19 C 15/2021

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 18 025 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 18 025 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 10.3.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 21 479 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. O náhradě nákladů státu bude rozhodnuto samostatným usnesením.

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 18 025 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazenou zápůjčku. Tvrdil, že žalovaný uzavřel dne 22.12.2017 s jeho dcerou [jméno] [příjmení] (dále předchůdkyně) smlouvu o zápůjčce, když mu předchůdkyně za přítomnosti [jméno] [příjmení] (roč. 1990), poskytla 700 euro. Téhož dne přitom žalovaný tento dluh uznal. Dne 21.8.2018 předchůdkyně zemřela, v rámci řízení o její pozůstalosti pak tato její pohledávka za žalovaným přešla na žalobce. Žalobce dne 23.1.2020 předmětnou smlouvu o zápůjčce vypověděl. Výpověď se žalovanému dostala do dispozice 27.1.2020, výpovědní doba tak skončila 9.3.2020, žalovaný však žalobci danou částku do tohoto dne nevrátil, od 10.3.2020 je tak v prodlení s plněním. Žalobce se tedy po žalovaném domáhá zaplacení zápůjčky spolu s úrokem z prodlení.

2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil.

3. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jeho přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující:

5. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že byla osobně přítomna tomu, jak předchůdkyně, její sestra, o Vánocích před svou smrtí v místě svého bydliště žalovanému předávala 700 euro ve stoeurových bankovkách s tím, že se jedná o zápůjčku. Žalovaný předchůdkyni tvrdil, že peníze potřebuje na dovybavení bytu, zápůjčka měla být vrácena někdy v květnu následujícího roku. O zápůjčce sepsala předchůdkyně vlastnoručně listinu. Po smrti předchůdkyně kontaktovala svědkyně žalovaného s žádostí o vrácení zápůjčky, žalovaný vše přiznal, pak se ale začal vykrucovat.

6. Z listiny označené jako uznání dluhu vyplývá, že žalovaný uznal svůj dluh vůči předchůdkyni ve výši 700 euro ze dne 22.12.2017 a zavázal se jí jej vrátit ve splátkách vždy do 15. dne v měsíci s tím, že první splátka je splatná 15.1.2018.

7. Podle printscreenu SMS komunikace a výpovědi svědkyně, která uvedla, že se jedná o SMS komunikaci mezi předchůdkyní a žalovaným, předchůdkyně žalovaného vyzvala k úhradě zápůjčky, na což žalovaný reagoval sdělením, že jí peníze samozřejmě vrátí. K tomuto důkazu soud uvádí, že byl ze strany žalobce uplatněn až po koncentraci řízení v souladu s § 118b o.s.ř., soud k němu však v této věci přihlížel, jelikož se dle jeho názoru jednalo o důkaz, který žalobce nemohl bez své viny dříve uvést, když se jednalo o komunikaci mezi žalovaným a předchůdkyní.

8. Podle usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], předchůdkyně zemřela dne 21.5.2018, přičemž její pohledávka za žalovaným z titulu uznání dluhu ze dne 22.12.2017 ve výši 700 euro přešla na žalobce, jejího otce.

9. Dle facebookové komunikace mezi žalovaným a svědkyní [příjmení], která potvrdila, že se jedná o její komunikaci s žalovaným, kontaktovala svědkyně žalovaného dne 8.7.2018 s výzvou k úhradě výše uvedeného dluhu, na což žalovaný reagoval sdělením, že peníze vrátí, jak byl domluvený, i když bohužel někomu jinému, následně však další komunikaci odmítl. K tomuto důkazu soud uvádí, že byl ze strany žalobce uplatněn až po koncentraci řízení v souladu s § 118b o.s.ř., soud k němu však v této věci přihlížel, jelikož se dle jeho názoru jednalo o důkaz, který nemohl žalobce bez své viny dříve uvést (komunikaci měla k dispozici svědkyně, která jí poskytla až v návaznosti na předvolání ve věci).

10. Z výpovědi smlouvy o zápůjčce ze dne 23.1.2020 má soud za prokázané, že žalobce vyhotovil dne 23.1.2020 výpověď smlouvy o zápůjčce ze dne 22.12.2017 uzavřenou mezi žalovaným v pozici vydlužitele/dlužníka a předchůdkyní v pozici zapůjčitele/věřitele a žalovaného vyzval k vrácení dlužné částky ve výši 18 025 Kč (700 euro dle kurzu ČNB ke dni poskytnutí zápůjčky) ve lhůtě 6 týdnů ode dne, kdy se žalovanému dostane tato výpověď do dispozice. Podle dodejky byla tato výpověď pro žalovaného uložena na poště 27.1.2020.

