3 C 108/2021

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Točíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované insolvenční správkyně dlužníka anonymizováno jméno příjmení , narozeného datum , IČO , bytem adresa žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalované o zaplacení 52 940 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni z majetkové podstaty částku 51 915,35 Kč s úrokem z prodlení z této částky ročně ve výši 8,5 % od 1. 9. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba v té části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 30 141,65 Kč s úrokem z prodlení ročně ve výši 8,5 % z částky 82 057 Kč od 30. 8. 2020 do 31. 8. 2021 a s úrokem z prodlení ročně ve výši 8,5 % z částky 30 141,65 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit z majetkové podstaty žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 818,60 Kč k rukám jejího zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Podanou žalobou v jejím konečném znění (po změně žaloby) se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 82 057 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že na základě soupisu ze dne 3. 11. 2017 byla do majetkové podstaty dlužníka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] insolvenční správkyní [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (pozn. soudu správně [celé jméno žalované]) zahrnuta bytová jednotka [číslo] vymezená v budově [adresa] v obci a [katastrální uzemí]. Žalobkyně hradila od 18. 8. 2017 zálohy na úhrady spojené s užíváním této bytové jednotky ve výši 2 647 Kč měsíčně, kdy šlo o platby záloh na dodávku teplé a studené vody, vytápění, fond oprav a provoz domu [adresa]. Žalobkyně tuto bytovou jednotku neužívala, neměla od ní klíče, pouze platila platby spojené s vlastnictvím bytu, které měla ode dne začlenění bytu do majetkové podstaty dlužníka platit žalovaná. Žalovaná tak zaplatila platby záloh za měsíce srpen až prosinec roku 2017, celé roky 2018 a 2019 a měsíce leden a únor roku 2020 v celkové výši 82 057 Kč. Žalovaná je přesvědčena, že jí tím vznikla za žalovanou pohledávka za podstatou ve výši 82 057 Kč.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Bránila se tím, že se nejedná o pohledávku za majetkovou podstatou. Šlo o plnění zcela dobrovolné, insolvenční správkyně o úhradu nežádala. Na její dotaz jí bylo OSBD [obec] sděleno, že platby jsou hrazeny dlužníkem a jsou zasílány z účtu žalobkyně. Pohledávka nebyla žalobkyní řádně uplatněna, když byla zaslána na insolvenční soud namísto insolvenční správkyni. Byt je zapsán v SJM manželů [příjmení] a byt tyto dvě osoby užívaly. Dlužník byt prokazatelně užíval, insolvenční správkyně od něho neměla klíče a nemohla jej nijak pronajmout. Byt užívali manželé [příjmení] jako další byt v době, kdy dlužník vykonával funkci soudního exekutora, ale i poté. Byt byl dlužníkem předán insolvenční správkyni až dne 25. 2. 2020 a od tohoto data přestala žalobkyně hradit zálohy na služby. Manželka dlužníka, která je také od roku 2018 v insolvenci, byla opakovaně vyzývána, aby umožnila prodej bytu, avšak na tyto výzvy nijak nereagovala. Insolvenční správkyně nemohla s bytem s ohledem na trestní řízení a zajištění disponovat a souhlas s nakládáním jí byl udělen až dne 27. 4. 2018. Z judikatury soudů vyplývá a je zažitou praxí, že pokud dlužník byt užívá, měl by hradit náklady spojené s užíváním. Oprávněnými uživateli bytu byli manželé [příjmení] a ti měli a mohli hradit uvedené poplatky. Žalovaná též vznesla námitku promlčení, kdy nárok je uplatněn za období od 14. 8. 2017 a řízení bylo zahájeno dne 13. 7. 2021. Svá tvrzení pak žalovaná doplnila tak, že do protokolu o jednání s dlužníkem ze dne 14. 9. 2017 dlužník uvedl, že se přes týden zdržuje v [anonymizováno] a o víkendu občas jezdí do [obec]. Na dotaz insolvenční správkyně OSBD [obec] odpovědělo, že byt užívá dlužník a měsíční poplatky jsou hrazeny z účtu vedeného na jméno žalobkyně. Byt v [anonymizováno] tak užíval dlužník a příležitostně i jeho manželka. Od předání bytu, tj. od 25. 2. 2020 hradí náklady za byt žalovaná. Kromě toho žaloba je podle žalované velmi obecná a neurčitá, kdy žalobkyně neuvádí konkrétní skutková tvrzení o tom, z jaké konkrétní skutkové podstaty příslušného ustanovení dovozuje svůj závěr o bezdůvodném obohacení.

