19 C 19/2021

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní JUDr Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 38 460 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni jistinu 20 400 Kč a smluvní pokutu 12 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 20 400 Kč od 6.5.2019 do zaplacení a úrokem ve výši 10,55% ročně z částky 20 400 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení jistiny 3 600 Kč, úroku za sjednanou dobu úvěru 384 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru 264 Kč, úhrady za administrativní činnost 312 Kč, smluvní pokuty 1 500 Kč, úroku ve výši 10,55% ročně z částky 24 000 Kč od 21.5.2020 do zaplacení v rozsahu převyšujícím úrok ve výši 10,55% ročně z částky 20 400 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 995,16 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 24 384 Kč od 21.5.2020 do zaplacení v rozsahu přesahujícím úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 20 400 Kč od 6.5.2019 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 925 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 38 460 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr a smluvní pokutu. Tvrdila, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále předchůdce) byla po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného uzavřena dne 5.4.2018 smlouva o úvěru, jejíž nedílnou součástí byl Předpis splátek. Na jejím základě předchůdce žalovanému poskytl 24 000 Kč a žalovaný se je zavázal předchůdci vrátit formou 13 měsíčních splátek po 3 120 Kč spolu s poplatkem za uzavření smlouvy 264 Kč, administrativním poplatkem 312 Kč a s úrokem 28% ročně. Žalovaný však nehradil dohodnuté splátky řádně a včas, předchůdce proto úvěr ke dni 5.5.2019 zesplatnil. V důsledku tohoto úkonu přitom předchůdci vzniklo právo na úrok 10,55% ročně od 6.5.2019, úrok z prodlení a smluvní pokutu. Následně společnost [právnická osoba] postoupila tuto pohledávku za žalovaným s účinností ke dni 8.7.2020 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně poté odeslala dne 18.12.2020 předžalobníá upomínku. Žalovaný na úhradu této pohledávky ničeho ani poté neuhradil, žalobkyně se tak domáhá zaplacení jistiny 24000 Kč, úroku za sjednanou dobu trvání úvěru 384 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 264 Kč, úhradu administrativního poplatku 312 Kč, smluvní pokuty 13 500 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 995,16 Kč, spolu s úrokem 10,55% ročně z jistiny od 21.5.2020 a úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z jistiny a úroku z úvěru za sjednanou dobu trvání úvěru od 21.5.2020.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující:

5. Podle žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný dne 5.4.2018 požádal předchůdce o poskytnutí úvěru ve výši 24 000 Kč, kdy uvedl, že má stálý příjem ze zaměstnání 13 440 Kč, je ženatý, vlastní standardní vybavení domácnosti a s manželkou vede společnou domácnost, za což měsíčně vynaloží cca 15 300 Kč (bydlení, stravování, energie). K žádosti přitom žalovaný přiložil nájemní smlouvu k bytu a své výplatní pásky. Dle finanční analýzy a credit scoringu následně předchůdce posoudil úvěruschopnost žalovaného.

6. Z listiny označené jako smlouva o úvěru má soud za prokázané, že spolu předchůdce a žalovaný dne 5.4.2018 uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu této smlouvy částku 24 000 Kč a žalovaný se mu ji zavázal vrátit ve formě 13 měsíčních splátek po 3 120 Kč spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru 17 520 Kč, které jsou tvořeny úrokem ve výši 25,85% ročně, poplatkem za uzavření smlouvy 960 Kč splatným při podpisu smlouvy, poplatkem za správu úvěru 5 280 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek 4 560 Kč, kdy se strany dohodly, že nejdříve budou hrazeny úroky, poplatek na správu úvěru, poplatek za hotovostní režim splátek a až následně jistina. Žalovaný měl přitom právo hradit dohodnuté splátky i převodem na bankovní účet předchůdce, čímž není dotčeno právo předchůdce na poplatek za hotovostní inkaso. RPSN byla sjednána na 189,38%. Pro případ prodlení žalovaného s plněním bylo sjednáno, že předchůdce může žalovaného vyzvat k uhrazení dlužné částky ve lhůtě alespoň 30 dnů s tím, že nedojde-li k úhradě, má předchůdce právo úvěr zesplatnit ke dni odeslání oznámení o zesplatnění, k tomuto dni přitom přiroste neuhrazený úrok k jistině. Konečně se strany dohodly, že pro případ prodlení je žalovaný povinen uhradit předchůdci smluvní pokutu 0,1% denně z částky ohledně níž je v prodlení, souhrn uplatněné částky však nemůže překročit součin 0,5 a poskytnuté jistiny. V čl. VII poté žalovaný učinil prohlášení o své úvěruschopnosti. Nikde ve smlouvě však není uvedeno, že se v rámci hotovostního inkasa jedná o dobrovolnou složku. Do smlouvy jsou poté rozhodné údaje vepsány rukou a na konci je smlouva žalovaným podepsána.

