19 C 56/2022

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 23 908,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 998,60 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 638,22 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 9 600 Kč od 18.3.2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 16,25 % z částky 9 600 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do nároku žalobce na zaplacení 9 909,84 Kč s úrokem ve výši 88% ročně z částky 9 600 Kč od 18.3.2022 do zaplacení v rozsahu převyšujícím úrok ve výši 16,25% z částky 9 600 Kč od 18.3.2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 11,75% z částky 9 600 Kč od 18.3.2022 do zaplacení v rozsahu převyšujícím úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 9 600 Kč od 18.3.2022 do zaplacení zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR na účet Okresního soudu v Havlíčkově Brodě doplatek soudního poplatku ve výši 239 Kč do 3 dnů od první moci tohoto usnesení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 23 908,44 Kč s příslušenstvím v podobě běžného úroku a úroku z prodlení s tím, že se jedná o neuhrazenou zápůjčku a smluvní pokutu. Tvrdila, že spolu žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, spol. [právnická osoba] (dále předchůdce), po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce (předchůdce přitom vycházel z informací od žalovaného a z informací, které si sám aktivně zjišťoval), uzavřeli dne 22.2.2020 smlouvu o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy, přičemž žalovaný souhlas s těmito podmínkami stvrdil svým podpisem. Na jejím základě předchůdce žalovanému poskytl 10 000 Kč a žalovaný se je zavázal předchůdci vrátit formou 52 týdenních splátek po 394 Kč, resp. 383 Kč u splátky poslední spolu s poplatkem v celkové výši 10 477 Kč odpovídající součtu kapitalizovaného úroku ve výši 88 % ročně za dobu řádného splácení zápůjčky, odměny za zpracování, doručení a flexibilní splácení, odměny za administrativní činnost a komfortní splácení a pojistného v rámci doplňkové služby pojištění, když žalovaný podpisem Zařazení do pojistného programu přistoupil ke skupinové pojistné smlouvě ze dne 8.2.2019, [číslo] (toto ujednání ohledně poplatku je přitom dle názoru žalobkyně v souladu s § 1813 o.z. vyloučeno z možnosti přezkumu přiměřenosti, když byly veškeré částky žalovanému zcela jasné a veškeré potřebné informace ohledně úroku a poplatků mu byly poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem, nadto byly jednotlivé částky sjednány individuálně, smlouva tak byla uzavřena plně v souladu s vůlí stran a v souladu se zásadou pacta sunt servanda by měla být dodržena, nadto byla smlouva uzavřena v místě bydliště žalovaného). Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, když uhradil toliko 600 Kč (dne 26.2.2020 částku 400 Kč, dne 13.3.2020 částku 100 Kč a dne 28.4.2020 částku 100 Kč, kdy první splátku předchůdce započetl na jistinu a další dvě splátky na poplatek), předchůdci proto vzniklo právo i na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z hodnoty splátek (s ujednáním ohledně smluvní pokuty byl přitom žalovaný řádně, jasně a srozumitelně seznámen, když předchůdce toto ujednání nikterak neukrýval, přičemž se jedná o smluvní pokutu přiměřenou), ohledně nichž je žalovaný v prodlení, a kapitalizovaného úroku z prodlení 638,22 Kč. Ke dni 1.2.2022 poté předchůdce postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 1.2.2022. Zároveň žalobkyně danou pohledávku ke dni 17.3.2022 zesplatnila a žalovaného vyzvala k její úhradě. Vzhledem k tomu, že žalovaný na daný dluh ničeho neuhradil, požaduje žalobkyně po žalovaném zaplacení jistiny 9 600 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru 9 308,44 Kč, smluvní pokuty 5 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 638,22 Kč, úroku ve výši 88% ročně z částky 9 600 Kč od 18.3.2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně od 18.3.2022 do zaplacení.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s tím, že ani neví, o co se jedná.

3. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující:

4. Dle zákaznické karty a výplatních pásek žalovaný požádal dne 22.2.2020 předchůdce z důvodu mimořádných výdajů o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 8 000 Kč, přičemž v žádosti uvedl, že bydlí v rámci spolubydlení, je vyučen, rozvedený, pracuje na plný úvazek jako dělník, jeho příjem je 21 993 Kč čistého měsíčně, měsíčně vynaloží 3 000 Kč a nemá žádnou zápůjčku u jiné společnosti. Uvedené údaje přitom předchůdci doložil výplatními páskami a pracovní smlouvou.

