19 C 30/2021

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní titul Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 21 220 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 17 940 Kč spolu úrokem ve výši 10,89% ročně z částky 11 940 Kč od 21.5.2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení z částky 11 940 Kč ve výši 9,75% ročně za dobu od 15.1.2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení 3 280 Kč, úroku ve výši 10,89% ročně z částky 12 000 Kč od 21.5.2020 do zaplacení v rozsahu převyšujícím úrokem ve výši 10,89% ročně z částky 11 940 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení 1 824,69 Kč, úroku z prodlení z částky 12 825,60 Kč od 21.5.2020 do zaplacení ve výši 9% ročně v rozsahu převyšujícím úrok z prodlení z částky 11 940 Kč ve výši 9,75% ročně za dobu od 15.1.2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 564,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 21 220 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr a smluvní pokutu. Uvedla, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], byla po řádném přezkoumání úvěruschopnosti žalované dne 14.11.2017 uzavřena smlouva o úvěru, jejíž nedílnou součástí byl Předpis splátek. Na jejím základě společnost [právnická osoba] žalované poskytla 12 000 Kč a žalovaná se je zavázala společnosti [právnická osoba] vrátit formou 13 měsíčních splátek po 1 660 Kč spolu s částkou 8 760 Kč představující úrok 28%, poplatky a úplatu. S účinností ke dni 28.9.2018 společnost [právnická osoba] tuto svou pohledávku za žalovanou prodala [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Žalovaná však nehradila dohodnuté splátky řádně a včas, předchůdce žalobkyně, proto daný úvěr ke dni 14.12.2018 zesplatnil. K tomuto dni dosahovala dlužná jistina 12 000 Kč, dlužné úroky za dobu sjednání úvěru 825,60 Kč, dlužný poplatek za uzavření 741,60 Kč a dlužný administrativní poplatek 652,80 Kč. Zároveň pak předchůdci vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty. S účinností ke dni 8.7.2020 poté byla tato pohledávka za žalovanou postoupena společností [právnická osoba] na žalobkyni. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení jistiny 12 000 Kč, úroku za sjednanou dobu úvěru 825,60 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 741,60 Kč, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 652,80 Kč, smluvní pokuty 7 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 1 824,69 Kč za dobu od prodlení do 20.5.2020, úroku 10,89% ročně z jistiny od 21.5.2020 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 9% ročně z částky 12 825,60 Kč (jistina a úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru).

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila, o odročení nepožádala. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující:

5. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, z credit scoringu a z finanční analýzy vyplývá, že žalovaná požádala dne 14.11.2017 společnost [právnická osoba] o úvěr ve výši 12 000 Kč s úhradou ve formě 13 splátek s tím, že je zaměstnána u [právnická osoba] s.r.o., její příjem dosahuje 9 524 Kč, z čehož měsíčně vynaloží 6 700 Kč na nájemné, energie a stravu, měsíčně má tak volné finanční zdroje po zohlednění rezervy ve výši 1 824 Kč k této žádosti přitom žalovaná předložila výplatní pásku, pracovní smlouvu a její dodatek a poukázku na úhradu nájemného a služeb.

6. Z listiny označené jako smlouva o úvěru č. 12017-4695 má soud za prokázané, že spolu společnost [právnická osoba] a žalovaná dne 14.11.2017 uzavřely smlouvu, na jejímž základě společnost [právnická osoba] poskytla žalované v hotovosti při podpisu této smlouvy částku 12 000 Kč a žalovaná se jí ji zavázala vrátit ve formě 13 měsíčních splátek po 1 660 Kč s úroky ve výši 25,85% ročně (3360 Kč za dobu sjednání úvěru), poplatkem za uzavření smlouvy 480 Kč, poplatkem za správu úvěru 2 640 Kč a poplatkem za hotovostní režim splátek 2 280 Kč započtení úhrady přitom byla dohodnuto nejprve na úroky, poté na poplatek za správu úvěru, následně poplatek za hotovostní inkaso a až následně na jistinu). RPSN bylo stanoveno ve výši 189,38%. Pro případ, kdy se žalovaná ocitne v prodlení se strany dohodly na tom, že ji společnost [právnická osoba] může vyzve k úhradě dané splátky se stanovením lhůty k její úhradě v trvání 30 dnů s tím, že pokud ani poté žalovaná danou splátku neuhradí, může [právnická osoba] [anonymizováno] úvěr zesplatnit s tím, že je toto zesplatnění účinné okamžikem odeslání oznámení o zesplatnění úvěru, přičemž k tomuto dni přirůstá nesplacená část úroků k poskytnuté jistině. Rovněž se poté strany dohodly, že v případě prodlení žalované s úhradou splátek či zesplatnění jistiny je žalovaná povinna uhradit společnosti [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, souhrn uplatněné smluvní pokuty však nesmí přesáhnout součin 0,5 a poskytnuté jistiny. Předmětná listina má přitom formulářovou podobu, je opatřena podpisem žalované a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou. Za nedílnou součást této smlouvy byl označen předpis splátek.