7. Za nedílnou součást této smlouvy byl označen předpis splátek.

8. Dle předpisu splátek byly v každé měsíční splátce u úvěru na 13 měsíců zahrnuty úhrady jistiny, úroku, poplatku za správu úvěru a poplatku za hotovostní výběr splátek. V rámci poplatku za uzavření smlouvy je zde uvedeno, že ten je splatný při podpisu smlouvy, přičemž splátky jsou splatné do 5. dne v měsíci. Tato listina je přitom opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného a základní údaje jsou do ní vepsány rukou.

9. Podle platební historie žalovaný na daný dluh uhradil 16 560 Kč.

10. Podle notářského zápisu ze dne 27.9.2018 společnost [právnická osoba] koupila od předchůdce část jejího závodu, která je tvořena divizí spotřebitelských úvěrů.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, jejího dodatku č. 1, přílohy č. 1 této smlouvy, oznámení o postoupení a potvrzení o zaplacení kupní ceny spolu s oznámením o provedení příkazu soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupil ke dni 8.7.2020 svou pohledávku za žalovaným plynoucí ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 24.7.2020.

12. Z předžalobní upomínky a příslušného podacího lístku plyne, že žalobkyně dne 18.12.2020 zaslala žalovanému upomínku, kterou jej vyzvala k úhradě daného dluhu před podáním žaloby.

13. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

14. Dne 5.4.2018 žalovaný požádal předchůdce o poskytnutí úvěru, kdy k žádosti přiložil nájemní smlouvu k bytu a své výplatní pásky, kdy prohlásil, že je ženatý, s manželkou vedou společnou domácnost a má stálý příjem ze zaměstnání 13 440 Kč. Na základě předlopžených smluv a daného prohlášení poté předchůdce provedl finanční analýzu a credit scoring.

15. Téhož dne spolu strany uzavřely smlouvu, na jejímž základě předchůdce žalovanému poskytl v hotovosti téhož dne 24 000 Kč a žalovaný se mu ji zavázal vrátit ve formě 13 měsíčních splátek po 3 120 Kč spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru 17 520 Kč, které jsou tvořeny úrokem ve výši 25,85% ročně, poplatkem za uzavření smlouvy 960 Kč splatným při podpisu smlouvy, poplatkem za správu úvěru 5 280 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek 4 560 Kč, kdy se strany dohodly, že nejdříve budou hrazeny úroky, poplatek na správu úvěru, poplatek za hotovostní režim splátek a až následně jistina. Žalovaný měl přitom právo hradit dohodnuté splátky i převodem na bankovní účet předchůdce, čímž není dotčeno právo předchůdce na poplatek za hotovostní inkaso. RPSN byla sjednána na 189,38%. Pro případ prodlení žalovaného s plněním bylo sjednáno, že předchůdce může žalovaného vyzvat k uhrazení dlužné částky ve lhůtě alespoň 30 dnů s tím, že nedojde-li k úhradě, má předchůdce právo úvěr zesplatnit ke dni odeslání oznámení o zesplatnění, k tomuto dni přitom přiroste neuhrazený úrok k jistině. Konečně se strany dohodly, že pro případ prodlení je žalovaný povinen uhradit předchůdci smluvní pokutu 0,1% denně z částky, ohledně níž je v prodlení, souhrn uplatněné částky však nemůže překročit součin 0,5 a poskytnuté jistiny. V čl. VII poté žalovaný učinil prohlášení o své úvěruschopnosti. Nikde ve smlouvě však není uvedeno, že se v rámci hotovostního inkasa jedná o dobrovolnou složku. Do smlouvy jsou poté rozhodné údaje vepsány rukou a na konci je smlouva žalovaným podepsána.

