19 C 91/2019

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 751 353 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 751 353 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 20.8.2016 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 275 350,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen nahradit ČR - Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě náklady řízení ve výši 7 527 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 25.10.2019 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 751 353 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazenou část ceny díla. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 6.4.2014 smlouvu o dílo na dodání prací a materiálu na opravu rodinného domu ve vlastnictví žalovaného na adrese , adresa, dle projektové dokumentace , tituly před jménem, , jméno FO, a jím vypracované technické zprávy dodaných žalovaným za sjednanou cenu 950 853 Kč. K započetí realizace díla došlo 15.4.2014 a k ukončení dne 16.10.2014 na žádost žalovaného, kdy sdělil, že si ostatní práce již udělá sám, daného dne tak došlo k neformálnímu předání díla. Žalobkyně přitom provedla demontáž stávajících zařízení ve stávající stavbě (obklady, vana, obložení, podlahy apod.), dále demontáž podhledů stropů, střešní krytiny, bojleru, odvoz suti, bourání přístavby (včetně betonové mazaniny, vodovodního potrubí a odpadů), demontáž lepenky, prken a krovů, odstranění příček a zárubní, osekání stávajících omítek, bourání štítové zdi pro okno, výkop základů, výkop pro novou vodovodní přípojku, demontáž stropních omítek, návoz materiálu, omítání niky pro vodovodní soustavu, výkop pro novou kanalizaci, položení kanalizačního potrubí, montáž vodovodní přípojky, zazdění prostupů vodovodní a kanalizační přípojky, výkop rýhy pro dešťovou vodu, obsyp potrubí, zásyp rýh pro kanalizaci, nátěr prken, přípravné práce pro podkladní beton, proškrábání spár, betonování podlah, vyzdění komínového tělesa včetně vložkování, izolace, nátěr krovů, výztuž krovů, bednění, výkop základů přístavby, betonování základů, vyzdění dělicí příčky, hrubé omítky, a další práce uvedené podrobně ve stavebním deníku. Cena díla byla žalovanému vyúčtována dvěma fakturami, a to fakturou č. 150021 ze dne 13.3.2015 znějící na 559 713 Kč se splatností do 27.3.2015 a fakturou č. 160063 ze dne 19.7.2016 znějící na 391 140 Kč se splatností do 19.8.2016. Žalovaný na úhradu ceny díla zaplatil dvě zálohy, a to dne 4.6.2014 ve výši 100 000 Kč a dne 10.10.2014 ve výši 49 500 Kč, po provedeném vyúčtování pak žalovaný na úhradu ceny díla zaplatil dalších 50 000 Kč. Dne 19.7.2016 výše uvedený dluh vůči žalobkyni žalovaný uznal co do důvodu (provedení stavebních prací na rekonstrukci rodinného domu , adresa, ) a výše (801 353 Kč) a dne 1.12.2016 na daný dluh uhradil dalších 50 000 Kč, od té doby však žalovaný na předmětný dluh ničeho i přes výzvy neuhradil, zbývá tak uhradit 751 353 Kč.

2. K námitce žalovaného týkající se neuzavření smlouvy o dílo písemně, žalobkyně uvedla, že jednatel žalobkyně se s žalovaným přátelil a byli i kolegy z práce, jednání tak byla vedena v neformální rovině, v neformální rovině pak došlo i k předání díla.

3. Co se týče námitek žalovaného, že je uznání dluhu neplatné, když dané právní jednání neobsahuje všechny esenciální náležitosti a není podepsáno žalovaným, žalobkyně uvedla, že se jedná o námitky liché, jelikož je sto doložit pravost podpisu žalovaného na listině o uznání dluhu i doložit provedení díla, přičemž prohlášení o uznání dluhu ze strany žalovaného obsahuje všechny esenciální náležitosti. K podpisu dané listiny ze strany žalovaného došlo dne 19.7.2016 v provozovně žalobkyně za přítomnosti obou jednatelů žalobkyně a za krátkodobé přítomnosti p. , jméno FO, , přičemž znalec z oboru písmoznalectví dospěl k závěru, že se jedná velmi pravděpodobně o pravý podpis žalovaného. Rovněž pak žalobkyně sporovala námitku žalovaného, že bylo ze strany žalobkyně s touto listinou nějakým způsobem manipulováno, když uvedla, že ve věci rozhodně nedošlo k připojení podpisu žalovaného na prázdnou listinu, na níž by bylo poté žalobkyní připsáno dané prohlášení, kdy poukázala i na skutečnost, že podpisy na daných fakturách byly zhotoveny tentýž den a znalec dospěl k závěru, že jsou pravými podpisy žalovaného - je tedy s podivem, že žalovaný nesporuje i tyto podpisy. K tomu žalobkyně poukázala také na skutečnost, že po 5 měsících od sepsání listiny o uznání dluhu žalovaný na daný dluh plnil. Konečně k námitce žalovaného týkající se předkládání „několika“ originálů této listiny žalobkyně tvrdila, že originály měl k dispozici jeden z jednatelů žalobkyně, který byl dlouhodobě onkologicky nemocen a následně zemřel, druhý jednatel tak vycházel z toho, že dané listiny jsou skutečně originály, znalec z oboru písmoznalectví však žalobkyni následně kontaktoval s tím, že se o originály nejedná. Žalobkyně pak originály našla v pozůstalosti jednatele, který je měl dříve k dispozici.

4. K další námitce žalovaného o relativní neplatnosti uznání dluhu s ohledem na absenci souhlasu jeho manželky s tímto jednáním, která vůči žalovanému i žalobkyni uplatnila námitku relativní neplatnosti daného právního jednání a převzetí faktur žalovaným přípisem ze dne 20.11.2020 s tím, že nebyla přítomna těmto právním jednáním a nevyslovila s nimi souhlas, přičemž se o jejich učinění dozvěděla až v rámci tohoto soudního řízení, žalobkyně tvrdila, že manželka o daném právním jednání věděla, přičemž to byla ona sama, kdo po uznání tohoto dluhu na jeho sanaci uhradil dne 1.12.2016 dle jejího tvrzení bez vědomí žalovaného 50 000 Kč, ovšem na základě jeho příslibu, že uhradí 50 000 Kč, který je zachycen i na telefonních nahrávkách - tímto částečným plněním tak i manželka žalovaného dle názoru žalobkyně tento dluh uznala. Nadto žalobkyně vznesla námitku promlčení, když dané právní jednání bylo učiněno 19.7.2016 a manželka žalovaného o tom věděla, ovšem námitku relativní neplatnosti uplatnila až v r. 2020. Vzhledem k tomu, že je poté dle žalobkyně uznání platné, nedošlo k promlčení dané pohledávky.

5. Co se pak týče námitky o neprovedení díla, tvrdila žalobkyně, že i tato námitka je zcela lichá, když byl vždy při provádění díla přítomen stavbyvedoucí i sám žalovaný a v rámci stavby byly prováděny i četné subdodávky.

6. K otázce stanovení ceny díla poté žalobkyně tvrdila, že tato cena byla stanovena s dohodnutou marží 2 – 3 %, kdy vyfakturovaná cena vzešla ze vzájemné dohody stran (žalovaný byl seznámen s veškerými podklady, včetně nákladových faktur, účetnictví, karty zákazníka apod., kdy zástupci žalobkyně uvedené žalovanému předložili při dohodnuté návštěvě v jeho bydlišti). O neformálnosti komunikace stran, seznámení žalovaného se s podklady i o tom, že žalovaný tyto podklady nikterak nerozporoval, přitom svědčí nahrávky telefonních hovorů stran, které žalobkyně pořídila s ohledem na neformálnost jejich jednání pro účely ochrany svých majetkových práv.

7. Konečně žalobkyně k námitce žalovaného, že nebyl sto dané právní jednání v podobě uznání dluhu učinit, jelikož se v době od r. 2013 do r. 2018 léčil s psychickým onemocněním, poukázala na skutečnost, že v r. 2014, resp. v r. 2016 žalovaný prováděl další četná právní jednání (např. uzavření úvěrové a zástavní smlouvy), jejich platnost však žalovaný nenapadá. Navíc žalovanému dne 27.6.2016 vzniklo živnostenské oprávnění, které bylo 1.8.2016 rozšířeno, obecným předpokladem k tomuto kroku je přitom plná svéprávnost žadatele, pokud tedy žalovaný byl plně svéprávný v červnu r. 2016 a v srpnu r. 2016 a byl schopen požádat o živnostenské oprávnění, byl podle žalobkyně schopen i uznání předmětného dluhu v červenci r. 2016. Dle názoru žalobkyně se tak jedná pouze o účelovou námitku žalovaného.

8. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Žalovaný potvrdil, že s žalobkyní jednal o provedení rekonstrukce a přístavby předmětného rodinného domu, který užívá spolu s manželkou , jméno FO, , přičemž dané práce byly pro žalovaného, resp. pro něj a jeho manželku ze strany žalobkyně v r. 2014 fakticky prováděny. V r. 2014 i v r. 2015 však žalovaný a jeho manželka žalobkyni opakovaně žádali o předložení písemné smlouvy o dílo na provedení daných prací, aby bylo mezi stranami postaveno najisto, jak má být dílo provedeno a za jakou cenu, když požadovali, aby cena nepřekročila strop 700 000 Kč stanovený v projektu (který byl zpracován před započetím prací a podle kterého byly práce prováděny), o čemž byli ze strany žalobkyně opakovaně ujišťováni, písemná smlouva o dílo jim ale, stejně jako rozpočet, nebyla nikdy předložena. Cena tak byla mezi stranami vždy sporná, s ohledem na absenci smlouvy pak žalovaný přičítá tuto skutečnost k tíži žalobkyně, když bylo její povinností jako osoby podnikatele ve stavebnictví předložit žalovanému řádnou smlouvu o dílo i rozpočet. Samotná dohoda o předmětu a rozsahu díla tak podle něj byla neurčitá.

9. Rekonstrukce poté byla ze strany žalobkyně prováděna zdlouhavě a nekvalitně, přičemž část prací žalobkyně neprovedla vůbec (nedošlo ke zhotovení celé přístavby, včetně základové desky, hrubé stavby, rozvodů, elektroinstalace, osazení zárubní, obkladů, dlažby, stropu a jeho zateplení, omítek a střechy, podstatnou část nedokončila a některé práce provedla nekvalitně, žalovaný s manželkou tak byli nuceni tyto práce dokončit svépomocí a odstranit/opravit/znovu zpracovat nekvalitní části díla realizovaného žalobkyní. Žalobkyně tak ve věci fakticky provedla pouze práce, které jsou uvedeny v odborné zprávě – Stavebním rozpočtu v základní ceně ze dne 8.5.2019 zpracované , právnická osoba, , když nad rámec dohody se žalovaným provedla žalobkyně osekání vnitřních omítek v celé ploše (požadavek byl toliko na 1 m od podlahy, rozdíl tak činil 34,4 m2) a zhotovení venkovních omítek v celé ploše (mělo dojít k odstranění a zhotovení toliko zvětralé omítky, rozdíl tedy dosahoval 31,1 m2). Žalobkyně tak provedla následující práce: zemní práce, základy, zdi podpěrné a volné, úpravy povrchu vnitřní i vnější, podlahy a podlahové konstrukce, lešení a stavební výtahy, proražení otvoru a ostatní bourací práce, přesun hmoty, izolace proti vodě, tepelné izolace, vnitřní kanalizace, kotelny, tesařské práce, sádrokartony, klempířské práce, krytiny tvrdé a str. okna, konstrukce truhlářské, podlahy z dlaždic, elektroinstalace za celkovou cenu 552 149 Kč včetně 15 % DPH. Žalobkyně tak dle názoru žalovaného dílo ve vztahu k jeho osobě a jeho manželce nedokončila a nepředala. Od ukončení prací se žalobkyně žalovanému několik let neozvala a nevysvětlila mu, proč slíbenou rekonstrukci nedokončila, dle názoru žalovaného tak uplynula promlčecí lhůta, pročež ve věci vznesl námitku promlčení.

10. Žalobkyní provedené práce pak podle jeho názoru nedosahují s ohledem na vše shora uvedené žalované částky, nýbrž podle znaleckého posouzení toliko 500 000 Kč, když žalobkyně nedodala žalovanému ani práce ani materiál, jak tvrdí, zbývá tak k doplacení toliko 300 500 Kč.

