19 C 49/2022

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14 050 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 050 Kč s úrokem ve výši 25,14% ročně z částky 10 000 Kč od 17.2.2021 do 18.5.2021, s úrokem ve výši 8,25% ročně z částky 10 000 Kč od 19.5.2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 744,79 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 10 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně nároku žalobkyně na zaplacení 4 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem 2 269,58 Kč a s úrokem ve výši 25,14% ročně z částky 10 000 od 8.1.2022 do zaplacení v rozsahu převyšujícím úrok ve výši 25,14% ročně z částky 10 000 Kč od 17.2.2021 do 18.5.2021 a úrok ve výši 8,25% ročně z částky 10 000 Kč od 19.5.2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 675,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 14 050 Kč s příslušenstvím v podobě úroku a úroku z prodlení s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr. Tvrdila, že spolu žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, spol. [právnická osoba] (dále předchůdce), po posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce, uzavřeli dne 19.12.2019 smlouvu o úvěru. Na jejím základě předchůdce žalovanému poskytl 10 000 Kč a žalovaný se je zavázal předchůdci vrátit formou 60 týdenních splátek po 300 Kč do 16.2.2021 spolu s poplatkem v celkové výši 8 000 Kč odpovídající součtu kapitalizovaných úroků ve výši 2 000 Kč za dobu řádného splácení úvěru, odměny za administrativní zpracování úvěru 2 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso 4 000 Kč (dále inkaso). Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, když uhradil toliko 3 950 Kč, předchůdci proto ke dni 16.2.2021 vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky. Ke dni 7.1.2022 poté předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která tak nyní po žalovaném požaduje úhradu dlužné jistiny 10 000 Kč, dlužného poplatku 4 050 Kč, kapitalizovaného úroku 2 269,58 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 744,79 Kč, úroku ve výši 25,14% ročně z dlužné jistiny od 8.1.2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z dlužné jistiny od 8.1.2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, o odročení nepožádala. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující:

5. Podle karty zákazníka žalovaný předchůdce dne 18.12.2019 požádal o poskytnutí 10 000 Kč s poskytnutím v hotovosti. Žalovaný přitom předchůdci sdělil, že je rozvedený, spolubydlí, nemá vyživovací povinnost, pracuje na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou s příjmem 15 000 Kč čistého měsíčně. Uvedené přitom bylo ověřeno z dokladu totožnosti, ze SIPO a osobně.

6. Z listiny označené jako fajnpůjčka – smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti má soud za prokázané, že spolu předchůdce se žalovaným dne 18.12.2019 uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu této smlouvy částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se mu ji zavázal vrátit ve formě 60 týdenních (sedmidenních) splátek po 300 Kč s dohodnutým poplatkem v celkové výši 8 000 Kč. Daný poplatek přitom sestával z úroku 2 000 Kč při sazbě 32,15% ročně a RPSN 206,15%, poplatku za administrativní činnost 2 000 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek 4 000 Kč, kdy se žalovaný daný poplatek zavázal uhradit i pro případ, kdy nebude docházet k pravidelnému výběru splátek. Strany se přitom dohodly, že předchůdce má právo na úrok od poskytnutí dané částky do vypořádání všech závazků ze smlouvy s tím, že se platby žalovaného pro případ jeho prodlení s plněním započtou nejprve na účelně vynaložené náklady, na splatné sankce, na splatné splátky a nesplatné splátky. Listina je přitom opatřena podpisem žalovaného a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou.

7. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek a přílohy [číslo] této smlouvy vyplývá, že předchůdce uzavřel se žalobkyní 7.1.2022 smlouvu, na jejímž základě došlo k témuž dni k postoupení pohledávky předchůdce za žalovaným z výše uvedené smlouvy na žalobkyni. Téhož dne poté bylo žalovanému odesláno oznámení o postoupení dané pohledávky předchůdce za jeho osobou (oznámení o postoupení pohledávky a příslušný podací lístek).

8. Dle předžalobní výzvy a příslušného podacího lístku žalobkyně zaslala dne 19.4.2022 žalovanému předžalobní upomínku.

9. Podle výpisu z [příjmení] dosahoval obvyklý úrok korunových úvěrů poskytovaných bankami se splatností 1-5 let v prosinci r. 2019 výše 8,73% ročně.

10. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

11. Dne 18.12.2019 žalovaný předchůdce požádal o poskytnutí 10 000 Kč, kdy mu sdělil, že je rozvedený, spolubydlí, nemá žádnou vyživovací povinnost a pracuje na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou s příjmem 15 000 Kč čistého měsíčně. Téhož dne spolu předchůdce v pozici věřitele a podnikatele a žalovaný v pozici dlužníka a spotřebitele uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce žalovanému poskytl 10 000 Kč a žalovaný se mu jí zavázal vrátit formou 60 pravidelných týdenních splátek po 300 Kč spolu se smluveným poplatkem v celkové výši 8 000 Kč. Poplatek přitom sestával z kapitalizovaných úroků 2 000 Kč za dobu řádného splácení z úrokové sazby 32,15 % ročně, administrativního poplatku 2 000 Kč a poplatku za hotovostní režim 4 000 Kč Smlouva přitom měla formulářovou podobu a byla podepsána žalovaným. Žalovaný nehradil dohodnuté splátky řádně a včas, když uhradil toliko 3 950 Kč. Ke dni 7.1.2022 poté předchůdce postoupil smlouvou o postoupení pohledávek svou pohledávku za žalovaným plynoucí z této smlouvy na žalobkyni. V prosinci r. 2019 přitom byl obvyklý úrok v rámci úvěrů se splatností 1-5 let poskytovaných bankami ve výši 8,73% ročně.

