19 C 8/2022

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 44 100 Kč s příslušenstvím, o vyklizení bytu

I. Žalovaný je povinen vyklidit a vyklizený předat žalobkyni byt [číslo] nacházející se v prvním patře budovy [adresa] na ulici [ulice], která stojí na pozemcích p č. st. [anonymizováno] a p. č. st. [anonymizováno] v obci a k.ú. [obec], a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 44 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 12.3.2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 44 100 Kč od 1.2.2022 do zaplacení v rozsahu převyšujícím úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 44 100 Kč od 12.3.2022 do zaplacení zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 26 484,70 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

V. Žalobkyni se vrací přeplatek na soudním poplatku za řízení ve výši 45 Kč z rozpočtových prostředků ČR – prostřednictvím Okresního soudu v Havlíčkově Brodě.

1. Žalobou ze dne 1.2.2022 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 44 100 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení od 1.2.2022 do zaplacení s tím, že se jedná o bezdůvodné obohacení, a vyklizení bytu [číslo] nacházející se v prvním patře budovy [adresa] na ulici [ulice], která stojí na pozemcích p č. st. [anonymizováno] a p. č. st. [anonymizováno] v obci a k.ú. [obec] (dále byt). Tvrdila, že žalovaný byl dříve spolumajitelem daného bytu, kvůli exekucím však svůj spoluvlastnický podíl prodal, přičemž žalobkyně následně daný spoluvlastnický podíl koupila, a od července r. 2021 se tak stala výlučnou majitelkou daného bytu. Žalovaný tento byt nadále užívá bez jejího souhlasu, odmítá s ní uzavřít nájemní smlouvu a za užívání bytu žalobkyni ničeho nehradí. Nadto si výbor SVJ v domě stěžuje na chování žalovaného (několik dní trvající hlučné oslavy apod.). S ohledem na uvedené se žalobkyně po žalovaném domáhá úhrady bezdůvodného obohacení za užívání daného bytu v době od 1.7.2021 do 31.1.2022, kdy požaduje částku ve výši 6 300 Kč za každý měsíc odpovídající tržnímu nájemnému v místě a čase obvyklému, a vyklizení daného bytu. Předmětný byt žalobkyně potřebuje k uspokojení potřeb bydlení svého syna.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Tvrdil, že byt neničí a na nic nemá, pobírá důchod ve výši 6 500 Kč měsíčně. Nakonec žalovaný uvedl, že s žalobou souhlasí.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:

4. Z výpisu z katastru nemovitostí má soud za prokázané, že od 16.6.2021 je žalobkyně v katastru nemovitostí vedena jako výlučná vlastnice předmětného bytu s tím, že se tak stalo na základě uzavřené dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne 2.6.2021 uzavřené mezi žalobkyní a p. [příjmení] a p. [příjmení], kteří byli podílovými spoluvlastníky daného bytu. Dle prohlášení ze dne 24.9.2020 založeného ve spisu zdejšího soudu sp. zn. 19 C 82/2020 na čl. 20 p. [příjmení] a p. [příjmení] v pozici kupujících spoluvlastnického podílu na předmětném bytu vůči žalovanému v pozici prodávajícího prohlásili, že mu zřizují služebnost k danému bytu v rozsahu onoho spoluvlastnického podílu.

5. Podle passportu domu, znaleckého posudku [číslo] 2020 ze dne 3.8.2020 a prohlášení vlastníka se předmětný byt nachází v prvním patře budovy - bytového, podsklepeného, typového a zděného domu [adresa] v [obec] (celkem na budova 3 nadzemní podlaží bez výtahu a nachází se v zastavěné části města na ulici [ulice]). Jedná se o byt 2+1 s kompletním sociálním zázemím (koupelna, WC) o rozloze 49 m2, který je situovaný ve zděném bytovém jádru, má ústřední vytápění s dálkovým zdrojem, je vybavený starším vybavením, v r. 1980 u něj byla provedena rekonstrukce rozvodů vody a v r. 2020 rekonstrukce rozvodů vytápění, včetně pořízení nových topných těles. K bytu náleží sklepní kóje ve společných prostorách. Bytový dům je postaven asi v r. 1954 (v letech 2020 2021 došlo k zateplení kontaktním zateplovacím systémem, rekonstrukci stoupaček, výměně krovu včetně střešní krytiny a výměně oken, vybudování balkonů u jednotlivých bytů, napojení na elektro, na veřejný vodovodní řad a hloubkovou kanalizaci), kdy je přístupný z veřejné zpevněné komunikace s parkováním možným na veřejné komunikaci.