3. V replice na vyjádření žalované žalobkyně uvedla, že ani ona ani manželka dlužníka [jméno] [příjmení] tento byt neužívaly, ani užívat nemohly a manželé [příjmení] také nemohli z důvodu jejich insolvence platit náklady spojené s užíváním bytové jednotky. Platba třetí osobou za dlužníka je tak plněním bez právního důvodu a je tudíž bezdůvodným obohacením. Pokud se týká námitky promlčení, považovala tuto námitku vznesenou v rozporu s dobrými mravy, a to za situace, kdy žalobkyně uplatnila pohledávku u insolvenční správkyně vyrozuměním o uplatnění pohledávky za podstatou ze dne 16. 8. 2020 u insolvenčního soudu, tato pohledávka byla zveřejněna insolvenčním soudem dne 27. 8. 2020. Do doby podání žaloby nebyla tato pohledávka uspokojena z důvodu na straně žalované, která tuto skutečnost hodlá použít ve svůj prospěch vznesením námitky promlčení.

4. Provedeným dokazováním byly zjištěny následující skutečnosti: - z informace o jednotce, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] jsou spoluvlastníky (SJM) bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], - ze soupisu majetkové podstaty dlužníka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vyhotoveného dne 3. 11. 2017 insolvenční správkyní [celé jméno žalované], že do majetkové podstavy byla zapsána i výše uvedená bytové jednotka, - z jednotlivých potvrzení o platbách Fio banky, a.s., vystavených dne 25. 6. 2020, že z účtu č. [bankovní účet] vedeného na majitele [celé jméno žalobkyně] byly ve prospěch protiúčtu [číslo] variabilní symbol 14604, zaúčtovány platby ve výši 2 647 Kč, a to dne 14. 9. 2017, 14. 1. 2018, 14. 4. 2018, 14. 5. 2018, 14. 6. 2018, 14. 7. 2018, 14. 8. 2018, 14. 9. 2018, 14. 10. 2018, 14. 11. 2018, 14. 12. 2018, 14. 1. 2019, 14. 5. 2019, 14. 6. 2019, 14. 7. 2019, 14. 8. 2019, 14. 9. 2019, 14. 10. 2019, 14. 11. 2019, 14. 12. 2019, 14. 1. 2020, 14. 2. 2020, - ze zprávy o činnosti insolvenční správkyně ze dne 3. 11. 2017, že dne 30. 10. 2017 byla provedena prohlídka bytu v [obec], kde dlužník bydlí, - ze zprávy insolvenční správkyně ze dne 16. 1. 2018, že zahrnula majetek ze společného jmění manželů [příjmení] do majetkové podstaty dlužníka [anonymizováno] [jméno] [příjmení], - z protokolu o jednání s dlužníkem sepsaným dne 14. 9. 2017, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] uvedl, že se více zdržuje v [anonymizováno] a o víkendu občas jezdí do [obec]. Za provoz bytu v [anonymizováno] hradí cca 2 500 Kč, - z předpisu Okresního stavebního bytového družstva [obec], že od 1. 11. 2020 činí měsíční úhrada za plnění poskytovaných služeb spojených s užíváním bytové jednotky [číslo] příspěvek na správu 2 647 Kč, - z protokolu o předání bytové jednotky [číslo] v [anonymizováno], že tato bytová jednotka byla předána insolvenční správkyni dne 25. 2. 2020, - z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 4. 2021 č. j. 70 ICm 1079/2018-83, že bylo zastaveno řízení o vypořádání společného jmění manželů [příjmení], - ze sdělení Okresního stavebního bytového družstva [obec] ze dne 5. 2. 2019, že podle dostupných informací [anonymizováno] [příjmení] užívá byt [číslo] v [anonymizováno] a měsíční úhrady za užívání bytu jsou placeny z účtu č. [bankovní účet] na jméno [jméno] [příjmení], - z výpisu z centrální evidence vězňů, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] je ve výkonu trestu odnětí svobody od 2. 12. 2019.

5. Na základě těchto provedených důkazů, když další důkazy se ukázaly být pro posouzení a rozhodnutí této věci irelevantní, a z nich zjištěného skutkového stavu, učinil soud níže uvedený právní závěr.

6. Především se soud musel vypořádat s námitkou žalované, že uplatněný nárok je promlčen, neboť v takovém případě by nebylo možné právo bez ohledu na důvody tak jako tak přiznat.