5. Z listin označených jako standardní informace a smlouva o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že spolu předchůdce a žalovaný v pozici klienta dne 22.2.2020 uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu této smlouvy částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se mu ji zavázal vrátit ve formě 52 týdenních (sedmidenních) po 394 Kč (první splátka byla splatná 7. den po uzavření smlouvy, následující vždy po dalších 7 dnech), resp. 383 Kč u splátky poslední spolu s dohodnutým poplatkem v celkové výši 8 916 Kč. Daný poplatek přitom sestával z úroku 5 101 Kč při úrokové sazbě 88% ročně, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, doplňkovou službu komfortního splácení 1 036 Kč (poskytnutí zápůjčky v hotovosti s využitím služeb obchodního zástupce) a poplatku za doplňkovou službu flexibilní splácení 1 380 Kč (garance celkové ceny, garance neuplatnění pohledávky pro případ smrti, splátkové prázdniny, kdy byl žalovaný ze strany předchůdce poučen, že se v rámci doplňkových služeb jedná o služby, které nejsou povinné pro získání spotřebitelského úvěru s tím, že pokud si tyto služby žalobce zvolí, bude mu zápůjčka poskytnuta v hotovosti, v opačném případě se použije bezhotovostní režim. Zároveň si žalovaný ve smlouvě zvolil přistoupení k volitelné službě doplňkové pojištění, kdy pojistné za sjednanou dobu pojištění dosahovalo 1 560 Kč. Celková dlužná částka tedy dosahovala 20 477 Kč a RPSN činilo 197,92%. Za nedílnou součást této smlouvy poté byly označeny Smluvní podmínky uvedené ve formuláři smlouvy. Listina je přitom opatřena podpisem žalovaného a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou. Na zadní straně této listiny jsou poté vytištěny smluvní podmínky, které nejsou opatřeny podpisem žádného z účastníků smlouvy. V bodu 3 těchto podmínek je upraven postup pro hotovostní splácení a postup při započtení plateb, kdy se platby nejprve započtou na splatné náklady spojené s vymáháním, na splatné splátky pojistného, na splatný poplatek za spotřebitelský úvěr, na splatnou jistinu, na splatné sankční poplatky, na nesplatnou část jistiny a na nesplatnou část poplatku. V bodu 6 je poté upraven postup při prodlení zákazníka s plněním, kde je v bodu 6.1 stanoveno, že pro případ, že zákazník neuhradí řádně a včas splátku Celkové dlužné částky, má předchůdce právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, ohledně níž je klient v prodlení, pokud tím nedojde k překročení zákonem stanovené maximální celkové výše smluvních pokut uplatněných podle smlouvy. Nadto si předchůdce vyhradil právo vyzvat Zákazníka k vrácení celé dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, pokud zákazník dosáhne nedoplatku v souhrnné výši 12násopbku první týdenní splátky a zákazník ve lhůtě 30 dnů od výzvy neuhradí dlužné splátky. V bodu 9 smlouvy je poté stanoveno, že je smlouva uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne podpisu do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky, zároveň je zde uvedeno poučení o možnosti odstoupení od smlouvy.

6. Podle listiny označené jako zařazení zákazníka do pojistného programu žalovaný dne 22.2.2020 přistoupil ke Skupinové pojistné smlouvě ze dne 8.2.2019, [číslo], kterou předchůdce uzavřel jako pojistník s MEtLife Europe d.a.c. pro své zákazníky v rozsahu životního pojištění pro případ smrti následkem úrazu nebo nemoci a neživotního pojištění pro případ zlomenin v důsledku úrazu a pro případ pracovní neschopnosti následkem úrazu nebo nemoci.

7. Z přehledu výše ročních sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR dostupných na internetových stránkách ČNB má soud za prokázané, že v únoru r. 2020 dosahovala obvyklá výše úroků u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu s fixací sazby do 1 roku včetně 16,25 % ročně.

