19 C 59/2021

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 940 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,05% ročně za dobu od 2.7.2015 do 31.12.2017, ve výši 7,5% ročně za dobu od 1.1.2018 do 30.6.2018, ve výši 8% ročně za dobu od 1.7.2018 do 31.12.2018, ve výši 8,75% ročně za dobu od 1.1.2019 do 30.6.2019, ve výši 9% ročně za dobu od 1.7.2019 do 30.6.2020, ve výši 7,25% ročně od 1.7.2020 do 31.12.2020 a od 1.1.2021 do zaplacení ročně ve výši repo sazby stanovené ČNB zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do nároku žalobce na zaplacení 220 Kč a co do úroku z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 7,05% ročně za dobu od 2.7.2015 do 31.12.2017, ve výši 7,5% ročně za dobu od 1.1.2018 do 30.6.2018, ve výši 8% ročně za dobu od 1.7.2018 do 31.12.2018, ve výši 8,75% ročně za dobu od 1.1.2019 do 30.6.2019, ve výši 9% ročně za dobu od 1.7.2019 do 30.6.2020, ve výši 7,25% ročně od 1.7.2020 do 31.12.2020 a od 1.1.2021 do zaplacení ročně ve výši repo sazby stanovené ČNB zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí v rozsahu převyšujícím úrok z prodlení z částky 6 940 Kč ve výši ve výši 7,05% ročně za dobu od 2.7.2015 do 31.12.2017, ve výši 7,5% ročně za dobu od 1.1.2018 do 30.6.2018, ve výši 8% ročně za dobu od 1.7.2018 do 31.12.2018, ve výši 8,75% ročně za dobu od 1.1.2019 do 30.6.2019, ve výši 9% ročně za dobu od 1.7.2019 do 30.6.2020, ve výši 7,25% ročně od 1.7.2020 do 31.12.2020 a od 1.1.2021 do zaplacení ročně ve výši repo sazby stanovené ČNB zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 2 000 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného úroku 220 Kč a úroků z prodlení s tím, že se jedná o neuhrazenou půjčku. Tvrdila, že spolu dne 21.5.2006 žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, spol. [právnická osoba] (dále předchůdce), uzavřeli smlouvu, jíž předchůdce žalovanému poskytl 20 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit do 20.5.2007 formou 52 týdenních splátek po 640 Kč spolu se souhrnným poplatkem/kapitalizovaným úrokem 13 280 Kč. Za nedílnou součást dané smlouvy byly označeny Smluvní podmínky o půjčce. Žalovaný však tuto svou povinnost nesplnil řádně a včas, když uhradil toliko 13 060 Kč. Následně předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným ke dni 1.7.2015 na [právnická osoba] S.á.r.l., která ji následně postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.8.2018 s účinností k témuž dni na žalobkyni. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje úhradu dlužné jistiny a dlužného poplatku spolu s úroky z prodlení.

2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:

5. Podle smlouvy o půjčce ze dne 21.5.2006 spolu žalovaný a předchůdce daného dne uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce v hotovosti žalovanému poskytl 20 000 Kč a žalovaný se mu jí zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem 13 280 Kč formou 52 pravidelných týdenních (7denních) splátek po 640 Kč za nedílnou součást této smlouvy byly označeny Smluvní podmínky o půjčce uvedené na zadní straně dané smlouvy, která má formulářovou podobu a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou. Smlouva je přitom podepsána zástupcem předchůdce a žalovaným.

6. Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce upravovaly základní ujednání smlouvy, zejména RPSN, které bylo stanoveno na 199,4%, možnost odstoupení od smlouvy a možnost zesplatnění pohledávky. Tyto podmínky přitom nebyly nikým podepsány.

7. Dle oznámení o postoupení a příslušných poštovních podacích archů, smluv o postoupení pohledávek, příloh k těmto smlouvám a dokladů o úhradě předchůdce smlouvou o postoupení pohledávek postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným ke dni 1.7.2015 na [právnická osoba] S.á.r.l., jež ji ke dni 24.8.2018 postoupila na žalobkyni.

8. Podle předžalobní upomínky a příslušného poštovního podacího archu žalobkyně zaslala dne 14.4.2021 předžalobní upomínku.

9. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

10. Dne 21.5.2006 spolu předchůdce v pozici věřitele a žalovaný v pozici zákazníka uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce žalovanému téhož dne poskytl v hotovosti 20 000 Kč a žalovaný se mu je zavázal vrátit spolu s poplatkem 13 280 Kč formou pravidelných 52 týdenních (7denních) splátek po 640 Kč Smlouva měla formulářovou podobu, kam byly rukou dopsány příslušné údaje. Za její nedílnou součást přitom byly označeny Smluvní podmínky sepsané na druhé straně smlouvy.

11. Smluvní podmínky nebyly opatřeny podpisem žalovaného, přitom v nich byly upraveny základní ujednání smlouvy, a to výše RPSN/199, 4%, možnost odstoupení od smlouvy a možnost zesplatnění pohledávky.

12. Žalovaný však dohodnuté splátky řádně a včas nehradil, žalovaný tak v konečném důsledku na tento svůj dluh uhradil toliko 13 060 Kč. Následně předchůdce smlouvou o postoupení pohledávek postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným ke dni 1.7.2015 na [právnická osoba] S.á.r.l., jež ji ke dni 24.8.2018 postoupila na žalobkyni.

13. Dne 14.4.2021 poté žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku.

14. Co se týče pravomoci soudů ČR ve věci jednat a rozhodnout, posoudil soud věc dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 Sb., o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), podle kterého nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný je státním příslušníkem ČR a má zde evidován trvalý pobyt. Zdejší soud tak dospěl k závěru, že lze s ohledem na dané skutečnosti uzavřít, že má žalovaný na území ČR své bydliště, pravomoc soudů ČR je tedy dána.