7. Dle předpisu splátek byly v 1. - 5. měsíční splátce u úvěru na 13 měsíců zahrnuty úhrady úroku (633,60 Kč), poplatku za správu úvěru (494,80 Kč), poplatku za hotovostní inkaso (429,60 Kč), v 6. splátce úhrady úroku (192 Kč), poplatku za správu úvěru (156 Kč), poplatku za hotovostní inkaso (132 Kč) a jistiny 1080 Kč, v ostatních splátkách pak již toliko úhrada jistiny. I tato listina je přitom podepsána vlastnoručně žalovanou.

8. Podle platební historie žalovaná na daný dluh uhradila dne 14.11.2017 celkem 2040 Kč, v lednu, únoru a březnu r. 2018 po 500 Kč, v červnu r. 2018 částku 2 000 Kč a v listopadu a v prosinci r. 2018 po 500 Kč celkem tak žalovaná na daný dluh uhradila 6 540 Kč.

9. Z notářského zápisu [titul]. [příjmení], sp. zn. NZ 1054 2018, N 842/2018 a příslušného portfolia, má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] uzavřela dne 27.8.2018 se společností [právnická osoba] smlouvu o koupi části závodu tvořené divizí spotřebitelských úvěrů, součástí této částí závodu přitom byl i výše uvedený úvěr. Tato smlouva nabyla účinnosti 28.9.2018.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, dodatku 1 k této smlouvě, přílohy č. 1 této smlouvy, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o provedení platby a oznámení o postoupení soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila ke dni 24.6.2020 pohledávku za žalovanou plynoucí ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 24.7.2020.

11. Z předžalobní upomínky a příslušného podacího lístku plyne, že žalobkyně dne 18.12.2020 zaslala žalované upomínku, kterou jej vyzvala k úhradě daného dluhu před podáním žaloby.

12. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

13. Žalovaná dne 14.11.20217 požádala společnost [právnická osoba] o úvěr ve výši 12 000 Kč s tím, že je zaměstnána u [právnická osoba] s.r.o., její příjem dosahuje 9 524 Kč, z čehož měsíčně vynaloží 6 700 Kč na nájemné, energie a stravu, měsíčně má tak volné finanční zdroje po zohlednění rezervy ve výši 1 824 Kč. Předložila přitom výplatní pásku, pracovní smlouvu a její dodatek a poukázku na úhradu nájemného a služeb.

14. Téhož dne spolu žalovaná a společnost [právnická osoba] uzavřely smlouvu, na jejímž základě společnost [právnická osoba] poskytla žalované v hotovosti při podpisu této smlouvy částku 12 000 Kč a žalovaná se jí ji zavázala vrátit ve formě 13 měsíčních splátek po 1 660 Kč s úroky ve výši 25,85% ročně (3360 Kč za dobu sjednání úvěru), poplatkem za uzavření smlouvy 480 Kč, poplatkem za správu úvěru 2 640 Kč a poplatkem za hotovostní režim splátek 2 280 Kč (započtení úhrady přitom byla dohodnuto nejprve na úroky, poté na poplatek za správu úvěru, následně poplatek za hotovostní inkaso a až následně na jistinu). RPSN bylo stanoveno ve výši 189,38%. Pro případ, kdy se žalovaná ocitne v prodlení, se strany dohodly na tom, že ji společnost [právnická osoba] může vyzvat k úhradě dané splátky se stanovením lhůty k její úhradě v trvání 30 dnů s tím, že pokud ani poté žalovaná danou splátku neuhradí, může [právnická osoba] [anonymizováno] úvěr zesplatnit s tím, že je toto zesplatnění účinné okamžikem odeslání oznámení o zesplatnění úvěru, přičemž k tomuto dni přirůstá nesplacená část úroků k poskytnuté jistině. Rovněž se poté strany dohodly, že v případě prodlení žalované s úhradou splátek či zesplatnění jistiny je žalovaná povinna uhradit společnosti [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, souhrn uplatněné smluvní pokuty však nesmí přesáhnout součin 0,5 a poskytnuté jistiny. Předmětná listina má přitom formulářovou podobu, je opatřena podpisem žalované a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou. Za nedílnou součást této smlouvy byl označen předpis splátek. V 1. - 6. měsíční splátce zahrnuta úhrada jistiny, úroku, poplatku za správu úvěru, poplatku za hotovostní inkaso, v ostatních splátkách pak jen úhrada jistiny.