8. Podle interních dokladů žalobkyně, a to výpočtu smluvní pokuty a výpočtu úroku z prodlení byla první splátka v tomto případě splatná dne 22.2.2020 a poslední dne 20.2.2021, přičemž žalobce uhradil dne 26.2.2020 splátku ve výši 400 Kč, dne 13.3.2020 splátku ve výši 100 Kč a dne 28.4.2020 splátku ve výši 100 Kč. Za dobu od 22.2.2020 do 20.2.2021 přitom žalobkyně eviduje smluvní pokutu 10 326 Kč a dlužný úrok z prodlení ve výši 2 437 Kč.

9. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek, potvrzení o provedení transakce a přílohy [číslo] této smlouvy má soud za prokázané, že předchůdce uzavřel se žalobkyní dne 28.1.2022 smlouvu, jíž se předchůdce zavázal postoupit své pohledávky za svými klienty, včetně pohledávky za žalovaným z titulu shora specifikované smlouvy, na žalobkyni a žalobkyně se za to zavázala uhradit sjednanou úplatu s tím, že účinnost daná smlouva nabyde dnem uhrazení úplaty. Úplata byla uhrazena dne 1.2.2022. Téhož dne byla poté tato skutečnost žalovanému oznámena, přičemž žalobkyně žalovaného zároveň vyzvala k úhradě dluhu (oznámení o postoupení pohledávky, výzva k okamžitému splacení dluhu a příslušné potvrzení podání).

10. Dle výzvy ze dne 10.2.2020 a příslušného potvrzení o odeslání žalobkyně zaslala dne 11.2.2022 žalovanému výzvu k úhradě dluhu plynoucího ze shora specifikované smlouvy do 17.3.2022 s tím, že jinak se stane daný dluh tímto datem splatný v úplném rozsahu.

11. Podle výzvy ze dne 20.5.2022 a příslušného potvrzení o podání byla žalovanému žalobkyní zaslána dne 24.5.2022 předžalobní upomínka.

12. Z potvrzení o podání ze dne 4.3.2022 (čl. 19 spisu) soud nezjistil žádné pro rozhodnutí ve věci rozhodné skutečnosti.

13. Soud ve věci zamítl návrh na provedení důkazu svědeckou výpovědi paní [příjmení], výpisem z centrální evidence exekucí, rozhodnutím NS ze dne 18.1.2022, sp. zn. 33 ICdo 27/2021 a rozhodnutím VS v [obec] ze dne 2.11.2020, sp. zn. 104 VSPH 506/2020-63, a to pro jejich nadbytečnost. Co se týče svědkyně [příjmení] a výpisu z Centrální evidence exekucí navržené k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce, bylo podle soudu možné učinit adekvátní závěr o skutkovém stavu co do posouzení úvěruschopnosti z již provedených důkazů, nadto byl předmětný navržený a žalobkyní předložený výpis z centrální evidenci exekucí pořízen až 21.7.2022, tedy až dva roky po době, kdy mělo k posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce dojít. Jednotlivými rozhodnutími vyšších soudů se pak důkazy (nemají-li přímou souvislost s projednávanou věcí) neprovádí, když se plně uplatní zásada iura novit curia.

14. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

15. Dne 22.2.2020 žalovaný požádal z důvodu mimořádných výdajů předchůdce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 8 000 Kč, přičemž v žádosti uvedl, že bydlí v rámci spolubydlení, je vyučen, je rozvedený, pracuje na plný úvazek jako dělník a jeho příjem je 21 993 Kč čistého měsíčně, přičemž měsíčně vynaloží 3 000 Kč a nemá žádnou zápůjčku u jiné společnosti. Uvedené údaje přitom předchůdci doložil výplatními páskami a pracovní smlouvou.