12. Co se týče pravomoci soudů ČR ve věci jednat a rozhodnout, posoudil soud věc dle čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 Sb., o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), kdy dospěl k závěru, že je pravomoc soudů ČR dána. Ohledně určení příslušnosti soudu poté zdejší soud postupoval v souladu s čl. 5 odst. 2 téhož nařízení, kdy dospěl k závěru, že je příslušným soudem oprávněným ve věci jednat a rozhodnout. Po právní stránce poté soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 28.5.2022 (dále ZSÚ) v souladu s čl. II zákona č. 186/2020 Sb. s ohledem na dobu, kdy se žalovaný dostal s plněním do prodlení (viz dále).

13. Dle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Ust. § 1813 o. z. stanoví, že se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ust. § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

16. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

17. Podle § 1814 písm. f/ o.z. se poté zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

18. Ust. § 122 odst. 1 a 4 ZSÚ stanoví, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

19. Dle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 o.z.).

20. Ust. § 1970 o.z. poté stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že spolu žalovaný v pozici úvěrovaného a předchůdce v pozici úvěrujícího platně uzavřeli smlouvu o úvěru, když má soud za to, že předchůdce před uzavřením dané smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného a zároveň má za to, že byl sjednaný úrok přiměřeným, na jejímž základě předchůdce žalovanému poskytl 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal předchůdci vrátit formou splátek spolu s poplatkem ve výši 8 000 Kč. Žalovaný však na tento úvěr uhradil toliko 3 950 Kč.

22. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že má žalobkyně, na níž byla tato pohledávky za žalovaným z předchůdce platně postoupena, a je tak v této věci aktivně legitimována, právo na úhradu dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a na úhradu zbývající části celkového poplatku.

23. Dle názoru předchůdci vzniklo právo na úhradu sjednaného úroku ve výši 2 000 Kč za dobu od poskytnutí dané částky do 16.2.2021 a na úhradu administrativního poplatku ve výši 2 000 Kč, k opačnému závěru však soud dospěl co do poplatku za hotovostní inkaso splátek. Vzhledem k tomu, že smlouvu o úvěru uzavřel na straně věřitele předchůdce vystupující jako společnost, jejíž činnost spočívá v poskytování úvěrů, a na straně dlužníka žalovaný jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelskou smlouvu a na posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít rovněž ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810an. o. z. Soud se tedy nejprve zabýval přípustností sjednaného poplatku za hotovostní inkaso. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o úvěru byla žalovaným řádně podepsána, žalovaný tedy v době podpisu věděl, že tento poplatek dosahuje 4 000 Kč. Ze smlouvy má však soud za prokázané, že ujednání o poplatku za hotovostní výběr splátek nebylo individuálně sjednáno, když je již v předtištěné části této smlouvy upravena povinnost žalovaného hradit dané splátky předchůdci v hotovosti (tj. bez možnosti volby bezhotovostní úhrady, či možnosti úhrady v hotovosti s tím, že by k úhradě docházelo v sídle/pobočce předchůdce, takže by předchůdci nevznikaly s úhradami žádné náklady apod.), za což pak byl povinen hradit dané inkaso - žalovaný tak podle soudu neměl možnost ovlivnit jeho sjednání, výši, ani jeho splácení, přičemž se zavázal tento poplatek hradit i pro případ, že k inkasu nebude docházet. K tomuto ujednání tedy soud bez dalšího nepřihlíží, když je takovéto ujednání zakázané, předchůdci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla. Předchůdci tak podle soudu vzniklo právo toliko na úhradu celkového poplatku ve výši 4 000 Kč, pročež má žalobkyně právo na úhradu celkového poplatku ve výši 50 Kč, když žalovaný na tento celkový poplatek uhradil 3 950 Kč (daná úhrada byla započtena na tento poplatek v souladu s ujednáním stran).

24. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku ve výši 25,14% ročně z dlužné jistiny, a to od 17.2.2021 do 18.5.2021 (90. den prodlení s plněním) a dále ve výši 8,25% ročně z jistiny od 19.5.2021 do zaplacení, když je nutné daný úrok v souladu s § 122 ZSÚ ponížit od 91. dne, kdy je žalovaný s plněním v prodlení. Vzhledem k tomu, že poté žalovaný neuhradil daný dluh řádně a včas má žalobkyně právo rovněž na úrok z prodlení, a to od 17.2.2021 do zaplacení, žalobkyně přitom tento úrok z prodlení za dobu od 17.2.2021 do 7.1.2022 kapitalizovala. Soud proto ve výroku I žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 10 000 Kč, dlužný celkový poplatek 50 Kč, spolu s úrokem specifikovaným shora a s úrokem z prodlení specifikovaným shora a ve zbytku žalobu ve výroku II zamítl.

25. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalobkyně ve věci přibližně 65 % úspěch a žalovaný přibližně 35 % úspěch. Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 30% z částky, na kterou by měla nárok v případě plného úspěchu ve věci. V daném případě se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady za zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle § 14b této vyhlášky. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 900 Kč za 3 úkony (převzetí věci, návrh, předžalobní upomínka) dle §11 písm. a/, d/ a §14b odst. 1 bod 2/ vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§14b odst. 5 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., při sazbě 21% tedy o 252 Kč, když zástupce žalobkyně řádně doložil, že je plátcem DPH. Celkově tak žalobkyni vznikly náklady ve výši 2 252 Kč a soud jí přiznal jejich náhradu ve výši 675,60 Kč (30%) odpovídající poměru jejího úspěchu ve věci. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu těchto nákladů k rukám zástupce žalobkyně.

26. Lhůta k úhradě byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.