19 C 9/2022

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 188,84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni jistinu 4 688,84 Kč a smluvní pokutu 1 500 Kč spolu kapitalizovaným úrokem 3405,41 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 344,44 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 4 688,84 Kč od 20.7.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného úroku 1080 Kč a nákladů na uplatnění pohledávky 39 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 191,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 6 188,84 Kč s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr, poplatky a smluvní pokutu. Tvrdila, že spolu žalovaný v pozici úvěrovaného a právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále předchůdce) v pozici úvěrujícího po posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce uzavřeli dne 20.5.2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě předchůdce předal žalovanému 6 000 Kč a žalovaný se mu je zavázal vrátit do 20.7.2020 formou 14 měsíčních pravidelných splátek po 796 Kč spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem, celkem se tedy žalovaný zavázal předchůdci vrátit 11 144 Kč. Žalovaný uhradil do doby splatnosti úvěru toliko 3 splátky, zaplatil tak celkem 2 596 Kč. Předchůdce následně postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2021 tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, jež se nyní domáhá úhrady dlužné jistiny 4 688,84 Kč a kapitalizovaného úroku (nesplaceného kapitalizovaného úroku 351,46 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 2 252,86 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 827,58 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 427,26 Kč, smluvního úroku 626,25 Kč kapitalizovaného za dobu od 21.7.2020 do 11.6.2021), kapitalizovaného úroku z prodlení 344,44 Kč za dobu od 21.7.2020 do 11.6.2021, účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání 39 Kč (za odeslání obyčejného dopisu), smluvní pokuty 1 500 Kč (předchůdci vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny, žalobkyně však požaduje smluvní pokutu pouze za dobu od 21.7.2020 do 5.6.2021) a úroku z prodlení z jistiny od 20.7.2021 do zaplacení ve výši 8,25% ročně.

2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

5. Žalovaný požádal dne 20.5.2019 předchůdce o poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, přičemž uvedl, že je invalidním důchodcem s příjmem 10 842 Kč, nemá žádné vyživovací povinnosti, bydlí v družstevním bytě a na bydlení a osobní potřebu měsíčně vynaloží 5500 Kč, uvedené přitom doložil potvrzením o důchodu a svou totožnost doložil občanským průkazem (žádost).

6. Na základě výše uvedené žádosti spolu předchůdce v pozici úvěrujícího s žalovaný v pozici úvěrovaného uzavřeli dne 20.5.2019 smlouvu, jíž se předchůdce zavázal poskytnout žalovanému neúčelový hotovostní úvěr 6 000 Kč a žalovaný se mu za to zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem 578 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 2 940 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 546 Kč a inkasním poplatkem 1080 Kč /celkem tedy 11 144 Kč, a to formou 14 pravidelných měsíčních splátek po 796 Kč, kdy se žalovaný zavázal veškeré platby činit v hotovosti předchůdci či jiné jím pověřené osobě s tím, že v každé splátce byla poměrně zastoupena splátka jistiny i všech poplatků. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 15%, RPSN pak ve výši 272,44%. Pro případ prodlení si přitom strany sjednaly smluvní pokutu 0,1% denně z dlužné částky. Předchůdce pak danou částku žalovanému poskytl dne 20.5.2019. Příslušná smlouva byla mezi stranami sjednána písemně, přičemž se jedná o smlouvu formulářovou, kde jsou rozhodné údaje vepsány rukou (formulář pro standardní informace, smlouva [číslo] předpis splátek).

7. Následně předchůdce postoupil svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (smlouva o postoupení, příloha této smlouvy, potvrzení o úhradě), což žalovanému oznámil dopisem ze dne 5.8.2021 (oznámení o postoupení a příslušný podací arch), jež ve svém interním systému eviduje u žalovaného jeden úkon mimosoudního vymáhání pohledávky v podobě odeslání obyčejného dopisu ze dne 6.9.2021 (výpis úkonů). Dne 20.10.2021 poté zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku (upomínka, příslušný podací arch).

8. Po právní stránce poté soud věc posoudil dle o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).

11. Podle § 122 odst. 1 ZSÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

12. Odst. 2 a 3 téhož ustanovení uvádí, že uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Podle § 3 odst. 2 písm. e/ ZSÚ se celkovou výší spotřebitelského úvěru rozumí souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici.

13. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Dle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Ust. § 1813 o. z. stanoví, že se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ust. § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

16. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

17. Podle § 1814 písm. f/ o.z. se poté zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

18. Dle § 1806 o.z. lze úroky z úroků požadovat, bylo-li to ujednáno. Jedná-li se o pohledávku z protiprávního činu, lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu.

19. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

20. Dle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 o.z.).

21. Ust. § 1970 o.z. poté stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně.

23. V řízení bylo prokázáno, že spolu žalovaná v pozici úvěrovaného a předchůdce v pozici úvěrujícího uzavřeli platně smlouvu o úvěru, když podle názoru soudu předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Na základě této smlouvy poté předchůdce žalovanému poskytla 6 000 Kč, které se žalovaný zavázal předchůdci vrátit formou 14 měsíčních splátek spolu s úrokem 578 Kč při úrokové sazbě 15% ročně, poplatkem za poskytnutí úvěru 2 940 Kč, poplatkem za vyhodnocení případu 546 Kč a poplatkem 1080 Kč za inkaso plateb v hotovosti – celkem se tedy žalovaný zavázal předchůdci vrátit 11 144 Kč, uhradil však toliko 2 596 Kč.