11. Rovněž žalovaný namítal, že mu o listině označené jako Uznání dluhu není ničeho známo, nevybavuje si, že by ji podepsal - v době před podpisem dané listiny byl totiž hospitalizován pro duševní poruchu (středně těžká depresivní porucha se ztrátou orientace) a následně byl v dlouhodobém ambulantním léčení od r. 2013 do r. 2018, kdy užíval silné léky, byl tak bez přímé schopnosti samostatně ve věci právně jednat (byl sto vykonávat rutinní úkony v rámci své osobní obsluhy, jiné záležitosti však obstarávala jeho manželka, a to včetně vedení rodinných financí, jelikož si žalovaný neuvědomoval hodnotu peněz). Dle žalovaného tak žalobkyně využila jeho zdravotní indispozice. K závěru znalce z oboru písmoznalectví, že se jedná velmi pravděpodobně o pravý podpis žalovaného na dané listině, poté žalovaný tvrdil, že s ohledem na daný závěr se nemusí jednat přesvědčivě o jeho pravý podpis. Tato listina tak nezachycuje jeho pravou vůli, naopak má žalovaný za to, že byl jeho podpis na danou listinu získán ze strany žalobkyně podezřelým způsobem – dle jeho názoru byl daný text vytištěn na listinu, kde se již předtím nacházel jeho podpis. Dané uznání tak není pravé ani platné. Nadto v daném prohlášení absentuje určení splatnosti dluhu a příslib žalovaného daný dluh uhradit, přičemž tyto údaje jsou podle něj údaji esenciálními pro uznání dluhu. Konečně žalovaný uvedl, že v tentýž den podepsal převzetí obou shora specifikovaných faktur, ovšem pod nátlakem ze strany žalobkyně. Okolnosti týkající se podpisu dané listiny a jednání žalobkyně v dané době přitom žalovaný považuje za podezřelé a nevěrohodné, když při jednání soudu žalobkyně předložila jí tvrzený originál dané listiny, ovšem po výzvě ze strany znalce z oboru písmoznalectví mu předložila další /jinou listinu, o níž tvrdila, že je originálem. Rovněž pak poukázal na skutečnost, že podpisy na daných fakturách byly vyhotoveny různými psacími prostředky, což je zvláštní, když měly být faktury a listina „uznání dluhu“ podepsány ve stejný den.

12. Dále žalovaný vznesl námitku neplatnosti daného právního jednání (rozuměj smlouvy o dílo) z důvodu nejednání s jeho manželkou, když je předmětný rodinný dům v jejich společném jmění manželů (dále SJM). Dne 20.11.2020 přitom manželka žalovaného uplatnila vůči němu a žalobkyni námitku relativní neplatnosti uznání dluhu žalovaným a převzetí faktur žalovaným s tím, k těmto právním jednáním žalovaného nedala souhlas a nebyla jim přítomna, přičemž se však jedná o právní jednání, která měla učinit s žalovaným společně v rámci správy majetku spadajícího do jejich SJM (patří sem dům i finanční prostředky užité na sanaci předmětného dluhu). Žalobkyně přitom po celou dobu věděla, že dům je součástí jejich SJM, manželku však nikdy nevyzvala k sepsání řádné smlouvy o dílo, neseznámila jí s cenou prací a nepředložila jí ani uznání dluhu žalovaným, aby se k němu vyjádřila, takové jednání tak nemůže dle žalovaného požívat právní ochrany. K námitce promlčení uplatnění relativní neplatnosti pak žalovaný tvrdil, že se manželka žalovaného o učinění těchto právních jednání dozvěděla až v rámci předžalobní výzvy ze dne 2.5.2019, když se o něm dříve ani dozvědět nemohla, když žalovaný od počátku sporuje jeho pravost a existenci, takže danou námitku uplatnila včas. Je pak sice pravdou, že manželka na daný dluh po uznání dluhu plnila, ovšem bylo to z toho důvodu, že věděla, že k rukám žalobkyně „něco“ plnit musí, byl však mezi nimi spor o to jakou přesně částku, když pak manželka měla k dispozici částku 50 000 Kč, tak tuto částku žalobkyni uhradila s tím, že o zbývající části budou dále jednat. S ohledem na uvedené jsou daná právní jednání podle žalovaného od počátku neplatná.

13. Nadto soud uvádí, že žalovaný v rámci svých podání ze dne 30.5.2021, ze dne 8.6.2021 a ze dne 10.11.2021 uplatnil další tvrzení ohledně kupní ceny předmětné nemovitosti a obvyklé ceny této nemovitosti ke dni 20.8.2019 k otázce určení hodnoty prací provedených žalobkyní a za účelem jejich prokázání soudu navrhl k provedení důkazu znalecký posudek znalce , jméno FO, vypracovaný dne 25.3.2019, kupní smlouvu ze dne 26.2.2014 uzavřenou mezi žalovaným a jeho manželkou na straně kupujících a pí , jméno FO, na straně prodávající a znaleckým posudkem z oboru stavebnictví a ekonomika. Soud však k těmto tvrzením a navrženým důkazům nepřihlížel, jelikož má za to, že byly uplatněny po koncentraci řízení dle §118b o.s.ř., která nastala v březnu 2020, když o povinnosti tvrdit a prokázat hodnotu ze strany žalobkyně provedených prací byl žalovaný v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. poučen při jednání soudu konaném dne 19.2.2020 (viz čl. 39 spisu), přičemž se podle soudu nejedná o výjimky z koncentrace řízení upravené v § 118b o.s.ř., když se nejedná o důkazy, kterými by měla být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků (ke zpochybnění věrohodnosti nemůže vést to, že účastník řízení navrhne důkazy, jejichž pomocí lze skutkový stav zjistit jinak, než vyplývá z provedených důkazů, naopak se tímto žalovaný domáhá, aby jejich pomocí byl skutkový stav věci zjištěn jinak, k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.5.2009, sp. zn. 30 Cdo 2310/2007) ani o důkazy, které měly být předloženy po dalším poučení ze strany soudu dle § 118a o.s.ř. ani o důkazy vzniklé po prvním jednání ani o důkazy, které žalovaný nemohl bez své viny včas uvést (znalecký posudek , jméno FO, byl vypracován 25.9.2019, tedy ještě před zahájením řízení ve věci samé dne 25.10.2019, přičemž jeho objednatelem byl sám žalovaný, kupní smlouva na předmětnou nemovitost pak byla uzavřena již v roce 2014, návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem na ocenění pak mohl být ze strany žalovaného učiněn v průběhu lhůty pro koncentraci řízení - dle názoru soudu tak žalovanému ničeho nebránilo, aby tyto důkazy navrhl k provedení v rámci stanovené lhůty před koncentrací řízení).

14. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaný uhradil na zhotovení díla žalobkyní dne 4.6.2014 zálohu 100 000 Kč, dne 10.10.2014 částku 49 500 Kč a dne 1.12.2016 částku 50 000 Kč. Rovněž mezi nimi bylo nesporné, že v době, kdy byla uzavřena smlouva o dílo v této věci a kdy došlo k uznání dluhu z této smlouvy plynoucí žalovaným, byl žalovaný ženatý s , jméno FO, . Mezi stranami však bylo sporné, zda došlo dne 6.4.2014 k platnému uzavření smlouvy o dílo (co do určení předmětu a ceny díla) a zda došlo k platnému uznání dluhu za provedení stavebních prací na rekonstrukci rodinného domu , adresa, listinou datovanou dne 19.7.2016. Rovněž bylo mezi stranami sporné, jaké práce byly ve věci provedeny a zda došlo k promlčení pohledávky žalobkyně za žalovaným z této smlouvy plynoucí. Soud proto dále vedl dokazování k těmto otázkám.

15. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující:

16. Z výpisu z obchodního rejstříku má soud za prokázané, že je předmětem podnikání žalobkyně mimo jiné provádění staveb, jejich změn a odstraňování, dále montáž, opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení, truhlářství, podlahářství, vodoinstalatérství a topenářství.

17. Podle výpisu z katastru nemovitostí je stavba č.p. , adresa, ve společném jmění žalovaného a paní , jméno FO, .

18. Z faktury č. 150021 vyplývá, že byla vystavena žalobkyní dne 13.3.2015 na jméno žalovaného na úhradu stavebních prací provedených na RD , adresa, 713 Kč s tím, že v rámci záloh již bylo uhrazeno 149 500 Kč, zbývalo tak uhradit 410 213 Kč. Tato faktura je přitom ve spodní části opatřena douškou „převzal dne 19.7.2016“ a nečitelným podpisem. Podle celkového soupisu dodávek dosahovala celková cena dodaného materiálu a práce 950 853 Kč včetně DPH.

19. Dle faktury č. 160063 byla tato faktura vystavena žalobkyní dne 19.7.2016 na jméno žalovaného na úhradu stavebních prací provedených na RD , adresa, 140 Kč. Tato faktura je přitom ve spodní části opatřena douškou „převzal dne 19.7.2016“ a nečitelným podpisem.

20. Z listiny nadepsané jako uznání dluhu má soud za prokázané, že byla sepsána dne 19.7.2016, kdy je v ní uvedeno, že žalovaný uznává co do důvodu a výše, že dluží žalobkyni částku 801 353 Kč, což představuje neuhrazenou část faktury č. 150021 ve výši 410 213 Kč a neuhrazenou fakturu č. 160063 na částku 391 140 Kč, a to vše za provedení stavebních prací na rekonstrukci domu , adresa, . Na konci tohoto prohlášení poté byl připojen nečitelný podpis s douškou, že se jedná o podpis žalovaného.

21. Ve věci bylo soudem vyžádáno vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, kdy byl znalci uložen úkol, aby posoudil zda podpisy na listině nadepsané jako „uznání dluhu“ a na jednotlivých fakturách pod douškou “převzal dne 16.7.2016“ jsou pravými a originálními podpisy žalovaného, kdy měl znalec mimo jiné porovnat dané podpisy s podpisy žalovaného na žádosti o vydání občanského průkazu ze dne 20.10.2014 a žádosti o vydání řidičského průkazu ze dne 17.12.2014. Předmětný znalecký posudek č. 834/2020 byl soudu předložen , tituly před jménem, , jméno FO, dne 12.8.2020. Ze závěrů tohoto znaleckého posudku soud zjistil, že podpisy na jednotlivých fakturách a listině „uznání dluhu“ jsou originálními podpisy vyhotovenými psacími prostředky, přičemž podpisy na fakturách jsou pravými podpisy žalovaného a podpis na listině „uznání dluhu“ je velmi pravděpodobně pravým podpisem žalovaného, když je u tohoto podpisu přítomna vedle převažujících shod a podobností i dílčí rozdíl v lokalizaci obratu kličky, kdy je nepravděpodobné, že by tento rozdíl mohl být způsoben chybou při padělání, naopak je mnohem pravděpodobněji znakem málo frekventovaným či důsledkem možného bezděčného komolení, v rámci objektivity je však nutné tento rozdíl zohlednit tak, že daný podpis je v rovině vysoké pravděpodobnosti pravým podpisem žalovaného. Jedná se pak o podpisy vyhotovené modře píšícím psacím prostředkem, kdy různé odstíny mohou svědčit o vyhotovení podpisů různými psacími prostředky.

22. Z výpisu z CEO má soud za prokázané, že žalovaný není omezen ve svéprávnosti.

23. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 5.6.2013, č.j. 0 L 459/2013-6, soud zjistil, že byl žalovaný převzat dne 31.5.2013 do ústavu zdravotnické péče, Psychiatrické nemocnice , adresa, , bez svého souhlasu z důvodu podezření na rozvoj duševního onemocnění, deprese a závislosti na alkoholu, kvůli nimž měl opakované poruchy vědomí, bloudil venku, měl narušené vnímání reality a ohrožoval sám sebe.

24. Podle zprávy ošetřujícího lékaře a propouštěcí zprávy Psychiatrické nemocnice , adresa, ze dne 19.7.3012, byl žalovaný propuštěn z daného léčení dne 19.7.2013. Byl přijat pro depresivní symptomatiku, středně těžkou depresivní poruchu, po nasazení medikace však brzy došlo k projasnění nálady, přičemž žalovaný začal řádně spolupracovat, po šesti týdnech tak mohlo dojít k jeho propuštění, když se nacházel v uspokojivém psychickém stavu a byl euthymní, apsychitický, asuicidální a bez poruch chování, bylo mu však doporučeno chodit na pravidelné kontroly k praktickému lékaři a ambulantnímu psychiatrovi. Ze zprávy Psychiatrické nemocnice vyplývá, že byl žalovaný po hospitalizaci propuštěn zaléčený, dobře reagoval na podávanou medikaci. Od té doby nebyl s touto nemocnicí v kontaktu, nebylo tedy možné, aby se nemocnice vyjádřila k otázce způsobilosti žalovaného k právnímu jednání po 3 letech.