16. Téhož dne spolu předchůdce a žalovaný uzavřeli, jíž předchůdce poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu dané smlouvy částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se mu ji zavázal vrátit ve formě 52 týdenních (sedmidenních) po 394 Kč (první splátka byla splatná 7. den po uzavření smlouvy, následující vždy po dalších 7 dnech), resp. 383 Kč u splátky poslední spolu s dohodnutým poplatkem v celkové výši 8 916 Kč. Daný poplatek přitom sestával z úroku 5 101 Kč při úrokové sazbě 88% ročně, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, poplatku za doplňkovou službu komfortního splácení 1 036 Kč (poskytnutí zápůjčky v hotovosti s využitím služeb obchodního zástupce) a poplatku za doplňkovou službu flexibilní splácení 1 380 Kč (garance celkové ceny, garance neuplatnění pohledávky pro případ smrti, splátkové prázdniny), kdy byl žalovaný ze strany předchůdce poučen, že se v rámci doplňkových služeb jedná o služby, které nejsou povinné pro získání spotřebitelského úvěru s tím, že pokud si tyto služby žalobce zvolí, bude mu zápůjčka poskytnuta v hotovosti, v opačném případě se použije bezhotovostní režim. Zároveň si žalovaný ve smlouvě zvolil přistoupení k volitelné službě doplňkové pojištění, kdy pojistné za sjednanou dobu pojištění dosahovalo 1 560 Kč. Celková dlužná částka tedy dosahovala 20 477 Kč a RPSN činilo 197,92%. Za nedílnou součást této smlouvy poté byly označeny Smluvní podmínky uvedené ve formuláři smlouvy. Listina je přitom opatřena podpisem žalovaného a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou.

17. Na zadní straně shora specifikované smlouvy jsou vytištěny smluvní podmínky, které nejsou opatřeny podpisem žádného z účastníků smlouvy a které mimo jiné upravují právo předchůdce na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, s níž je klient v prodlení pro případ, kdy se klient ocitne v prodlení s úhradou splátek, a postup započtení úhrad, kdy se úhrady nejprve započtou na splatné náklady spojené s vymáháním, na splatné splátky pojistného, na splatný poplatek za spotřebitelský úvěr, na splatnou jistinu, na splatné sankční poplatky, na nesplatnou část jistiny a na nesplatnou část poplatku. Smluvní podmínky jsou přitom sepsány menším písmem než samotný text smlouvy a veškerá ustanovení jsou na sebe podstatně„ nahuštěna“ a jednotlivá ustanovení jsou složitě formulována.

18. Daného dne poté žalovaný přistoupil ke Skupinové pojistné smlouvě ze dne 8.2.2019, [číslo], kterou předchůdce uzavřel jako pojistník s MEtLife Europe d.a.c. pro své zákazníky v rozsahu životního pojištění pro případ smrti následkem úrazu nebo nemoci a neživotního pojištění pro případ zlomenin v důsledku úrazu a pro případ pracovní neschopnosti následkem úrazu nebo nemoci.

19. V únoru r. 2020 dosahovala obvyklá výše úroků u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu s fixací sazby do 1 roku včetně 16,25 % ročně.

20. Dne 26.2.2020 uhradil žalovaný splátku ve výši 400 Kč, dne 13.3.2020 splátku ve výši 100 Kč a dne 28.4.2020 splátku ve výši 100 Kč. Za dobu od 22.2.2020 do 20.2.2021 přitom žalobkyně eviduje vůči žalovanému z titulu shora specifikované smlouvy smluvní pokutu 10 326 Kč a dlužný úrok z prodlení ve výši 2 437 Kč.

21. Dne 28.1.2022 předchůdce uzavřel se žalobkyní smlouvu, jíž se předchůdce zavázal postoupit své pohledávky za svými klienty, včetně pohledávky za žalovaným z titulu shora specifikované smlouvy, na žalobkyni a žalobkyně se za to zavázala uhradit sjednanou úplatu s tím, že účinnost daná smlouva nabyde dnem uhrazení úplaty. K úhradě sjednané úplaty došlo 1.2.2022.

22. Dne 24.5.2022 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku.

23. Co se týče pravomoci soudů ČR ve věci jednat a rozhodnout, posoudil soud věc dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 Sb., o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), podle kterého nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, na území ČR se však zdržuje, pracuje a má zde zázemí. Zdejší soud tak dospěl k závěru, že lze s ohledem na dané skutečnosti uzavřít, že má žalovaný na území ČR své bydliště, pravomoc soudů ČR je tedy dána. Ohledně určení příslušnosti soudu poté zdejší soud postupoval v souladu s čl. 4 odst. 2 téhož nařízení, které stanoví, že na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky, tedy dle § 9 odst. 1 o.s.ř. a § 85 odst. 1 o.s.ř., kdy dospěl k závěru, že je příslušným soudem oprávněným ve věci jednat a rozhodnout. Po právní stránce poté soud věc posoudil dle o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 24.4.2020 (dále ZSÚ) ve spojení s čl. II zákona č. 186/2020 Sb., který stanoví, že dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákon (tj. 24.4.2020).

