19 C 41/2021

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 54 100 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 070 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 6.11.2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně nároku žalobkyně na zaplacení 13 320 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem 6270,76 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení 2 108,39 Kč, s úrokem ve výši 23,72% ročně z částky 12 622,24 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 12 622,24 Kč od 30.11.2019 do zaplacení v rozsahu převyšujícím úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 3 070 Kč od 6.11.2017 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 460 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z této částky od 20.1.2018 do zaplacení a úrokem ve výši 23,72% ročně z této částky od 20.1.2018 do zaplacení, a do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se ohledně nároku žalobkyně na zaplacení 4 400 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem 4 775,29 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 693,57 Kč, s úrokem ve výši 23,72% ročně z částky 10 673,76 Kč od 30.11.2019 do zaplacení v rozsahu převyšujícím úrok ve výši 23,72% ročně z částky 9 460 Kč d 20.1.2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 10 673,76 Kč Kč od 30.11.2019 do zaplacení v rozsahu převyšujícím úrok z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 9 460 Kč od 20.1.2018 do zaplacení, zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 17 850 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem 5860,82 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení 2 075,42 Kč, úrokem 23,72% ročně z částky 15 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 15 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, a do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žaloba se ohledně nároku žalobkyně na zaplacení 6 000 Kč zamítá.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 1 827,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 54 100 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o dva neuhrazené úvěry a jednu zápůjčku, kdy tvrdila, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále předchůdce) byly po řádném přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného uzavřeny celkem dvě úvěrové smlouvy a jedna smlouva o zápůjčce.

2. Ke smlouvě o zápůjčce žalobkyně tvrdila, že byla mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále předchůdce A) a žalovaným uzavřena dne 25.9.2016, v důsledku fúze sloučením se přitom právním nástupcem předchůdce dne 30.9.2016 stala společnost [právnická osoba] (tč. vystupující pod názvem [právnická osoba], [IČO], dále předchůdce B). Touto smlouvou žalovanému předchůdce A poskytl 18 000 Kč a žalovaný se je zavázala předchůdci vrátit formou 58 týdenních splátek po 540 Kč spolu s částkou 13 320 Kč představující úrok 23,72% (2 520 Kč), odměnu za administrativní činnost (3 600 Kč) a hotovostní inkaso (7 200 Kč) do 5.11.2017. Žalovaný nehradil dohodnuté splátky řádně a včas, když uhradil toliko 14 930 Kč. Předchůdce B pak postoupil svou pohledávku za žalovaným plynoucí z této smlouvy na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019. Ke dni postoupení činila dlužná jistina 12 622,24 Kč, a dlužný poplatek za hotovostní inkaso 3 767,76 Kč. Žalobkyně se tak domáhá úhrady těchto částek spolu se sjednaným úrokem a úrokem z prodlení.

3. K první úvěrové smlouvě žalobkyně tvrdila, že byla mezi stranami uzavřena 9.12.2016. Na jejím základě předchůdce žalovanému poskytl 11 000 Kč a žalovaný se je zavázala předchůdci vrátit formou 58 týdenních splátek po 330 Kč spolu s částkou 8 140 Kč představující úrok 23,72% (1 540 Kč), odměnu za administrativní činnost (2 200 Kč) a hotovostní inkaso (4 400 Kč) do 19.1.2018. Žalovaný nehradil dohodnuté splátky řádně a včas, když uhradil toliko 5 280 Kč. Předchůdce pak postoupil svou pohledávku za žalovaným plynoucí z této smlouvy na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019. Ke dni postoupení činila dlužná jistina 10 673,76 Kč, a dlužný poplatek za hotovostní inkaso 3 186,24 Kč. Žalobkyně se tak domáhá úhrady těchto částek spolu se sjednaným úrokem a úrokem z prodlení.