15. Žalovaná na daný dluh uhradila dne 14.11.2017 celkem 2040 Kč, v lednu, únoru a březnu r. 2018 po 500 Kč, v červnu r. 2018 částku 2 000 Kč a v listopadu a v prosinci r. 2018 po 500 Kč Celkem tak žalovaná na daný dluh uhradila 6 540 Kč. 16. [právnická osoba] uzavřela dne 27.8.2018 se společností [právnická osoba] smlouvu o koupi části závodu tvořené divizí spotřebitelských úvěrů, součástí této části závodu přitom byl i předmětný úvěr. Tato smlouva nabyla účinnosti 28.9.2018. 17. [právnická osoba] s účinností ke dni 24.6.2020 postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, která žalované zaslala dne 18.12.2020 předžalobní upomínku.

18. Po právní stránce soud věc posoudil dle o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ).

19. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).

21. Podle § 122 odst. 1 ZSÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

22. Odst. 2 a 3 téhož ustanovení uvádí, že uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Podle § 3 odst. 2 písm. e/ ZSÚ se celkovou výší spotřebitelského úvěru rozumí souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici.

23. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

24. Ust. § 1813 o. z. stanoví, že se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ust. § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

25. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

26. Podle § 1814 písm. f/ o.z. se poté zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

27. Dle § 1806 o.z. lze úroky z úroků požadovat, bylo-li to ujednáno. Jedná-li se o pohledávku z protiprávního činu, lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu.

28. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

29. Dle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 o.z.).

30. Ust. § 1970 o.z. poté stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

31. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně.

32. V řízení bylo prokázáno, že spolu žalovaná v pozici úvěrovaného a společnost [právnická osoba] v pozici úvěrujícího uzavřely platně smlouvu o úvěru, kdy podle názoru soudu společnost [právnická osoba] řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Na základě této smlouvy poté společnost [právnická osoba] žalované poskytla 12 000 Kč, které se žalovaná zavázala společnost [právnická osoba] vrátit formou 13 měsíčních splátek spolu se shora specifikovanými poplatky (poplatek za uzavření smlouvy 480 Kč, poplatek za správu úvěru 2 640 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek 2 280 Kč) a úroky 25,85% ročně (3360 Kč za dobu sjednání úvěru). S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že má žalobkyně, na níž tato pohledávka za žalovanou přešla (tato pohledávka za žalovanou nejprve přešla ze společnosti [právnická osoba] platně uzavřenou kupní smlouvou na prodej části závodu na společnost [právnická osoba] a tato společnost ji následně platně postoupila smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni), a je tak v této věci aktivně legitimována, právo na úhradu jistiny 12 000 Kč, sjednaného poplatku za správu úvěru 2 640 Kč, poplatku za uzavření smlouvy 480 Kč a běžného úroku za dobu trvání smlouvy 3 360 Kč (jeho sjednanou výši považuje soud za přiměřenou, když nikterak výrazně nepřevyšuje obvyklou výši úrokové sazby poskytované v dané době bankami), celkem tedy žalobkyni vzniklo právo na úhradu 18 480 Kč, přičemž žalovaná na tuto částku uhradila toliko 6 540 Kč, zbývá tak uhradit 11 940 Kč.

33. Vzhledem k tomu, že smlouvu o úvěru uzavřel na straně věřitele [právnická osoba] vystupující jako společnost, jejíž činnost spočívá v poskytování úvěrů, a na straně dlužníka žalovaná jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelskou smlouvu a na posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít rovněž ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810an. o. z. Soud se tedy nejprve zabýval přípustností sjednaného poplatku za hotovostní inkaso. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o úvěru byla žalovanou řádně podepsána. Žalovaná tedy v době podpisu věděla, že tento poplatek dosahuje 2 280 Kč. Ze smlouvy samotné i z předpisu splátek, kde jsou v tabulce stanoveny jednotlivé varianty úvěru spolu se skladnou jednotlivých splátek, má soud za prokázané, že ujednání o poplatku za hotovostní výběr splátek nebylo individuálně sjednáno, žalovaná tak neměla možnost ovlivnit jeho výši i jeho splácení, když je tento poplatek zahrnut do prvních 6 splátek s tím, že pokud by předchůdce využil svého práva zesplatnit úvěr, nemělo by to vliv na výši poplatku, přestože by již nedocházelo k hotovostnímu výběru splátek daných splátkovým kalendářem. K tomuto ujednání tedy soud bez dalšího nepřihlíží, když je takovéto ujednání zakázané, [právnická osoba] tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla (příp. úhrady na tento poplatek ze strany žalované byly zohledněny v rámci úhrady zbývajících poplatků, úroků a jistiny, viz výše).