7. Promlčení je upraveno v § 609 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle § 609 věta první o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

8. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 tohoto ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

9. Podle § 629 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

10. Žalobkyně uplatnila vůči žalované nárok na zaplacení plateb, které vynaložila na bytovou jednotku [číslo] v [anonymizováno] dlužníka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v době, kdy se tato nacházela v majetkové podstatě dlužníka, a to kromě jiného i za měsíce srpen až prosinec 2017 a leden až červenec 2018, přičemž logicky jako majitelka účtu, ze kterého platby každý měsíc odcházely, od samého počátku věděla, že tyto platby platí za jiného a také měla povědomost o tom, že vlastníci tohoto bytu jsou v úpadku, neboť sama v doplnění tvrzení uvedla, že platby hradila z důvodu řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] o vypořádání společného jmění manželů [příjmení], kdy za manžela (dlužníka) byla účastníkem tohoto řízení insolvenční správkyně, a že manželé [příjmení] nemohli platby hradit z důvodu jejich insolvence. Čili vycházeje z toho, že žalobkyně hradila platby ke každému 14. dni v měsíci (jak vyplývá z předložených dokladů o platbách), pak každý tento den si byla vědoma, že platí za jiného platby, které slouží k úhradě záloh na plnění spojená s užíváním bytu (služby), a které vzhledem k úpadku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] slouží k úhradě nákladů spojených s udržováním a správou majetkové podstaty dlužníka. Promlčecí doba tak u každé takové jednotlivé platby počala běžet 15. dnem příslušného měsíce a skončila po třech letech uplynutím 15. dne příslušného měsíce, popřípadě nejblíže následujícím pracovním dnem, připadl-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek (§ 605 odst. 1, 2, § 607 o. z.), tj. dnem 15. 8. 2017, 15. 9. 2017, 16. 10. 2017, 15. 11. 2017, 15. 12. 2017, 15. 1. 2018, 15. 2. 2018, 15. 3. 2018, 16. 4. 2018, 15. 5. 2018, 15. 6. 2018. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána až dne 13. 7. 2021 a žalovaná vznesla námitku promlčení, je právo na zaplacení částky celkem 30 141,65 Kč odpovídající jednotlivým měsíčním platbám po 2 647 Kč za měsíce srpen až prosinec 2017 a leden až červen 2018 promlčeno dnem 16. 8. 2017, 16. 9. 2017, 17. 10. 2017, 16. 11. 2017, 16. 12. 2017, 16. 1. 2018, 16. 2. 2018, 16. 3. 2018, 17. 4. 2018, 16. 5. 2018, 16. 6. 2018 včetně poměrné části za měsíc červenec 2018 (od 1. 7. do 12. 7. ve výši 1 024,65 Kč).

11. Pokud se týká výhrady žalobkyně, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, soud se s tímto názorem žalobkyně neztotožnil. Soud v tomto odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 5. 2017 sp. zn. 28 Cdo 211/2016 (viz dále rozhodnutí ze dne 26. 9. 2016 sp. zn. 25 Cdo 3472/2016 či ze dne 2. 6. 2016 sp. zn. 32 Cdo 2287/2014, pramen ASPI), podle něhož dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Žalobkyně netvrdila žádné okolnosti tak výjimečné intenzity, natož aby je prokázala, které by odůvodňovaly odepřít žalované právo na uplatnění námitky promlčení, když k 1. nařízenému jednání soudu se ona ani její právní zástupce nedostavili, tudíž jí tak nebylo možné dát poučení podle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

12. Podle § 1180 odst. 1 o. z. vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad.

13. Podle § 1181 odst. 1 o. z. vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala.

14. Podle § 246 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen „i. z.“) prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou.

15. Podle § 168 odst. 2 písm. b) i. z. pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, jsou náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty dlužníka.

16. Podle § 203 odst. 1 věta první i. z. není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. Podle odst. 3 tohoto ustanovení osoba s dispozičními oprávněními uspokojí pohledávky podle odstavce 1 z majetkové podstaty. Podle odst. 4 tohoto ustanovení neuspokojí-li osoba s dispozičními oprávněními pohledávky podle odstavce 1 v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními; nejde o incidenční spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty, pokud nevznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila. V projednávané věci nebylo žádným z účastníků tvrzeno a ani v průběhu řízení nevyšlo najevo, že by předmětná bytová jednotka byla pronajata. Prohlášením konkurzu na majetek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pak přešlo na insolvenční správkyni právo nakládat s majetkovou podstatou dlužníka. Od provedení soupisu majetkové podstaty dne 3. 11. 2017, do něhož byla zahrnuta i předmětná bytová jednotka, je součástí výkonu insolvenční správy majetku dlužníka po dobu, po kterou se tato bytová jednotka nachází v majetkové podstatě dlužníka, i plnění povinností za dlužníka jako vlastníka bytové jednotky, a to včetně placení příspěvku na správu domu a pozemku. Senát Nejvyššího soudu ČR ve svém rozhodnutí ze dne 28. 4. 2017 sp. zn. 29 NSČR 94/2014 dovodil, že podstatné je, zda tam, kde takovou jednotku nikdo neužívá, má vlastník jednotky (dlužník, s jehož majetkem disponuje insolvenční správce) i tak povinnost příslušné náklady hradit. Následně uzavřel, že není-li zde nikdo, kdo by se jako oprávněný uživatel jednotky (poznámka soudu: osoba odlišná od vlastníka) mohl (měl) podílet na tomto nákladu (k jehož úhradě je jinak povolán vlastník jednotky), je platba odpovídající části nákladů vynaložených na 1. úhradu elektrické energie spotřebované ve společných prostorách domu a garáží, 2. úklid společných prostor domu a garáží, 3. provoz a údržbu domu, 4. úhradu tepelné energie, 5. údržbu výtahů v domě, 6. provoz recepce a kamerového systému, 7. provoz společné televizní antény, 8. správní poplatky, 9. pojištění domu, 10. zahradní práce kolem domu, 11. vodné a 12. odvoz odpadu, nákladem spojeným se správou jednotky.

