3 C 118/2021

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Točíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zvýšení výživného

I. Žalovaný je povinen počínaje 1. 9. 2021 platit žalobkyni výživné ve výši 5 500 Kč měsíčně, které je splatné k jejím rukám vždy nejpozději do 10. dne v měsíci.

II. Žaloba v té její části, kterou se žalobkyně domáhala, aby byl žalovaný povinen počínaje 1. 9. 2021 platit žalobkyni výživné v další částce 500 Kč měsíčně, se zamítá.

III. Dlužné výživné od 1. 9. 2021 do 31. 10. 2021 ve výši 3 000 Kč je žalovaný povinen žalobkyni splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí, a to pod ztrátou výhody splátek.

IV. Tímto rozhodnutím se mění rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 18. 10. 2013 č. j. [číslo jednací].

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zvýšení výživného s účinností od 1. 9. 2021 na částku 6 000 Kč měsíčně. Žalobu odůvodnila tím, že v souvislosti s rozvodem manželství jejích rodičů bylo v roce 2013 určeno výživné ve výši 4 000 Kč. Od té doby došlo ke změně spočívající v tom, že začala studovat na Gymnáziu v [obec], v letošním školním roce se bude připravovat na studium na vysoké škole a od září bude absolvovat kurz autoškoly.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Na svoji obranu uvedl, že od 1. 9. letošního roku u něho došlo k poklesu jeho příjmů, protože kromě tabulkového příjmu už nemá žádný další vedlejší příjem, čímž mínil to, že již nemá příplatek za třídnictví, který činil cca 2 000 Kč až 2 500 Kč a neúčastní se již ani žádných projektů. V souvislosti s rozvodem si musel vzít hypotéku a nyní došlo k mírnému navýšení splátek, které bude splácet ještě 6 let. Dalším důvodem jeho nesouhlasu se zvýšením výživného je to, že žalobkyně nezměnila školu, stále dojíždí do školy a výdaje spojené s maturitou považuje za běžné výdaje. Rozvod manželství znamená pro oba manžele snížení jejich životní úrovně a oba s tím musí počítat. Se zvýšením výživného konečně nesouhlasí ani z etických důvodů. Žalobkyni už 3 roky neviděl a nyní ji vidí poprvé až u soudu. Žalobkyně nemá zájem se s ním stýkat, nejsou spolu v žádném kontaktu. Žalobkyně oslavila 18. narozeniny a očekával, že změní svůj názor, ale nestalo se tak. Jako otec je zde jen od toho, aby platil, a žalobkyni jde jen o peníze. Kdyby ho žalobkyně kontaktovala, leccos by jí koupil, ta však o něho nejeví zájem.

3. V průběhu řízení se samosoudce opakovaně pokoušel podle § 99 odst. 1 věta druhá zákona č. 99/19693 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“) přimět účastníky ke smíru. I když žalobkyně byla ochotna slevit ze svého nároku na částku 5 000 Kč měsíčně, žalovaný i nadále setrval na svém záporném stanovisku, proto k uzavření smíru nedošlo.

4. Žalobkyně ve své účastnické výpovědi uvedla, že je studentkou 4. ročníku Gymnázia v [obec], a že kromě letní brigády nemá žádný pravidelný příjem. Pokud jde o její výdaje, zaplatila maturitní ples 3 000 Kč, hodlá složit zkoušku z anglického jazyka a za tuto zkoušku zaplatí 4 500 Kč, a hodlá složit zkoušku OSP, aby jí byly prominuty přijímací zkoušky na vysokou školu, a za jednu tuto zkoušku, kterých by mělo být až 6, zaplatí 2 000 Kč. Do školy dojíždí autobusem nebo vlakem a cesta tam a zpět ji vyjde na 12 Kč denně. Na obědy chodí do školní jídelny a za oběd platí 45 Kč. Nyní se plánuje exkurze do Německa, která má stát 350 Kč. Začala navštěvovat autoškolu, která stojí 13 000 Kč. Už během třetího ročníku si nakoupila učebnice pro čtvrtý ročník a dokupovala si ještě další učebnice, za které zaplatila cca 2 000 Kč až 2 500 Kč. Jejím koníčkem je cvičení fitness a permanentka stojí 900 Kč – 1 000 Kč. Musí se stravovat, ale žádnou speciální stravu si nekupuje, má výdaje za oblečení. Se svým zdravotním stavem nemá žádné výdaje. Ve společné domácnosti žije se svojí matkou. S otcem byla naposledy v kontaktu v 9. třídě.