11. Dle předžalobní upomínky a příslušné dodejky zaslal žalobce žalovanému dne 12.3.2020 předžalobní upomínku.

12. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující:

13. Dne 22.12.2017 předchůdkyně předala žalovanému 700 euro s tím, že se dohodli na tom, že jí je žalovaný vrátí formou splátek. O tom přitom žalovaná vlastnoručně sepsala listinu označenou jako uznání dluhu a žalovaný tuto listinu podepsal. V listině je uvedeno, že žalovaný uznává svůj dluh vůči předchůdkyni vzniklý dne 22.12.2017 a zavázal se jej uhradit formou splátek.

14. Předchůdkyně dne 21.5.2018 zemřela. V rámci řízení o její pozůstalosti přešla její výše specifikovaná pohledávka za žalovaným na žalobce.

15. Žalobce dne 23.1.2020 vypověděl smlouvu o zápůjčce ze dne 22.12.2017 uzavřenou mezi žalovaným v pozici vydlužitele/dlužníka a předchůdkyní v pozici zapůjčitele/věřitele a žalovaného vyzval k vrácení dlužné částky ve výši 18 025 Kč (700 euro dle kurzu ČNB ke dni poskytnutí zápůjčky) ve lhůtě 6 týdnů ode dne, kdy se žalovanému dostane tato výpověď do dispozice žalovaného. Předmětná výpověď byla žalovanému uložena na poště 27.1.2020.

16. Dne 12.3.2020 poté zaslal žalobce žalovanému předžalobní upomínku.

17. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z.

18. Dle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

19. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

20. Ust. § 2391 odst. 1 o.z. uvádí, že má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění.

21. Ust. § 1955 odst. 1 o.z. stanoví, že nepeněžitý dluh plní dlužník v místě svého bydliště nebo sídla. Peněžitý dluh plní dlužník v místě bydliště nebo sídla věřitele.

22. Dle § 2393 odst. 1 o.z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

23. Podle § 1479 o.z. dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Kdo zemře před zůstavitelem, nebo současně s ním, nedědí.

24. Ust. § 1670 o.z. stanoví, že nabytí dědictví potvrzuje soud. Soud potvrdí nabytí dědictví osobě, jejíž dědické právo bylo prokázáno.

25. Na základě těchto zákonných ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná.

26. Uznání dluhu je jedním z institutů utvrzení dluhu, s nímž je spojena vyvratitelná právní domněnka, že uznaný dluh ke dni jeho uznání trval. [příjmení] však mohla tato domněnka nastat, je nutné, aby dlužník uznal předmětný dluh co do důvodu a výše, tj. aby v uznávacím projevu bylo obsaženo, z jakého důvodu uznávaný dluh vznikl (z čeho plyne) a jaké dosahuje výše. Dle názoru soudu však toto nebylo v tomto případě splněno, jelikož v listině označené jako uznání dluhu žalovaný toliko prohlásil, že uznává svůj dluh vůči předchůdkyni vzniklý dne 22.12.2017 ve výši 700 euro, v tomto prohlášení však zcela absentuje uvedení, z jakého důvodu uznávaný dluh vznikl. S ohledem na uvedené tedy dospěl soud k závěru, že je předmětné uznání v tomto případě neplatné, když neobsahuje všechny zákonem stanovené esenciální náležitosti. Vzhledem k danému závěru tedy soud nevycházel z dané vyvratitelné právní domněnky, že uznávaný dluh ke dni uznání existoval.