17. Čili vztaženo na projednávanou věc platby, které hradila žalobkyně, k jejichž platbě byl povinován vlastník bytové jednotky a po soupisu do majetkové podstavy tato povinnost přešla na insolvenční správkyni, jsou nákladem spojeným se správou bytové jednotky. Žalobkyni tak svědčí ve smyslu § 168 odst. 2 písm. b) i. z. pohledávka za majetkovou podstatou. Soud proto žalobě částečně vyhověl co do částky 51 915,35 Kč a v částce 30 141,65 Kč žalobu z důvodu promlčení práva zamítl.

18. Soud také žalobkyni přiznal podle § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení, avšak až od 1. 9. 2021. Soud vycházel z výše citovaného ustanovení § 203 odst. 1 i. z. Žalobkyně pohledávku neuplatnila u žalované, jak podle tohoto ustanovení i.z. měla, ale podala bez dalšího žalobu. Ta byla žalované doručena dne 30. 8. 2021, povinnost žalované dlužnou částku zaplatit jí vznikla dne 31. 8. 2021 a od 1. 9. 2021 je teprve v prodlení.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch ve výši 63,28 %, žalovaná byla úspěšná ve výši 36,72 %, čistý úspěch žalobkyně tak činí rozdíl, tj. 26,56 % Náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 4 103 Kč a náklady zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to z tarifní hodnoty 52 940 Kč odměna za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, replika k vyjádření žalované ze dne 10. 11. 2021) po 3 220 Kč (§ 7, § 11 odst. 1 písm. a/, d/), odměna za vyúčtovaný úkon účast u jednání soudu konaného dne 12. 11. 2021 nebyla advokátu přiznána, neboť advokát se tohoto jednání nezúčastnil, dále z tarifní hodnoty 82 057 Kč odměna za 1 úkon právní služby (účast při jednání soudu konaném dne 12. 1. 2022) za 4 420 Kč (§ 7, § 11 odst. 1 písm. g/), 4 x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4), 6 x 100 Kč náhrada za promeškaný čas (§ 14 odst. 1, 3) a náhrada cestovních výdajů na cestě advokáta z [obec] do Havlíčkova Brodu a zpět osobním automobilem ve výši 1 946 Kč (vzdálenost 254 km, průměrná spotřeba 8 l /100 km, základní sazba 4,70 Kč/km, průměrná cena BA 95 oktanů 37,10 Kč dle § 1 písm. b/ a § 4 písm. a/ vyhlášky č. 511/2021 Sb.). Advokátu byla dále přiznána podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. 21 % DPH ve výši 3 743,46 Kč Náklady řízení ve výši 6 818,60 Kč (25 672,46 Kč x 26,56 %) je třeba zaplatit advokátu (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Pokud jde o výtku žalované, že jí nebyla doručena předžalobní výzva (§ 142a o. s. ř.), a z toho vyplývající případná sankce nepřiznání náhrady nákladů řízení, odkazuje soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 4. 2015 sp. zn. 29 Cdo 2620/2014 (pramen ASPI), podle něhož pro rozhodování o náhradě nákladů řízení je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu, nebude absence výzvy podle ustanovení § 142a o. s. ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik (např. započtením). Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit, není dán sebemenší důvod sankcionovat pochybení věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění, přičemž zároveň poukazuje na to, že žalované byla uložena povinnost nahradit toliko poměrnou část nákladů řízení odpovídající poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci.

20. Soud v této věci neurčil lhůty k plnění a to ve smyslu § 203 odst. 5 i. z., podle něhož určí lhůtu k uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslušenství svým rozhodnutím insolvenční soud.