24. Ust. § 419 o.z. stanoví, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

25. Podle § 2390 o. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

26. Dle § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

27. Ust. § 1813 o. z. stanoví, že se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ust. § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

28. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

29. Podle § 1814 písm. f/ o.z. se poté zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

30. Ust. § 1931 o.z. stanoví, že bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

31. Dle § 104 ZSÚ a přílohy [číslo] k tomuto zákonu vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

32. Ust. § 106 odst. 1 ZSÚ uvádí, že smlouva o spotřebitelském úvěru musí vždy obsahovat tyto informace: a) druh spotřebitelského úvěru, b) kontaktní údaje smluvních stran, a je-li spotřebitelský úvěr zprostředkován, též kontaktní údaje zprostředkovatele, zejména poštovní adresu pro doručování, telefonní číslo, popřípadě adresu pro doručování elektronické pošty, c) celkovou výši spotřebitelského úvěru a podmínky jeho čerpání, d) dobu trvání spotřebitelského úvěru, není-li to možné, způsob jejího určení, e) určení zboží nebo služby a jejich cenu, která by byla placena bez využití spotřebitelského úvěru, jde-li o spotřebitelský úvěr ve formě odložené platby za zboží nebo službu nebo vázaný spotřebitelský úvěr, f) zápůjční úrokovou sazbu, podmínky upravující použití této sazby a popřípadě údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční zápůjční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu zápůjční úrokové sazby; uplatňují-li se za různých okolností různé zápůjční úrokové sazby, uvádějí se tyto informace o všech zápůjčních úrokových sazbách, g) roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr, veškeré předpoklady použité pro výpočet této sazby a celkovou částku, kterou má spotřebitel zaplatit, vyjádřenou číselným údajem a vypočtenou k okamžiku předpokládaného uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, h) výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, a popřípadě způsob přiřazování plateb k jednotlivým dlužným částkám s různými úrokovými sazbami pro účely splácení; pokud u spotřebitelského úvěru na bydlení není možné k okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru na bydlení určit výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, uvede poskytovatel podmínky, na nichž výše, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, závisí, i) vyplývá-li ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s pevně stanovenou dobou jeho trvání umoření jistiny spotřebitelského úvěru, informaci o právu obdržet bezplatně výpis z účtu v podobě tabulky umoření uvedené v příloze [číslo] k tomuto zákonu kdykoliv během trvání závazku z takové smlouvy, j) soupis uvádějící doby a podmínky pro splacení úroku a veškeré související opakující se či jednorázové platby, mají-li být tyto platby a úroky splaceny bez umoření jistiny, k ) případnou povinnost spotřebitele hradit platby za vedení jednoho nebo více účtů zaznamenávajících platební transakce a čerpání, jejich výši, je-li poskytovateli známa, a podmínky, za nichž lze tyto platby změnit, ledaže je otevření účtu nepovinné, povinnost spotřebitele hradit platby za používání platebních prostředků pro platební transakce i čerpání, jejich výši, je-li poskytovateli známa, a veškeré další platby vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, l) úrokovou sazbu použitelnou v případě opožděných plateb platnou v okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a podmínky pro její úpravu a další důsledky vyplývající z prodlení spotřebitele, m) informaci o případných nákladech na služby notáře či jiných obdobných nákladech a jejich výši, je-li poskytovateli známa, n) požadavek na případné zajištění nebo pojištění, o) informaci o právu na odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení a lhůtě, během níž může být toto právo vykonáno, a dalších podmínkách pro výkon tohoto práva, včetně informace o povinnosti spotřebitele zaplatit čerpanou jistinu a příslušný úrok podle § 118 odst. 4, jakož i o částce úroku splatné za den, p) informaci o právech vyplývajících z § 119 odst. 1 a 3 a podmínkách jejich uplatnění, q) informaci o právu na předčasné splacení spotřebitelského úvěru, o případném právu poskytovatele na náhradu vzniklých nákladů a u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení informaci o způsobu jejich stanovení, r) informaci o způsobu ukončení smluvního vztahu, s ) informaci o možnosti mimosoudního řešení spotřebitelských sporů prostřednictvím finančního arbitra, t) označení příslušného orgánu dohledu a u) informaci o tom, zda případné použití kapitálu vytvořeného platbami spotřebitele namísto splácení spotřebitelského úvěru povede k úplnému splacení spotřebitelského úvěru.

