno, /, Anonymizováno, byl po dobu více než osmi let a pěti měsíců vystaven nepřiměřeně dlouhému a po procesní stránce nedostatečně vedenému soudnímu řízení, jehož průtahy a vady měly zásadní dopad na jeho osobní, rodinný i profesní život. Uvedl, že dané řízení zahájil dne 30. 11. 2015 podáním žaloby o vypořádání společného jmění manželů po rozvodu s , jméno FO, . Předmětem tohoto řízení bylo nejen vypořádání rodinného domu na adrese , adresa, a souvisejících pozemků, ale také určení vypořádacího podílu, jehož výše závisela na hodnocení rozsáhlého majetku tvořícího zemědělský závod žalobce, který byl v jeho výlučném vlastnictví a představoval zároveň historický rodinný majetek přecházející po generace, zejména v návaznosti na restituční převody uskutečněné otcem žalobce. Žalobce zdůraznil, že význam řízení byl pro něj mimořádný, protože podnikal v zemědělství díky rozsáhlým vnosům svého otce a dalších členů rodiny, které představovaly zásadní základ jeho závodu. S ohledem na zrušení zákonného předkupního práva a jednání bývalé manželky, která v době trvání manželství nabyla určité pozemky darem žalobcova otce, avšak následně je bez vědomí žalobce a v rozporu s původním účelem převedla na osobu jeho přímého podnikatelského konkurenta, se žalobce ocitl v obtížné situaci – přišel o část historického rodinného majetku, musel nově upravovat uspořádání zemědělských pozemků a obával se, že výsledek řízení mu uloží povinnost poskytovat vysoký vypořádací podíl, který by byl s ohledem na rozsah podnikání likvidační. Vylíčil, že po celou dobu řízení pečlivě dohledával archivní dokumenty včetně materiálů z období restitucí, předkládal soudu rozsáhlé důkazní materiály a vždy reagoval na výzvy soudu prvního stupně řádně a včas. Popsal, že během trvání řízení u soudu prvního stupně proběhlo nejméně šest jednání, byla nařizována a doplňována znalecká zkoumání, přičemž první znalec musel být z řízení vyloučen pro pochybnosti o jeho nepodjatosti, což vedlo k dalšímu prodloužení řízení. Současně žalobce uvedl, že sám se nijak nepodílel na průtazích řízení, a naopak aktivně poskytoval soudu nejvyšší možnou součinnost. Procesní postup soudu prvního stupně, jakkoli podle žalobce poměrně důkladný, vyústil až po čtyřech letech v rozsudek ze dne 13. 12. 2019. Tento rozsudek však podle žalobce nevypořádal všechny zásadní námitky bývalé manželky, což umožnilo, aby žalovaná podala odvolání a aby řízení pokračovalo dalších několik let. Odvolací soud rozhodl dne 18. 5. 2021, avšak podle žalobce tak učinil zcela nedostatečně – odůvodnění rozsudku zabíralo v podstatě jediný odstavec, neobsahovalo žádné vypořádání stěžejních námitek a bylo naprosto nepřezkoumatelné. Žalobce dále zdůraznil, že mu v rozporu s právními předpisy nebylo doručeno dovolání podané jeho bývalou manželkou, a tak se domníval, že věc je pravomocně skončena. Dostal od bývalé manželky částku 1 685 529 Kč a tuto částku v dobré víře použil především na výstavbu malého domku v zemědělském areálu ve , adresa, , kde si po letech provizorního bydlení konečně mohl zajistit důstojné ubytování. Po více než roce a půl však nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce tak byl nejen nucen vrátit celou vypořádací částku, ale především byl znovu uvržen do vleklého a nejistého řízení, přičemž bylo zřejmé, že bude nutné zpracovat další znalecké posudky, jejichž cena v mezidobí výrazně vzrostla. Tato skutečnost vedla žalobce k výrazné psychické zátěži, návratu stavů úzkosti a obav a k výraznému omezení investic do jeho zemědělského závodu, protože musel počítat s možnou povinností vrácení prostředků či úhradou vysoké částky své bývalé manželce. Žalobce též uvedl, že v důsledku vedení řízení nemohl po celou dobu užívat rodinný dům na adrese , adresa, , ač jej dříve společně užívali s manželkou, zatímco ona v domě po celou dobu nerušeně bydlela. Sám žalobce musel nejprve bydlet u své matky a následně v provizorně upravené zemědělské budově z roku 1931, aniž měl nárok na jakékoli finanční vyrovnání za užívání společné nemovitosti výlučně bývalou manželkou. Vzhledem k popsané procesní nejistotě a nutnosti nových znaleckých posudků přistoupil žalobce posléze k uzavření soudního smíru, jenž měl podle jeho tvrzení ukončit již neúnosně dlouhé řízení. Smír však nebyl výrazem jeho svobodné volby, nýbrž řešením vynuceným délkou a průběhem řízení.Žalobce nesouhlasí se závěry žalované, uvedenými ve stanovisku ministerstva spravedlnosti, neboť má za to, že výše poskytnutého zadostiučinění neodráží skutečnou intenzitu zásahu do jeho práv ani mimořádné okolnosti, které předmětné řízení provázely. Podle žalobce je rozhodnutí ministerstva nedostatečné zejména proto, že podcenilo význam řízení pro jeho osobní a majetkové poměry. Ministerstvo se podle žalobce ani nevypořádalo s mnoha konkrétními aspekty, které na mimořádný význam řízení jednoznačně ukazují, zejména s tím, že žalobce v důsledku vadného postupu soudů musel po více než roce a půl vracet částku 1 685 529 Kč, s níž v dobré víře nakládal jako s pravomocně přiznaným majetkem, a že pokračování řízení jej vystavilo riziku další povinnosti hradit vysoký vypořádací podíl, jakož i riziku nutnosti financovat nové znalecké posudky a další náklady. Ministerstvo se rovněž nedostatečně zabývalo porušením legitimního očekávání žalobce vzniklého na základě vadného postupu odvolacího soudu i soudu prvního stupně, který mu v rozporu se zákonem nedoručil dovolání podané v původním řízení. Opomenulo tak zohlednit, že žalobce oprávněně považoval věc za pravomocně skončenou, a teprve po více než roce a půl byl konfrontován s rozhodnutím nejvyššího soudu, které průběh řízení zcela obrátilo. Ministerstvo při stanovení výše zadostiučinění nezohlednilo ani objektivní závažnost pochybení odvolacího soudu, jehož rozsudek byl nejvyšším soudem zrušen pro naprostou nepřezkoumatelnost, a přitom šlo právě o tuto procesní vadu, která způsobila, že se řízení protáhlo o další roky. Navíc žalobce byl po celou dobu řízení vystaven trvalé nejistotě, zda nebude jeho závod ekonomicky ohrožen vyplacením vysokého podílu, a současně byl nucen po řadu let bydlet v provizorních podmínkách, zatímco jeho bývalá manželka užívala společný dům bez jakékoli kompenzace. Žalobce namítá, že žalovaná zcela pomíjí kumulativní charakter újmy, tedy souběh majetkového, osobního, rodinného i psychického zatížení způsobeného dlouhodobým procesním stavem nejistoty. Proto má žalobce za to, že ministerstvo neposoudilo všechny relevantní individuální okolnosti případu v jejich celku a že poskytnuté zadostiučinění je nepřiměřeně nízké. Z tohoto důvodu se domáhá doplacení zbývající částky 40 500 Kč, o níž je přesvědčen, že odpovídá reálné intenzitě zásahu do jeho práv. Tuto částku žalobce stanovil tak, že základní částka vypočtená podle stanoviska nejvyššího soudu má být podle něj snížena nejvýše o 10 % pro skutkovou složitost, naopak zvýšena o 25 % z důvodu zásadního pochybení odvolacího soudu (nepřezkoumatelnost vedoucí k prodloužení řízení) a zvýšena o 10 % pro mimořádný význam věci pro žalobce.Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Nerozporovala, že by žalobce u ní dne 13. 11. 2024 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., ani že v řízení vedeném u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, 129/2015 došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, přičemž žalobci již v mimosoudním řízení poskytla zadostiučinění ve výši 100 125 Kč. Uvedla, že neshodu mezi stranami spatřuje výhradně ve výši požadovaného doplatku 40 500 Kč, který žalobce považuje za odpovídající skutečné intenzitě utrpěné nemajetkové újmy. Žalovaná popsala, že v rámci svého odškodňovacího šetření vycházela ze sjednocujícího stanoviska NS ČR sp. zn. Cpjn 206/2010, stanovila základní částku odškodnění za celkovou délku řízení 8 let a 5 měsíců a tuto následně korigovala směrem dolů o 20 % z důvodu složitosti věci a četnosti soudních rozhodnutí a směrem nahoru o 10 % zohledňovala při tom zrušení rozsudku odvolacího soudu nejvyšším soudem pro nedostatečné odůvodnění. Zdůraznila, že řízení o vypořádání společného jmění manželů se vyznačovalo významnou skutkovou a procesní složitostí, vyžadovalo rozsáhlé dokazování, opakovaná jednání, vyhotovení řady znaleckých posudků a dokonce i změnu znalce pro podjatost. Současně proběhlo řízení na všech třech stupních soudní soustavy, a to včetně řádných i mimořádných opravných prostředků, jejichž užití žalovaná považuje za legitimní procesní chování účastníků, nikoliv za okolnost přičitatelnou k tíži státu. Žalovaná dále rozvedla, že podle jejího názoru nelze bez dalšího uzavřít, že prodloužení řízení bylo způsobeno vadným postupem soudu prvního stupně či nedostatečným odůvodněním rozhodnutí soudu odvolacího, jak tvrdí žalobce, neboť i při správném postupu soudů nelze vyloučit, že by účastníci využili opravných prostředků, což je možnost, kterou právní řád předpokládá. Pokud jde o význam řízení pro žalobce, žalovaná opakovaně uvedla, že tento význam hodnotí jako standardní. Připustila, že spor o vypořádání společného jmění manželů představoval pro žalobce nezanedbatelný zásah, avšak podle jejího názoru žalobce neprokázal žádné mimořádné či nadstandardní dopady do své osobnostní či rodinné sféry, které by odůvodňovaly zvýšení základní částky odškodnění. Zdůraznila, že žalobce nedoložil, že by mu vznikly zdravotní komplikace, že by byl nucen užívat léky či vyhledat odbornou pomoc, ani že by řízení vedlo k narušení jeho rodinných nebo sociálních vazeb. Zmínila, že řízení nemělo zásadní dopad na podnikání žalobce. Žalovaná také uvedla, že některé dopady, na které žalobce poukazuje (zejména vypořádání majetkových vztahů, rodinné konflikty či problémy plynoucí z prodeje pozemků jeho bývalou manželkou), nesouvisely s nepřiměřenou délkou řízení, ale s rodinnou a podnikatelskou situací žalobce samotného, a tudíž je nelze hodnotit jako újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu státu. Na základě uvedeného žalovaná setrvala na stanovisku, že poskytnuté odškodnění ve výši 100 125 Kč odpovídá všem relevantním kritériím a navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Současně požádala pro případ úspěchu žalobce o stanovení delší lhůty k plnění, a to z důvodu rozpočtových a procesnětechnických omezení na straně státu.Ve věci bylo nařízeno jednání, během kterého označily procesní strany za nesporné, že žalobce dne 13. 11. 2024 uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 140 625 Kč, že tato žádost byla žalovanou projednána dne 7. 5. 2025, že žalovaná konstatovala v dané věci existenci nesprávného úředního postupu a že žalobci poskytla zadostiučinění ve výši 100 125 Kč.Následně bylo vedeno rozsáhlé dokazování – listinami, svědeckým výslechem syna žalobce, účastnickým výslechem žalobce, na základě kterého došel soud k následujícím skutkovým zjištěním.Z pětisvazkového spisového materiálu vedeného u nadepsaného soudu pod sp. zn. 8, Anonymizováno, C , Anonymizováno, /, Anonymizováno, soud zjistil, že řízení o vypořádání společného jmění manželů bylo zahájeno podáním žaloby dne 30. 11. 2015. Podanou žalobou domáhal se žalobce , Jméno žalobce, po žalované , jméno FO, vypořádání společného jmění manželů, a to v tom rozsahu, že předmětem vypořádání byly především nemovitosti nacházející se v katastrálním území Perknov, , adresa, , zapsané na listech vlastnictví č. , hodnota, a č. , hodnota, . Jedná se o pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , pozemek p. č. , Anonymizováno, /7, Anonymizováno, rodinný dům č. p. , Anonymizováno, stojící na pozemku p. č. st. , Anonymizováno, a dále pozemek p. č. st. , Anonymizováno, a pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Součástí vypořádání měla být dále zohledněna hodnota závodu žalobce – zemědělského podniku, a to ve smyslu případné kladné hodnoty rozdílu mezi aktivy a pasivy závodu ke dni zániku společného jmění manželů. Žalobce k závodu předložil soupis jeho aktiv, zahrnující dobytek, zásoby, zemědělské stroje, drobný majetek, zemědělské budovy, pohledávky a související závazky. Předmětem vypořádání byly rovněž finanční nároky představující hodnotu výlučných prostředků, které žalobce vložil do společného majetku. Do vypořádání byla dále zahrnuta částka 150 000 Kč, která byla podle tvrzení žalobce ze společných prostředků vynaložena žalovanou na pořízení automobilu, jenž je v jejím výlučném vlastnictví. Jedna z příloh podání je plná moc ze dne 18. 11. 2014, kterou udělil žalobce právnímu zástupci pro zastupování v této věci, mimo jiné i s dovětkem, aby jej na základě této plné moci zastupoval i tehdy, když je podle právních předpisů zapotřebí zvláštní plné moci. Dne 9. 12. 2015 soud vyzval žalovanou, aby se k žalobě vyjádřila, a to do 15. 1. 2015. Dne 26. 4. 2016 proběhlo ve věci první jednání s tím, že samosoudkyně předestřela účastníkům možnost mimosoudního vyřízení věci, a to i s přihlédnutím k tomu, co nastane ve věci sp. zn. 7 C 202/2015 – v řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem. Oba zástupci účastníků shodně uvedli, že se mimosoudnímu vyřízení věci nebrání, a jednání bylo za účelem poskytnutí časového prostoru k mimosoudní dohodě odročeno na 14. 6. 2016. Během jednání dne 14. 6. 2016 byly provedeny listinné důkazy a jednání bylo odročeno za účelem provádění dokazování, zejména výslechem účastníků, na 30. 