15. Po právní stránce soud věc s ohledem na § 3028 odst. 3 o.z. posoudil dle obč. zák. a dle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (dále ZSÚ).

16. Dle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

17. Ust. § 658 odst. 1 obč. zák. uvádí, že při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

18. Podle § 52 obč. zák. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

19. Dle 55 odst. 1 a 3 obč. zák. se nemohou smluvní ujednání spotřebitelských smluv odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

20. Ust. 56 odst. 1 obč. zák. stanoví, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle tohoto ustanovení jsou poté neplatná (§ 55 odst. 2 obč. zák.) v tomto ustanovení je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, podle které musejí ujednání spotřebitelských smluv být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

21. Z daného ustanovení poté vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění, zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzn. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

22. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

23. Dle § 4 ZSÚ smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí být uzavřena písemně. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel. Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat také a) stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona, b) stanovení podmínek, za kterých může být roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr upravena a které nesmí být závislé pouze na vůli věřitele, c) stanovení maximální výše spotřebitelského úvěru, stanovení výše jednotlivých splátek, jejich počtu a přesného časového rozvržení, d) stanovení jednotlivých plateb, včetně těch, které jsou uvedeny v § 2 písm. a) bodech 1 až 5, budou-li placeny spolu se spotřebitelským úvěrem; pokud jednotlivé platby nelze přesně stanovit, musí být uveden způsob jejich výpočtu, e) závazek věřitele informovat spotřebitele v průběhu plnění smlouvy o všech změnách roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr, f) u smluv, ve kterých se sjednává koupě najaté věci, výši spotřebitelského úvěru, g) ustanovení o právu na splacení spotřebitelského úvěru před stanovenou lhůtou (§ 11), h) podmínky, za kterých lze předčasně ukončit smluvní vztah, i) způsob placení. Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem a jedná se o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Tento požadavek má rovněž zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité je zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Pokud však smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje tyto informace jasným, výstižným a zřetelným způsobem, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku. V případě, kdy smlouva neobsahuje potřebné informace o poskytnutém úvěru, nastávají důsledky zakotvené v § 6 ZSÚ. Sankcí za náležité nesplnění dané informační povinnosti je to, že se spotřebitelský úvěr od počátku považuje za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách za spotřebitelský úvěr jsou neplatná. Jediným plněním, které tak může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

24. Dle § 517 odst. 2 obč. zák. má poté, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

25. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně. Předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne 21.5.2006 platně smlouvu o půjčce, jíž předchůdce poskytl žalovanému 620000 Kč a žalovaný se je zavázal předchůdci vrátit spolu s dohodnutým poplatkem. V případě této smlouvy se však jednalo o smlouvu formulářovou, do níž byly příslušné údaje vepsány rukou, a která označuje za svou nedílnou součást Smluvní podmínky s tím, že jsou uvedeny na zadní straně smlouvy (formuláře), které však nejsou opatřeny podpisem žalovaného.

26. S ohledem na výše uvedené se proto soud dále zabýval platností smlouvy o půjčce, resp. přípustností takto sjednaného poplatku ze smlouvy, když se zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

27. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o půjčce byla žalovaným řádně podepsána. Žalovaný tedy v době podpisu věděl, že celková dlužná částka bude činit 33 280 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel / právní předchůdce žalobce/ stanovil výši souhrnného poplatku. Tato smlouva je tedy v rozporu s § 6 ZSÚ, neboť neobsahuje informace stanovené § 4 ZSÚ. Jednou z těchto povinných informací je totiž stanovení údaje o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr (viz příloha č. 3 odst. 1 písmeno e), f) k ZSÚ) a informace o právu na odstoupení od smlouvy a o podmínkách, za kterých tak lze učinit. Tuto skutečnost přitom nemůže zhojit tvrzení žalobkyně o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. V této souvislosti lze připomenout nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. listopadu 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak ale nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

28. Na základě výše uvedeného tedy soud dospěl k závěru, že je předmětná smlouva o půjčce v části ujednání o výši poplatku neplatná.

29. Předchůdce platně postoupil pohledávku z předmětné smlouvy za žalovaným na [právnická osoba] S.á.r.l., která ji následně platně postoupila na žalobkyni, která je tak ve věci aktivně legitimována. Jak je uvedeno výše, byla mezi předchůdcem a žalovaným uzavřena platně smlouva o půjčce, na jejímž základě předchůdce žalovanému poskytl 20 000 Kč, žalovaný však předchůdci uhradil pouze 13 060 Kč, žalobkyně má tak nárok na úhradu zbývající části jistiny ve výši 6 940 Kč. Soud proto žalovanému ve výroku I tohoto rozsudku uložil povinnost žalobkyni tuto částku uhradit, a to spolu s úroky z prodlení, jelikož se žalovaný s tímto plněním dostal ke dni 21.5.2007 (den následující po splatnosti poslední splátky) do prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Žalobce však úroky z prodlení požadoval až od 2.7.2015.

30. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, jelikož předchůdci žalobkyně nevzniklo právo na zaplacení uvedeného poplatku kvůli neplatnosti daného smluvního ujednání ani právo na úhradu odpovídající části úroků z prodlení. Jediným plněním, kterého by se v tomto případě mohlo žalobkyni jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Požadavek na zaplacení takového úroku však žalobkyně neuplatnila.

31. Lhůta k úhradě soudem přiznané částky byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

32. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., když měl žalovaný ve věci převažující úspěch, žádné náklady mu však nevznikly.