4. Co se týče druhé úvěrové smlouvy, žalobkyně tvrdila, že byla mezi předchůdcem a žalovaným uzavřena dne [číslo]. Na jejím základě předchůdce žalovanému poskytl 15 000 Kč a žalovaný se je zavázala předchůdci vrátit formou 58 týdenních splátek po 450 Kč spolu s částkou 11 100 Kč představující úrok 23,72% (2 100 Kč), odměnu za administrativní činnost (3000 Kč) a hotovostní inkaso (6000 Kč) do 15.4.2018. Žalovaný nehradil dohodnuté splátky řádně a včas, když uhradil toliko 2 500 Kč. Předchůdce pak postoupil svou pohledávku za žalovaným plynoucí z této smlouvy na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019. Ke dni postoupení činila dlužná jistina 15 000 Kč, dlužné úroky 367,25 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost 3 000 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso 5 482,75 Kč. Žalobkyně se tak domáhá úhrady těchto částek spolu se sjednaným úrokem a úrokem z prodlení.

5. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

6. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

7. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující: <i>8. Smlouva o zápůjčce</i> 9. Z karty zákazníka ze dne 24.9.2016 žalovaný předchůdce A požádal o zápůjčku v hotovosti ve výši 20 000 Kč s dobou splatnosti 58 týdnů s tím, že žije s manželkou v nájmu, pracuje jako zedník, má čistý příjem 22 000 Kč a celkové měsíční výdaje 14 720 Kč u předchůdce A. Žalovaný přitom svým podpisem této karty potvrdil, že předchůdci A předložil k posouzení úvěruschopnosti výplatní pásky, nájemní smlouvu a pracovní smlouvu.

10. Podle smlouvy o půjčce předchůdce A dne 25.9.2016 předal žalovanému v hotovosti 18 000 Kč a žalovaný se mu je zavázal vrátit spolu s poplatky 13 320 Kč (představující poplatek za administrativní činnost 3 600 Kč, úrok 2 520 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 7 200 Kč, a to formou pravidelných 58 týdenních splátek po 540 Kč. Za nedílnou součást této smlouvy byly označeny Smluvní podmínky.

11. Dle smluvních podmínek byla úroková sazba sjednána ve výši 23,72% ročně, RPSN bylo sjednáno na 75,72% a poplatek za hotovostní režim ve výši 40% půjčené částky.

12. Z výpisu z obchodního rejstříku plyne, že předchůdce A zanikl fúzí sloučením, jeho nástupcem se stal předchůdce B. <i>13. První smlouva o úvěru</i> 14. Podle karty zákazníka ze dne 9.12.2016 žalovaný předchůdce B požádal o zápůjčku v hotovosti ve výši 11 000 Kč s dobou splatnosti 58 týdnů s tím, že žije s manželkou a dvěma nezaopatřenými dětmi v nájmu, pracuje jako zedník, má čistý příjem 21 329 Kč a celkové měsíční výdaje 17 150 Kč včetně splátky dluhu 2 430 Kč u předchůdce B (na dluh v celkové výši 26 990 Kč). Žalovaný přitom svým podpisem této karty potvrdil, že předchůdci předložil k posouzení úvěruschopnosti výplatní pásky, nájemní smlouvu a pracovní smlouvu.

15. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] předchůdce B předchůdce B uzavřel s žalovaným dne 9.12.2016 smlouvu, na jejímž základě poskytl žalovanému v hotovosti částku 11 000 Kč a žalovaný se mu ji zavázal vrátit spolu s poplatky 8 140 Kč (představující poplatek 2 200 Kč, úrok ve výši 23,72% ročně v celkové výši 1 540 Kč při RPSN 195% a poplatek za hotovostní inkaso 4 400 Kč), a to formou pravidelných 58 týdenních splátek po 330 Kč. Za nedílnou součást této smlouvy byly označeny Smluvní podmínky otištěné na druhé straně smlouvy. Poplatek za hotovostní režim byl stanoven v předtisku na 40% půjčené částky. Smlouva přitom byla žalovaným řádně podepsána. <i>16. Druhá smlouva o úvěru</i> 17. Dle karty zákazníka ze dne 5.3.2017 předchůdce B požádal o zápůjčku v hotovosti ve výši 15 000 Kč s dobou splatnosti 58 týdnů s tím, že žije s manželkou a nezaopatřeným dítětem v nájmu, pracuje jako zedník, má čistý příjem 20 572 Kč a celkové měsíční výdaje 15 990 Kč včetně splátky dluhu 3 840 Kč u předchůdce B (na dluh v celkové výši 37 430 Kč). Žalovaný přitom svým podpisem této karty potvrdil, že předchůdci předložil k posouzení úvěruschopnosti výplatní pásky, nájemní smlouvu a pracovní smlouvu.

18. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že předchůdce B uzavřel s žalovaným dne 5.3.2017 smlouvu, na jejímž základě poskytl žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč a žalovaný se mu ji zavázal vrátit spolu s poplatky 8 140 Kč (představující poplatek 3 000 Kč, úrok ve výši 23,72% ročně v celkové výši 2 100 Kč při RPSN 195% a poplatek za hotovostní inkaso 6 000 Kč), a to formou pravidelných 58 týdenních splátek po 450 Kč. Za nedílnou součást této smlouvy byly označeny Smluvní podmínky otištěné na druhé straně smlouvy. Poplatek za hotovostní režim byl stanoven v předtisku na 40% půjčené částky. Smlouva přitom byla žalovaným řádně podepsána.

19. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy [číslo] této smlouvy má soud za prokázané, že spolu předchůdce B a žalobkyně dne 29.11.2019 uzavřeli smlouvu, jíž se předchůdce B zavázal postoupit na žalobkyni za úplatu mimo jiné své pohledávky za žalovaným plynoucí z výše uvedených smluv. Smlouva se přitom měla stát účinnou uhrazením sjednané úplaty.

20. Dle oznámení o postoupení a příslušného podacího lístku předchůdce B oznámil žalovanému, že postoupil své pohledávky za jeho osobou plynoucí ze shora uvedených smluv na žalobkyni.

21. Podle předžalobní upomínky a příslušného podacího lístku žalobkyně dne 22.2.2021 žalovanému zaslala předžalobní upomínku, v níž žalovaného vyzvala k úhradě dluhu plynoucího z výše uvedených smluv.

22. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

23. Žalovaný dne 24.9.2016 požádal předchůdce A o poskytnutí zápůjčky, kdy mu k posouzení úvěruschopnosti předložil nájemní smlouvu, výplatní pásky a pracovní smlouvu. Dne 25.9.2016 předchůdce A žalovanému předal v hotovosti 18 000 Kč a žalovaný se mu je zavázal vrátit spolu s poplatky 13 320 Kč (poplatek za administrativní činnost 3 600 Kč, úrok 2 520 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 7 200 Kč) formou pravidelných 58 týdenních splátek po 540 Kč ve smluvních podmínkách, které byly nedílnou součástí této smlouvy bylo stanoveno, že úroková sazba byla sjednána ve výši 23,72% ročně, RPSN bylo sjednáno na 75,72% a poplatek za hotovostní režim ve výši 40% půjčené částky. Následně předchůdce A zanikl fúzí sloučením, jeho nástupcem se stal předchůdce B.

24. Dne 9.12.2016 žalovaný požádal předchůdce B o 11 000 Kč, kdy mu k posouzení úvěruschopnosti předložil nájemní smlouvu, výplatní pásky a pracovní smlouvu. Téhož dne spolu strany uzavřely smlouvu, na jejímž základě předchůdce B poskytl žalovanému v hotovosti částku 11 000 Kč a žalovaný se mu ji zavázal vrátit spolu s poplatky 8 140 Kč (poplatek 2 200 Kč, úrok ve výši 23,72% ročně v celkové výši 1 540 Kč při RPSN 195% a poplatek za hotovostní inkaso 4 400 Kč) formou pravidelných 58 týdenních splátek po 330 Kč.