34. Konečně má žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty, která byla dle názoru soudu sjednána platně v přiměřené výši (srovnej rozhodnutí NS ze dne 26.6.2012, sp. zn. 29 Cdo 1734/2012), když byla platně sjednána pro případ prodlení žalované s plněním. Žalobkyně přitom požaduje celkovou smluvní pokutu ve výši 7 000 Kč, § 122 ZSÚ ovšem stanoví maximální limit pro smluvní pokutu v tomto případě ve výši násobku 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, jímž se rozumí souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici. V tomto případě bylo žalované poskytnuto 12 000 Kč, max. výše smluvní pokuty je tak toliko 6 000 Kč. Žalobkyně má tak právo na úhradu smluvní pokuty pouze co do 6 000 Kč. Co se poté týče splatnosti dané smluvní pokuty, k tomu soud uvádí, že je její splatnost stanovena na výzvu, vzhledem k tomu, soud vycházel z toho, že splatnost nastala po doručení předžalobní upomínky ze strany žalobkyně.

35. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila daný dluh řádně a včas má žalobkyně právo také na zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně ve věci tvrdila, že její předchůdce daný úvěr ke dni 14.12.2018 zesplatnil. K tomuto svému tvrzení však žalobkyně nepředložila ani potřebná tvrzení (možnost zesplatnění byla sjednána pro případ prodlení, kdy měl věřitel povinnost vyzvat žalovanou k dodatečné úhradě a poskytnout jí k tomu 30denní lhůtu s tím, že teprve poté mohl prohlásit úvěr splatným – tj. kdy došlo k prodlení, kdy a kým byla žalovaná vyzvána a jakým způsobem, kdy došlo k prohlášení o zesplatnění, resp. kdy došlo k jeho účinnosti s ohledem na odeslání) ani žádné důkazy. Soud tak nemá tuto skutečnost za řádně tvrzenou ani za řádně prokázanou. Žalobkyně tak v této otázce neunesla břemeno tvrzení, resp. břemeno důkazní, přičemž se svou neúčastí na jednání dobrovolně vzdala možnosti poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Soud tedy v otázce prodlení žalované s plněním vycházel z nejzazší doby, kdy měl být úvěr uhrazen, tj. den po splatnosti poslední splátky (splatnost první splátky byla 14. 12. 2017, splatnost poslední 13. splátky tedy nastala 14. 1. 2019). Žalovaná se tedy dostala do prodlení s plněním dne 15.1.2019. Žalobkyně má tak v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. právo na úroky z prodlení ve výši 9,75% ročně plynoucí od 15.1.2019 do zaplacení z částky 11 940 Kč (odůvodnění této částky viz výše).

36. Konečně má žalobkyně právo rovněž na úhradu úroku, který požaduje od 21.5.2020 ve výši 10,89% ročně.

37. S ohledem na vše výše uvedené tedy soud žalované uložil ve výroku I tohoto rozhodnutí povinnost zaplatit žalobkyni neuhrazenou část jistiny 11 940 Kč a smluvní pokutu 6 000 Kč, úrok z prodlení z 11 940 Kč od 15.1.2019 do zaplacení ve výši 9,75% ročně a úrok 10,89% ročně z 11 940 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, ve zbytku poté soud žalobu zamítl (výrok II).

38. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalobkyně ve věci přibližně 84,5 % úspěch a žalovaná přibližně 15,5 % úspěch. Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 69 % z částky, na kterou by měla nárok v případě plného úspěchu ve věci. V daném případě se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 816 Kč a náklady za zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle § 14b této vyhlášky. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 900 Kč za 3 úkony (převzetí věci, návrh, předžalobní upomínka) dle §11 písm. a/, d/ a §14b odst. 1 bod 2/ vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§14b odst. 5 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., při sazbě 21% tedy o 252 Kč, když zástupce žalobkyně řádně doložil, že je plátcem DPH. Celkově tak žalobkyni vznikly náklady ve výši 2 268 Kč a soud jí přiznal jejich náhradu ve výši 1564,90 Kč (69 %) odpovídající poměru jejího úspěchu ve věci. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu těchto nákladů k rukám zástupce žalobkyně.

39. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal odměnu za další úkon ve věci v podobě písemného podání ve věci samé (doplnění žaloby ohledně otázky posouzení úvěruschopnosti), jelikož bylo toto podání jednak učiněno bez výzvy soudu a jednak se jednalo o podání, které doplňovalo žalobu o tvrzení a důkazní návrhy, které však měly být obsaženy již v samotné žalobě.

40. Lhůta k úhradě tímto rozhodnutím přisouzených částek byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.