25. Ze zpráv ošetřujících ambulantních psychiatrů žalovaného plyne, že byl žalovaný po hospitalizaci v Psychiatrické nemocnici v , adresa, léčen ambulantním psychiatrem , tituly před jménem, , jméno FO, , a poté přešel do péče , tituly před jménem, , jméno FO, , kde se léčil od března r. 2015 do října r. 2018, poté již léčbu nepotřeboval a přestal užívat i léky. V lednu r. 2020 navštívil ambulantního psychiatra opětovně pro zhoršení stavu. Při vyšetření byl lucidní, orientovaný, spolupracující, bez poruch vnímání, měl však depresivní náladu, byl emočně plochý se sníženou apetencí a příjmem potravy, zhoršeným spánkem a výkonností. Lékařka uzavřela, že se jedná o další fázi rekurentní depresivní poruchy. Ze zprávy , tituly před jménem, , jméno FO, vyplývá, že žalovaný docházel na pravidelné kontroly v době od března r. 2015 do srpna r. 2016, kdy při zlepšení stavu postupně omezoval užívání antidepresiv a následně je po domluvě vyřadil. Ozval se znovu až v prosinci r. 2017 a léčen byl do srpna r. 2018. Opětovně se začal léčit v lednu r. 2020. Z jeho zdravotnické dokumentace vyplývá, že se při kontrolách v dubnu i srpnu r. 2016 cítil dobře a negoval potíže. V červenci r. 2016 na kontrole nebyl. Ze zapsaných informací přitom není zjevné zhoršení jeho zdravotního stavu ani zhoršení jeho schopností za sebe právně jednat.26. , tituly před jménem, , jméno FO, , praktická lékařka žalovaného, soudu sdělila, že je žalovaný psychicky zdatný a má schopnost za sebe právně jednat. V r. 2016 k ní docházel toliko na kontroly krevního tlaku.

27. Z výpisu z živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný dne 27.6.2016 získal živnostenské oprávnění s předmětem podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ - obor činnosti Velkoobchod a maloobchod, , právnická osoba, činnost, zpracování odborných studií a posudků“ a „Masérské, rekondiční a regenerační služby“. Dne 1.8.2016 poté došlo k zahájení provozu této jeho živnosti.

28. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně a ze zpráv bank má soud za prokázané, že z bankovního účtu vedeného ve prospěch manželky žalovaného byly ve prospěch bankovního účtu žalobkyně provedeny tři platby, a to dne 3.6. 2014 ve výši 100 000 Kč s douškou ZÁLOHA – , Anonymizováno, , dne 9.10.2014 ve výši 49 500 Kč s douškou DOPLATEK – , Anonymizováno, a dne 1.12.2016 s douškou , Anonymizováno, .

29. Z dopisu ze dne 20.11.2020 a z příslušných dodejek má soud za prokázané, že manželka žalovaného paní , jméno FO, tímto dopisem uplatnila vůči žalovanému (na dopisu je připojena douška „Převzal dne a nečitelný podpis, který se dle laického názoru soudu podobá podpisům na shora uvedených listinách) a žalobkyni námitku relativní neplatnosti uznání dluhu žalovaným a převzetí faktur č. 150021 a 160063 žalovaným s tím, že předmětný dům je stejně jako veškeré finanční prostředky součástí jejich SJM, přičemž jí nebylo o daných právních jednáních ničeho známo, nedala k nim souhlas a nikdy nebyla přizvána ani k jednání o údajném dluhu za rekonstrukci jejich domu. K tomuto důkazu soud uvádí, že k němu přihlédl, ačkoli byl soudu předložen až po koncentraci řízení, která nastala v březnu r. 2020, jelikož se dle názoru soudu jedná o důkaz spadající pod výjimky z koncentrace řízení upravené v § 118b o.s.ř. protože se jedná o důkaz, který vznikl až po prvním jednání ve věci, resp. po koncentraci řízení.

30. Svědkyně , jméno FO, , manželka žalovaného, ve své výpovědi uvedla, že rodina žalovaného dříve bydlela v , adresa, , následně koupili danou nemovitost v , adresa, . Neměli zde žádné kontakty, neznali žádné dělníky apod., proto kontaktovali pana Kučeru, bývalého kolegu jejího manžela, se kterým se velmi dobře znali a měli nadstandardní vztahy. Věděli, že pan , jméno FO, s panem Babejem měli firmu, v rámci záruky se proto obrátili na něj. Ona sama nikdy nebyla přítomna jednání mezi žalobkyní a jejím manželem, byla přítomna pouze u jednoho jednání, a to před započetím prací, na stavebním úřadě, kdy s manželem žádali o vydání stavebního povolení k zahájení rekonstrukce. Svědkyně manželovi umožnila, aby veškeré právní jednání vůči žalobkyni činil, ačkoli měla pochybnosti o jeho způsobilosti k právnímu jednání, protože zde byla záruka, že pan , jméno FO, bude férový a solidní. Nadto měla být smlouva podepsána manželem i jí, protože nemovitost byla společná - takto bylo postupováno i v rámci stavebního povolení a hypotéky (vše vždy podepsali zároveň). Manžel nebyl omezen ve svéprávnosti, měl však přehnané představy o financích, sám nebyl schopen otázky financí řešit, v podstatě dělal to, co mu řekla svědkyně - občas měl nevyzpytatelné chování a zkratkovité jednání, trpěl nespavostí a byl dezorientovaný, vcelku byl ale samostatný. Co se týče jeho schopnosti podepisovat smlouvy, vždy se v tomto obracel na svědkyni, nebyl nesvéprávný do důsledků, jenom na ni spoléhal. Co se týče toho, zda si uvědomoval následky smluv, tak spoléhal na svědkyni, spoléhal na to, že vše bude řešit ona, neovládal např. ani elektronickou komunikaci. Svědkyně přitom nedokázala odpovědět, jaké následky má právní jednání učiněné osobou, která není k právnímu jednání způsobilá, zná však zásadu, že neznalost zákona neomlouvá. Co se týče dohody, kterou spolu žalobkyně a žalovaný uzavřeli, byla to dohoda na provedení rekonstrukce a přístavby - jednalo se o rekonstrukci a přístavbu o celkovém vyměření 40 m2 (jedna místnost, kuchyňský kout a podkroví, kdy podkroví je místností, kde se dá projít středem). Co se týče rekonstrukce, měl být rekonstruován stávající domek, kdy měla být zhotovena střecha, mělo dojít k výměně oken, ke zhotovení vnitřních omítek, k rozvodu elektroinstalace a příček. Všechny práce, které měly být provedeny ze strany žalobkyně, jsou součástí projektové dokumentace - to znamená, že všechny práce uvedené v této dokumentaci měla provést právě žalobkyně. Rovněž měla být stržena původní přístavba, která tvořila vstupní chodbu a poté měla být zhotovena přístavba nová, kde měla být koupelna, záchod a vstupní chodba. Co se týče bouracích prací, kdy měla být zbourána branka apod., svědkyně uvedla, že jeden plot si dělali sami a horní branka je v původním stavu. Neví o tom, že by žalobkyně kopala přívod plynu. Základní desku zhotovila žalobkyně, manžel chtěl na zahradě ale pouze patky, žalobkyně však vybetonovala celou délku přístavby, svědkyně však neví, jak to bylo v projektové dokumentaci. Od začátku jim ale s manželem bylo podezřelé, že ačkoli měl manžel s panem Kučerou dobré vztahy a vzájemnou dlouhodobou důvěru, tak na jejich žádost o předložení smlouvy, kde by byly jasně stanovené podmínky co do doby zhotovení, k odhadu ceny apod. reagoval negativně. Byl jim předložen pouze souhrn prací, žádný jejich podrobný rozpis, byla tam jenom souhrnná položka, např. „odvoz odpadu,“ nebylo tam ale uvedeno jakého, v jakém množství, kdy, kam apod. Dohoda neobsahovala žádné konkrétní informace. Projekt jim vypracoval , tituly před jménem, , jméno FO, , který jim byl přidělen žalobkyní, neměli možnost jeho výběru. Projektant řekl, že rekonstrukci a přístavbu provedou za max. částku 700 000 Kč, což odpovídalo souhrnu prací. I tato částka se jim zdála vysoká, když byl manžel v důchodu a rodinu tak „táhla“ svědkyně. Měli obavy, aby vše zvládli, byli však ujišťováni, že se cena díla do částky 700 000 Kč vleze. Žalobkyně po nich nechtěla žádnou platbu ani žádnou zálohu, přesto jí zaslali dvě splátky, první ve výši 100 000 Kč a druhou ve výši asi 49 500 Kč. V prosinci 2016 poté ona sama bez vědomí svého manžela, který chtěl čekat na výsledek dalšího vzájemného jednání a s platbou by tak nesouhlasil, poslala na bankovní účet žalobkyně prostřednictvím internetového bankovnictví ze svého bankovního účtu 50 000 Kč. Tato platba nebyla opatřena žádným variabilním symbolem, uhradila ji, protože měla volné peníze. , právnická osoba, jezdili dělníci nebo zaměstnanci pana , adresa, . Svědkyni s manželem udivilo, že pracovali od 8 do 14 hodin a to včetně přestávky na oběd - docházelo tak k neúměrnému protahování. Dílo začali zhotovovat někdy v dubnu nebo květnu 2014 a skončili s tím někdy v červenci nebo srpnu 2014. Jezdili tam každý den. Svědkyně sama se na stavbu jela podívat jenom jednou, když už to vevnitř vypadalo, byly tam omítky apod. Jinak tam jezdil dvakrát až třikrát týdně manžel a občas tam i u neodborných prací vypomáhal – vozili ho tam dělníci z , právnická osoba, , přičemž svědkyně věděla, že ho tam vozí. , právnická osoba, nebyl veden stavební deník, ona však měla za to, že ten měl být ze strany manžela podepisován a vždy v něm měl být uveden záznam o provedení něčeho navíc tak, aby byl tento záznam podepsán ze strany manžela a aby bylo postaveno na jisto, že s tím manžel souhlasil. V průběhu realizace volali panu Kučerovi, ten to nezvedal. Proto následně manžel kontaktoval pana Babeje s tím, že chce znát cenu provedených prací. Ten mu sdělil, že se jedná o částku 1 120 000 Kč. S ohledem na toto sdělení práce již dál nepokračovaly - bylo dohodnuto, že se práce přeruší do té doby, než se vyřeší cena, dohodli se na pozastavení prací, proto pan , právnická osoba, opustil, a to bez jakéhokoli zabezpečení (dveře do obýváku byly otevřené, byly zde jenom zárubně). Rovněž i kotel, který měl být součástí přístavby, byl žalobkyní zbudován zvenku, a manžel ho tak musel celý zateplit a oplášťovat, aby jim nezamrznul. V té době byl ten dům neobyvatelný. Následně se podle svědkyně nedělo nic, resp. neví o tom, že by došlo k nějakému jednání, ví ale, že žalobkyně stále uváděla, že o ceně chce dále jednat. Oni si však museli stavbu alespoň zabezpečit, takže přidali vstupní dveře. Potom už jen čekali a nedělali nic. Svědkyně neví, jak se manžel s žalobkyní dohodli. V říjnu se pak museli do této neukončené stavby přestěhovat, protože předali původní nemovitost jejímu kupci, který žádal o vyklizení. Zimu přečkali v této neukončené stavbě, bydleli tam tři dospělí a jedno pětileté dítě, přičemž měli vanu v obýváku a záchod přes dvůr v dřevníku. Manžel se s žalobkyní nedohodl na ceně, bylo jasné, že k dohodě nedojde, proto na jaře pokračovali ve stavbě sami, když manžel ustoupil od dohody ohledně přístavby, a to z finančních důvodů. Přístavbu si tak rodina zhotovila sama, celkem na to vynaložili 400 000 Kč. Stavba nikdy nebyla předána. Co se týče provedených prací, byly provedeny práce jako střecha, výměna oken, vnitřní omítky, rozvod elektroinstalace i příčky, nebyla ale zhotovena přístavba a nebylo zhotoveno podbití. Dále ale neví, nevyzná se v tom, nestudovala daný projekt, vychází pouze z toho, co jí řekl manžel (např. ví, že došlo k osekání omítek výš, než chtěl manžel). Svědkyně se poprvé o fakturách, resp. o daném plnění a uznání dluhu dozvěděla v době, kdy jim přišla výzva od advokáta žalobkyně k těmto fakturám a výzva k plnění. Manžel jí na to ale řekl, že předmětné faktury ani uznání dluhu nepodepsal, ona to tak dál neřešila. Až ze znaleckého posudku vypracovaného v této věci se tak svědkyně dozvěděla, že podpisy na fakturách jsou vlastním podpisem jejího manžela, a že podpis na uznání dluhu je s vysokou pravděpodobností rovněž jeho pravým podpisem. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, jí ovšem sdělil, že má pochybnosti o pravosti této listiny, že se domnívá, že se jedná o listinu nepravou s ohledem na své četné zkušenosti, nemá ovšem možnosti, jak toto zjistit a ani k tomu nemá oprávnění. Doporučil jí tedy, aby si nechali vypracovat znalecký posudek z kriminalistického ústavu na platnost této listiny. Toto vše přitom zahrnul do odůvodnění, že se s vysokou pravděpodobností jedná o pravý podpis manžela. Po doručení výzvy si našli advokáta, protože měli za to, že tato věc bude mít soudní dohru. Žalobkyně po nich požadovala plnění ve výši 1 150 000 Kč za rekonstrukci a přístavbu jejich nemovitosti. Tato částka se jim ale jevila jako nadsazená, a to zejména s ohledem na to, že žalobkyně neprovedla dohodnutou přístavbu a některé práce byly provedeny nekvalitně, když nebyla řádně ukotvena střecha (toto nemohli u žalobkyně reklamovat, protože to zjistili až při pokládce hřebenových tašek, byli tak nuceni ukotvení střechy uhradit přímo pokladačům) a byly nesrovnalosti v příčkách (jednu dřevěnou si odstranil manžel, z druhé byla suť na dvě kolečka, ovšem žalobkyně na ní uváděla práci na několik hodin). Na další nedostatky si již svědkyně nevzpomíná. Naopak žalobkyně provedla některé vícepráce, které oni neodsouhlasili. Někdy v roce 2018 kontaktovali bývalého znalce, který má stavební firmu, a nechali si od něj posoudit práce provedené žalobkyní, a to tak, že mu předložili projektovou dokumentaci a nadiktovali, které práce žalobkyně provedla. Na to jim bývalý znalec sdělil, že on by to v cenách z roku 2014 zhotovil kompletně za 550 000 Kč – toto ocenění bylo založeno do spisu. Následně bylo provedeno znalecké ocenění celé nemovitosti, a to včetně přístavby, fasády, pozemku, kůlny a garáže, kdy byla cena stanovena na 1 700 000 Kč. I z toho je patrný nepoměr mezi cenou celé nemovitosti a požadované ceny díla, když v rámci tohoto odhadu bylo počítáno i s přístavbou, vstupními dveřmi z obýváku do přístavby, oplášťování kotle a fasádou, která nebyla ze strany žalobkyně provedena. Rozdíl mezi již zaplacenou cenou díla a znalecky určenou cenou díla 550 000 Kč neuhradili, protože se s žalobkyní nedohodli na podmínkách, pan , jméno FO, jim nabízel splátkový kalendář, pak se ale sám neozval, neznamená to ale, že to dostanou zadarmo. Svědkyně neví o tom, že by v době od roku 2016 byl manžel v kontaktu se žalobkyní, v roce 2019 pak spolu podle ní nebyli v žádném telefonním kontaktu. Následně se jim ozval až advokát žalobkyně, na svědkyni s manželem to tak dělá dojem, že žalobkyně pouze chtěla, aby jí naběhly úroky a aby tak byla na svých penězích. Před soudním řízením pak žalobkyni nabízeli smír s úhradou 300 000 Kč, žalobkyně na to však nepřistoupila.