25. Dne 5.3.2017 žalovaný předchůdce B požádal o 15 000 Kč, kdy mu k posouzení úvěruschopnosti předložil nájemní smlouvu, výplatní pásky a pracovní smlouvu. Téhož dne spolu předchůdce B a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce B poskytl žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč a žalovaný se mu ji zavázal vrátit spolu s poplatky 8 140 Kč (poplatek 3 000 Kč, úrok ve výši 23,72% ročně v celkové výši 2 100 Kč při RPSN 195% a poplatek za hotovostní inkaso 6 000 Kč) formou pravidelných 58 týdenních splátek po 450 Kč.

26. Dne 29.11.2019 s žalobkyní uzavřel smlouvu, jíž se zavázal za úplatu na žalobkyni postoupit mimo jiné své pohledávky za žalovaným plynoucí ze všech tří shora specifikovaných smluv. Toto postoupení pak předchůdce B žalovanému oznámil dopisem.

27. Dne 22.2.2021 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku.

28. Po právní stránce soud věc posoudil dle o. z., zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále ZÚ) co do smlouvy o zápůjčce a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) co do úvěrových smluv.

29. Ust. § 2390 o.z. stanoví, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

30. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

31. Dle § 6 ZÚ a přílohy [číslo] k tomuto zákonu vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha [číslo] k zákonu o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem (není-li však tento požadavek naplněn, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku). Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 11. listopadu 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Informace ve smlouvě je tedy třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem, přičemž se jedná o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Nadto má tento požadavek zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité, je totiž zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

32. V případě, kdy smlouva neobsahuje potřebné informace o poskytnutém úvěru, nastávají důsledky zakotvené v § 8 ZÚ. Sankcí za náležité nesplnění informační povinnosti stanovených v § 6 tohoto zákona je, že se spotřebitelský úvěr od počátku považuje za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách za spotřebitelský úvěr jsou neplatná. Jediným plněním, které tak může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby [obec] národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má poté nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

33. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).

34. Podle § 122 odst. 1 ZSÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

35. Odst. 2 a 3 téhož ustanovení uvádí, že uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Podle § 3 odst. 2 písm. e/ ZSÚ se celkovou výší spotřebitelského úvěru rozumí souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici.

36. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

37. Ust. § 1813 o. z. stanoví, že se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ust. § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

38. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

39. Podle § 1814 písm. f/ o.z. se poté zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

40. Dle § 1806 o.z. lze úroky z úroků požadovat, bylo-li to ujednáno. Jedná-li se o pohledávku z protiprávního činu, lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu.

41. Dle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 o.z.).

42. Ust. § 1970 o.z. poté stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

43. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně.