5. Žalovaný ve své účastnické výpovědi uvedl, že má příjem jen ze svého zaměstnání, avšak následně uvedl, že ještě propachtovává zemědělskou půdu za 9 000 Kč ročně. Od září letošního roku poklesl jeho příjem o 1 500 Kč až 2 000 Kč. Ze svého příjmu hradí náklady na bydlení, přičemž bydlí ve vlastním rodinném domě. Dále splácí hypotéku ve výši necelých 7 000 Kč měsíčně, elektřinu, vodu, odpad, popelnice a inkaso, celkem cca 1 300 až 1 500 Kč měsíčně. Žije skromně, hradí si stravu, kdy obědy ve školní jídelně stojí 400 Kč až 450 Kč měsíčně, a nepravidelnými platbami údržbu rodinného domu. Za léky doplácí 100 Kč měsíčně a kupuje si doplňky stravy cca ve výši 400 až 500 Kč měsíčně. Nemá žádné finančně nákladné zájmy či koníčky. Dalšími jeho náklady jsou poplatky za mobilní telefon, povinné ručení ve výši přes 2 000 Kč za rok a pojištění domu ročně ve výši 4 100 Kč. Se žalobkyní není v kontaktu a nemá možnost jí nad rámec výživného něco dávat. Rád by jí něčím přispěl, pokud by byly jejich vztahy normální. Před 2 nebo 3 lety se matka žalobkyně neúspěšně domáhala zvýšení výživného.

6. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti. - z rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 18. 10. 2013 č. j. [číslo jednací], že soud schválil dohodu rodičů, podle níž byla tehdy nezletilá [celé jméno žalobkyně] svěřena pro dobu po rozvodu do péče matky a otec se zavázal počínaje dnem právní moci rozvodového rozsudku přispívat na její výživu částkou 4 000 Kč měsíčně, která byla splatná k rukám matky nezletilé vždy nejpozději do 5. dne v měsíci, přičemž soud v té době vycházel z průměrného čistého měsíčního příjmu otce ve výši 24 343 Kč a matky ve výši 19 788 Kč, - ze dvou zpráv Gymnázia [obec], že žalobkyně je studentkou 4. ročníku gymnázia, kde se neplatí školné. Pokud se týká výdajů, žalobkyně denně dojíždí ze [obec] do [obec] a zpět (cca 500 Kč měsíčně), obědy ve školní jídelně stojí cca 1 000 Kč měsíčně, studenti vyššího stupně gymnázia si učebnice kupují sami a během jednoho školního roku za ně mohou vynaložit cca 2 000 Kč, veškeré školní pomůcky si studenti hradí sami a náklady na jejich pořízení lze odhadnout částkou cca 2 500 Kč ročně, žalobkyně bude na jaře příštího roku skládat maturitu, která je bez poplatku, ale na kterou je vyžadován společenský oděv; exkurze, projekty, návštěvy filmových a divadelních představení jsou školou pořádány průběžně a náklady činí přibližně 2 000 Kč na jeden školní rok. Žalobkyně se zúčastnila v průběhu studia následujících akcí pořádaných školou: vstupní adaptační kurz 29. – 31. 8. 2018 (účastnický poplatek 960 Kč), lyžařský výcvikový kurz 11. – 17. 3. 2019 (účastnický poplatek 3 600 Kč + sportovní vybavení), školní výlet třídy 1.A 9. – 11. 6. 2019 (účastnický poplatek 1 000 Kč), projekt Irsko 17. – 25. 6. 2019 (účastnický poplatek 14 000 Kč + kapesné 5 800 Kč), školní výlet třídy 3.A 27. – 29. 6. 2021 (účastnický poplatek 800 Kč), exkurze třídy 4.A 10. 9. 2021 (účastnický poplatek 1 600 Kč), - z potvrzení Gymnázia [obec], že žalobkyně zaplatila částku 350 Kč za školní zájezd do německého Bautzenu, který se uskutečnil 3. 11. 2021, - z příjmového pokladního dokladu, že žalobkyně zaplatila dne 4. 11. 2021 za lekce alpinningu částku 1 000 Kč, - z potvrzení JUNIOR DDM – SVČ a ze stvrzenek o zaplacení, že žalobkyně se zúčastnila kurzu Taneční 2019 v termínu od 12. 9. 2019 do 5. 12. 2019 a kurzu Pokračovací taneční v termínu od 4. 12. 2019 do 4. 3. 2020 a za kurzy zaplatila dne 8. 4. 2019 částku 2 200 Kč, dne 9. 12. 2019 a dne 19. 2. 2020 částky po 800 Kč, - z pokladního dokladu č. 106/21 ze dne 22. 10. 2021, že žalobkyně zaplatila za kurz autoškoly částku 12 500 Kč, - z účtenek vystavených MDDr. Pavlem Salavecem – Zubní centrum SalaDent, že žalobkyně zaplatila za zubní lékařské zákroky dne 15. 6. 2021 částku 4 300 Kč, dne 3. 9. 2021 částku 4 000 Kč a dne 11. 10. 2021 částku 2 200 Kč, - ze zprávy zaměstnavatele žalovaného, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za období od září 2020 do srpna 2021 činil 35 390 Kč, - z platového výměru ze dne 22. 1. 2021, že základní mzda žalovaného činila 41 940 Kč + třídnictví 1 000 Kč a z platového výměru ze dne 23. 8. 2021, že výše základní mzdy se nezměnila, avšak žalovaný už nepobírá příplatek za třídnictví, - ze zprávy Stavební spořitelny České spořitelny, a.s., že od 1. 9. 2021 činí úroková sazba úvěru 2,24 % ročně a výše měsíční splátky 6 895 Kč.

7. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

8. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

9. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

10. Podle § 921 o. z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu.

11. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

12. Podle § 163 o. s. ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

13. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně je dcerou žalovaného, a provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobkyně, která studuje 4. ročník gymnázia, není dosud schopna sama se živit, tudíž vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni trvá i nadále.

14. Dále bylo prokázáno, že naposledy bylo o výživném rozhodováno před více než 8 lety, kdy žalobkyně byla dosud nezletilá ve věku necelých 11 let a byla žákyní základní školy. Od posledního rozhodování o výživném došlo nepochybně ke změně jejích poměrů. Žalobkyně dospěla a nyní je studentkou posledního ročníku gymnázia. Za dobu od posledního rozhodování výživného zákonitě úměrně s věkem vzrostly její potřeby a náklady na jejich uspokojení, a to jak základní potřeby, jako jsou stravování, ošacení, obutí, hygiena a kosmetika, tak i potřeby v souvislosti se studiem na střední škole, ať již to jsou učebnice a další školní pomůcky, jakož i výdaje na akce pořádané školou jako jsou školní kurzy, exkurze, zájezdy či výlety. Je také zcela obvyklé, že studenti středních škol, tedy i žalobkyně, absolvují kurzy taneční a autoškoly. Byť řada výdajů doložených žalobkyní spadá mimo rozhodné období, přesto i tyto zcela zřetelně dokazují, že u žalobkyně došlo od posledního rozhodování o výživném k významnému nárůstu jejích potřeb. Pokud se týká rozhodné doby od 1. 9. 2021, bylo prokázáno, že zaplatila školní exkurzi 1 600 Kč, školní zájezd do Německa 350 Kč, kurz autoškoly 12 500 Kč a zubní lékařské zákroky v celkové výši 10 500 Kč. Žalobkyně se věnuje fitness a za permanentku zaplatila 1 000 Kč. Nemá žádné finančně nákladné koníčky a je zdráva.