8. 2016. Po jednání žalobce předložil soudu repliku ze dne 13. 6. 2016. Dne 14. 7. 2016 předložil žalobce soudu požadované listiny. Dne 15. 7. 2016 byl soudu doručen návrh na nařízení předběžného opatření. O tomto návrhu rozhodl soud usnesením ze dne 18. 7. 2016 tak, že se návrh zamítá. Dne 30. 8. 2016 proběhlo před soudem třetí jednání, během kterého byla provedena řada listinných důkazů a byli vyslechnuti oba účastníci řízení. Současně samosoudkyně poučila účastníky o koncentraci řízení a poskytla stranám lhůtu k doplnění důkazů i tvrzení v délce jednoho měsíce, tj. do 30. 9. 2016. Jednání bylo odročeno na neurčito za účelem vyčkání doplnění tvrzení a důkazů ze strany účastníků. V reakci na poučení soudu o koncentraci řízení žalobce doručil soudu podání ze dne 23. 9. 2016 a zejména rozsáhlé podání ze dne 29. 9. 2016 nazvané jako doplnění vyjádření, doplnění důkazních návrhů, které opatřil přílohami, jež jsou založeny ve spise na č. l. spisu 230–665 (svazek I-II).Dne 22. 11. 2016 proběhlo ve věci čtvrté soudní jednání, během něhož byla provedena řada listinných důkazů a jednání bylo odročeno na 19. 1. 2017 za účelem doplnění dokazování výslechem svědků. Dne 9. 1. 2017 bylo soudu doručeno podání žalobce nazvané jako předložení listin, vyjádření. Při jednání konaném dne 19. 1. 2017 soud provedl důkaz listinami a vyslechl šest svědků, poté jednání odročil na 2. 3. 2017 k výslechu zbývajících svědků. Dne 20. 2. 2017 bylo soudu doručeno další podání žalobce označené jako předložení listin, vyjádření. Dne 2. 3. 2017 soud vyslechl čtyři svědky, provedl další listinné důkazy a jednání odročil na neurčito za účelem zpracování znaleckých posudků. Dne 24. 5. 2017 a 1. 6. 2017 byla soudu doručena podání žalobce označená jako vyjádření, předložení listin a důkazní návrh. Usnesením ze dne 1. 6. 2017 soud ustanovil , tituly před jménem, , jméno FO, znalcem a uložil mu podat znalecký posudek do čtyř měsíců od doručení rozhodnutí. Dne 26. 6. 2017 znalec oznámil možnou podjatost vůči žalobci, žalovaná na ni upozornila podáním ze dne 10. 7. 2017 a žalobce se k ní vyjádřil dne 19. 7. 2017. Usnesením ze dne 5. 10. 2017 byl , tituly před jménem, , jméno FO, z výkonu znalecké funkce vyloučen. Samosoudkyně prostřednictvím emailové komunikace ve dnech 27. 9. 2017 a 9. 10. 2017 oslovila šest znalců či znaleckých ústavů a poté soud usnesením ze dne 13. 10. 2017 ustanovil znalecký ústav , právnická osoba, ., kterému uložil podat znalecký posudek do tří měsíců od doručení spisu. Dne 22. 1. 2018 soud obdržel žádost znaleckého ústavu o přibrání konzultanta a o prodloužení lhůty o jeden měsíc, přičemž dne 30. 1. 2018 byl udělen souhlas s přibráním konzultanta pro ocenění hospodářských zvířat. Dne 6. 2. 2018 byly soudu doručeny dva znalecké posudky, a to posudek č. , č. účtu, zpracovaný znaleckým ústavem , právnická osoba, . a posudek č. , hodnota, vyhotovený , tituly před jménem, , adresa, , , tituly za jménem, Podáním ze dne 20. 4. 2018 se žalobce k obsahu posudků vyjádřil. Usnesením ze dne 3. 9. 2018 byl žalobce vyzván k popsání stavu domu čp. , adresa, a znaleckému ústavu bylo uloženo doplnit posudek do dvou měsíců. Dne 26. 9. 2018 bylo soudu doručeno podání žalobce nazvané jako doplnění tvrzení a důkazní návrhy a dne 29. 11. 2018 pak vyjádření žalobce k vysvětlení znaleckého posudku ze dne 10. 10. 2018 (svazek III).Ve dnech 14. 11. 2018 a 30. 11. 2018 samosoudkyně opět prostřednictvím emailové komunikace oslovila znalecké ústavy s dotazem na možnosti zpracování znaleckých posudků v této věci. V návaznosti na to soud usnesením ze dne 14. 1. 2019 ustanovil , právnická osoba, . znaleckým ústavem v oboru ekonomika – účetnictví a uložil mu, aby podal znalecký posudek do čtyř měsíců ode dne doručení tohoto usnesení s přílohami. Znaleckému ústavu bylo uloženo, aby sdělil, zda účetnictvím žalobce procházejí faktury či jiné doklady o platbách uvedených v připojených přehledech. Dalším usnesením ze dne 14. 1. 2019 soud v této věci ustanovil , právnická osoba, . znaleckým ústavem v oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí, ceny a odhady motorových vozidel, tržní oceňování podniků a stavebnictví – vlastnosti stavebních hmot a výrobků, stavby obytné a průmyslové, tepelná technika, a uložil mu, aby podal znalecký posudek do čtyř měsíců ode dne doručení spisového materiálu. Znaleckému ústavu bylo uloženo, aby určil obecnou cenu rodinného domu čp. , adresa, k šesti různým stanoveným časovým obdobím a dále aby určil, bude-li to možné, obecnou cenu uvedeného stavebního materiálu. Dne 22. 5. 2019 byl soudu doručen znalecký posudek č. , hodnota, zpracovaný , právnická osoba, . v rozsahu přesahujícím tři sta stran (svazek IV).Samosoudkyně k žádosti znaleckého ústavu , právnická osoba, . prodloužila lhůtu k podání znaleckého posudku do 15. 8. 2019. K tomuto dni byl soudu doručen znalecký posudek č. , č. účtu, vyhotovený znaleckým ústavem , právnická osoba, . Během jednání dne 28. 11. 2019 samosoudkyně provedla listinné důkazy, včetně znaleckých posudků, zamítla zbývající důkazní návrhy a odročila jednání na 12. 12. 2019 za účelem konstatování závěrečných návrhů a vyhlášení rozhodnutí. Následně byli oba právní zástupci informováni o tom, že samosoudkyně změnila termín jednání na 13. 12. 2019. Během jednání dne 13. 12. 2019 byl vyhlášen rozsudek, v němž byla žalované mimo jiné uložena povinnost zaplatit žalobci na vypořádání částku 1 685 529 Kč do tří měsíců od právní moci rozhodnutí. Rozsudek nabyl právní moci dne 8. 6. 2021. Dne 13. 1. 2020 samosoudkyně požádala o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí vyneseného dne 13. 12. 2019 z důvodu dovolené a lhůta byla prodloužena do 30. 1. 2020. Následně opět požádala o prodloužení lhůty nejpozději do 21. 2. 2020. Dne 21. 2. 2020 bylo rozhodnutí odesláno do datové schránky právních zástupců účastníků řízení. Dne 5. 3. 2020 bylo soudu zástupcem žalované doručeno odvolání proti rozsudku. Usnesením ze dne 6. 3. 2020 byla žalovaná vyzvána k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání. Dne 22. 4. 2020 vyzval soud žalobce, aby se ve lhůtě dvou měsíců vyjádřil k odvolání. Dne 10. 8. 2020 byla věc předložena krajskému soudu, který dne 25. 8. 2020 nařídil jednání na 3. 11. 2020. Dne 26. 10. 2020 bylo jednání z důvodu hygienickoepidemiologické situace odročeno na neurčito a předseda senátu vyzval účastníky, aby se vyjádřili k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, žalovaná souhlasila, žalobce nikoliv. Dne 18. 12. 2020 bylo opětovně nařízeno jednání na 16. 2. 2021, avšak dne 9. 2. 2021 bylo z důvodu karantény členů senátu odročeno na 23. 