44. V řízení bylo prokázáno, že spolu žalovaný v pozici úvěrovaného/vydlužitele a předchůdce A, resp. předchůdce B v pozici úvěrujícího/zapůjčitele uzavřeli dne 25.9.2016 platně smlouvu o zápůjčce a dne 9.12.2016 a dne 5.3.2017 dvě smlouvy o úvěru, kdy podle názoru soudu došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to i při zohlednění předchozích dluhů žalovaného u předchůdců. Co se týče aktivní legitimace žalobkyně, má soud za to, že je ve věci aktivně legitimována, jelikož na ni byly pohledávky z těchto smluv platně postoupeny předchůdcem B, na základě platně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek (co do účinnosti této smlouvy má soud za to, že se účinnou stala vzhledem k „ dobrovolnému“ oznámení předchůdce B o postoupení pohledávek žalovanému). Na předchůdce B přitom přešla pohledávka předchůdce A za žalovaným z titulu platně uzavřené smlouvy o zápůjčce fúzí sloučením, kdy se jeho nástupcem stal právě předchůdce B, předchůdce B tedy byl osobou, která byla oprávněna o„ osudu“ éto pohledávky dále rozhodovat. <i>45. Smlouva o zápůjčce</i> 46. Touto smlouvou předchůdce A žalovanému poskytl 18 000 Kč a žalovaný se mu je zavázal vrátit formou pravidelných 58 týdenních splátek po 540 Kč spolu s celkovými poplatky 13 320 Kč, kdy se jednalo o poplatek za administrativní činnost 3 600 Kč, úrok 2 520 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 7 200 Kč. Žalovaný však na tuto smlouvu uhradil toliko 14 930 Kč. Pro vyhodnocení nároku žalobkyně na zaplacení částky uplatněné žalobou je přitom nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o zápůjčce, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením ZÚ a o.z. Soud se tedy nejprve zabýval přípustností sjednaného celkového poplatku ze smlouvy. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva byla žalovaným řádně podepsána. Žalovaný tedy v době podpisu věděl, že celková dlužná částka bude činit 2031 320Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel/předchůdce A stanovil výši jednotlivých položek poplatku, zejména úroku z půjčených peněz. V tomto bodě je tak smlouva v rozporu s § 6 ZÚ, neboť neobsahuje informace stanovené přílohou č. 3 k tomuto zákonu. Jednou z těchto povinných informací je totiž právě stanovení výpůjční úrokové sazby, podmínek upravujících použití této sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Dále také smlouvy neobsahují údaj o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr. Tuto skutečnost přitom nemůže zhojit tvrzení žalobkyně o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smluv. V této souvislosti lze plně odkázat na shora citovaný nález Ústavního soudu.

47. S ohledem na uvedené proto soud uzavřel, že daná smlouva o zápůjčce je v části ujednání o výši poplatku neplatná dle § 1813 o.z., a předchůdci A tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla. Jediným plněním, kterého by se tedy mohlo předchůdci, resp. žalobkyni jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby [obec] národní banky platné v době uzavření smlouvy. Požadavek na zaplacení takového úroku však žalobkyně neuplatnila.

48. Žalovanému bylo na základě dané smlouvy poskytnuto 18 000 Kč, přičemž na ni uhradil toliko 14 930 Kč, na jistinu tak zbývá doplatit 3 070 Kč. Soud proto ve výroku I tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni uhradit, a to spolu s úroky z prodlení z dané částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 6.11.2017, tj. od prvního dne, kdy se žalovaný dostal s plněním této částky do prodlení (výrok I) .Ve zbývajícím rozsahu poté soud žalobu zamítl (výrok II), kdy vzhledem k tomu, že žalobkyně uplatnila v žalobě nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši z jistiny 12 622,24 Kč, přičemž jej částečně kapitalizovala, a soud dospěl k závěru, že žalovaný je povinen uhradit jistinu toliko ve výši 3 070 Kč, zamítl rovněž zcela kapitalizovaný úrok z prodlení (za danou dobu došlo k přiznání úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a zčásti i jeho nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení za dané období v rozsahu převyšujícím úrok stanovený dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. plynoucí z přiznané výše jistiny (náleží mu totiž nižší úrok z prodlení, jelikož plyne z nižší soudem přiznané jistiny). <i>49. První smlouva o úvěru (ze dne 9.12.2016)</i> 50. Na základě této smlouvy předchůdce B žalovanému poskytl 11 000 Kč a žalovaný se mu je zavázal vrátit spolu s poplatky 8 140 Kč (poplatek 2 200 Kč, úrok ve výši 23,72% ročně v celkové výši 1 540 Kč při RPSN 195% a poplatek za hotovostní inkaso 4 400 Kč) formou pravidelných 58 týdenních splátek po 330 Kč. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předchůdci B vzniklo právo na úhradu jistiny 11 000 Kč, sjednaného poplatku za 2 200 Kč, a běžného úroku za dobu trvání smlouvy 1 540 Kč (jeho sjednanou výši považuje soud za přiměřenou, když nikterak výrazně nepřevyšuje obvyklou výši úrokové sazby poskytované v dané době bankami), celkem tedy právo na úhradu 18 480 Kč, přičemž žalovaný na tuto částku uhradila toliko 5 280 Kč, zbývá tak uhradit 9 460 Kč.