31. Co se týče výpovědi svědkyně , jméno FO, , považuje ji soud celkově za nevěrohodnou, zejména s ohledem na skutečnost, že je svědkyně v této věci osobně (jedná se o manželku žalovaného) i finančně zainteresovaná (SJM s žalovaným) a s ohledem na její nekonzistentnost, a za vyvrácenou dalšími ve věci provedenými důkazy.

32. Výpověď svědkyně , jméno FO, má soud co do tvrzení ohledně pochybností znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ohledně pravosti listiny označené jako uznání dluhu za vyvrácenou sdělením znalce, který uvedl, že svědkyni pouze poučil o tom, že zkoumání příp. dotisku listiny nespadá pod jeho specializaci s tím, že je v tomto nutné příp. požádat o znalecký posudek z oboru kriminalistika, kategoricky však prohlásil, že svědkyni v žádném případě nesdělil nic ve smyslu jakéhokoli podezření na možné padělání předmětné listiny, nic takového totiž ani nezjistil. Závěr jeho zkoumání byl ve prospěch pravosti zkoumaných podpisů a na těchto závěrech trvá. Pokud by zjistil jakékoli nesrovnalosti, které by mohly nasvědčovat na možný zásah do listiny, manipulaci s jejími částmi apod., uvedl by tato zjištění ve znaleckém posudku v rámci dalších zjištění.

33. Rovněž má soud výpověď svědkyně , jméno FO, za vyvrácenou co do tvrzení ohledně nemožnosti výběru projektanta a jeho ujištění o tom, že rekonstrukci a přístavbu provedou za max. částku 700 000 Kč i co do tvrzení ohledně neprovedení prací na plotě a zhotovení základové desky u přístavby v rozporu s požadavky žalovaného (k tomu soud uvádí, že svědkyně sama vyvrátila tvrzení žalovaného, že nedošlo ke zhotovení základové desky přístavby, když uvedla, že došlo k jejímu vybudování dokonce ve větším rozsahu, než žalovaný chtěl, tj. nikoli pouze patky), a to projektovou dokumentací a výpovědí svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , projektanta, jehož výpověď považuje soud za homogenní a věrohodnou, když přihlédl i k tomu, že dle názoru soudu není v této věci žádným způsobem zainteresován (s žalobkyní svědek pouze občasně realizuje stavby, naposledy to byl rodinný dům před rokem). Z projektové dokumentace soud zjistil, že byla zhotovena , tituly před jménem, , adresa, .3.2014 na rekonstrukci a přístavbu předmětného rodinného domu s orientačními náklady stavby cca 700 000 Kč, přičemž byla projektována plná základová deska (pod obvodovými stěnami provedení pasů podkladového betonu tl. 200 mm v šířce 500 mm do nezámrzlé hloubky a na ně základová deska z prvků ztraceného bednění doplněných ocelovou výztuží s následným provedením základové desky v tloušťce 150mm). Rovněž pak z této dokumentace vyplývá, že oplocení mělo být ponecháno stávající. Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, poté ve své výpovědi uvedl, že v r. 2014 zpracovával dokumentaci pro stavební řízení na rekonstrukci domu žalovaného. Za účelem zpracování této dokumentace jej kontaktoval pan , jméno FO, , v té době byli pracovně vytíženi, s ohledem na jejich dřívější pracovní vztahy ale panu Kučerovi vyšel vstříc a přednostně ve věci zpracoval studii a dokumentaci pro stavební povolení. P. Kučera se na něj obrátil s touto žádostí o výpomoc s tím, že se mělo jednat o výpomoc pro pro něj blízkého člověka, proto se za něj i přimlouval. Z jednání, u nichž byl přítomen p. , jméno FO, , svědek nabyl dojmu, že jsou si p. , právnická osoba, žalovaný blízcí. P. Kučera byl přítomen jednání pouze zpočátku, další schůzky probíhaly jen s žalovaným. Při jednání mu žalovaný přišel orientovaný místem, časem i osobou, řešili spolu výběr ze sedmi variant, detailní věci ohledně provozu stavby, technické možnosti řešení apod. a svědkovi vždy přišlo, že mezi nimi je možnost zcela normální komunikace. S manželkou žalovaného svědek v kontaktu nikdy nebyl. Ve věci se jednalo o projekt na přístavbu stávajícího rodinného domu, novostavbu, kde měly být vytvořeny základy, základová deska (po obvodu měly být vytvořeny základové pasy z betonu do hloubky jednoho metru a na ně pak měla být udělaná souvislá železnobetonová deska o šířce cca 15 cm), obvodové zdi, příčky apod., kde mělo být nové hygienické zázemí a jedna místnost. V souvislosti s tím pak mělo dojít k rekonstrukci stávající stavby, kdy se měla měnit střešní krytina a mělo dojít k drobným dispozičním úpravám (k úpravě otvoru v souvislosti s propojením stávajícího objektu a přístavby). Co se týče přibližné výše nákladů, tak v dokumentaci je stanovena výše v rámci orientačních nákladů stavby pro účely stavebního řízení. Je to cena stanovená odhadem, není to cena, která by byla stanovena detailně nějakým exaktním způsobem, např. položkovým rozpočtem. Uvedení přibližné výše nákladů je povinnou položkou pro stavební řízení, není ale natolik podrobná, aby cena mohla být určena zodpovědně a přesně, je to hrubý odhad, klientům svědek vždy vysvětluje, že se jedná o hrubý odhad na základě kubíkové ceny. Tato kubíková cena se velmi dobře uplatňuje v rámci novostaveb, u rekonstrukcí je to ale odhad s velkým rozptylem, je totiž nutné zohlednit i technický stav objektu, který není na první pohled zřejmý a fakticky se zjistí až po odhalení konstrukcí apod. (např. v rámci střechy se po odstranění původní krytiny zjišťuje stav krovů, podle kterého se potom zjišťuje, zda nejsou nutné opravy či výměna apod.). V této věci byla tato položka svědkem stanovena hrubým odhadem na 700 000 Kč souhrnně na celou stavbu. Nebylo to položkované, touto cenou se svědek detailně nezaobíral, bylo to jen číslo do zprávy a odhad bez přesnosti. Kdyby měl svědek odhadnout, jaký podíl nákladů v rámci tohoto projektu připadá na přístavbu a jaký na danou rekonstrukci, byla by větší část na přístavbu, třeba dvě třetiny - je to ale velmi hrubý odhad. Ohledně dané ceny je svědek zvyklý všem říkat, že se jedná o hrubý odhad, a to speciálně u rekonstrukcí, a podle něj to tak stejně bylo i v tomto případě. Rozhodně si pak není vědom toho, že by sliboval, že dílo bude zhotoveno za cenu max. 700 000 Kč, to by si ani netroufl - aby totiž mohl seriózně a zodpovědně říct přesnou výši těchto nákladů a určit závaznou cenu, musel by zpřesnit dokumentaci s ohledem na standard věcí a materiálů a nechat ve věci zpracovat položkový rozpočet za součinnosti rozpočtáře. Svědek na místě samém, tzn. v rekonstruovaném domě, nikdy nebyl, měl pouze podklady v podobě fotodokumentace a plánů stávajícího stavu a vycházel ze zadání žalovaného, co by požadoval řešit. Na tomto základě svědek vyhotovil studii v několika variantách řešení požadavků žalovaného a na další schůzce s ním vybral pro něj nejvíc vyhovující variantu, kterou svědek dále zpracovával pro potřeby stavebního řízení. V rámci tohoto stavebního řízení zajišťoval veškerá potřebná vyjádření žalovaný, průběh řízení byl hladký. Teprve po čase přišla žádost o dodatečné povolení stavby kvůli tomu, že některé práce byly provedeny před vydáním stavebního povolení, proto museli stavební úřad formálně požádat o povolení na již provedené práce. Poté přišla výzva stavebního úřadu pro doplnění dokumentace kvůli stížnosti sousedů ohledně zastínění, dávali tak vyjádření, že sousedé tímto způsobem ve věci poškozeni nejsou. Pro jednání se stavebním úřadem svědek neměl plnou moc, neví, zda vše zařizoval žalovaný sám. Svědek má za to, že žalovaný byl s jeho službami spokojen, nikdy nezaznamenal nesouhlas žalovaného s tím, že projekt zpracovává ani jeho nespokojenost, nebyl problém s uhrazením faktury za služby, a dokonce v rámci dodatečného povolení stavby a doplnění dokumentace ohledně možného zastínění sousedů se na svědka obrátil žalovaný osobně. Na vlastní realizaci stavby se svědek neúčastnil, neví tedy, jaké práce byly ze strany žalobkyně na stavbě fakticky provedeny.

34. Dále má soud výpověď manželky co do neprovedení některých prací žalobkyní (např. zhotovení fasády, položení hřebenových tašek) za vyvrácenou fotografickou dokumentací založenou ve spisu na čl. 81-82 a 85-154. Z těchto fotografií, v jejich souhrnu, lze dovodit, že se jedná o fotografie předmětné nemovitosti (na některých fotografiích je zachycena celá stavba i s čp) během provádění rekonstrukce (na některých fotografiích jsou zachyceni při práci dělníci oblečení do bund s označením žalobkyně). Z fotografií je přitom patrné, že v rámci stávající stavby byly strženy omítky a některé příčky, bylo provedeno nové vedení, nové příčky, zaslepení otvorů, vykopání přívodních struh apod. a následně byla zhotovena střecha (včetně položení hřebenových tašek), a natáhnuta fasáda.