2. 2021. Podáním ze dne 17. 2. 2021 požádal zástupce žalobce o odročení jednání na pozdější termín po 27. 2. 2021 z důvodu preventivní karantény. Dne 9. 3. 2021 bylo jednání z epidemiologických důvodů odročeno na 20. 4. 2021. Podáním ze dne 18. 3. 2021 požádal zástupce žalobce o odročení z důvodu kolize s jednáním u Krajského soudu v Brně, načež bylo jednání odročeno na 11. 5. 2021. Dne 6. 5. 2021 obdržel odvolací soud vyjádření žalobce k některým bodům odvolání. Dne 11. 5. 2021 proběhlo jednání před odvolacím soudem a dne 18. 5. 2021 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Krajský soud ve svém rozhodnutí v rozsahu pěti bodů mimo jiné v bodě čtyři uvedl: „Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že zde nejsou žádné pádné důvody ke zrušení rozsudku či k jeho změně, když z obsahu poměrně rozsáhlého spisu plyne, že okresní soud se snažil o spravedlivé vypořádání majetkových vztahů účastníků po rozvodu jejich manželství. Pro stručnost se proto odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku s tím, že vypořádání společného jmění manželů nemůže být vyúčtovacím sporem ohledně každé majetkové položky, která manželstvím projde. Rozsudek byl proto podle § 219 o. s. ř. potvrzen, přičemž krajský soud neshledal důvodnou ani námitku žalobce týkající se jeho návrhu na disparitní posouzení vypořádání, když k takovému postupu zde podmínky nebyly.“ Dne 7. 6. 2021 bylo rozhodnutí odvolacího soudu odesláno do datových schránek zástupců účastníků řízení. Dne 30. 7. 2021 bylo okresnímu soudu doručeno dovolání proti rozsudku krajského soudu ze dne 18. 5. 2021. Usnesením ze dne 2. 8. 2021 byla žalovaná vyzvána k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Tato výzva byla žalobci doručována na adresu , adresa, . Usnesením ze dne 30. 8. 2021 byl žalobce vyzván, aby se do jednoho měsíce vyjádřil k dovolání. Dne 13. 10. 2021 byla věc předložena nejvyššímu soudu, který rozsudkem ze dne 27. 9. 2022 rozhodl o zrušení rozsudku krajského soudu ze dne 18. 5. 2021 a vrátil věc k dalšímu řízení. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uzavřel, že rozsudek krajského soudu nebyl řádně odůvodněný, krajský soud se nevypořádal zásadními námitkami žalované, a proto musí být věc projednána znovu. Dne 24. 10. 2022 byl rozsudek nejvyššího soudu odeslán do datových schránek zástupců účastníků řízení a dne 9. 11. 2022 byla věc postoupena krajskému soudu. Dne 12. 12. 2022 krajský soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili k možnosti smírného vyřešení věci. Dne 13. 3. 2023 krajský soud žádal žalobce o sdělení jeho stanoviska k návrhu žalované na mimosoudní vypořádání věci. Ve věci bylo nařízeno jednání na 8. 4. 2024, které bylo z důvodu pracovní neschopnosti zástupce žalobce odročeno na 22. 4. 2024. Během tohoto jednání krajský soud usnesením schválil smír, podle něhož se žalobce zavázal zaplatit žalované částku 1 685 529 Kč do tří měsíců od právní moci usnesení, usnesení o schválení smíru bylo odesláno do datových schránek zástupců účastníků řízení dne 17. 5. 2024 a nabylo právní moci dne 20. 5. 2024 (svazek V).Z uplatnění nároku žalobce u , právnická osoba, ze dne 13. 11. 2024 soud zjistil, že žalobce uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 ve spojení s § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Za nesprávný úřední postup žalobce označil nepřiměřenou délku řízení vedeného před Okresním soudem v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, C , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zahájeného dne 30. 11. 2015. Uvedl, že v řízení vystupoval v procesním postavení žalobce a že průběh řízení zahrnoval opakovaná jednání, doplňování tvrzení, rozsáhle vedené dokazování, opakované znalecké posudky, odročování jednání a průtahy způsobené postupem soudu. Žalobce podrobně rekapituloval jednotlivé úkony soudu a svou vlastní procesní aktivitu, kterou podle obsahu jeho podání vždy činil včas, průběžně a bez prodlení. Popsal rovněž, že řízení probíhalo následně i před soudem odvolacím a před nejvyšším soudem, přičemž jeho délka činila celkem 8 let a téměř 6 měsíců. Dále žalobce uvedl, že postup soudů zatížil řízení opakovanými vadami, zejména absencí řádného odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, nezasláním dovolání žalobci k vyjádření, a nečinností soudu po vrácení věci k dalšímu řízení. Popsal, že důsledkem bylo nejen výrazné časové prodloužení řízení, ale i to, že byl postaven do pozice, kdy musel po několika letech vracet již pravomocně přiznaný vypořádací podíl, se kterým v dobré víře nakládal. Žalobce označil řízení za mimořádně významné z hlediska dopadu na jeho osobní, rodinný i majetkový život a požádal o náhradu nemajetkové újmy v celkové výši 140 625 Kč.Z potvrzení příjmu podání z 14. 11. 2024, č. j. MSP-2398/2024-ODSK-ODSK/2 – soud zjistil, že žalovaná potvrdila dne 13. 11. 2024 doručení podání týkající se právní věci projednávané před Okresním soudem , adresa, pod sp. zn., Anonymizováno, , Anonymizováno, C , Anonymizováno, /, Anonymizováno, .Ze stanoviska , právnická osoba, z 7. 5. 2025, č. j. MSP-, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -ODSK-ODSK/6 soud zjistil, že žalobce uplatnil u ministerstva spravedlnosti dne 13. 11. 2024 nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 140 625 Kč z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, C , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , posléze též před soudy odvolacím a dovolacím. Ministerstvo rekapitulovalo průběh řízení před soudy všech stupňů, počínaje zahájením řízení dne 30. 11. 2015, až po konečné schválení soudního smíru odvolacím soudem dne 22. 4. 2024, který nabyl právní moci dne 20. 5. 2024. Celkovou délku řízení stanovilo na 8 let a 5 měsíců. Ministerstvo shledalo, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, přičemž přihlédlo k tomu, že řízení bylo místy vedeno nekoncentrovaně a že došlo i ke zrušení rozhodnutí odvolacího soudu pro nedostatečné odůvodnění. Dále uzavřelo, že vznik nemajetkové újmy je v těchto případech presumován a neexistuje žádná okolnost, která by tuto domněnku vyvrátila. Na základě aplikace zákonných kritérií (§ 31a odst. 3 OdpŠk) ministerstvo vycházelo z částky 15 000 Kč za rok řízení (resp. 1 250 Kč za měsíc) a z částky 7 500 Kč za první dva roky řízení, snížilo základní částku o 15 % z důvodu složitosti řízení a o 5 % z důvodu četnosti rozhodování, a naopak ji zvýšilo o 10 % z důvodu pochybení odvolacího soudu spočívajícího v nedostatečném odůvodnění jeho rozsudku. Výsledkem bylo přiznání částky 100 125 Kč, která má být vyplacena na účet uvedený žalobcem. Ministerstvo žalobce poučilo, že jeho stanovisko není rozhodnutím ve smyslu procesních předpisů a že v případě nesouhlasu s poskytnutou částkou se může obrátit na soud.Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že dlouhodobě vedené řízení o majetkové vypořádání mezi jeho rodiči významně zasahovalo do psychického stavu žalobce, který podle svědka již od roku 2012 projevoval znatelnou psychickou zátěž z toho, že musí neustále „dokazovat něco, co bylo lidsky jasné“. Svědek popsal, že žalobce po dobu trvání sporů vykazoval projevy apatie, a pouze krátkodobé pozitivní podněty jej dokázaly vyvést ze stavu útlumu. Tyto projevy byly podle svědka trvalého charakteru a doprovázely žalobce prakticky po celou dobu sporů, které zahrnovaly řízení o nezletilém synovi, rozvod a následně majetkové vypořádání. Svědek potvrdil, že původní rozhodnutí soudu ve věci majetku přineslo žalobci významnou úlevu, neboť soud v jedné fázi řízení přiřkl statek žalobci, uznal jeho vnosy a uložil matce svědka doplatit rozdíl. Po tomto rozhodnutí žalobce podle svědka pociťoval úlevu. Pozdější zásadní obrat v právním posouzení věci, kdy se žalobce od svého právního zástupce dozvěděl, že je rozhodnutí zrušeno a řízení se bude opakovat, jej však psychicky velmi zasáhl. Podle svědka žalobce opět „sklouzl do původního stavu“, měl výrazné obavy o to, zda statek a podnikání udrží, a tato nejistota jej paralyzovala. Svědek dále uvedl, že žalobce je zemědělcem, podnikání rodiny bylo vystavěno na majetku navráceném v restituci počátkem 90. let. Svědek popsal, že celá rodina byla na hospodaření aktivně zapojena. Uvedl, že v důsledku zvratu v řízení žalobce přestal investovat do podniku, protože hrozilo, že bude muset vracet značnou část peněz nebo o majetek přijde. Podle jeho slov se zastavily veškeré ne nutné investice, podnik fungoval v úsporném režimu a žalobce se dostal do situace permanentní podnikatelské nejistoty. Svědek rovněž velmi podrobně popsal bytové poměry žalobce po odchodu ze společné domácnosti v roce 2012. Uvedl, že žalobce odešel proto, aby zabránil negativnímu dopadu rodinné situace na nezletilého syna. Nejprve bydlel více než pět let u svých rodičů, aby byl blízko dětem. Když se následně rozhodli přesunout na statek ve , adresa, , bylo podle svědka nutné zcela adaptovat tamní prostory, které původně sloužily zaměstnancům, byly znečištěné, bez vytápění a bez zařízení. Svědek popsal, že společně provedli vyklizení, vyčištění, výmalbu, zprovoznění topení prostřednictvím starých krbových kamen, instalaci bazarové kuchyňské linky a základního vybavení. Sociální zařízení pocházelo z 30. let minulého století a nebylo rekonstruováno. Svědek také potvrdil, že jeho matka v minulosti prodala svůj spoluvlastnický podíl na pozemcích významných pro žalobce a žalobce pak musel zbytek pozemků převést na nového vlastníka (p. , jméno FO, ), čímž přišel o zásadní část hospodářské základny. Svědek potvrdil, že jeho vztahy s matkou byly narušené od roku 2013 a že tento stav přetrvává. Popsal rovněž důvody přesunu na statek (omezení prarodičů).Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že dlouholeté řízení o majetkové vypořádání mělo zásadně negativní dopady na jeho psychický stav, rodinné vazby, finanční situaci i podnikatelskou činnost. Žalobce uvedl, že postup soudů, kdy nejprve soud prvního stupně rozhodl v jeho prospěch, následně bylo rozhodnutí potvrzeno odvolacím soudem, a poté bylo zrušeno na základě dovolání, o kterém se navíc dozvěděl až z opatrovnického řízení, v něm vyvolal silné pocity nejistoty a stresu. Uvedl, že očekával, že věc je již definitivně vyřešena, a zpráva o návratu věci zpět k projednání pro něj byla šokem a způsobila „rezignaci“ a zhoršení psychického stavu. Žalobce zdůraznil, že po celou dobu řízení žil ve stavu značné nejistoty – trpěl nespavostí, byl pod neustálým tlakem, přemýšlel, jak udrží rodinný statek a pozemky, které považoval za zodpovědnost vůči předkům i dědicům. Uvedl, že z důvodu trvající nejistoty nebyl schopen plánovat investice do zemědělského podniku a fungoval v režimu minimálních nákladů. Výslovně uvedl, že „nelze plánovat, když třikrát ročně chodíte k soudu a nevíte, jak to dopadne“. Ve finanční rovině žalobce uvedl, že částku cca 1,6 milionu Kč, kterou obdržel od bývalé manželky na základě původního vypořádání, částečně využil na výstavbu rodinného domu, zbytek ponechal z obavy, že by mohl být povinen finanční prostředky vrátit. Po zrušení rozhodnutí nejvyšším soudem byl nucen si na zaplacení nového vypořádacího podílu půjčit další prostředky od rodiny a známých. Zdůraznil, že se jednalo o výraznou finanční zátěž a že tento vývoj situace ve své celistvosti dopadal i na jeho rodiče, kterým skutečný stav raději zamlčoval, protože je nechtěl zatěžovat. V oblasti rodinné žalobce uvedl, že domácnost na adrese Muchova opustil dobrovolně z důvodu ochrany nezletilého syna před konfliktní atmosférou. Potvrdil, že přístup do domácnosti měl, ale nevyužíval jej. Popsal své následné bydlení u rodičů, kde měl k dispozici dvě místnosti, a uvedl, že šlo o vědomou volbu s ohledem na péči o děti a potřebnou blízkost ke škole. Později se přestěhoval do provizorně upravených prostor na statku ve , adresa, , jejichž stav odpovídá popisu, který podal svědek , jméno FO, . Žalobce tato životní opatření činil především z důvodu blízkosti k zemědělskému provozu a z důvodu velkého množství zvířat, která vyžadovala jeho přítomnost, a také chtěl odlehčit rodičům. K otázkám ohledně podnikání žalobce uvedl, že pochází z rodiny dlouhodobě činné v zemědělství, že začal podnikat již v 90. letech po restituci rodinných pozemků a statku. Popsal rovněž historické pozadí převodů pozemků, včetně převodů na bývalou manželku. Uvedl, že po vrácení věci krajskému soudu „rezignoval“ a proto uzavřel s bývalou manželkou dohodu o vyplacení podílu v původní výši. Žalobce potvrdil obtížné dohledávání podkladů pro prokázání vnosů, které se ukázalo časově náročné, zahrnovalo vyhledávání dokumentů z restitucí i historických účetních dokladů, což představovalo pro žalobce další stres a zátěž. Žalobce potvrdil, že dlouhotrvající soudní spor představoval významný zásah – byly spláceny leasingy, investice byly minimální a podnik fungoval s vysokou mírou obezřetnosti.Z ostatních provedených listinných důkazů soud nevycházel, neboť dospěl k závěru, že tyto důkazy nejsou způsobilé přispět k objasnění rozhodných skutečností a nemají podstatný význam pro posouzení věci.Po skutkové stránce soud uzavřel, že řízení vedené u Okresního soudu v , adresa, vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, C , Anonymizováno, /, Anonymizováno, bylo zahájeno podáním žaloby dne 30. 