33. Ust. § 110 odst. 5 a 6 ZSÚ stanoví, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru v rozporu se zákonem písemnou informaci o a) některém právu věřitele vůči spotřebiteli nebo o podmínkách, za kterých může věřitel toto právo uplatnit, platí, že věřitel toto právo nemá, b) některé povinnosti spotřebitele vůči věřiteli nebo o podmínkách, za kterých je spotřebitel povinen tuto povinnost splnit, platí, že spotřebitel tuto povinnost nemá, c) podmínkách, za kterých může spotřebitel uplatnit některé právo vůči věřiteli, platí, že spotřebitel může toto právo vykonat, i když tyto podmínky nejsou splněny. Odstavec 5 se použije obdobně, jestliže smlouva o spotřebitelském úvěru v rozporu se zákonem obsahuje informaci o právu nebo povinnosti nebo o podmínkách jejich uplatnění nebo splnění, která neodpovídá donucujícímu ustanovení zákona.

34. S ohledem na výše uvedená ustanovení lze tedy podle soudu uzavřít, že se jedná o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 11. listopadu 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Informace ve smlouvě je tedy třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem, přičemž se jedná o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Nadto má tento požadavek zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité, je totiž zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

35. Dle § 122 odst. 1-4 ZSÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

36. Ust. § 588 o. z. uvádí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

37. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

38. Ust. § 1932 odst. 1 o. z. stanoví, že má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli.

39. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

40. Dle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 o.z.).

41. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

42. Ust. § 1970 o.z. poté stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

43. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že spolu žalovaný v pozici vydlužitele a předchůdce v pozici zapůjčitele uzavřeli smlouvu o zápůjčce, jíž předchůdce žalovanému poskytl 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal předchůdci vrátit formou splátek spolu s poplatkem ve výši 10 577 Kč. Žalovaný však na tuto zápůjčku uhradil toliko 600 Kč, žalobkyně, na níž daná pohledávka přešla, a je tedy ve věci aktivně legitimována, když spolu předchůdce se žalobkyní uzavřeli platnou smlouvu o postoupení této pohledávky za žalovaným, má tedy právo na úhradu zbývající části jistiny ve výši 9 600 Kč (splátka ve výši 400 Kč ze dne 26.2.2020 byla v souladu se smluvním ujednáním započtena právě na jistinu).

44. K jinému závěru však soud dospěl v rámci sjednaného poplatku. Strany se dohodly, že se skládá z poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru, úroku, poplatku za flexibilní splácení, poplatku za komfortní splácení a pojistného.

45. Co se týče poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a pojistného ve výši 1 560 Kč má soud za to, že jsou daná ujednání platná, proto má žalobkyně na jejich úhradu rovněž právo, soud přitom do daného poplatku započetl částku 200 Kč (jedna se o uhrazené splátky ve výši dvakrát 100 Kč, a to v souladu se smluvním ujednáním).

46. Z provedeného dokazování má pak soud za prokázané, že se žalovaný danou smlouvou zavázal vrátit danou jistinu mimo jiné spolu s úrokem ve výši 88% ročně (za dobu platnosti smlouvy byl kapitalizován na částku 5 101 Kč). Takováto výše úroků je však dle názoru soudu zjevně proti dobrým mravům, když představuje úrok, který podstatně (cca sedmkrát) převyšuje sazbu úroků ze spotřebitelských úvěrů, která v době uzavření smlouvy v únoru r. 2020 činila podle ARAD, statistiky České národní banky, 16,25 % ročně (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.2.2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Soud proto dospěl k závěru, že je toto ujednání o výši úroku obsažené v předmětné smlouvě absolutně neplatné podle § 588 o. z. Protože však důvod neplatnosti tkví jen v nezákonném určení výše úroku, tedy v ujednání, které je oddělitelné od smlouvy, přičemž strany projevily ve smlouvě vůli sjednat si smlouvu o zápůjčce včetně úroku a z dokazování nevyšlo najevo ničeho o tom, že by danou smlouvu strany neuzavřely, rozpoznaly-li by neplatnost včas, změnil soud podle § 577 o. z. výši úroku tak, aby odpovídala spravedlivému uspořádání vztahu mezi účastníky, kdy má soud za to, že je s ohledem na výše uvedené na místě vycházet z úroku odpovídajícímu svou výší sazbě České národní banky v době uzavření smlouvy. Žalobkyně má tedy právo na úhradu úroku ve výši 16,25% ročně od data poskytnutí 22.2.2020 do zaplacení, jelikož není podle soudu možné na uvedené vztáhnout právní úpravu § 122 ZSÚ v platném znění, když se žalovaný ocitl v prodlení před nabytým účinnost zákona č. 186/2020 Sb., kdy soud tento úrok v souladu se smluvním ujednáním kapitalizoval co do doby od 22.2.2020 do 20.2.2021 (doba účinnosti smlouvy) a dále žalobkyně požadoval úrok z prodlení až od 18.3.2022.