35. Konečně má soud výpověď manželky žalovaného za vyvrácenou co do jejího tvrzení, že žalobkyně s žalovaným řádně nekomunikovala, že žalovaný nebyl schopen za sebe řádně právně jednat i co do tvrzení, že danou částku 50 000 Kč uhradila na daný dluh bez vědomí žalovaného, resp. bez svého vědomí o tom, že byl daný dluh uznán, a to zvukovými nahrávkami telefonických rozhovorů mezi jednatelem žalobkyně a žalovaným. Z těchto zvukových nahrávek je totiž patrné, že spolu tyto dvě osoby (v jedné zvukové nahrávce zazní celé jméno žalovaného, následně je oslovován „Míro“, druhý hlas je poté v jedné nahrávce označen celým jménem jednatele žalobkyně, přičemž ve všech nahrávkách jsou oba hlasy totožné, nadto spolu strany hovoří i o manželce jménem Dáša, která je v ID) neustále řeší hrazení předmětných stavebních prací, kdy osoba označená jako Míra v rámci jednoho rozhovoru uvádí, že se spolu dohodnou, resp. sednou si nad předané vyúčtování, jelikož mu to vyšlo o 20 000 Kč jinak (míň). V dalším rozhovoru se pak již dohadují nad splácením konečného dluhu, kdy se osoba označená jako „Míra“ zavazuje, že do konce roku uhradí na daný dluh jednorázově 50 000 Kč a zbývající část následně, když má za to, že není namístě daný dluh splácet po nižších částkách, přičemž rozjíždí podnikání, takže všechny peníze z toho utržené půjdou na úhradu tohoto dluhu - z uvedeného je tedy patrné, že dané vyúčtování nebylo z jeho strany nikterak rozporováno, resp. že zde nebylo žádných námitek co do kvality. V dalším rozhovoru poté hlas označený jako „Míra“ uvádí, že 30.11. pošle peníze a zároveň druhé straně přeje krásné Vánoce. Rozhovory se přitom podle soudu odehrávají kolem r. 2017, jelikož spolu strany mimo dluhu, osobních vztahů, zdravotního stavu apod. probírají i volby do poslanecké sněmovny (jejich přípravu a průběh) a následnou výhru hnutí ANO. Manželka přitom ve své výpovědi uvádí, že se jednalo dne 1.12.2016 o úhradu bez vědomí manžela, s ohledem na vše shora uvedené má však soud za to, že museli být oba s uvedeným seznámeni, jinak by daného dne k dané úhradě, nadto přesně této částky ve výši 50 000 Kč, z účtu manželky žalovaného nedošlo. Nadto je z daných rozhovorů patrné, že jsou oba jeho účastníci zcela orientováni. Soud přitom přistoupil k provedení důkazu těmito zvukovými nahrávkami, jelikož má za to, že jsou v této věci splněny všechny zákonem stanovené předpoklady jejich přípustnosti. Obecně lze říci, že hovory dvou fyzických osob, k nimž docházelo v rámci výkonu povolání a při výkonu obchodní činnosti nemají charakter projevů osobní povahy, proto není důkaz tímto zvukovým záznamem nepřípustným (srovnej rozhodnutí NS ze dne 11.5.2005, sp. zn. 30 Cdo 64/2004). Je ovšem pravdou, že s ohledem na neformální vztahy žalovaného a jednatele žalobkyně se v těchto rozhovorech vyskytly i informace osobní povahy, soud má však za to, že v celkovém kontextu byly tyto nahrávky pořízeny v souladu s § 88 o.z. bez svolení žalovaného, když byly pořízeny k ochraně práv a právem chráněných zájmů žalobkyně (ochrana majetkových práv žalobkyně), když byl vzájemný vztah účastníků tohoto řízení velmi neformální s ohledem na jejich blízké vztahy, přičemž však byly dané práce prováděné žalobkyní ve prospěch žalovaného nezanedbatelné hodnoty. Nadto se jedná o důkaz v této věci významný, jelikož tím podle soudu je prokázáno, že manželka žalovaného o uznání daného dluhu ze strany žalovaného věděla, přičemž uvedené nebylo možné prokázat jinak, přičemž má soud s ohledem na okolnosti tohoto případu za to, že je nutné právo na spravedlivý proces upřednostnit před právem na ochranu osobnosti žalovaného (k tomu srovnej rozhodnutí NS ze dne 14.8.2018, sp. zn. 21 Cdo 1267/2018), přičemž má soud za to, že dané nahrávky nebyly využity nepřiměřeným způsobem.

36. Podle stavebního deníku zpracovávaného stavbyvedoucím , jméno FO, probíhaly práce na daném díle v době od 15.4.2014 do 16.10.2014, kdy došlo mimo jiné k demontáži stávajícího zařízení (obložení, podhledy, střešní krytina, potrubí, odpady apod.), k bourání přístavby, osekávání omítek, výkopu základů, k odvozu suti, k výkopu rýh pro vodovodní přípojky, kanalizaci a svod dešťové vody, k výkopu základů přístavby, k pokládce a montáži kanalizačního potrubí a vodovodní přípojky, k nátěru prken a krovů, k betonování podlahy, k vyzdívání, k výztuži krovů, ke zdění, k sekání a rozvodu elektroinstalace, k hrubým omítkám, k bourání nových dveřních otvorů a jejich zazdívání, k izolaci půdního prostoru a jeho záklopu, ke kompletaci elektroinstalace, k montáži podhledů, k montáži palubek, oken a dveří, k výkopu stávající branky a přívodu plynu, k vyzdívání a betonování opěrné zdi, ke svařování plotových sloupků a jejich zabetonování apod. ve stavebním deníku přitom nejsou uvedeny doby prací, jejich výměry, přesné označení pracovníků apod.

37. Ze stavebního rozpočtu tištěného dne 8.5.2019 vypracovaného p. , právnická osoba, , autorizované osoby pro pozemní stavby, a z jeho svědecké výpovědi vyplývá, že svědek dříve pracoval jako stavbyvedoucí, následně měl samostatnou firmu. Asi před 5 lety ho oslovili nějací lidé s žádostí o zpracování konkurenční nabídky na provedené stavební práce, přijel na místo samé, kde mu tito zájemci přesně označili, co má ocenit, a to zpětně, pravděpodobně k r. 2010, přesně již ale neví – projekt k dispozici neměl. Na místě samém si vše přeměřil, přičemž co se týče provedených prací a jejich kvality, neshledal nic proti ničemu, a následně zhotovil položkový rozpočet, a to dle URS (každá položka v sobě tak obsahuje ocenění za práci, materiál i přiměřený zisk). Daný rozpočet vytiskl 8.5.2019, zpětně z něj však není zjistitelné, ke kterému datu ono ocenění provedl, pravděpodobně se však jedná o datum 6.8.2014, které je v něm v záhlaví uvedeno. U stanovení rozpočtu je možné stanovit určitou cenovou úroveň. Svědek pak v rámci stavebního rozpočtu ocenil dané zájemci označené provedené práce na 552 149 Kč včetně DPH, kdy se jednalo o zemní práce, základy, zdi podpěrné a volné, úpravy povrchu vnitřní i vnější, podlahy a podlahové konstrukce, lešení a stavební výtahy, proražení otvoru a ostatní bourací práce, přesun hmoty, izolace proti vodě, tepelné izolace, vnitřní kanalizace, kotelny, tesařské práce, sádrokartony, klempířské práce, krytiny tvrdé a str. okna, konstrukce truhlářské, podlahy z dlaždic, elektroinstalace.

38. Z faktur, účetních dokladů, dodacích listů a dalších listin založených na čl. 342-356, čl. 358-368, čl. 370-375 a čl. 378-379 vyplývá, že si v r. 2015 žalovaný či jeho manželka objednali/ zakoupili/zaplatili - příp. mají k dispozici doklady o tomto jednání, když je jako odběratel označena zcela odlišná osoba, nebo označení odběratele zcela chybí - beton, písek, kování, zárubně, dveře, zhotovení inženýrské stavby, úpravu střechy, obkladačské práce (WC, koupelna, chodba) a další stavební a drobný materiál.

39. Z předžalobní upomínky a příslušného podacího archu plyne, že žalobkyně vyzvala dne 20.3.2019 žalovaného k úhradě výše specifikovaného dluhu.

40. Soud ve věci zamítl provedení důkazu souběžným výslechem účastníků, svědeckými výpověďmi p. S. , jméno FO, , p. A. , jméno FO, , p. J. , jméno FO, , p. , jméno FO, , p. , jméno FO, , p. , jméno FO, , p. , jméno FO, , p. , jméno FO, , p. , jméno FO, , p. , jméno FO, , p. , jméno FO, , p. , jméno FO, , p. , jméno FO, , p. , jméno FO, , p. , jméno FO, , p. , jméno FO, , znaleckým posudkem na posouzení zdravotního stavu žalovaného, znaleckým posudkem na ocenění prací, znaleckým posudkem v rámci expertízy tiskáren a přípisy kriminalistického ústavu, a to pro nadbytečnost, kdy má soud za to, že na základě provedeného dokazování je možné učinit odpovídající závěr o skutkovém stavu.

41. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

42. Žalovaný uzavřel manželství s , jméno FO, , součástí jejich SJM je přitom dům č.p. , adresa, . Žalobkyně je právnickou osobou podnikající v oboru , právnická osoba, . Žalovaný byl bývalým kolegou p. , jméno FO, , jednatele žalobkyně, se kterým měl nadstandardní vztahy.

43. Žalovaný byl přijat dne 31.5.2013 do ústavu zdravotnické péče, Psychiatrické nemocnice , adresa, , bez svého souhlasu z důvodu podezření na rozvoj duševního onemocnění, deprese a závislosti na alkoholu, kvůli nimž měl opakované poruchy vědomí, bloudil venku, měl narušené vnímání reality a ohrožoval sám sebe. Z této hospitalizace byl propuštěn po 6 týdnech zaléčený, euthymní, apsychitický, asuicidální a bez poruch chování, bylo mu pouze doporučeno chodit na pravidelné kontroly k praktickému lékaři a ambulantnímu psychiatrovi. Po této hospitalizaci byl žalovaný léčen ambulantním psychiatrem , tituly před jménem, , jméno FO, , a poté přešel do péče , tituly před jménem, , jméno FO, , kde se léčil od března r. 2015 do října r. 2018, poté již léčbu nepotřeboval a přestal užívat i léky, v lednu r. 2020 pak navštívil ambulantního psychiatra opětovně pro zhoršení stavu. Při kontrolách v dubnu i srpnu r. 2016 se žalovaný cítil dobře a negoval potíže, v červenci r. 2016 na kontrole nebyl. Ze zapsaných informací , tituly před jménem, , jméno FO, přitom není zjevné zhoršení jeho zdravotního stavu ani zhoršení jeho schopností za sebe právně jednat. Praktická lékařka poté žalovaného vede jako psychicky zdatného se schopností za sebe právně jednat. Žalovaný nebyl omezen ve svéprávnosti.

44. V r. 2014 se žalovaný s žalobkyní dohodl na zhotovení díla v podobě rekonstrukce domu č.p. , adresa, , manželka žalovaného o této dohodě věděla, byla přítomna při řešení příslušného stavebního povolení, věděla, že žalovaný jezdí na stavbu, jednou tam sama byla a z jejího bankovního účtu byly mimo jiné uhrazeny i dvě zálohy na provedení daných prací na účet žalobkyně. V rámci této rekonstrukce byl vypracován projekt pro potřeby stavebního řízení. Projektant , tituly před jménem, , jméno FO, projekt vypracoval na žádost žalobkyně, žalovaný však nikdy neměl ničeho proti osobě projektanta, či jeho práci, naopak řádně uhradil vyfakturovanou cenu za zhotovení projektu a projektanta i ho sám oslovil v rámci dvou doplnění projektové dokumentace. Při jednání s žalovaným projektant nezaznamenal, že by žalovaný nebyl orientován, osobou, místem, či časem, naopak s žalovaným vše řešil v rámci běžné komunikace. V projektové dokumentaci projektant uvedl orientační výši nákladů s rekonstrukcí spojených 700 000 Kč, jednalo se však o hrubý odhad, nikoli o závaznou a přesnou výši nákladů, když ve věci nebyl vypracován položkový rozpočet a bylo nutné přihlédnout k tomu, že se jedná o rekonstrukci. V rámci projektu přitom bylo počítáno s vyhotovením přístavby (včetně kompletní základové desky) a rekonstrukcí dobu, nikoli s pracemi na oplocení.

45. Práce byly prováděny v r. 2014. Na stavbu jezdili dělníci nebo zaměstnanci žalobkyně z , právnická osoba, , jezdili tam každý den. Dvakrát až třikrát týdně tam jezdil i žalovaný, kterého tam vozili dělníci, občas tam u neodborných prací i vypomáhal.

46. V průběhu prací se žalovaný s manželkou dotazoval na cenu díla, když zjistili, že se jedná o částku 1 120 000 Kč, došlo mezi žalobkyní a žalovaným k dohodě o přerušení prací a žalobkyně stavbu opustila. Žalovaný poté ustoupil od požadavku na zhotovení přístavby kvůli finanční situaci a na jaře dalšího roku si některé práce provedl sám. Někdy v roce 2018 kontaktovali žalovaný s manželkou bývalého znalce, který měl stavební firmu, a nechali si od něj posoudit práce provedené žalobkyní, a to tak, že mu předložili projektovou dokumentaci a nadiktovali, které práce žalobkyně provedla. Na to jim bývalý znalec sdělil, že on by uvedené zhotovil kompletně za 550 000 Kč včetně DPH, když vše ocenil v rámci ocenění pomocí URS, v tuto dobu již však není zjistitelné, z jakých cenových relací znalec vycházel (tj. zda z cen pro rok 2014., či z jiných, když uvedené nelze z předmětného ocenění zjistit).