24. Vzhledem k tomu, že smlouvu o úvěru uzavřel na straně úvěrujícího předchůdce vystupující jako společnost, jejíž činnost spočívá v poskytování úvěrů, a na straně dlužníka žalovaný jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelskou smlouvu a na posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je tak nutné použít rovněž ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810an. o. z. Soud se tedy nejprve zabýval platností a přípustností sjednaného poplatku za hotovostní inkaso a dospěl k závěru, že se jedná o ujednání, které je absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a nadto o ujednání nepřiměřené, když zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch žalovaného v pozici spotřebitele. Ze smlouvy, která je smlouvou adhézní (formulářovou) i z formuláře pro standardní informace totiž vyplývá, že možnost hotovostního vyplacení poskytnutého úvěru při podpisu smlouvy byla automaticky spojena s povinností žalovaného (spotřebitele) hradit úvěr hotovostním inkasem. Toto spojení však nemá žádné zákonné opodstatnění ani racionální základ (z ničeho neplyne, že by hotovostní úvěr nemohl být splácen např. bezhotovostními převody), dle názoru soudu tak toto ujednání představuje ze strany předchůdce toliko navyšování ceny poskytnutého úvěru. Nadto žalovaný neměl možnost ovlivnit jeho výši ani jeho splácení, když je tento poplatek zahrnut do všech splátek s tím, že pokud by předchůdce využil svého práva zesplatnit úvěr, nemělo by to vliv na výši poplatku, přestože by již nedocházelo k hotovostnímu výběru splátek daných splátkovým kalendářem. Dané pojetí inkasa tak místo poskytnutí služby pro žalovaného v pozici úvěrovaného dlužníka představuje ujednání o další odměně pro poskytovatele úvěru, jelikož je uvedený poplatek zjevně nepřiměřený k poskytnuté službě (srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 42 ICm 3268/2015, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. 31 ICm 338/2016 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2017, sp. zn. 25 ICm 4567/2015). K tomuto ujednání tedy soud bez dalšího nepřihlíží, když je takovéto ujednání neplatné a zakázané, pročež předchůdci pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla.

25. Rovněž pak bylo v řízení prokázáno, že si předchůdce s žalovaným mezi sebou platně sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1% ročně z dlužné částky pro případ prodlení žalovaného s plněním, když byla dle názoru soudu sjednána v přiměřené výši (srovnej rozhodnutí NS ze dne 26.6.2012, sp. zn. 29 Cdo 1734/2012). Žalobkyně, na níž byla tato pohledávka předchůdce za žalovaným plynoucí ze shora specifikované smlouvy platně postoupena, a je tak v této věci aktivně legitimována, přitom požaduje celkovou smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč, což odpovídá i maximálnímu limitu stanovenému § 122 ZSÚ, žalobkyně má tak na její úhradu právo.

26. Naopak soud nemá v řízení za řádně tvrzené ani za řádně prokázané, že žalobkyni vzniklo právo na úhradu 39 Kč v rámci náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky za zaslání obyčejného dopisu, když v řízení nebylo nikterak tvrzeno, ani prokázáno, že by mezi žalovaným a předchůdcem, příp. žalobkyní bylo právo na úhradu těchto nákladů sjednáno. Nadto pak žalobkyně tvrdila, že se jedná o náhradu nákladů za odeslání obyčejného dopisu ze dne 6.9.2021, odeslání tohoto dopisu však nebylo dle názoru soudu řádně doloženo, když k prokázání jeho odeslání byl soudu předložen toliko interní záznam žalobkyně. Žalobkyně tak v těchto otázkách (sjednání práva na náhradu nákladů, odeslání dopisu) neunesla břemeno tvrzení, resp. břemeno důkazní, přičemž se svou neúčastí na jednání dobrovolně vzdala možnosti poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

27. S ohledem na vše výše uvedené tedy dospěl soud k závěru, že má žalobkyně právo na úhradu dlužné jistiny 4 688,84 Kč a dlužného úroku (jeho sjednanou výši považuje soud za přiměřenou, když nikterak výrazně nepřevyšuje obvyklou výši úrokové sazby poskytované v dané době bankami) a dlužných poplatků za poskytnutí úvěru a za vyhodnocení úvěru v celkové výši (v žalobě souhrnně nazváno jako kapitalizovaný úrok). Celkem má tedy žalobkyně právo na úhradu 8 094,25 Kč. Vzhledem k tomu, že poté žalovaný neuhradil daný dluh řádně a včas má žalobkyně právo také na zákonný úrok z prodlení, od prvního dne, kdy se žalovaný dospal s plněním do prodlení (tj. od dne následující pí splatnosti poslední splátky, tedy od 21.7.2020) ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., žalobkyně přitom tento úrok za dobu do 20.7.2020 do 20.7.2021 kapitalizovala. Soud tedy ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku, ve zbytku pak (tj. co do poplatku za smluvní inkaso 1 080 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 39 Kč) soud žalobu ve výroku II zamítl.

28. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalobkyně ve věci přibližně 90 % úspěch a žalovaný přibližně 90 % úspěch. Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 80 % z částky, na kterou by měla nárok v případě plného úspěchu ve věci. V daném případě se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady za zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle § 14b této vyhlášky. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 600 Kč za 3 úkony (převzetí věci, návrh, předžalobní upomínka) dle §11 písm. a/, d/ a §14b odst. 1 bod 2/ vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§14b odst. 5 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., při sazbě 21% tedy o 189 Kč, když zástupce žalobkyně řádně doložil, že je plátcem DPH. Celkově tak žalobkyni vznikly náklady ve výši 1 489 Kč a soud jí přiznal jejich náhradu ve výši 1191,20 Kč (80 %) odpovídající poměru jejího úspěchu ve věci. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu těchto nákladů k rukám zástupce žalobkyně.

29. Lhůta k úhradě tímto rozhodnutím přisouzených částek byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.