6. Podle odborného vyjádření realitní kanceláře Ing. [jméno] [příjmení] bylo tržní nájemné za předmětný byt v době od 1.7.2021 do 31.1.2022 ve výši 9 000 Kč, a to včetně elektrické energie. Dle odborného vyjádření realitní kanceláře [právnická osoba] bylo tržní nájemné v dané době za tento byt 8 673 Kč. Z odborného vyjádření [právnická osoba] [právnická osoba] poté vyplývá, že bylo tržní nájemné za předmětný byt dle jejího odhadu 8 500 Kč měsíčně.

7. Z předložených inzerátů na pronájem bytu vyplývá, že v obci [obec] se v březnu r. 2021 nabízel k pronájmu byt o velikosti 1+1 o rozloze 70 m2 za 7 000 Kč měsíčně a byt o velikosti 3+kk o rozloze 90 m2 za 8 000 Kč měsíčně. V listopadu r. 2021 a v únoru r. 2022 se byt o velikosti 4 +kk o rozloze 120 m2 nabízel k pronájmu za 18 000 Kč měsíčně a byt o velikosti 3+kk o rozloze 90 m2 za 7 500 Kč měsíčně. V blíže neuvedené době se poté byt o velikosti 3+kk o rozloze 60 m2 nabízel k pronájmu za 11 000 Kč měsíčně.

8. Z konceptu nájemní smlouvy a potvrzení o nepřevzetí nájemní smlouvy vyplývá, že žalobkyně sepsala koncept smlouvy na pronájem předmětného bytu v době od 1.10.2021 do 30.9.2022, v němž mimo jiné po žalovaném za užívání daného bytu požadovala měsíční úhradu nájemného ve výši 6 300 Kč a záloh za služby 1 600 Kč, žalovaný však odmítl tento koncept převzít.

9. Dle výzvy ze dne 12.10.2021 a příslušné dodejky žalobkyně žalovaného výzvou odeslanou žalovanému dne 13.10.2021 vyzvala k uzavření nájemní smlouvy na předmětný byt do 30.10.2021 s poučením, že jinak bude ve věci podána žaloba na vyklizení a na vydání bezdůvodného obohacení za užívání daného bytu od 1.7.2021.

10. Podle přípisu SVJ [ulice a číslo], [obec] žalovaný v mezích nutnosti udržuje v bytě pořádek s tím, že za ním chodí různé návštěvy, které bývají hlučnější až do rána, nebývá to však pravidelné.

11. Z doručenky z čl. 28 p.v. má soud za prokázané, že žaloba v této věci byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 11.3.2022.

12. Soud ve věci zamítl návrh na provedení důkazu účastnickými výslechy, výslechem svědka p. [příjmení], dotazem na MěÚ [obec] na sociální dávky žalovaného a dotazem a vyžádáním si spisového materiálu z Okresního soudu v Kutné Hoře co do sporu o zaplacení mezi žalovaným a p. [příjmení], jelikož se dle jeho názoru jednalo o důkazy nadbytečně, když měl za to, že je možné učinit adekvátní závěr o skutkovém stavu na základě již provedených důkazů. Nadto soud nepřihlédl k návrhům na provedení důkazu ze dne 5.8.2022, a to přehledem plateb a nabídkami pronájmů, protože se podle něj jednalo o důkazní návrhy učiněné v rozporu s koncentrací řízení dle § 118b o.s.ř.

13. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

14. Žalobkyně je od 16.6.2021 výlučnou vlastnicí předmětného bytu. Od 1.7.2021 do 31.1.2022 bylo tržní nájemné v místě a čase obvyklé za daný byt 8 500 Kč - 9 000 Kč.

15. Žalovaný předmětný byt nadále užívá, odmítá však se žalobkyní na její opakované výzvy uzavřít nájemní smlouvu a za užívání daného bytu jí ničeho nehradí. Dne 11.3.2022 byla žalovanému doručena v této věci žaloba.

16. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z.

17. Dle § 1040 o.z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

18. Ust. § 2991 odst. 1 a 2 o.z. stanoví, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2999 odst. 1 o.z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

20. Dle § 1958 odst. 1 a 2 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Ust. § 1970 o.z. stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Na základě těchto ustanovení a výše uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba v převážné míře důvodná.

23. Žalobkyně v průběhu řízení prokázala, že je od června r. 2021 výlučným vlastníkem předmětného bytu, je tak ve věci aktivně legitimována, přičemž žalovaný tento byt od července r. 2021 doposud užívá, a to, aniž by mu k jeho užívání svědčil některý z právních titulů (žalovaný nemá zřízeno břemeno užívání, není vlastníkem daného bytu, nemá sjednánu smlouvu s žalobkyní, která by jej opravňovala byt užívat, ani zde není výprosa s ohledem na skutečnost, že žalobkyně s bezplatným užíváním daného bytu ze strany žalovaného nesouhlasí apod.). Žalobkyně je tak oprávněna domáhat se ochrany svého vlastnického práva k danému bytu prostřednictvím vyklizení, když žalobkyně nemůže své vlastnické právo k bytu vykonávat v plném rozsahu, jelikož jí v tom žalovaný bezprávním užíváním bytu brání. Soud proto žalobě v tomto rozsahu ve výroku I vyhověl, když žalovanému uložil povinnost daný byt vyklidit a vyklizený jej předat žalobkyni. Výkonu tohoto práva by pak soud nemohl poskytnout ochranu pouze v případě, kdy by byl v rozporu s dobrými mravy či v případě, kdy by se jednalo o zjevné zneužití tohoto práva (blíže Rc 6/2009). V tomto případě, však soud ničeho takového neshledal, když žalovaný ani přes výzvy a poskytnutí přiměřené lhůty k nápravě neučinil ničeho k tomu, aby získal příslušný právní titul k užívání daného bytu, naopak daný byt již delší dobu bez takového titulu užívá a nehradí za to žalobkyni v pozici jeho vlastníka ničeho. Soud pak má za to, že ani žalovaným tvrzená skutečnost, že je příjemcem toliko důchodu ve výši 6 500 Kč (jeho příjem je tak nedostatečný k úhradě požadovaného nájemného), na uvedeném ničeho nemění, jelikož není možné s ohledem na uvedené dlouhodobě omezovat práva žalobkyně v pozici vlastníka předmětného bytu, naopak žalovaný měl a mohl využít možnosti získání sociálních dávek k úhradě v místě a čase obvyklého nájemného (viz dále), příp. je dle názoru soudu jeho povinností zajistit si zázemí odpovídající jeho příjmům a majetkovým poměrům tak, aby nikterak nezasahoval do práv a oprávněných zájmů druhé osoby, když zde ničeho nesvědčí o tom, že by žalovanému uložením povinnosti k vyklizení vznikla nepřiměřená újma, když zde ničeho nesvědčí o tom, že by žalovaný byl s ohledem na své psychické a fyzické zdraví a věk či z jiného podstatného a rozhodného důvodu k uvedenému bytu„ bezpodmínečně“ vázán, nadto za situace, kdy žalovaný byt užívá bez právního titulu dlouhodobě, ničeho za jeho užívání nehradí a nečiní ničeho k nápravě, jak je uvedeno výše. Lhůta k vyklizení byla poté soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 30 dnů, tj. v dvojnásobné délce, než stanoví zákon, s ohledem na stanovisko žalobkyně.

24. Jak je uvedeno výše, bylo v řízení prokázáno, že žalovaný dlouhodobě užívá předmětný byt neoprávněně, tj. bez příslušného právního titulu, kdy jej takto užíval i v době od července r. 2021 do 31.1.2022, a to na úkor žalobkyně v pozici výlučného vlastníka předmětného bytu. Dle názoru soudu se tak žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, když daný byt v jejím vlastnictví výlučně užíval bez právního titulu a ničeho jí za jeho užívání nehradil (žalovaný tak uspokojoval své základní potřeby v podobě zajištění bydlení na úkor žalobkyně), a je tak povinen toto bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Protože pak toto bezdůvodné obohacení není možné s ohledem na jeho povahu vrátit, je povinností žalovaného poskytnout žalobkyni přiměřenou peněžní náhradu (srovnej rozhodnutí NS ze dne 11.3.2010, sp zn. 30 Cdo 4653/2008). Její výše přitom musí odpovídat obecné (tržní) ceně za užívání bytu, tedy ceně obvyklé v daném místě a čase, která se vytváří na trhu s byty a je dána nabídkou a poptávkou, tj. musí odpovídat tzv. tržnímu nájemnému, tedy částce, za kterou by bylo možno dosud užívaný byt v dané době pronajmout (srovnej rozhodnutí NS ze dne 22.6.2004, sp. zn. 33 Odo 24/2004). V řízení bylo prokázáno, že v době od 1.7.2021 do 31.1.2022 dosahovalo tržní nájemné za předmětný byt částek ve výši 8 500 Kč - 9 000 Kč měsíčně. Žalobkyně přitom požaduje toliko 6 300 Kč měsíčně, tj. méně, než kolik činí tržní nájemné. Soud proto s ohledem na vše uvedené žalobě co do vydání bezdůvodného obohacení v celkové výši 44 100 Kč (tj. 7 měsíců po 6 300 Kč měsíčně) vyhověl (výrok II).