11. 2015, přičemž předmětem řízení vypořádání zaniklého společného jmění manželů, vypořádány měly být četné nemovité věci, kladná hodnota obchodního závodu žalobce, výlučné vnosy žalobce do společného jmění manželů a částka ze společného jmění manželů použitá na výlučný majetek žalované. Před okresním soudem proběhlo od roku 2016 celkem 8 jednání, bylo vyslechnuto 10 svědků a oba účastníci, byly zpracovány celkem čtyři znalecké posudky, jednou byl znalec zproštěn výkonu funkce znalce v tomto řízení pro podjatost, v jednom případě bylo nutné přibrat znalci konzultanta a byl podán jeden návrh na nařízení předběžného opatření, okresní soud vynesl rozsudek dne 13. 12. 2019, jeho písemné vyhotovení bylo odesláno do datových schránek dne 21. 2. 2020. Proti tomuto rozsudku bylo dne 5. 3. 2020 podáno odvolání, spis byl krajskému soudu předložen dne 10. 8. 2020 a po řadě odročení (epidemiologická situace a kolize jednání) proběhlo u krajského soudu jediné jednání dne 11. 5. 2021, po němž byl dne 18. 5. 2021 vyhlášen rozsudek doručený do datových schránek dne 7. 6. 2021. Dne 30. 7. 2021 bylo ve věci podáno dovolání a věc byla nejvyššímu soudu předložena dne 13. 10. 2021. Nejvyšší soud rozhodl dne 27. 9. 2022, jeho rozhodnutí bylo doručeno dne 24. 10. 2022. Věc se následně dne 9. 11. 2022 vrátila zpět ke krajskému soudu, který po výzvách k pokusu o smír rozhodl při jednání dne 22. 4. 2024 o schválení smíru, jenž byl odeslán do datových schránek dne 17. 5. 2024 a rozhodnutí nabylo právní moci dne 20. 5. 2024. Žalobce se o existenci dovolacího řízení, dozvěděl až v souvislosti s jiným řízením, dovolání nebylo doručováno zástupci žalobce. Krajský soud, poté co mu věc byla vrácena rozhodnutím nejvyššího soudu, vyzval účastníky ke smírnému řešení a dne 22. 4. 2024 schválil smír, jímž se žalobce zavázal zaplatit žalované částku 1 685 529 Kč, tedy de facto vrátit žalované částku, kterou od ní původně obdržel jako vypořádací podíl. Žalobce následně dne 13. 11. 2024 uplatnil u ministerstva spravedlnosti nárok na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, ministerstvo mu přiznalo částku 100 125 Kč, kterou však žalobce považoval za nedostatečnou. Popsané řízení pro žalobce znamenalo výšený stres, nejistotu a obavy o zachování historicky rodinného zemědělského podniku, omezil investice a fungoval v úsporném režimu. Zrušení pravomocného rozsudku na něj působilo šokově, to, že je vedeno dovolací řízení, z obav neoznámil ani své matce. Dodatečná povinnost vrátit již přijatý vypořádací podíl jej finančně destabilizovala a přiměla jej obstarávat prostředky formou zápůjček.Z hlediska hmotného práva soud věc posuzoval podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním (dále jen „OdpŠk“).Dle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.Dle § 14 a § 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména ka) celkové délce řízení,b) složitosti řízení,c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,d) postupu orgánů veřejné moci během řízení ae) významu předmětu řízení pro poškozeného.Při svém rozhodování vycházel soud ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia NS ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cjpn 206/2010. Toto stanovisko je, zjednodušeně řečeno, sjednocující metodikou pro rozhodování o přiměřeném zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. Soud má při posouzení odpovědnosti státu hodnotit celkovou délku řízení v globálním pohledu, nikoli pouze jednotlivé „průtahy“, přičemž do doby řízení se započítává i období, kdy v řízení vystupoval právní předchůdce, veškeré řádné i mimořádné opravné prostředky (včetně případného řízení před Ústavním soudem) a zpravidla i doby přerušení. Porušení práva na přiměřenou délku řízení zakládá silnou, avšak vyvratitelnou domněnku vzniku nemajetkové újmy. Konstatováním porušení práva postačí jen výjimečně, jinak je pravidlem peněžité zadostiučinění, které lze přiznat i tehdy, neníli původní řízení dosud pravomocně skončeno. Při stanovení výše soud vyjde ze základní částky určené jako součin celkové doby řízení (v letech či měsících) a jednotkové sazby za dobu řízení. Za podmínek České republiky je přiměřené rozpětí základní sazby 15 000–20 000 Kč za rok, přičemž první dva roky se zohlední poloviční sazbou (7 500–10 000 Kč za rok), neboť každé řízení vyžaduje určité nezbytné trvání. U extrémně dlouhých řízení se soud přiklání k horní hranici. Tuto základní částku soud následně transparentně koriguje podle kritérií § 31a odst. 3 písm. b)–e) zákona: (i) složitost věci (skutková, právní, procesní; počet instancí, svědků, znaleckých posudků, mezinárodní prvek apod.), (ii) chování poškozeného (obstrukce snižují náhradu, řádné využití opravných prostředků se mu k tíži neklade), (iii) postup orgánu veřejné moci (nečinnost, průtahy mezi úkony, rušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost, nerespektování závazného právního názoru obvykle vedou ke zvýšení), a (iv) význam věci pro poškozeného (u rodinných věcí, pracovních sporů, sociálních dávek, osobnostních práv, zdraví, u osob vysokého věku či nemocných se zvýšený význam presumuje). Běžný rámec korekcí činí ± 50 % základní částky, ve výjimečných případech se lze i odchýlit více, vždy s náležitým zdůvodněním. Odůvodnění rozhodnutí musí výslovně obsahovat: (a) výpočet základní částky (délka řízení × jednotková sazba, s poloviční sazbou za první dva roky), (b) samostatné vyhodnocení každého kritéria se stručným popisem skutkových okolností a konkrétní procentní korekcí (zvýšení/snížení) přizpůsobenou intenzitě daného faktoru a poměřenou s obdobnými případy pro zachování proporcionality a předvídatelnosti, a (c) souhrnné vyčíslení konečné částky po všech úpravách. Stanovisko se vyjadřuje i k situaci, kdy je poškozených více, stejně tak i nároku na přiznání úroku z prodlení. Soud při posuzování nároku vychází ze stavu původního řízení ke dni svého rozhodnutí a dbá, aby i kompenzační řízení samotné proběhlo bez průtahů.Při právním hodnocení nároku na přiměřené zadostiučinění soud postupuje tak, že nejprve stanoví základní částku odpovídající celkové délce řízení za použití sazby plynoucí z ustálené judikatury, přičemž první dva roky započítává v poloviční výši, protože každé řízení vyžaduje určitou nezbytnou dobu pro svůj průběh. Teprve poté soud tuto základní částku individualizuje prostřednictvím procentních korekcí, které se vztahují k jednotlivým zákonným kritériím, tedy ke složitosti řízení, jeho případné instanční náročnosti, k postupu orgánů veřejné moci, k významu věci pro poškozeného, a rovněž k tomu, zda poškozený svým jednáním řízení zdržoval či naopak spolupracoval. Každá korekce musí mít konkrétní důvod, aby nedocházelo ke dvojímu započtení týchž okolností, a aby výsledná částka byla přiměřená, a racionálně odůvodněná ve vztahu ke skutečným okolnostem projednávané věci. Současně platí, že intenzita korekcí nesmí být nahodilá, ale musí se opírat o srovnatelné případy, tedy o obdobné skutkové a procesní situace.Délka původního řízení, z něhož žalobce odvozuje svůj nárok, byla značná, řízení o vypořádání společného jmění manželů běželo od 30. 