15. Ke změně poměrů došlo i na straně žalovaného, a to zejména ve výši jeho průměrného čistého měsíčního příjmu, který se zvýšil o 11 047 Kč. Sice od 1. 9. 2021 žalovaný přišel o příplatek za třídnictví ve výši 1 000 Kč měsíčně, stále nárůst jeho příjmu činí cca 10 000 Kč. K jeho příjmu je třeba také připočítat i pachtovné ve výši 9 000 Kč za rok, tj. 750 Kč měsíčně. Žalovaný má pouze tuto jednu vyživovací povinnost a žalobkyni kromě výživného nic dalšího nedává. Ze svého příjmu hradí náklady a běžný provoz rodinného domu, energie, svoz komunálního odpadu, pojištění domu a povinné ručení za automobil. Se svým zdravotním stavem nemá žádné mimořádně zvýšené výdaje. Nejvyšším pravidelným měsíčním výdajem je splátka hypotéky ve výši 6 895 Kč.

16. Soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro zvýšení výživného, když při zvažování nové výše výživného vycházel ze základních kritérií pro stanovení výše výživného, a to na jedné straně z oprávněných potřeb již zletilé dcery (žalobkyně), která se stále připravuje na své budoucí povolání studiem na střední škole, a na druhé straně ze schopností, možností a majetkových poměrů výživou povinného otce (žalovaného). Je třeba také zdůraznit, že plnění vyživovací povinnosti pro dítě má přednost před úhradou jiných závazků žalovaného, čili jinými slovy řečeno, kromě dalších vyživovacích povinností nemají jiné platební povinnosti právní význam. Vycházeje z citované právní úpravy pak soud dospěl k závěru, že zákonným kritériím určujícím výši výživného odpovídá výživné ve výši 5 500 Kč měsíčně. Soud proto výživné pro žalobkyni zvýšil od 1. 9. 2021 na částku 5 500 Kč měsíčně splatnou podle § 160 odst. 1 o. s. ř. vždy nejpozději do každého 10. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně.

17. Pouze pro úplnost soud dodává, že při svém rozhodování vycházel pouze ze stavu, který tu byl v době vyhlášení rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.), tudíž nemohl brát v potaz skutečnosti, které mají nastat až v budoucnu (studium na vysoké škole). Vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni je do budoucna závislá na tom, zda žalovaná bude pokračovat ve studiu (v přípravě na své budoucí povolání). Konečně při stanovení výše výživného soud vzal v úvahu i to, že vyživovací povinnost k žalobkyni má nejen žalovaný, ale rovněž její matka.

18. Soud žalobě vyhověl pouze částečně, proto ohledně zbývající výše 500 Kč měsíčně nárokovaného výživného od 1. 9. 2021 žalobu zamítl.

19. Jelikož bylo výživné zvýšeno se zpětnou účinností, vznikl žalovanému na výživném dluh za měsíce září a říjen 2021 ve výši po 1 500 Kč, tj. celkem ve výši 3 000 Kč, který soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. umožnil žalovanému splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí, a to pod ztrátou výhody splátek.

20. Jelikož soud nově upravil výši výživného, proto též rozhodl o změně původního rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 18. 10. 2013 č. j. 0 Nc 138/2013-17, kterým bylo naposledy o výživném rozhodnuto.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád s přihlédnutím k tomu, že se účastníci svého práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdali.