19 C 101/2021

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 30 194 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 145 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 14.6.2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně nároku žalobkyně na zaplacení 15 049 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem 14 315,27 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení 6 623,59 Kč, úrokem 20,50 % ročně z částky 15 245 Kč od 19.12.2020 do zaplacení a úrokem z prodlení z částky 15 245 Kč ve výši 8,05% ročně od 19.12.2020 do zaplacení v rozsahu převyšujícím úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 145 Kč od 14.6.2016 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR na účet Okresního soudu v Havlíčkově Brodě doplatek soudního poplatku 302 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 30 194 Kč s příslušenstvím v podobě úroků a úroků z prodlení s tím, že se jedná o neuhrazenou zápůjčku. Tvrdila, že spolu žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, spol. [právnická osoba] (dále předchůdce), poté, co předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, uzavřeli dne 20.4.2015 smlouvu o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Na jejím základě předchůdce žalovanému poskytl 18 000 Kč a žalovaný se je zavázal předchůdci vrátit formou 60 týdenních splátek po 551 Kč do 13.6.2016 spolu s poplatkem v celkové výši 15 049 Kč odpovídající součtu kapitalizovaných úroků ve výši 2 370 Kč za dobu řádného splácení zápůjčky s úrokovou sazbou 20,50 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky 3 699 Kč a nákladů za hotovostní inkaso 8 980 Kč (dále inkaso). Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, když uhradil toliko 2 855 Kč. Ke dni 5.1.2021 poté předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která tak nyní požaduje nejen úhradu zbývající části jistiny 15 245 a poplatku 14 949, ale i úroku a úroku z prodlení.

2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, o odročení nepožádala. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující:

5. Dle zákaznické karty byla totožnost žalovaného ze strany předchůdce ověřena z občanského průkazu. Žalovaný přitom v rámci žádosti o zápůjčku uvedl, že bydlí v podnájmu, nemá nezaopatřené děti, nevlastní automobil, pracuje na plný pracovní úvazek, jeho příjem je 16 325 Kč a jeho měsíční výdaje dosahují 7 200 Kč, nemá přitom žádnou jinou zápůjčku a není vůči němu vedeno insolvenční řízení. ze strany žalovaného přitom byly předchůdci předloženy výplatní pásky žalovaného, pracovní smlouva a smlouva nájemní, což potvrdili žalovaný i předchůdce svými podpisy. Žalovaný pak svým podpisem dané karty rovněž potvrdil úplnost, přesnost a pravdivost daných údajů.

6. Z listiny označené jako smlouva o zápůjčce má soud za prokázané, že spolu předchůdce a žalovaný dne 20.4.2015 uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu této smlouvy částku ve výši 18 000 Kč a žalovaný se mu ji zavázal vrátit ve formě 60 týdenních (sedmidenních) splátek po 551 Kč, resp. 540 Kč u splátky poslední spolu s dohodnutým poplatkem v celkové výši 15 049 Kč. Daný poplatek přitom sestával z úroku 2 370 Kč, poplatku za administrativní činnost 3 699 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek 8 980 Kč. Za nedílnou součást smlouvy jsou označeny Smluvní podmínky s tím, že se nacházejí na její zadní straně. Listina je přitom opatřena podpisem žalovaného a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou. Na zadní straně této listiny jsou poté vytištěna toliko Další ustanovení týkající se ochrany osobních údajů žalovaného, čísla smlouvy, a připravený formulář pro oznámení odstoupení od smlouvy, přičemž je i tato strana listiny opatřena podpisem žalovaného u dalšího ustanovení.

7. K výše uvedené smlouvě poté byly přiloženy Smluvní podmínky. Dle těchto podmínek dosahuje RPSN 68,70% (čl.3) a úroková sazba 20,50 % ročně (čl. 4). V čl. 12 je poté upraveno právo předchůdce na vyrovnání celého dluhu, pakliže by se žalovaný dostal do prodlení s plněním a v čl. 19 právo žalovaného na odstoupení od této smlouvy. Těmto údajům přitom odpovídá tabulka umoření.

8. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek a přílohy č. 1 této smlouvy má soud za prokázané, že předchůdce uzavřel se žalobkyní smlouvu, na jejímž základě došlo ke dni 5.1.2021 k postoupení pohledávky předchůdce za žalovaným z výše uvedené smlouvy na žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení a příslušného podacího lístku vyplývá, že žalobkyně žalovanému tímto přípisem oznámila výše uvedené postoupení.

10. Dle tabulky umoření uhradil žalovaný na daný dluh celkem 2 855 Kč.

11. Podle výzvy ze dne 11.11.2021 a příslušného podacího lístku byla žalovanému žalobkyní zaslána předžalobní upomínka.

12. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

13. Dne 20.4.2015 spolu předchůdce a žalovaný - po posouzení úvěruschopnosti žalovaného na základě údajů uvedených v prohlášení žalovaného a jím předložených dokladů v podobě výplatních pásek, smlouvy o podnájmu a pracovní smlouvy, uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce žalovanému poskytl 18 000 Kč a žalovaný se mu jí zavázal vrátit formou 60 pravidelných týdenních splátek po 551 Kč, resp. 540 Kč spolu se smluveným poplatkem v celkové výši 15 049 Kč. Poplatek přitom sestával z kapitalizovaných úroků 2 370 Kč za dobu řádného splácení z úrokové sazby 20,50 % ročně, administrativního poplatku 3 699 Kč a poplatku za hotovostní režim 8 980 Kč Smlouva přitom měla formulářovou podobu a byla podepsána žalovaným. Její nedílnou součástí poté byly Smluvní podmínky, které byly ke smlouvě přiloženy a nebyly podepsány žádnou ze stran. V podmínkách přitom byly obsaženy základní smluvní ujednání ohledně úroků, RPSN, možnosti zesplatnění a možnosti odstoupení od smlouvy. Žalovaný nehradil dohodnuté splátky řádně a včas, když uhradil toliko 2 855 Kč. Ke dni 5.1.2021 poté předchůdce postoupil smlouvou o postoupení pohledávek svou pohledávku za žalovaným plynoucí z této smlouvy na žalobkyni.

14. Po právní stránce soud věc posoudil dle o. z. a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 1.12.2016 (dále ZSÚ).

15. Podle § 2390 o. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

16. Dle § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

17. Ust. § 1813 o. z. stanoví, že se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ust. § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

18. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

19. Podle § 1814 písm. f/ o.z. se poté zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

20. Dle § 6 ZSÚ a přílohy č. 3 k tomuto zákonu vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem (není-li však tento požadavek naplněn, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku). Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 11. listopadu 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Informace ve smlouvě je tedy třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem, přičemž se jedná o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Nadto má tento požadavek zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité, je totiž zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

21. V případě, kdy smlouva neobsahuje potřebné informace o poskytnutém úvěru, nastávají důsledky zakotvené v § 8 ZSÚ. Sankcí za náležité nesplnění informační povinnosti stanovených v § 6 tohoto zákona je, že se spotřebitelský úvěr od počátku považuje za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách za spotřebitelský úvěr jsou neplatná. Jediným plněním, které tak může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má poté nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

22. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

23. Dle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 o.z.).

24. Ust. § 1970 o.z. poté stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že spolu žalovaný v pozici vydlužitele a předchůdce v pozici zapůjčitele po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce uzavřeli smlouvu o zápůjčce, jíž předchůdce žalovanému poskytl 18 000 Kč, které se žalovaný zavázal předchůdci vrátit formou splátek spolu s poplatkem ve výši 15 049 Kč. Žalovaný však na tuto zápůjčku uhradil toliko 2 855 Kč.

26. Pro vyhodnocení nároku žalobkyně na zaplacení částky uplatněné žalobou je však nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o zápůjčce, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením ZSÚ a ustanovením o.z. Soud se tedy nejprve zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o zápůjčce byla žalovaným řádně podepsána. Žalovaný tedy v době podpisu věděl, že celková dlužná částka bude činit 33 049 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel/předchůdce stanovil výši jednotlivých položek poplatku, zejména úroku z půjčených peněz. V tomto bodě je tak smlouva v rozporu s § 6 ZSÚ, neboť neobsahují informace stanovené přílohou č. 3 k tomuto zákonu. Jednou z těchto povinných informací je totiž právě stanovení výpůjční úrokové sazby, podmínek upravujících použití této sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Dále také smlouva neobsahuje údaj o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr a informace o právu na odstoupení od smlouvy a stanovení podmínek, za kterých tak lze učinit. Tuto skutečnost přitom nemůže zhojit tvrzení žalobkyně o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smluv. V této souvislosti lze plně odkázat na shora citovaný nález Ústavního soudu.

27. S ohledem na uvedené proto soud uzavřel, že daná smlouva o zápůjčce je v části ujednání o výši poplatku neplatná dle § 1813 o.z., a předchůdci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla. Jediným plněním, kterého by se tedy mohlo předchůdci, resp. žalobkyni, na níž byla pohledávka předchůdce vůči žalovanému z dané smlouvy platně postoupena, a je tak ve věci aktivně legitimována, jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby [obec] národní banky platné v době uzavření smlouvy. Požadavek na zaplacení takového úroku však žalobkyně neuplatnila.

28. Žalovanému bylo na základě dané smlouvy poskytnuto 18 000 Kč, přičemž na ni uhradil toliko 2 855 Kč, na jistinu tak zbývá doplatit 15 145 Kč. Soud proto ve výroku I tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni uhradit, a to spolu s úroky z prodlení z dané částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 14.6.2016 (den po uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru), tj. od prvního dne, kdy se žalovaný dostal s plněním dané částky do prodlení.

29. Ve zbývajícím rozsahu poté soud žalobu zamítl (výrok II), kdy vzhledem k tomu, že žalobkyně uplatnila v žalobě nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši z jistiny 15245 Kč, přičemž jej částečně kapitalizovala, a soud dospěl k závěru, že žalovaný je povinen uhradit jistinu toliko ve výši 15 145 Kč, zamítl rovněž zcela kapitalizovaný úrok z prodlení (za danou dobu došlo k přiznání úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a zčásti i jeho nárok na zaplacení úroku z prodlení za dané období v rozsahu převyšujícím úrok stanovený dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. plynoucí z přiznané výše jistiny (náleží mu totiž nižší úrok z prodlení, jelikož plyne z nižší soudem přiznané jistiny).

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, jelikož měl žalovaný ve věci převažující úspěch, žádné náklady mu však nevznikly.

31. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž uhradila soudní poplatek 1 208 Kč v souladu s položkou 2 odst. 1 písm. c/ Sazebníku poplatků, s ohledem na skutečnost, že zdejší soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, je nutné doměřit soudní poplatek v souladu s položkou 2 odst. 2 Sazebníku poplatků do výše dle položky 1 Sazebníku, tj. do 1 510 Kč. Soud proto ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto usnesení.

32. Lhůta k úhradě byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.