11. 2015 do 20. 5. 2024 (schválení smíru krajským soudem), tedy přibližně 8 let a 5 měsíců. Mezi stranami přitom nebyl spor o to, že každý rok trvání řízení má být odškodněn dle zmíněného stanoviska částkou 15 000 Kč (s poloviční sazbou v prvních dvou letech), nýbrž bylo sporu o míru procentních korekcí podle § 31a odst. 3 OdpŠk. Z uvedené délky soud určil základní částku - 2 roky × 7 500 Kč = 15 000 Kč, 6 let × 15 000 Kč = 90 000 Kč, 5 měsíců × 1 250 Kč = 6 250 Kč; součet = 111 250 Kč. Soud uzavírá, že tento výpočet plně odpovídá metodice stanoviska a je pro danou délku řízení dostačující. Není proto důvodu jej navyšovat jen z titulu časového trvání. K žádné negativní korekci pak nevede ani chování žalobce, jenž se po celou dobu choval konstruktivně a poskytoval účinnou součinnost, a proto není na místě promítat jakýkoli „sankční“ odpočet. Stejně tak soud nezvyšuje kompenzaci pouze proto, že řízení probíhalo na více stupních: okresní soud postupoval konzistentně a cíleně k meritornímu rozhodnutí, krajský soud po předložení věci opakovaně nařizoval jednání a odročoval jen v reakci na nepříznivou epidemiologickou situaci (což nelze klást k tíži žalované), a dovolací řízení s délkou zhruba jednoho roku s ohledem na povahu a šíři sporu nijak zásadně nevybočuje. Následný postup krajského soudu směřující ke schválení smíru po poskytnutí časového prostoru pro mimosoudní ujednání se do výše přiměřeného zadostiučinění nepromítá. Základní částka 111 250 Kč tak představuje adekvátní výchozí základ, na nějž se přiměřeně uplatní jen konkrétně odůvodněné procentní korekce.Ve srovnání napříč referenčními kauzami (uvedené žalovanou a vyhledané ze strany soudu – sp. zn. 14 C 107 2024, 11 C 207/2024 a 37 C 8/2025 všechny vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 a sp. zn. 53 Co 193/2024 a 11 Co 383/2023 obě vedené u Městského soudu v Praze) se „složitost“ pohybuje od −10 % u věci sp. zn. 14 C 107/2024 (běžnější vypořádání společného jmění manželů včetně nemovitostí a závazků z úvěrových smluv: 3 znalecké posudky včetně dodatků, bez oceňování závodu), přes −20 % sp. zn. 53 Co 193/2024 (rozložené na −10 % skutkovou a −10 % procesní složitost pro řadu dílčích procesních otázek – žádost o osvobození od soudních poplatků, návrh na vydání předběžného opatření, opakované znalecké posudky, předmětem vypořádání byly i nemovitosti) a −20 % složitost u věci sp. zn. 11 Co 383/2023 (několik nemovitých věcí, finanční prostředky vynaložené na rekonstrukci nemovitostí, movité věci, obchodní podíly ve 3 společnostech, výnosy účastníků z jejich výlučného majetku vypořádání hypotečního úvěru a zůstatků na bankovních účtech znalecké zkoumání absence účetních dokladů) až po vyšší −30 % u věci sp. zn. 37 C 8/2025 (rozvětvené společné jmění manželů, více znaleckých posudků, výslech svědků, znalců, rozsáhlé dokazování listinami, rozhodování o ustanovení znalců, jejich odměně, o přerušení řízení). Na této škále leží posuzovaný případ nad případem sp. zn. 14 C 107/2024, ale není tak složitý jako věci sp. zn. 37 C 8/2025 a 11 Co 383/2023. Řízení sice zahrnovalo 8 jednání, 10 svědků, 4 posudky (včetně vyloučení znalce a přibrání konzultanta) a navíc oceňování zemědělského závodu (aktiva/pasiva, zásoby, stroje, budovy), nicméně nedosahovalo rozsahu několika desítek položek ani eskalace důkazního deficitu. Proto je −15 % optimální střední korekce, která zachycuje nadstandardní náročnost, ale zároveň potvrzuje, že se nejedná o nejsložitější vypořádání společného jmění manželů.Ve srovnávací víceinstančnosti platí, že v jedné z referenčních věcí soud žádnou korekci vůbec neuplatnil (typicky tam, kde přezkum probíhal jen okrajově či nemeritorně a nedošlo k opakovaným návratům mezi stupni – srov. sp. zn. 14 C 107/2024), zatímco v případech, kde spis v soudní soustavě cestoval výrazně častěji a řízení nabývalo podoby „ soudního pingpongu“ (např. 53 Co 193/2024 - rozhodnutí OS 1x, KS 3x, NS 3x , 37 C 8/2025 – rozhodnutí OS 1x, KS 2x, NS 2x, ÚS 1x), byla instanční složka zvlášť a citelně penalizována (−20 %), neboť kumulativní přezkum a opakované rušení rozhodnutí prokazatelně prodlužují celkovou délku řízení. Posuzovaný případ stojí uprostřed. Věc sice postoupila k Nejvyššímu soudu ČR, jenž zrušil odvolací rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost, a věc se jednou vrátila ke krajskému soudu, který poté schválil smír. Nejde však o vícenásobná zrušení ani mnohokolový přezkum jako u citovaných kauzách. Proto je mírná srážka −5 % přiměřená. Reflektuje, že možnost využít řádný či mimořádný opravný prostředek je legitimním výkonem procesních práv účastníka a v celkové délce řízení se vždy určitým způsobem projeví, přičemž ani nejkvalitnější rozhodnutí nižší instance nemohou tuto eventualitu absolutně vyloučit.Za daných skutkových okolností soud považuje význam řízení pro žalobce za mimořádný, který odůvodňuje navýšení základní částky o +10 %. Žalobce se po pravomocném potvrzení vypořádání společného jmění manželů ocitl ve výjimečné a nepředvídatelné situaci, neboť se o pokračování věci zcela nahodile dozvěděl až v rámci opatrovnického řízení, aniž mu bylo dovolání řádně doručeno prostřednictvím jeho zástupce. Následný zvrat v dovolacím řízení v něm vyvolal šok a opětovné, dlouhodobé pochybnosti o výsledku. Po celou dobu žil s reálnou obavou, že přijaté prostředky bude muset vrátit, a tyto obavy se naplnily – prostředky, s nimiž v dobré víře naložil, musel ex post vrátit a k uspokojení bývalé manželky se neobešel bez zápůjček od rodiny a známých. Omezil své podnikatelské aktivity v historicky rodinném, restituovaném zemědělském podniku, neboť nevěděl, jak na tom finančně bude. Tíži situace dokládá i to, že o dovolacím řízení z obav o její psychické zatížení neinformoval ani svou matku, takto kumulovaný zásah do majetkové, profesní i osobní sféry svou intenzitou převyšuje běžný standard sporů o vypořádání společného jmění manželů a představuje kvalitativně odlišný důsledek než obvyklý stres z řízení (ten soud samostatně nezohledňuje). Soud nepovažuje za nosné pro další zvýšení skutečnost, že se žalobce odstěhoval ze společného obydlí, aby zklidnil rodinnou