25. Žalobkyně se v této věci domáhala rovněž úhrady úroku z prodlení z dané částky, a to od 1.2.2022 (den podání žaloby). Z povahy bezdůvodného obohacení, tedy závazku z jiného důvodu, plyne, že se jedná o plnění, u něhož není možné, aby si strany sjednaly čas plnění, jedná se tedy o dluh/závazek, který je splatný tzv. na výzvu, tj. věřitel/ochuzený/v tomto případě žalobkyně tak může požadovat plnění ihned a dlužník/obohacený/v tomto případě žalovaný je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu, tj. prvního dne poté, co byl věřitelem/ochuzeným/ v tomto případě žalobkyní k úhradě vyzván (srovnej rozhodnutí NS ze dne 7.4.2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). S ohledem na uvedené, bylo tedy k určení splatnosti daného závazku/dluhu nutné, aby byl žalovaný k dané úhradě ze strany žalobkyně řádně vyzván, v tomto případě se však toto stalo až doručením žaloby v této věci, tj. dnem 11.3.2022. Jelikož pak žalovaný neuhradil daný dluh řádně a včas (tj. daného dne 11.3.2022), dostal se dne 12.3.2022 do prodlení s plněním, od tohoto dne tak žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jak je uvedeno výše, požadovala žalobkyně úrok z prodlení z dané částky již od 1.2.2022. Soud proto žalobě vyhověl co do úroku z prodlení od 12.3.2022 (výrok II) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok III).

26. Žalobkyně měla ve věci pouze nepatrný neúspěch (co do části úroku z prodlení), soud jí proto přiznal dle § 142 odst. 3 o.s.ř. plnou náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 7 205 Kč (viz dále) a dále náklady na zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci žalobkyně tedy byla stanovena ve výši 3 300 Kč za jeden úkon právní služby (tarifní hodnota určena dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 9 odst. 1 téže vyhlášky, když by bylo zjištění ceny vyklízené nemovitosti s nepoměrnými obtížemi, srovnej rozhodnutí ÚS sp. zn. IV ÚS 2305/19)., celkem tedy 13 200 Kč za 4 úkony (převzetí věci, žaloba, 2 účasti na jednání) dle §6, §7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., a paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za úkon, celkem tedy 1 200 Kč za 4 úkony ve věci (§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Zástupci dále náleží náhrada cestovného ve výši 3 679,70 Kč za cestu k jednání soudu osobním automobilem zn. Škoda za 2 x 240 km (2x cesta [obec] [obec] a zpět) při sazbě 7, [číslo] Kč/km při cestě k jednání dne 20.4.2022, resp. 7, [číslo] Kč/km při cestě k jednání dne 5.8.2022 dle § 1 písm. b/ a § 4 písm. a/ vyhl. č. 511/2021 Sb. (průměrná spotřeba 7,27 l [číslo] km, amortizace 4,70 Kč/km, cena PHM 37,10 Kč při první cestě, resp. 44,50 Kč při druhé cestě) a náhrada za 12 půlhodin ztráty času strávených cestami k jednáním soudu po 100 Kč, celkem 1 200 Kč (§ 14 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci nebyla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., jelikož zástupce žalobkyně není plátcem DPH. Soud tak žalobkyni přiznal náklady v celkové výši 26 484,70 Kč. Vzhledem k tomu, že byla žalobkyně zastoupena ve věci advokátem, je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyně k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Lhůta k úhradě byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. v trvání 15 dnů s ohledem na tvrzené majetkové poměry žalovaného.

27. Pro úplnost soud uvádí, že ve věci nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za zaslání předžalobní upomínky, jelikož ta nebyla dle názoru soudu učiněna (ve věci byla předložena toliko výzva k podpisu nájemní smlouvy, nikoli k vyklizení a k úhradě bezdůvodného obohacení). Nadto pak soud uvádí, že neodeslání předžalobní upomínky v souladu s § 142a o.s.ř. nemá pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vliv, jelikož je pro soud určující stav v době vydání rozhodnutí, pročež není absence této výzvy zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, v nichž žalovaný ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik. Není-li totiž dlužník/žalovaný ochoten plnit ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř., není sebemenšího důvodu, aby byl věřitel/žalobkyně za absenci předžalobní výzvy sankcionován (srovnej rozhodnutí NS ze dne 1.9.2016, sp. zn. 28 Cdo 1336/2016).

28. Co se týče výroku V o vrácení přeplatku soudního poplatku, byla žalobkyně z důvodu chyby v psaní a počtech soudem v rámci usnesení zdejšího soudu ze dne 21.2.2022, č.j. 19 C 8/2022-26, vyzvána k úhradě soudního poplatku ve výši 7 250 Kč, namísto 7 205 Kč dle položky 1 bod 1 písm. b/ a položky 4 bod 1 písm. a/ Sazebníku poplatků ve spojení s § 6a odst. 2 a 6 zákona č. 549/1991 Sb., soud tedy postupoval v souladu s § 10 odst. 1 a 2 téhož zákona a rozhodl o vrácení příslušného přeplatku.