47. Dne 13.3.2015 žalobkyně na jméno žalovaného vystavila fakturu č. , hodnota, na úhradu stavebních prací provedených na RD , adresa, 713 Kč s tím, že v rámci záloh již bylo uhrazeno 149 500 Kč (100 000 Kč dne 4.6.2014, 49 500 Kč dne 10.10.2014), zbývalo tak uhradit 410 213 Kč. Tato faktura je přitom ve spodní části opatřena douškou „převzal dne 19.7.2016“ a podpisem žalovaného.

48. Dne 19.7.2016 žalobkyně na jméno žalovaného vystavila fakturu č. 160063 na jméno žalovaného na úhradu stavebních prací provedených na RD , adresa, 140 Kč. Tato faktura je přitom ve spodní části opatřena douškou „převzal dne 19.7.2016“ a podpisem žalovaného.

49. Téhož dne došlo k sepsání listiny, v níž žalovaný uznal co do důvodu a výše, že dluží žalobkyni částku 801 353 Kč, což představuje neuhrazenou část prvně uvedené faktury ve výši 410 213 Kč a neuhrazení druhé faktury znějící na částku 391 140 Kč, a to vše za provedení stavebních prací na rekonstrukci domu , adresa, . Na konci tohoto prohlášení poté byl připojen s vysokou pravděpodobností podpis žalovaného.

50. Žalobkyně, resp. její jednatel, byl s žalovaným po celou dobu v telefonním kontaktu, kdy žalovaný nesporoval provedené práce, jejich kvalitu či množství a ve větším rozsahu jejich cenu, naopak přislíbil, že všechny peníze, které vydělá v rámci svého podnikání - dne 27.6.2016 žalovaný získal živnostenské oprávnění s předmětem podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ – obor činnosti Velkoobchod a maloobchod, Poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků“ a „Masérské, rekondiční a regenerační služby“, kdy k zahájení provozu této jeho živnosti došlo 1.8.2016 - půjdou na sanaci daného dluhu, přičemž i přislíbil, že do konce roku 2016 uhradí 50 000 Kč. Dne 1.12.2016 poté manželka žalovaného ze svého bankovního účtu žalobkyni uhradila částku 50 000 Kč s douškou Janáček M.

51. V listopadu r. 2020 poté manželka žalovaného uplatnila vůči žalobkyni námitku relativní neplatnosti uznání dluhu žalovaným a převzetí shora uvedených faktur žalovaným s tím, že předmětný dům je stejně jako veškeré finanční prostředky součástí jejich SJM, přičemž jí nebylo o daných právních jednáních ničeho známo, nedala k nim souhlas a nikdy nebyla přizvána ani k jednání o údajném dluhu za rekonstrukci jejich domu.

52. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. a zákona č. 455/1991, o živnostenském podnikání (dále ZŽP)

53. Ust. § 2586 odst. 1 o.z. stanoví, že smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

54. Dle 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 2054 odst. 2 o.z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

55. Podle § 4 odst. 1 o.z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

56. Ust. § 15 odst. 2 o.z. stanoví, že svéprávnost je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat).

57. Dle § 30 o.z se plně svéprávným člověk stává zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku.

58. Podle § 6 odst. 1 ZŽP jsou všeobecnými podmínkami provozování živnosti fyzickými osobami, pokud tento zákon nestanoví jinak, a) plná svéprávnost, kterou lze nahradit přivolením soudu k souhlasu zákonného zástupce nezletilého k samostatnému provozování podnikatelské činnosti58), a b) bezúhonnost.

59. Ust. § 24 o.z uvádím že každý člověk odpovídá za své jednání, je-li s to posoudit je a ovládnout. Kdo se vlastní vinou přivede do stavu, v němž by jinak za své jednání odpovědný nebyl, odpovídá za jednání v tomto stavu učiněná.

60. Podle § 545 o.z. právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.

61. Dle § 559 o.z. má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.

62. Ust. § 565 o.z. stanoví, že je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

63. Ust. § 574 o. z. uvádí, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

64. Dle § 581 o.z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

65. Podle § 586 odst. 1 a 2 o.z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

66. Dle § 587 odst. 1 o.z. kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání.

67. Ust. § 708 odst. 1 a 2 o.z. uvádí, že to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen „společné jmění“). To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona. Společné jmění podléhá zákonnému režimu, nebo smluvenému režimu, anebo režimu založenému rozhodnutím soudu.

68. Ust. § 709 odst. 1 o.z. uvádí, že součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

69. Ust. § 701 odst. 1 o.z. stanoví, že součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

70. Dle § 713 odst. 1 - 3 o.z. součásti společného jmění užívají, berou z nich plody a užitky, udržují je, nakládají s nimi, hospodaří s nimi a spravují je oba manželé nebo jeden z nich podle dohody. Povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi náleží oběma manželům společně a nerozdílně. Z právních jednání týkajících se společného jmění nebo jeho součástí jsou manželé zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně.

71. Podle § 714 odst. 1 o.z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud. Odst. 2 téhož ustanovení stanoví, že jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.

72. Ust. § 609 o.z., stanoví, že nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

73. Dle § 610 odst. 1 o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

74. Podle § 611 o.z. se promlčují všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

75. Ust. § 619 odst. 1 o.z. stanoví, že jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

76. Dle § 639 o.z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

77. Ust. § 1970 o.z. stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

78. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

79. Na základě těchto zákonných ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu má soud za to, že je žaloba důvodná.

80. S ohledem na četnost námitek žalovaného přistoupil soud nejprve k hodnocení námitek žalovaného v souvislosti s uznáním daného dluhu s ohledem na skutečnost, že se jednalo v tomto případě dle názoru soudu o námitky stěžejní, jelikož by, pokud by soudem byly shledány důvodnými, podstatným způsobem ovlivnily další postup ve věci.

81. Uznání dluhu je jedním ze způsobů utvrzení dluhu, kdy se toliko utvrzuje stávající dluh, na právním důvodu dluhu se však ničeho nemění. Uznání dluhu je tak preventivním nástrojem, který vede toliko k posílení procesní pozice věřitele pro případný spor. Uznat dluh lze přitom třemi různými způsoby – prohlášením o uznání dluhu, placením úroků z dlužné částky a částečným splněním závazku. Prohlášení o uznání dluhu je poté uznáním explicitním, kdy se jedná o jednostranné právní jednání dlužníka adresované věřiteli, jímž činí písemnou formou výslovné uznávací prohlášení směřující k potvrzení existence předmětného dluhu, a to včetně jeho důvodu a výše.

82. Uznání dluhu jako takové je přitom, jak je uvedeno výše, jednostranným právním jednáním, které musí být v případě uznání prohlášením písemné. Z uvedeného je tedy nutné dovodit, že aby bylo dané právní jednání učiněno platně, musí jednak splňovat zákonem stanovené požadavky na právní jednání (osoba, vůle, projev vůle), jednak obsahovat esenciální náležitosti (viz dále) a jednak být učiněno písemně. Žalovaný přitom ve věci namítal, že dané právní jednání není učiněno platně, když žalovaný nebyl k danému právnímu jednání způsobilý s ohledem na svůj zdravotní stav, dále když dané právní jednání neobsahuje zákonem stanovené esenciální náležitosti a konečně když dané právní jednání nebylo ze strany žalovaného podepsáno, resp. když bylo ze strany žalobkyně s danou listinou, na níž je dané prohlášení zachyceno, manipulováno (ze strany žalovaného měla být podepsána prázdná listina, na níž mělo být dané prohlášení připojeno následně).

83. Soud se ve věci nejprve zabýval námitkou žalovaného týkající se absence obecných zákonem stanovených požadavků na právní jednání v podobě nezpůsobilosti jeho osoby toto právní jednání v dané době učinit s ohledem na jeho zdravotní stav. Z provedeného dokazování má však soud tuto námitku za vyvrácenou. V řízení sice bylo prokázáno, že žalovaný byl v r. 2013 převzat bez svého souhlasu k hospitalizaci do Psychiatrické nemocnice v , adresa, z důvodu podezření na rozvoj duševního onemocnění, deprese a závislosti na alkoholu, kvůli nimž měl opakované poruchy vědomí, bloudil venku, měl narušené vnímání reality a ohrožoval sám sebe, z této hospitalizace však byl o šest týdnů později zaléčený propuštěn s diagnózou středně těžká depresivní porucha. Následně žalovaný zahájil ambulantní léčbu, kdy v době od března r. 2015 do října r. 2018 navštěvoval , tituly před jménem, , jméno FO, , kam docházel na pravidelné kontroly v době od března r. 2015 do srpna r. 2016 a při zlepšení stavu postupně omezoval užívání antidepresiv, až je následně po domluvě zcela vyřadil. Při kontrolách v dubnu i srpnu r. 2016 se přitom žalovaný cítil dobře a negoval veškeré potíže, přičemž nebylo ani patrné zjevné zhoršení jeho zdravotního stavu ani zhoršení jeho schopností za sebe právně jednat. Praktická lékařka žalovaného poté soudu sdělila, že je žalovaný psychicky zdatný a má schopnost za sebe právně jednat, kdy k ní v r. 2016 docházel toliko na kontroly krevního tlaku. Nadto i ze zvukových záznamů telefonických hovorů z dané doby má soud za to, že byl při těchto rozhovorech žalovaný orientován místem, časem i osobou. S ohledem na uvedené tak dospěl soud k závěru, že žalovaný sice v dané době trpěl výše uvedeným onemocněním, toto onemocnění však žádným způsobem nenarušovalo jeho schopnost za sebe právně jednat. Uvedený závěr je pak podle názoru soudu podpořen i výpovědí projektanta , tituly před jménem, , jméno FO, , dle kterého byl žalovaný při jednání ohledně projektové dokumentace orientován a byla s ním možná „normální komunikace“ i tím, že v červnu r. 2016 žalovaný získal živnostenské oprávnění, pro jeho získání je totiž příslušným zákonem stanoven právě i předpoklad v podobě plné svéprávnosti, k zahájení provozu živnosti ze strany žalovaného poté došlo 1.8.2016. Nadto soud uvádí, že má za to, že se v tomto případě jednalo o námitku ryze účelovou, když poukazuje na skutečnost, že žalovaný v konečném důsledku nesporoval podpis faktur ani platnost dalších právních jednání, která v rozhodné době učinil. Soud pak neuvěřil ani tvrzení manželky žalovaného o tom, že žalovaný nebyl sto v dané době hospodařit s penězi, když následně ve své výpovědi uvedla, že ačkoli si toho měla být vědoma, nechala žalovaného bez její ingerence jednat jak s žalobkyní, tak i s projektantem, přičemž má soud za to, že právě tato jednání jsou jednáními velmi náročnými, které bez dalšího „zasahují“ i do schopnosti právně jednat i co do hospodaření s penězi – soud má přitom za to, že měla-li by jeho manželka pochybnosti o schopnosti žalovaného právně jednat, toto jednání by mu neumožnila, resp. by u něj byla přítomna stejně, jako u dalších právních jednání, jak tvrdila (např. žádost o úvěr, žádost o stavební povolení atd.). Dle názoru soudu tak lze s ohledem na vše výše uvedené dovodit, že byl-li žalovaný plně svéprávný v červnu r. 2016 a v srpnu r. 2016, byl plně svéprávný i v červenci r. 2016, když ho jeho onemocnění žádným způsobem v dané době v tomto ohledu nelimitovalo. Soud tedy uzavřel, že dané právní jednání splňovalo všechny obecné zákonem stanovené předpoklady pro právní jednání.

84. Dále žalovaný ve věci namítal, že se jedná o právní jednání neplatné, jelikož neobsahuje všechny esenciální náležitosti, když zde zcela absentuje uvedení splatnosti dluhu a příslib žalovaného, že daný dluh uhradí. K tomu však soud uvádí, že tuto námitku nepovažuje za důvodnou, jelikož dle jeho názoru toto právní jednání obsahuje všechny zákonem stanovené esenciální náležitosti. Z uznání dluhu totiž musí být patrné, kdo je činí a vůči komu směřuje (označení dlužníka a věřitele), jaký peněžitý či nepeněžitý dluh dlužník uznává a jaká je jeho výše a důvod (jedná se o obligatorně kauzální právní jednání). Tyto skutečnosti musí být objektivně zjistitelné, výši závazku však lze považovat za dostatečně určenou, dojde-li v prohlášení k odkazu na příslušnou fakturu. Další podmínkou poté je, že toto uznání musí být učiněno bez výhrad (srovnej rozhodnutí NS ze dne 31.3.1999, sp. zn. 2 Cdo 1929/97). Z uvedeného je tedy patrné, že určení splatnosti daného závazku, stejně tak jako příslib žalovaného, že daný dluh uhradí, nejsou esenciálními náležitostmi tohoto právního jednání. K tomu soud uvádí, že příslib dlužníka co do úhrady dluhu byl esenciální náležitosti tohoto právního jednání dle úpravy obč. zák., v době, kdy však došlo k uznání dluhu v této věci, již byl ale platný a účinný o.z., který v otázce uznání dluhu převzal právní úpravu obch. zák., v němž tento příslib esenciální náležitostí nebyl. Dané právní jednání tak podle soudu obsahuje všechny výše uvedené esenciální náležitosti, když dostatečně určitě označuje věřitele/žalobkyni a dlužníka/ žalovaného a dostatečně jasně, určitě a srozumitelně obsahuje určení důvodu a výše uznávaného dluhu (dluh tak není zaměnitelný s jiným a je jasně patrný i důvod jeho vzniku) a prohlášení o jeho uznání. Nadto se nejedná ani o dluh, u něhož není zákonem stanoveno, že jej nelze uznat.