situaci, či že dočasně bydlel provizorně. Oproti tomu náhlý obrat ve věci, nemožnost spoléhat na pravomocný stav, následná nutnost vrátit přiznanou částku a vynucené financování závazku půjčkami představují významový exces, který je třeba v rovině odškodnění promítnout (viz též věci sp. zn. 37 C 8/2025 – přistoupení individuálních aspektů případu a 11 C 207 2024 – hrozba vyplatit vysoký dorovnávací podíl, pokud soud neuzná vnos žalobce, vždy + 10 %).Soud považuje za přiměřené zvýšit základní částku o celkem 15 %, a to o +10 % z důvodu nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu a o +5 % z důvodu nedoručení dovolání právnímu zástupci žalobce, přičemž takto zvolená výše odpovídá rozmezí běžně užívanému v obdobných věcech. V situacích, kdy dojde k významnějšímu pochybení soudu, které řízení reálně prodlouží a zároveň naruší právní jistotu účastníka, se v praxi běžně uplatňuje navýšení kolem 10–20 %, typicky tam, kde byl postup státu dlouhodobě nekoncentrovaný nebo zatížen výraznými pochybeními (srovnatelně je tomu v kauzách, kde soudy použily korekci +20 % za souhrn průtahů či nečinnost – věci sp. zn. 53 Co 193/2024 - nedůvodné přerušení řízení, dlouhodobé zapůjčení spisu, chybný výběr soudního poplatku a sp. zn. 11 Co 383/2023 - nekoncentrovaný postup soudu prvního stupně, úkony činěny v delších časových rozestupech, nesoustředěně). V této věci byla identifikována jen jedna taková vada – nepřezkoumatelnost, která odůvodňuje procentuální korekci +10 %, což odpovídá nižší hranici tohoto ustáleného pásma. Naproti tomu nedoručení dovolání představuje jiný typ pochybení: nedošlo ke zrušení rozhodnutí, ale žalobce byl zbaven informace, že řízení pokračuje, a to v době, kdy oprávněně vycházel z jeho pravomocného ukončení. Tento zásah do procesní jistoty je slabší intenzity než nepřezkoumatelnost, a proto je přiměřené mírnější zvýšení +5 % Zároveň nejde o dvojí zohlednění téhož, neboť pochybení v doručování není odrazem významu řízení pro žalobce, nýbrž samostatným pochybením soudu.Soud má za to, že výchozí korekce uplatněné žalovanou (−15 % pro složitost věci, −5 % pro víceinstančnost a +10 % za vadu přezkumu) představují přiměřený a metodicky správný základ, neboť odpovídají charakteru průběhu řízení a drží se rozmezí běžně užívaného v obdobných případech. Z odůvodnění se však podává, že bylo nezbytné doplnit další dvě samostatné okolnosti, které žalovaná nezohlednila, a to mimořádný význam řízení pro žalobce (+10 %) a vadu doručování dovolání jeho zástupci (+5 %). Obě okolnosti mají odlišnou povahu, a proto vyžadují samostatnou procentuální úpravu, která se nepřekrývá s již provedenými korekcemi. Naproti tomu korekce požadované žalobcem nelze přijmout, neboť překračují obvyklé rozpětí, nezakládají se na konkrétních procesních zjištěních okolností, které ještě nebyly promítnuty buď v základní částce, nebo v jednotlivých korekcích.S ohledem na výše uvedené soud ve věci postupoval tak, že nejprve určil základní částku odpovídající celkové délce původního řízení, která činí 111 250 Kč (tj. 2 roky po 7 500 Kč = 15 000 Kč, 6 let po 15 000 Kč = 90 000 Kč a 5 měsíců po 1 250 Kč = 6 250 Kč). Tuto základní částku soud následně individualizoval podle kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk, a to snížením o 15 % z důvodu nadstandardní skutkové a procesní složitosti věci, snížením o 5 % z důvodu víceinstančnosti řízení, avšak současně navýšením o 10 % z důvodu pochybení spočívajícího v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu, navýšením o 5 % z důvodu samostatné vady doručování dovolání zástupci žalobce a navýšením o 10 % z důvodu mimořádného významu řízení pro žalobce. Souhrnný dopad uvedených korekcí činí +5 %, pročež výsledná částka odpovídá 116 812,50 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobci v mimosoudním řízení poskytla částku 100 125 Kč, zbývá doplatit částku 16 687,50 Kč (výroku I) ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II). V neposlední řadě má žalobce právo na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k povaze odškodňovacích sporů, kdy žalobce ve věci procesně uspěl – bylo mu přiznáno peněžité zadostiučinění a žaloba byla zamítnuta pouze co do zbytku požadovaného plnění. Za této situace lze na žalobce v intencích ustálené judikatury nahlížet obdobně, jako by byl v řízení fakticky úspěšný, a proto mu náleží plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení.Ty se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, dále nákladů právního zastoupení účtovaných dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 7 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení dne 6. 11. 2024, sepis výzvy k plnění dne 13. 11. 2024 , sepis návrhu ve věci samé dne 13. 5. 2025, účast na jednání před soudem dne 26. 9. 2025, dne 19. 11. 2025, podání ve věci samé dne 19. 12. 2025, účast na jednání před soudem dne 7. 1. 2026 - § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu), přičemž dva úkony byly učiněny do 31. 12. 2024 a jsou účtovány po 3 100 Kč dle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 a pět bylo učiněno po 1. 1. 2025 a jsou účtovány po 1 780 Kč dle advokátního tarifu odpovídající přiznané částce dle § 9a odst. 2 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5, dále ke každému úkonu náleží náhrada hotových výdajů po 300 Kč resp. 450 Kč dle § 13 odst. 3, resp. 4 advokátního tarifu, v závislosti na tom zda byl úkon učiněn do 31. 12. 2024, či až následně. V neposlední řadě má žalobce nárok na náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu v rozsahu 6 půlhodin (6x 150 Kč) odpovídající času stráveném na cestě , adresa, tam i zpět na každé ze tří soudních jednání. Taktéž má žalobce nárok na cestovní náhrady v celkové výši 1 113,50, které byly vyčísleny v souvislosti s dopravou k soudnímu jednání dne 26. 9. 2025, dne 19. 11. 2025 a dne 7. 1. 2026 v souladu s vyhl. č. 475/2024 Sb. a 573/2025 Sb. Žalobce tak má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 21 963,50 Kč.Žalovaná je povinna zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.Lhůtu k plnění soud žalované stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce patnácti dnů, když žalovaná sama navrhla, aby v případě uložení platební povinnosti byla lhůta stanovena alespoň v tomto rozsahu. To patrně s ohledem na skutečnost, že žalovaná jako organizační složka státu je při zajišťování výplaty peněžních prostředků vázána interními postupy a schvalovacími mechanismy, které vyžadují určitou časovou dotaci. Současně soud shledal, že lhůta patnácti dnů je ve vztahu k žalobci standardní, přiměřená a nijak významně neohrožuje jeho majetkové zájmy.