27. S ohledem na výše uvedené soud ve věci dále zkoumal, zda byla mezi předchůdkyní a žalovaným řádně uzavřena smlouva o zápůjčce. Předmětná smlouva je smlouvou reálnou, tedy smlouvou, která je platně a účinně uzavřena až předáním zastupitelné věci dlužníkovi. V řízení přitom bylo dle názoru soudu řádně tvrzeno a prokázáno, že tato smlouva byla mezi žalovaným v pozici vydlužitele a předchůdkyní v pozici zapůjčitele uzavřena dne 22.12.2017, kdy předchůdkyně žalovanému daného dne předala v hotovosti 700 eur a žalovaný se jí je zavázal vrátit formou splátek, jak vyplývá z výpovědi svědkyně [příjmení] a z uznání dluhu. Dle názoru soudu však mezi stranami nebylo platně sjednáno uhrazení daného dluhu formou splátek, když nebyl určitě sjednán počet splátek ani jejich výše. Mezi stranami tak nebyla platně sjednána splatnost předmětného dluhu. Jeho splatnost tedy byla s ohledem na podpůrné užití o.z. závislá na vypovězení dané smlouvy a uplynutí zákonem stanovené šestitýdenní výpovědní doby. Žalobce, na nějž tato pohledávka předchůdkyně za žalovaným platně přešla v rámci řízení o pozůstalosti předchůdkyně zemřelé 21.5.2018, a je tedy ve věci aktivně legitimován, předmětnou smlouvu dne 23.1.2020 platně vypověděl, přičemž se daná výpověď do sféry vlivu žalovaného dostala dne 27.1.2020, stanovená výpovědní doba tak uplynula 9.3.2020. Jelikož pak žalovaný v dané době žalobci ničeho neuhradil, má žalobce právo nejen na zaplacení jistiny, tedy daného dluhu ve výši 700 euro (tj. 18 025 Kč dle kurzu stanoveného ČNB ke dni poskytnutí předmětné zápůjčky, když se jedná o peněžitý dluh, který se plní v místě bydliště věřitele/žalobce v měně místa plnění, v tomto případě tedy v místě bydliště žalobce v ČR v českých korunách), ale i úroků z prodlení plynoucích z této částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. o de dne 10.3.2020 (den po splatnosti pohledávky). Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I).

28. Pro úplnost soud uvádí, že žalobce při jednání soudu dne 7.6.2021 doplnil svá tvrzení v tom smyslu, že ke dni sjednání předmětné smlouvy bylo vůči žalovanému evidováno v centrální evidenci exekucí celkem 9 nevyřízených exekucí, k tomuto tvrzení ale soud nepřihlížel, jelikož se jedná o tvrzení, které bylo uplatněno až po koncentraci řízení v souladu s § 118b o.s.ř., aniž by se jednalo o výjimku z koncentrace.

29. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, soud mu proto přiznal dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. plnou náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 1 000 Kč a dále náklady na zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci žalobce tedy byla stanovena ve výši 1 860 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 11 160 Kč za 6 úkonů (převzetí věci, výpověď smlouvy, žaloba, účast na jednání dne 22.3.2021, doplnění žaloby na výzvu soudu, účast na jednání dne 7.6.2021) dle §6, §7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále ve výši 930 Kč za jeden úkon právní služby (předžalobní výzva) dle §6, §7 bod 5 a § 11 odst. 2 písm. h/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za úkon, celkem tedy 2 100 Kč za 7 úkonů ve věci (§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Zástupci dále náleží náhrada cestovného ve výši 1 535 Kč za dvě cesty k jednání soudu osobním automobilem zn. Škoda za 244 km (2 x cesta [obec] – [obec] a zpět) při sazbě 6,29 Kč za jeden kilometr dle § 1 písm. b/ a § 4 písm. a/ vyhl. č. 589/2020 Sb. a náhrada za 12 půlhodin ztráty času strávených cestou k jednáním soudu po 100 Kč, celkem 1 200 Kč, když dle [webová adresa] trvá cesta ze sídla advokáta žalobce ke zdejšímu soudu 1:05 hodiny (§ 14 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., při sazbě 21% tedy o 3 554 Kč, když zástupce žalobce řádně doložil, že je plátcem DPH. Soud tak žalobci přiznal náklady v celkové výši 21 479 Kč. Vzhledem k tomu, že byl žalobce zastoupen ve věci advokátem, je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení žalobce k rukám jeho zástupce v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II).

30. Lhůta k zaplacení soudem přiznaných částek byla žalovanému stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

31. Dle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům řízení právo na náhradu nákladů, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V tomto případě stát ponese náklady na svědečné, které bude vyplaceno svědkyni [příjmení]. Vzhledem k tomu, že ale o svědečném nebylo doposud pravomocně rozhodnuto, rozhodl soud o tom, že o náhradě nákladů státu bude rozhodnuto samostatným usnesením v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení (výrok III).