16. Na daný dluh žalovaný uhradil 16 560 Kč.

17. Předchůdce ke dni 27.9.2018 prodal společnosti [právnická osoba] část jejího závodu, která byla tvořena divizí spotřebitelských úvěrů. Tato společnost následně smlouvou o postoupení pohledávek ke dni 8.7.2020 postoupila pohledávku za žalovaným plynoucí z výše uvedené smlouvy na žalobkyni, což žalovanému následně oznámila. Dne 18.12.2020 poté žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku.

18. Z předžalobní upomínky a příslušného podacího lístku plyne, že žalobkyně dne 18.12.2020 zaslala žalovanému upomínku, kterou jej vyzvala k úhradě daného dluhu před podáním žaloby.

19. Po právní stránce soud věc posoudil dle o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 3.1.2019 (dále ZSÚ).

20. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).

21. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Dle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

24. Ust. § 1813 o. z. stanoví, že se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ust. § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

25. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

26. Podle § 1814 písm. f/ o.z. se poté zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

27. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

28. Ust. § 122 ZSÚ uvádí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

29. Dle odst. 2 a 3 téhož ustanovení nesmí uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

30. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 o.z.).

31. Ust. § 1970 o.z. poté stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

32. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že spolu žalovaný v pozici úvěrovaného a předchůdce v pozici úvěrujícího uzavřeli platně smlouvu o úvěru, na jejímž základě předchůdce žalovanému poskytl 24 000 Kč, které se žalovaný zavázal předchůdci vrátit formou splátek spolu se shora specifikovanými poplatky a úroky, kdy soud dospěl k závěru, že předchůdce řádně prošetřil úvěruschopnost žalovaného. Soud má přitom dále za to, že předchůdci na základě této smlouvy vzniklo právo na úhradu jistiny 24 000 Kč, poplatku za správu úvěru 5 280 Kč a poplatku za uzavření smlouvy 960 Kč, jelikož byly tyto úplaty mezi stranami sjednány platně. Vzhledem k tomu, že ale smlouvu o úvěru uzavřel na straně věřitele předchůdce vystupující jako společnost, jejíž činnost spočívá v poskytování úvěrů, a na straně dlužníka žalovaný jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelskou smlouvu a na posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít rovněž ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810an. o. z. Soud se tedy nejprve zabýval přípustností sjednaného poplatku za hotovostní inkaso. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o úvěru byla žalovaným řádně podepsána. Žalovaný tedy v době podpisu věděl, že tento poplatek dosahuje 4 560 Kč. Ze smlouvy samotné i z předpisu splátek má však soud za prokázané, že ujednání o poplatku za hotovostní výběr splátek nebylo individuálně sjednáno, když ujednání ohledně tohoto inkasa bylo v dané smlouvě přímo předtištěno, nadto se jednalo o poplatek, u něhož nikde ve smlouvě není uvedeno, že se jedná o dobrovolnou složku, navíc se strany dohodly, že i kdyby žalovaný hradil dohodnuté splátky bankovním převodem, nemá to na právo předchůdce na tento poplatek vliv. Soud tedy uzavřel, že žalovaný neměl možnost ovlivnit jeho výši i jeho splácení, kdy je tento poplatek zahrnut do každé splátky s tím, že pokud by předchůdce využil svého práva zesplatnit úvěr, nemělo by to vliv na výši poplatku, přestože by již nedocházelo k hotovostnímu výběru splátek daných splátkovým kalendářem. K tomuto ujednání tedy soud bez dalšího nepřihlíží, když je takovéto ujednání zakázané, předchůdci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla.

33. S ohledem na výše uvedené tak dospěl soud k závěru, že má žalobkyně, na níž postoupila svou pohledávku za žalovaným z titulu dané smlouvy [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], na níž tato pohledávka přešla v rámci koupě části závodu předchůdce, a je tak v této věci aktivně legitimována, právo úhradu zvývající části jistiny ve výši 20 400 Kč, když žalovaný na tento úvěr uhradil 16 560 Kč, přičemž jistina dosahovala 24 000 Kč a platně sjednaná úplata za řádnou dobu splácení dosahovala 12 960 Kč (soud tak uhrazenou částku 3 600 Kč odpovídající uhrazené části poplatku za inkaso odečetl v souladu se smlouvou z jistiny).