85. Další námitkou žalovaného bylo, že je dané právní jednání neplatné, jelikož bylo učiněno bez ingerence jeho manželky, přičemž se předmětná smlouva o dílo na dodání prací a materiálu na opravu týkala rodinného domu, který byl v SJM jeho a jeho manželky a veškeré finanční prostředky, které byly na úhradu užity, byly rovněž v jejich SJM. K tomu soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že daný dům je součástí SJM žalovaného a jeho manželky, přičemž má soud i za to, že smlouva o dílo v tomto případě představuje mimořádnou správu jejich SJM, když se jednalo o smlouvu, jehož předmětem je plnění v hodnotě cca 900 000 Kč. K danému právnímu jednání v podobě uzavření předmětné smlouvy o dílo ze strany žalovaného, tak byl v souladu se zákonem vyžadován souhlas manželky. Zákonem však nestanoví formu tohoto souhlasu, daný souhlas tak může být dán ze strany manželky písemně, či konkludentně. Dle názoru soudu pak byl tento souhlas ze strany manželky konkludentně dán. Předmětem smlouvy o dílo byla oprava rodinného domu, který měli obývat oba manželé, s ohledem na rozsáhlost těchto oprav (rekonstrukce, přístavba) přitom není dle názoru soudu možné, aby manželka o jejich provádění nevěděla, a to zejména za situace, kdy manželka s žalovaným jednala o úvěru i žádala o vydání příslušného stavebního povolení, naopak i z tvrzení samotného žalovaného a jeho manželky vyplývá, že on i manželka měli žalobkyni opakovaně v průběhu let 2014 a 2015 žádat o předložení předmětné smlouvy o dílo v písemné podobě i to, že manželka věděla, že jsou dané práce prováděny a žalovaný na stavbu pravidelně jezdí. Z uvedeného lze tedy dovodit, že manželka o daných pracích, resp. o ústním uzavření smlouvy o dílo věděla, a v rámci daného díla s žalobkyní dokonce i sama jednala, když žádala o smlouvu v listinné podobě. Soud tak má za to, že bylo a je možné dovodit, že manželka dala s tímto právním jednáním v podobě smlouvy o dílo konkludentní souhlas, v opačném případě by totiž podle soudu svůj nesouhlas projevila ihned, když by žalobkyně začala s prováděním daných prací. K tomu soud poukazuje rovněž na skutečnost, že to byla právě manželka, z jejíhož bankovního účtu byly hrazené veškeré platby ve prospěch žalobkyně. Dle názoru soudu je tak tato námitka žalovaného lichá.

86. Co se pak týče námitky žalovaného ohledně relativní neplatnosti uznání dluhu žalovaným, jelikož jeho manželka toto právní jednání neučinila, resp. neměla možnost se k němu ani vyjádřit, ačkoli se jednalo o uznání dluhu souvisejícího se SJM žalovaného a její osoby, soud uvádí, že ani tato námitka není podle jeho názoru opodstatněná. Uznání dluhu je právním jednáním, které slouží toliko k utvrzení již stávajícího dluhu, které činí a může činit pouze osoba, která je účastníkem daného právního vztahu (dlužník/věřitel). Je to tedy právní jednání, které zavazuje toliko jednající osobu, nikoli osobu další (srovnej rozhodnutí NS sp. zn. 29 Odo 1297/2004). Toto právní jednání tedy „zavazuje“ toliko žalovaného, nikoli osobu jeho manželky, manželka žalovaného tak nemůže do tohoto právního jednání podle soudu žádným způsobem ingerovat. Nadto soud uvádí, že uznání dluhu pouze jedním z manželů má dopad na oba manžele pouze za předpokladu, že se jedná o uznání jejich společného dluhu (dluh je součástí společného jmění manželů), a lze-li, především s ohledem na výši takto uznaného dluhu, považovat takový úkon jednoho z manželů za běžnou záležitost (srovnej R 47/1984), tak tomu ale v tomto případě není, institut relativní neplatnosti tak nelze ze strany manželky v tomto případě uplatnit, jelikož manželka není v tomto případě osobou oprávněnou (osobou, na jejíž ochranu tento institut slouží, když není účastníkem daného právního jednání a toto právní jednání nemá vůči její osobě žádný dopad, když tímto právním jednáním není s ohledem na výše uvedené vázána a když je na její ochranu dán institut relativní neplatnosti co do prvotního právního jednání a manželka se tak příp. může domáhat své ochrany v následujícím řízení, jehož by byla účastníkem). Nadto má soud za to, že uznání dluhu (tj. uznání práva na zaplacení určité částky) není právním jednáním, které by bylo právním jednáním s předmětem v podobě nakládání s finančními prostředky tvořícími SJM, když se jedná toliko o právní jednání, jehož předmětem nejsou finanční prostředky tvořící společné jmění manželů, ale tyto prostředky mohou sloužit ke splnění povinností vyplývajících z takového právního jednání – typicky se jedná právě o případy, kdy jeden z manželů uzavírá samostatné závazkové právní vztahy) a nakládání s majetkem ve SJM se u těchto jednání promítá v tom, že prostřednictvím majetku tvořící SJM dochází k úhradě závazků a dluhu z těchto smluvních vztahů vyplývající. A právě v takovémto případě nelze primárně uplatnit princip relativní neplatnosti, když se netýká majetku, jenž by tvořil součást SJM, ale nesouhlas druhého manžela se z povahy věci může promítnout pouze ve vztahu k tomu, zda mají být dané prostředky použity na úhradu daného závazku či nikoli. Dle názoru soudu přitom nelze právě uznání dluhu považovat za právní jednání, které by fakticky bylo nakládáním s majetkem tvořícím SJM, resp. že by se jednalo o právní jednání, kterým by vznikl „nový“ dluh, který by SJM zatěžoval, když se jedná toliko o utvrzení „primárního“ dluhu. Samotným uznáním dluhu se tak dle názoru soudu nenakládá se SJM, pročež není rozhodující uplatnění relativní neplatnosti daného právního jednání ze strany manželky žalovaného (srovnej rozhodnutí NS ze dne 26.2.2014, sp. zn. 22 Cdo 2401/2010). Konečně soud uvádí, že má za to, že i o tomto právním jednání manželka žalovaného s ohledem na vše výše uvedené věděla, resp. konkludentně s tímto jednáním žalovaného souhlasila, když i v tomto bodu manželka uplatňuje stejné námitky jako v bodu předchozím co do neplatnosti smlouvy o dílo, tyto námitky má však soud za vyvrácené. K tomu soud opětovně poukazuje i na skutečnost, že to byla právě manželka, která v prosinci r. 2016 uhradila na daný dluh 50 000 Kč dle svého tvrzení bez vědomí žalovaného, ovšem ze zvukových záznamů telefonických hovorů vyplývá, že se žalovaný žalobkyni zavázal právě 50 000 Kč v dané době uhradit.

87. I kdyby pak bylo možné tuto námitku relativní neplatnosti uznání dluhu ze strany manželky žalovaného uplatnit, má soud za to, že ani poté, by tato námitka nebyla ve věci rozhodující, když by jednak byla s ohledem na vše výše uvedené uplatněna pozdě (manželka o daném právním jednání věděla nejpozději 1.12.2016, když uhradila oněch 50 000 Kč dle příslibu žalovaného, ovšem tuto námitku uplatnila až v r. 2020, tj. až po uplynutí tříleté lhůty, která uplynula 1.12.2019, přičemž byla ze strany žalobkyně vznesena námitka promlčení), a jednak je podle názoru zdejšího soudu uplatněna v rozporu s dobrými mravy, a to s ohledem na tvrzení manželky, resp. jí uvedené důvody, které byly v řízení následně vyvráceny i s ohledem na postoj manželky a právní jednání žalovaného s manželkou učiněné během tohoto soudního řízení, kdy chtěli převést dané nemovitosti na svou dceru. Dle názoru zdejšího soudu tak toto jednání nemůže požívat právní ochrany.

88. Konečně žalovaný v rámci neplatnosti uznání dluhu namítal, že si není vědom, že by danou listinu někdy viděl, resp. že by ji podepsal, kdy znovu odkázal na svůj shora popsaný zdravotní stav. Tuto námitku žalovaného má však soud za vyvrácenou znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví. Znalec totiž ve věci dospěl k závěru, že daný podpis obsažený na listině, v níž je zachyceno prohlášení o uznání dluhu, je originálním podpisem žalovaného vyhotoveným psacími prostředky s tím, že tento podpis je velmi pravděpodobně pravým podpisem žalovaného, když je u tohoto podpisu přítomna vedle převažujících shod a podobností i dílčí rozdíl v lokalizaci obratu kličky, kdy je však nepravděpodobné, že by tento rozdíl mohl být způsoben chybou při padělání, naopak je mnohem pravděpodobněji znakem málo frekventovaným či důsledkem možného bezděčného komolení. S ohledem na uvedené však znalec v rámci objektivity tento rozdíl zohlednil tak, že daný podpis je v rovině vysoké pravděpodobnosti pravým podpisem žalovaného. S ohledem na tyto závěry tedy soud dospěl k závěru, že se jedná o podpis žalovaného. Znalec přitom neměl důvodu pochybovat o pravosti dané listiny, resp. neměl žádných indicií naznačujících jakoukoli manipulaci s danou listinou. Dle názoru soudu tak byla splněna i poslední podmínka pro platnost daného právního jednání v podobě písemnosti daného prohlášení o uznání dluhu.

89. Nadto soud uvádí, že žalovaný dále namítal pro případ, kdy soud dospěje k závěru, že se jedná o podpis žalovaného, že bylo ze strany žalobkyně s předmětnou listinou manipulováno, když žalovaný podepsal prázdný papír, na nějž následně žalobkyně doplnila předmětné prohlášení o uznání dluhu. I tuto námitku soud však považuje za nedůvodnou. Jak je uvedeno výše, dospěl soud k závěru, že žalovaný byl v době, kdy došlo k uznání dluhu, plně svéprávnou osobou (a to i při zohlednění jeho zdravotního stavu, viz výše), u žalovaného tak bylo možné předpokládat, že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, což u něj každý mohl v právním styku důvodně očekávat. S ohledem na uvedené má tak soud za to, že žalovaný byl sto posoudit, zda je „správné“ podepsat žalobkyni v pozici svého věřitele „prázdný papír“ a nechat jí s ním nadále bez dalšího, aniž by věděl jak, manipulovat, kdy by takovýmto způsobem dle názoru soudu žádná plně svéprávná osoba nejednala. Soud tak považoval i tuto námitku za ryze účelovou, nepřistoupil tak ani na doplnění dokazování v podobě expertízy doby, kdy měl být na danou listinu předmětný podpis žalovaného připojen (tento návrh tak zamítl pro nadbytečnost, viz výše).

90. Rovněž soud uvádí, že nepřihlédl k námitce žalovaného o tom, že měl předmětné faktury podepsat pod nátlakem ze strany žalobkyně, když se jednalo o následně změněné tvrzení, kdy nejprve žalovaný uváděl, že tyto listiny nikdy nepodepsal, a teprve po provedení „základního“ dokazování (zejména vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví) toto tvrzení změnil, ovšem až po koncentraci řízení, přičemž podle soudu takováto změna nespadá pod výjimky z koncentrace řízení uvedené v § 118b o.s.ř. Nadto soud uvádí, že i kdyby k tomuto tvrzení přihlédl, považoval by tuto námitku za lichou právě s ohledem na skutečnost, že byla ze strany žalovaného měněna, přičemž však toto tvrzení dále ani blíže nerozvedl – nadto za situace, kdy má soud za to, že by danému žalovaným tvrzenému nátlaku svéprávná osoba nepodlehla, když zde nebylo žádné tvrzené fyzické násilí ani bezprávní výhrůžka. Nadto má soud za to, že faktury jsou v tomto případě toliko „podpůrným důkazem,“ když za rozhodující listinu v tomto případě soud považuje listinu označenou jako uznání dluhu, k této listině však tvrzení o nátlaku žalovaný neuplatňoval.