47. Sjednání doplňkových služeb Komfortní splácení a Flexibilní splácení považuje soud rovněž za rozporné s dobrými mravy. Soud má totiž za to, že se fakticky jedná o neoddělitelnou součást předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jíž předchůdce fakticky obchází úpravu ZSÚ týkající se přiměřenosti sjednaných plnění za poskytnutí úvěru, a neúměrně tak násobí platby související s prodlením žalovaného, kdy se svůj čistý zisk snaží včlenit do nepovinné„ doplňkové služby“, avšak k jejímu uzavření spotřebitele motivuje, přičemž tento svůj záměr fakticky„ maskuje“ za„ komfort“ v podobě vyplacení spotřebitelského úvěru v hotovosti a za pomoc žalovanému pro případ různých nenadálých životních a finančních situací. Soud má totiž za to, že předchůdce tímto svým postupem, kdy se jedná o formulářovou smlouvu, do níž jsou rozhodné údaje vepsány rukou, a žalovaný tak neměl skutečnou příležitost ovlivnit obsah základních podmínek, kdy je činěn„ rozdíl“ mezi smlouvou o spotřebitelském úvěru pro případ vyplacení v hotovosti a pro případ vyplacení bezhotovostním převodem, zejména za situace, kdy je smlouva uzavřena v místě bydliště klienta v případě mimořádných výdajů, ačkoli k tomu není dán dle názoru soudu žádný„ rozumný důvod,“ zneužívá své postavení věřitele/podnikatele, když tak tak předchůdce naopak motivuje své klienty k tomu, aby s ohledem na akutní potřebu finanční částky v hotovosti přistoupili bez dalšího k doplňkové službě komfortní splácení, když v tomto případě je spotřebitelský úvěr vyplacen ihned při podpisu smlouvy, a jinak je vyplacen až bezhotovostním převodem (tedy s časovým prodlením). Nadto je pak doplňková služba komfortní splácení bez dalšího propojena s další doplňkovou službou flexibilního splácení, buďto tedy klient přijme obě tyto služby, nebo žádnou, ačkoli zde opět dle názoru soudu není dán žádný objektivní důvod k tomuto vzájemnému propojení těchto dvou doplňkových služeb. Samotná doplňková služba flexibilního splácení je poté službou, jíž má být jednak garantována celková cena, tato garance však nemá podle soudu žádné opodstatnění, když je„ celková cena“ bez dalšího obsažena ve smluvních ujednáních stran, dále garance splátkových prázdnin a garance neuplatnění pro případ smrti. Předchůdce tak fakticky poskytuje žalovanému určitou„ záruku“, že nebude uplatňovat danou pohledávku pro případ nenadálých okolností, kdy žalovaný nebude sto splátky hradit, fakticky se tak jedná o určité„ pojištění,“ které však předchůdce není oprávněn poskytovat – uvedené je poté o to markantnější, když následně žalovaný využil další předchůdcem„ nabízenou doplňkovou službu“ v podobě pojištění, které se ale fakticky z podstatné části kryje s výše uvedenou„ zárukou“ (životní pojištění pro případ úmrtí, resp. neschopnost splácet). Nadto je pak toto ujednání dle názoru soudu neplatné pro neurčitost, když je uvedeno, že se jedná o odměnu za flexibilní splácení, kde jsou zahrnuty splátkové prázdniny apod., ve smlouvě však zcela absentuje ujednání týkající se konkrétních podmínek jejich uplatnění apod. Podle soudu tak lze uzavřít, že předchůdce při uzavírání smlouvy jednal v tomto bodu nepoctivě, zneužil svého silnějšího postavení a jednal v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s požadavky na ochranu spotřebitele. Dané ujednání proto soud považuje za absolutně neplatné.

48. Žalobkyně ve věci požadovala rovněž úhradu smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Jak je uvedeno výše, v řízení bylo prokázáno, že za nedílnou součást předmětné smlouvy o zápůjčce byly označeny Obchodní smluvní podmínky. Tyto obchodní podmínky však nebyly ze strany účastníků smlouvy žádným způsobem podepsány. Nadto se dle názoru soudu jedná o obchodní podmínky málo přehledné, kdy je jejich text napsán podstatně menším písmem než samotný text smlouvy a jednotlivá ustanovení jsou na sebe„ nahuštěna“ a jsou složitě formulována. Navíc se co se týče ujednání ohledně smluvní pokuty, jedná dle názoru soudu o natolik„ závažné a rozhodné“ ujednání, že není namístě, aby bylo dané ujednání obsaženo toliko v Obchodních podmínkách, které mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, a neslouží k tomu, aby zde byla zakotvena smluvní ujednání, která jsou pro spotřebitele (v tomto případě žalovaného) nevýhodná (srovnej rozhodnutí ÚS ze dne 11.11.2013, sp. zn. I ÚS 3512/11). S ohledem na uvedené tak soud dospěl k závěru, že si předchůdce v tomto počínal nepoctivě, takže není možné tomuto jednání poskytnout právní ochranu. Dle názoru soudu tak žalobkyni nevzniklo na úhradu dané smluvní pokuty právo. Vzhledem k tomu, že se poté žalovaný ocitl v prodlení s plněním, má žalobkyně právo rovněž na úrok z prodlení od prvního dne, kdy se žalovaný ocitl v prodlení s plněním jednotlivých splátek ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž za dobu od prvního prodlení s jednotlivou splátkou do 1.2.2022 žalobkyně tyto jednotlivé úroky z prodlení kapitalizovala (žalobkyně má přitom nárok za danou dobu na vyšší částku, požadovala však toliko 638,22 Kč). Za dobu od 1.2.2022 do 17.3.2022 poté žalobkyně úrok z prodlení nepožadovala a požadovala jej znovu od 18.3.2022 do zaplacení, soud přitom výši úroku z prodlení od tohoto data stanovil sazbou ve výši 8,25% ročně (jedná se o sazbu, která odpovídá sazbě stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ke dni prodlení poslední splátky, když od tohoto dne je žalovaný v prodlení se všemi splátkami, tj. mimo jiné celou jistinou). Nadto soud uvádí, že žalobkyně ve věci tvrdila, že daný dluh byl z její strany zesplatněn ke dni 17.3.2022, z provedeného dokazování však vyplynulo, že nejpozději se celý dluh bez jakéhokoli právního jednání ze strany předchůdce, či žalobkyně stal v plném rozsahu splatným ke dni stanovené splatnosti poslední sjednané splátky, tj. ke dni 20.2.2021, ke dni 17.3.2022 tak již nebylo možné dluh zesplatnit (již byl cca rok splatný v plném rozsahu).

49. S ohledem na vše výše uvedené soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni jistinu 9 600 Kč, poplatek za zpracování 1 300 Kč (200 Kč započteno v rámci úhrad), pojistné 1 560 Kč, kapitalizovaný úrok 1 538,60 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 638,22 Kč, úrok ve výši 16,25% od 21.2.2021 do zaplacení z jistiny a úrok z prodlení od 18.3.2022 do zaplacení ve výši 8,25% ročně z jistiny (výrok I) a ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok II). Lhůta k úhradě byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

50. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž uhradila soudní poplatek 957 Kč v souladu s položkou 2 bod 1 písm. c/ Sazebníku poplatků, soud však ve věci nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení s ohledem na skutečnost, že žalovaný neprocházel CEO. S ohledem na uvedené je tak nutné doměřit soudní poplatek v souladu s položkou 2 bod 2 Sazebníku poplatků do výše dle položky 1 Sazebníku, tj. do 1 196 Kč. Soud proto ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozhodnutí. Lhůta k úhradě doplatku byla žalobkyni stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

51. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měli účastníci řízení ve věci přibližně shodný úspěch ve věci.