51. Vzhledem k tomu, že smlouvu o úvěru uzavřel předchůdce B vystupující jako společnost, jejíž činnost spočívá v poskytování úvěrů, a na straně dlužníka žalovaný jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelskou smlouvu a na posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít rovněž ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810an. o. z. Soud se tedy nejprve zabýval přípustností sjednaného poplatku za hotovostní inkaso. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o úvěru byla žalovaným řádně podepsána. Žalovaný tedy v době podpisu věděl, že tento poplatek dosahuje 4 400 Kč. Ze smlouvy samotné i ze smluvních podmínek má soud za prokázané, že ujednání o poplatku za hotovostní výběr splátek nebylo individuálně sjednáno, žalovaný tak neměl možnost ovlivnit jeho výši i jeho splácení s tím, že pokud by předchůdce B využil svého práva zesplatnit úvěr, nemělo by to vliv na výši poplatku, přestože by již nedocházelo k hotovostnímu výběru splátek daných splátkovým kalendářem. K tomuto ujednání tedy soud bez dalšího nepřihlíží, když je takovéto ujednání zakázané, předchůdci B tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla. Soud tedy úhradu tohoto poplatku odečetl od jistiny.

52. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil daný dluh řádně a včas má žalobkyně právo také na zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně má tak v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. právo na úroky z prodlení ve výši 8,50% ročně plynoucí od 20.1.2018 do zaplacení z částky 9 460 Kč (odůvodnění této částky viz výše).

53. Konečně má žalobkyně právo rovněž na úhradu úroku, který požaduje od 20.1.2018 ve výši 23,72% ročně.

54. S ohledem na vše výše uvedené tedy soud žalovanému uložil ve výroku III tohoto rozhodnutí povinnost zaplatit žalobkyni neuhrazenou část jistiny 9 460 Kč, úrok ve výši 23,72% ročně z této částky od 20.1.2018 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 20.1.2018 do zaplacení a ve zbytku žalobu ve výroku IV v této části zamítl, kdy vzhledem k tomu, že žalobkyně uplatnila v žalobě nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši z jistiny 10 673,76 Kč, přičemž jej částečně kapitalizovala, a soud dospěl k závěru, že žalovaný je povinen uhradit jistinu toliko ve výši 9460 Kč, zamítl rovněž zcela kapitalizovaný úrok z prodlení (za danou dobu došlo k přiznání úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a zčásti i jeho nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení za dané období v rozsahu převyšujícím úrok stanovený dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. plynoucí z přiznané výše jistiny (náleží mu totiž nižší úrok z prodlení, jelikož plyne z nižší soudem přiznané jistiny) a zčásti i jeho nárok na zaplacení úroku za dané období v rozsahu převyšujícím úrok z přiznané výše jistiny. <i>55. Druhá smlouva o úvěru (ze dne 5.3.2017)</i> 56. Na základě této smlouvy předchůdce B žalovanému poskytl 15 000 Kč a žalovaný se mu je zavázal vrátit spolu s poplatky 11 100 Kč (poplatek 3 000 Kč, úrok ve výši 23,72% ročně v celkové výši 2 100 Kč při RPSN 195% a poplatek za hotovostní inkaso 6 000 Kč) formou pravidelných 58 týdenních splátek po 450 Kč. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předchůdci B vzniklo právo na úhradu jistiny 15 000 Kč, sjednaného poplatku za 3 000 Kč, a běžného úroku za dobu trvání smlouvy 2 100 Kč (jeho sjednanou výši považuje soud za přiměřenou, když nikterak výrazně nepřevyšuje obvyklou výši úrokové sazby poskytované v dané době bankami), celkem tedy právo na úhradu 20 100 Kč, přičemž žalovaný na tuto částku uhradil toliko 2 250 Kč, zbývá tak uhradit 17850 Kč.