91. Konečně soud v této věci uvádí, že žalobkyně podle soudu věrohodně zdůvodnila, z jakého důvodu došlo při jednání soudu k předložení této listiny s tvrzením, že se jedná o originál, ovšem následně bylo znalcem zjištěno, že se o originál nejedná, a znalci tak byla ze strany žalobkyně předložena další listina, která již byla znalcem vyhodnocena jako originální. Navíc soud uvádí, že ani tato skutečnost nemá žádný vliv na shora uvedené, když žalobkyně disponuje originálem této listiny, který žalovaný vlastnoručně podepsal.

92. Nadto soud uvádí, že nebylo-li by zde předmětné platné prohlášení o uznání dluhu, došlo by dle názoru soudu k uznání daného dluhu dalším způsobem v podobě částečného splnění daného závazku, když došlo k uhrazení oněch 50 000 Kč v prosinci r. 2016, a to ze strany manželky žalovaného na základě příslibu žalovaného.

93. S ohledem na vše výše uvedené dospěl soud k závěru, že bylo dané právní jednání v podobě uznání dluhu učiněno platně. Důsledkem tohoto právního jednání přitom je jednak vyvratitelná právní domněnka, že daný dluh v době uznání trval a jednak běh nové promlčecí lhůty, která je desetiletá. Vzhledem k tomu, že pak prohlášení bylo učiněno 19.7.2016, skončila by promlčecí lhůta až 19.7. 2026, žalobkyně však své právo uplatnila u soudu již 25.10.2019, daná pohledávka tak není v tomto případě promlčena.

94. Co se týče předmětné vyvratitelné domněnky, má toto hmotněprávní ustanovení vazbu na procesní ustanovení § 133 o.s.ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, kdy ani závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou (srovnej rozhodnutí NS sp. zn. 32 Cdo 170/2010). Žalobkyně v pozici věřitele tak nemusí v tomto případě dokazovat ani vznik dluhu (argumentovat smlouvou nebo jinou právní skutečností zakládající závazek), ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se totiž přesunulo na žalovaného v pozici dlužníka a bylo tedy na něm, aby tvrdil a prokázal, že předmětný uznaný dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu (srovnej rozhodnutí NS sp. zn. 29 Odo 341/2001, či sp. zn. 32 Odo 453/2004), o čemž byl žalovaný ze strany soudu poučen již při prvním jednání ve věci, a to jednak v rámci poučení dle § 99 o.s.ř., jednak dle § 118a o.s.ř. Na základě provedeného dokazování má však soud za to, že nastalá vyvratitelná právní domněnka nebyla ze strany žalovaného vyvrácena, když žalovaný řádné neprokázal, že daný dluh neexistoval, resp. neexistoval v dané výši, když bylo v této věci s ohledem na postoje stran podle soudu rozhodující a mezi stranami sporné, jaké práce byly ze strany žalobkyně na dané rekonstrukci fakticky zhotoveny a jaká byla jejich hodnota, když naopak bylo v řízení nesporné, že žalobkyně ve prospěch žalovaného určité práce v rámci rekonstrukce daného rodinného domu provedla, což potvrdili jednak samotní účastníci řízení, jednak i manželka žalovaného ve své výpovědi. Nadto soud poznamenává, že má s ohledem na uvedené za to, že ve věci došlo v rámci žalobkyní provedených stavebních prací na rekonstrukci domu , adresa, min. k bezdůvodnému obohacení žalovaného (účastníkem tohoto závazkového vztahu je pouze žalovaný v pozici adresáta daného plnění, k tomu srovnej rozsudek NS ze dne 26.5.2004, sp. zn. 33 Odo 221/2002), když bylo v řízení prokázáno, že některé práce fakticky žalobkyně ve prospěch žalovaného provedla, pokud by tak byla daná smlouva o dílo sjednána neplatně, jak tvrdí žalovaný, došlo by na jeho straně právě k bezdůvodnému obohacení.

95. Žalovaný v otázce prací, které žalobkyně dle jeho názoru fakticky na rekonstrukci domu , adresa, provedla a v jaké hodnotě byly, navrhla k důkazu toliko výpověď manželky, odbornou zprávu - Stavební rozpočet ze dne 8.5.2019 a doklady na materiál a dokončovací práce (k dalším návrhům uplatněním po koncentraci řízení viz výše).

96. Jak je však uvedeno výše, výpověď manželky žalovaného má soud jednak za nevěrohodnou, jednak v rozhodných bodech za vyvrácenou, přičemž sama manželka žalovaného uvedla, že neví, které přesně práce žalobkyně provedla, když vychází toliko ze sdělení manžela. Ve věci pak bylo vyvráceno i její tvrzení o tom, že byla cena stanovena v maximální výši 700 000 Kč v souladu s projektovou dokumentací, a to zejména výpovědí samotného projektanta, který uvedl, že se jednalo toliko o orientační náklady, které neměly „objektivní“ podklad, jednalo se toliko o odhad. I z laického pohledu je pak patrno, že není možné v rámci této projektové dokumentace vyhotovené pro účely stavebního řízení v pozici projektanta přesně určit rozsah potřebných prací a jejich cenu, když se jedná o rekonstrukci staršího domu (v době tvorby projektu tedy není patrné, v jakém faktickém stavu se daná rekonstruovaná nemovitost nachází a jaké přesně práce bude nutné provést).

97. Co se týče předmětného stavebního rozpočtu, pak ani z tohoto důkazu nemůže soud bez dalšího vycházet, jelikož se sice jedná o odborné vyjádření, ovšem o vyjádření, které bylo zpracováno toliko na základě sdělení žalovaného o tom, jaké práce byly ze strany žalobkyně provedeny - zhotovitel tak vycházel toliko z informací a údajů, které mu byly sděleny ze strany žalovaného, nebyly však nikterak „ověřeny“, resp. podepřeny objektivním zhodnocením co do doby zhotovení, formy zhotovení apod., příp. informacemi a údaji ze strany žalobkyně v rámci konfrontace. O uvedeném přitom podle soudu svědčí i fakt, že žalovaný toto vyjádření učinil mimo jiné i součástí svých tvrzení co do otázky provedení prací žalobkyní. Z uvedeného tedy není možné učinit závěr o tom, které práce byly ze strany žalobkyně na dané rekonstrukci fakticky provedeny. Nadto pak sám zpracovatel ve své výpovědi uvedl, že již není možné učinit závěr o tom, ke kterému dni byly dané práce z jeho strany oceňovány, přičemž sám zpracovatel uvedl, že se dané oceňování děje dle URS, kdy je nutné tyto vstupní údaje zadat (laicky řečeno je tak toto oceňování určitou „hrou čísel“ dle vstupních údajů).

98. Z předložených dokladů na materiál a dokončovací práce pak není možné podle názoru soudu učinit žádný závěr v otázce fakticky provedených prací žalobkyní, když se jedná toliko o různé faktury a listiny prokazující objednávku či koupi stavebního a dalšího materiálu, není z nich však patrná souvislost s konkrétními pracemi provedenými na předmětném domě a s jejich konkrétní hodnotou, když z těchto důkazů není možné učinit žádný závěr co do rozsahu prací provedených žalobkyní, který by vyvracel danou domněnku, když uvedený závěr nelze učinit ani určitým „negativním výčtem“ (dle žalovaného práce, které byly z jeho strany provedeny svépomocí, a které tak neprovedla žalobkyně s ohledem na obsah projektu).

99. Dle názoru zdejšího soudu tak žalovaný v řízení nevyvrátil shora specifikovanou nastolenou vyvratitelnou domněnku existence uznaného dluhu (tj. jednak, že daný dluh v dané době existoval a jednak, že existoval v dané výši). Vzhledem k uvedenému tedy soud dospěl k závěru, že ke dni uznání daného dluhu, daný dluh v dané výši trval. Jelikož pak žalovaný na daný dluh po jeho uznání uhradil toliko 50 000 Kč, má žalobkyně právo na úhradu jeho zbývající neuhrazené části ve výši 751 353 Kč. Vzhledem k tomu, že poté žalovaný neuhradil daný dluh řádně a včas, má žalobkyně rovněž právo na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od prvního dne, kdy se žalovaný ocitl v prodlení s daným plněním (tj. vždy den po splatnosti jednotlivých faktur, žalobkyně však požaduje úrok z prodlení až od prvního dne po splatnosti druhé/pozdější z faktur, tj. od 20.8.2016). Soud proto ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

100. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, soud jí proto přiznal dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. plnou náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 30 055 Kč (podání žaloby ve věci samé) a 1 000 Kč (podání návrhu na vydání předběžného opatření), dále náklady na provedení znaleckého posudku (záloha 3 000 Kč) a dále náklady na zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci žalobkyně tedy byla stanovena ve výši 11 340 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 187 110 Kč, a to za 16 celých úkonů právní služby (1. převzetí věci, 2. předžalobní upomínka, 3. žaloba, 4. doplnění žaloby na výzvu soudu dle § 118a o.s.ř., 5. jednání 19.2.2020, 6. jednání dne 13.11.2020, 7. a 8. jednání 17.5.2021 trvající přes dvě hodiny, 9. a 10. jednání dne 11.6.2021 trvající přes dvě hodiny, 11. jednání dne 9.8.2021, 12. jednání dne 5.11.2021, 13. a 14. jednání dne 5.1.2022 trvající přes dvě hodiny, 15. jednání dne 9.2.2022, 16. jednání dne 25.2.2022 dle §6, §7 bod 6 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a jeden poloviční úkon právní služby (návrh na vydání předběžného opatření) dle §6, §7 bod 6 a § 11 odst. 2 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. (tj. 16,5 x 11 340 Kč) a paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za úkon, celkem tedy 5 100 Kč za 17 úkonů ve věci (§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Zástupci dále náleží náhrada cestovného ve výši 3 607,80 Kč za cestu k jednáním soudu osobním automobilem zn. Ford Kuga při spotřebě 5,8 l/100 km a délce jedné cesty (cesta sídlo advokáta ve , adresa, – zdejší soud a zpět v délce 64 km (2 x 32 km), a to 773,20 Kč, za dvě cesty k jednáním v r. 2020 při sazbě 6,04 Kč za jeden kilometr dle § 1 písm. b/ a § 4 písm. a/ vyhl. č. 358/2019 Sb. Sb., dále 1530,80 Kč za 4 cesty k jednáním v r. 2021 při sazbě 5,98 Kč za jeden kilometr dle § 1 písm. b/ a § 4 písm. a/ vyhl. č. 589/2020 Sb. a 1303,80 Kč za 3 cesty k jednáním v r. 2022 při sazbě 6,79 Kč za jeden kilometr dle § 1 písm. b/ a § 4 písm. a/ vyhl. č. 511/2021 Sb. Dále zástupci náleží náhrada za 36 půlhodin ztráty času strávených 9 cestami k jednání soudu (9 x 2 půlhodiny ztráty času při jedné cestě v jednom směru, když jedna cesta dle mapy.cz trvá cca 40 min. x 2 cesty tam a zpět) po 100 Kč, celkem 3 600 Kč (§ 14 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., při sazbě 21 % tedy o 41 877,70 Kč, když zástupce žalobkyně řádně doložil, že je plátcem DPH. Soud tak žalobkyni přiznal náklady v celkové výši 275 350,50 Kč. Vzhledem k tomu, že byla žalobkyně zastoupena ve věci advokátem, je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

101. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal náhradu za úkon v podobě vyjádření ze dne 29.10.2020, jelikož se jedná dle názoru soudu o úkon nadbytečný, když jde toliko o vyjádření žalobkyně k vyjádření žalovaného k závěrům znaleckého posudku, a to bez výzvy soudu. Dále pak soud nepřiznal žalobkyni odměnu za úkon v podobě převzetí a příprava věci v rámci návrhu na vydání předběžného opatření, jelikož má i v tomto případě za to, že se jedná o úkon nadbytečný, když danou věc již předtím zástupce žalobkyně převzal a byl s ní již podrobně seznámen.

102. O náhradě nákladů státu soud rozhodl v souladu s § 148 o.s.ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V tomto případě má tak stát právo na náhradu nákladů, které platil vůči žalovanému, když bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno a když nejsou u žalovaného podle názoru soudu předpoklady pro jeho osvobození od soudních poplatků. V tomto případě vznikly náklady v souvislosti s vyhotovením znaleckého posudku z oboru písmoznalectví v celkové výši 10 527 Kč, přičemž stát tyto náklady nesl (platil) v rozsahu 7 527 Kč, když 3 000 Kč byly uhrazeny ze zálohy složené žalobkyní na provedení tohoto důkazu (viz výše). Soud proto v této otázce rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III toho rozsudku.

103. Lhůta k zaplacení soudem přiznaných částek byla žalovanému stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.