34. Žalobkyně má dále nárok na úhradu úroku z dlužné jistiny od 21.5.2020, kdy jej požaduje ve výši 10,55%, tuto výši požadovaného úroku přitom soud považuje za přiměřenou, když nikterak výrazně nepřevyšuje obvyklou výši úrokové sazby poskytované v dané době bankami.

35. Rovněž má pak žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši stanovení nařízením vlády č. 351/2013 Sb., plynoucí ode dne, kdy se žalovaný dostal s plněním do prodlení. Žalobkyně v řízení tvrdila, že předchůdce zesplatnil svou pohledávku za žalovaným plynoucím mu z výše uvedené smlouvy o úvěru ke dni 5.5.2019, k tomuto svému tvrzení však již žalobkyně netvrdila, ani neprokázal, zda byly splněny všechny zákonem, resp. smlouvou stanovení podmínky pro zesplatnění, zejména, zda předchůdce žalovaného řádně vyzval k úhradě dlužné částky a poskytl mu v této výzvě sjednanou lhůtu k úhradě dlužné částky a zda předchůdce toto zesplatnění fakticky provedl a žalovanému tento krok řádně oznámil. Žalobkyně tak v této otázce (platné zesplatnění úvěru) neunesla břemeno tvrzení, resp. břemeno důkazní, přičemž se svou neúčastí na jednání dobrovolně vzdala možnosti poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Soud tedy nadále vycházel z toho, že žalovaný se dostal do prodlení se splněním tohoto dluhu až den následující po dni, kdy měl být uhrazen celý úvěr, tj. ke dni 6.5.2019. Toto datum se však plně shoduje se dnem žalobkyni tvrzeného zesplatnění.

36. Konečně má žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty, která byla dle názoru soudu sjednána platně v přiměřené výši (srovnej rozhodnutí NS ze dne 26.6.2012, sp. zn. 29 Cdo 1734/2012). Požadovaná výše smluvní pokuty však není v souladu s § 122 ZSÚ, kdy max. výše smluvní pokuty v tomto případě dosahuje 12 000 Kč (souhrn všech částek, které měl žalovaný k dispozici je v tomto případě tvořen toliko jistina 24 000 Kč, součin této částka a čísla 0,5 přitom dosahuje 12 000 Kč, Žalobkyně však požaduje smluvní pokutu 13 500 Kč).

37. S ohledem na výše uvedené tedy soud žalovanému uložil ve výroku I tohoto rozhodnutí povinnost zaplatit žalobkyni neuhrazenou část jistiny 20 400 Kč a smluvní pokutu 12 000 Kč spolu s úroky 10,55% z této neuhrazené jistiny od 21.5.2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení z této částky od 6.5.2019 do zaplacení ve výši 9,75% ročně. Ve zbytku poté soud žalobu zamítl, kdy úrok z prodlení byl přiznán od prvního dne prodlení 6.5.2012 do zaplacení z jistiny 20 400 Kč, takže soud zamítl žalobu v rozsahu převyšujícím tento přiznaný úrok z prodlení (kapitalizovaný zcela, jelikož byl počítán z jiné výše jistiny, kdy byl přiznán od daného dne v zákonem stanovené výši z jistiny 20 400 Kč, a zbývající část poté v rozsahu převyšujícím) a úrok v převyšujícím rozsahu (výrok II).

38. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalobkyně ve věci přibližně 84 % úspěch a žalovaný přibližně 16 % úspěch. Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 68 % z částky, na kterou by měla nárok v případě plného úspěchu ve věci. V daném případě se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 1 524 Kč a náklady za zastoupení advokátem. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle § 14b této vyhlášky. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 1 500 Kč za 3 úkony (převzetí věci, návrh, předžalobní upomínka) dle §11 písm. a/, d/ a §14b odst. 1 bod 3/ vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§14b odst. 5 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., při sazbě 21% tedy o 378 Kč, když zástupce žalobkyně řádně doložil, že je plátcem DPH. Celkově tak žalobkyni vznikly náklady ve výši 4 302 Kč a soud jí přiznal jejich náhradu ve výši 2 925 Kč (68 %) odpovídající poměru jejího úspěchu ve věci. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu těchto nákladů k rukám zástupce žalobkyně (výrok III).

39. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal právo na doplnění žaloby, jelikož žaloba měla být podána úplná ihned, náklady s tím spojené jsou tak neúčelné.

40. Lhůta k úhradě tímto rozhodnutím přisouzených částek byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.