57. Vzhledem k tomu, že smlouvu o úvěru uzavřel předchůdce B vystupující jako společnost, jejíž činnost spočívá v poskytování úvěrů, a na straně dlužníka žalovaný jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelskou smlouvu a na posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít rovněž ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810an. o. z. Soud se tedy nejprve zabýval přípustností sjednaného poplatku za hotovostní inkaso. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o úvěru byla žalovaným řádně podepsána. Žalovaný tedy v době podpisu věděl, že tento poplatek dosahuje 6 000 Kč. Ze smlouvy samotné i ze smluvních podmínek má soud za prokázané, že ujednání o poplatku za hotovostní výběr splátek nebylo individuálně sjednáno, žalovaný tak neměl možnost ovlivnit jeho výši i jeho splácení s tím, že pokud by předchůdce B využil svého práva zesplatnit úvěr, nemělo by to vliv na výši poplatku, přestože by již nedocházelo k hotovostnímu výběru splátek daných splátkovým kalendářem. K tomuto ujednání tedy soud bez dalšího nepřihlíží, když je takovéto ujednání zakázané, předchůdci B tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla. Soud tedy úhradu tohoto poplatku odečetl od úhrady poplatku.

58. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil daný dluh řádně a včas má žalobkyně právo také na zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně má tak v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. právo na úroky z prodlení ve výši 8,50% ročně plynoucí od 16.4.2018 do zaplacení z částky 15000 Kč (jistina).

59. Konečně má žalobkyně právo rovněž na úhradu úroku od 16.4.2018 do zaplacenáí ve výši 23,72% ročně.

60. S ohledem na vše výše uvedené tedy soud žalovanému uložil ve výroku V tohoto rozhodnutí povinnost zaplatit žalobkyni neuhrazenou jistinu spolu s neuhrazeným sjednaným úrokem a poplatkem v celkové výši 17850 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem 5 860,82 Kč (úrok kapitalizován z jistiny od 16.4.2018 do dne 29.11.2020, tj. do dne postoupení pohledávky žalobkyni), kapitalizovaným úrokem z prodlení 2 0754,42 Kč (úrok z prodlení kapitalizován z jistiny od 16.4.2018 do dne 29.11.2020, tj. do dne postoupení pohledávky žalobkyni), sjednaným úrokem 23,72% ročně od 30.11.2019 (den po postoupení pohledávky) do zaplacení a úrokem z prodlení z jistiny od 30.11.2019 (den po postoupení pohledávky) do zaplacení. Ve zbytku poté soud žalobu zamítl (výrok VI).

61. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalobkyně ve věci přibližně 56 % úspěch a žalovaná přibližně 44 % úspěch. Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 12 % z částky, na kterou by měla nárok v případě plného úspěchu ve věci. V daném případě se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 2 164 Kč a náklady za zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci žalobkyně tedy byla stanovena ve výši 3 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 9 900 Kč za 3 úkony (převzetí věci, žaloba, předžalobní upomínka) dle §6, §7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., a paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za úkon, celkem tedy 900 Kč za 3 úkony ve věci (§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., při sazbě 21% tedy o 2 268 Kč, když zástupce žalobkyně řádně doložil, že je plátcem DPH. Celkově tak žalobkyni vznikly náklady ve výši 15 232 Kč a soud jí přiznal jejich náhradu ve výši 1 827,80 Kč (12 %) odpovídající poměru jejího úspěchu ve věci. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu těchto nákladů k rukám zástupce žalobkyně.

62. Lhůta k úhradě tímto rozhodnutím přisouzených částek byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.