3 C 130/2022

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Točíkem ve věci navrhovatele: osobní údaje navrhovatele bytem adresa účastníka zastoupený obecným zmocněncem jméno příjmení, narozeným datum bytem adresa za účasti: Nejvyšší státní zastupitelství sídlem adresa o návrhu na uznání cizího rozhodnutí o rozvodu manželství

I. Rozsudek Okresního soudu v Milton Keynes, Spojené království příjmení jméno a Severního Irska, ze dne 25. 4. 2013 č. j. MK13D00123, jímž bylo rozvedeno manželství celé jméno účastníka, rozeného příjmení, narozeného datum, a jméno jméno celé jméno účastníka, narozené datum, uzavřené dne datum před oddávajícím orgánem příjmení, Spojené království příjmení jméno a Severního Irska, zapsaným i v knize manželství matričního úřadu Úřadu městské části města Brna, obec, ve svazku spisová značka, roč. rok, list anonymizováno, poř. číslo se uznává na území České republiky.

II. Navrhovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem původně došlým dne 30. 3. 2022 k Nejvyššímu soudu ČR se navrhovatel domáhal uznání rozsudku Okresního soudu v Milton Keynes, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, ze dne 25. 4. 2013 č. j. MK13D00123, jímž bylo rozvedeno manželství celé jméno účastníka, rozeného příjmení, narozeného datum, a jméno jméno celé jméno účastníka, narozené datum, uzavřené dne datum před oddávajícím orgánem příjmení, Spojené království příjmení jméno a Severního Irska. Uvedl, že rozsudek soudu nebyl napaden odvoláním a že navrhovatel byl v průběhu řízení státním občanem České republiky. K návrhu doložil kopii občanského průkazu, oddací list, ověřenou kopii rozsudku Okresního soudu v Milton Keynes, Spojené království Velké Británie a Severního Irska ze dne 25. 4. 2013 č. j. MK13D00123, jímž bylo rozvedeno manželství celé jméno účastníka, rozeného příjmení, narozeného datum, a jméno jméno celé jméno účastníka, narozené datum, uzavřené dne datum před oddávajícím orgánem příjmení, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, opatřeného apostillou s překladem tlumočníka do českého jazyka a opatřeného doložkou vidimace.

2. Podle čl. 100 odst. 1 Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. června 2019, o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí toto nařízení se použije pouze na soudní řízení zahájená, na veřejné listiny formálně vyhotovené nebo registrované a na dohody registrované dne nebo po dni 1. srpna 2022. Podle odst. 2 tohoto ustanovení Nařízení (ES) č. 2201/2003 se použije i nadále na rozhodnutí vydaná v zahájených soudních řízeních, veřejné listiny formálně vyhotovené nebo registrované a na dohody vykonatelné v členském státě, v němž byly uzavřeny přede dnem 1. srpna 2022, a spadající do oblasti působnosti uvedeného nařízení.

3. Podle čl. 21 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (dále jen„ Nařízení č. 2201/2003“) rozhodnutí vydaná v některém členském státě jsou v jiných členských státech uznávána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení.

4. Podle čl. 21 odst. 2 Nařízení č. 2201/2003 aniž je dotčen odstavec 3, nevyžaduje se zejména žádné zvláštní řízení v případě aktualizace záznamů o osobním stavu v jednom členském státě na základě rozhodnutí týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné, která byla vydána v jiném členském státě a proti kterým podle práva tohoto jiného členského státu není možné podat opravný prostředek.

5. Podle čl. 21 odst. 3 věta první Nařízení č. 2201/2003 aniž je dotčen oddíl 4 této kapitoly, může kterákoliv dotčená osoba postupy uvedenými v oddílu 2 této kapitoly požádat o vydání rozhodnutí o uznání nebo neuznání rozhodnutí.

6. Podle čl. 22 Nařízení č. 2201/2003, rozhodnutí ve věci rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné se neuzná, a) je-li takové uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem členského státu, v němž se o uznání žádá; b) jestliže odpůrce, v jehož nepřítomnosti bylo rozhodnutí vydáno, nebyl písemně vyrozuměn o zahájení řízení v dostatečném časovém předstihu a takovým způsobem, který by mu umožnil přípravu na jednání před soudem, pokud není zjištěno, že odpůrce rozhodnutí jednoznačným způsobem přijal; c) jestliže je neslučitelné s rozhodnutím vydaným v řízení mezi stejnými stranami v členském státě, v němž se o uznání rozhodnutí žádá; nebo d) jestliže je neslučitelné s dřívějším rozhodnutím, které bylo vydáno v řízení mezi stejnými stranami v jiném členském státě nebo ve třetí zemi, za předpokladu, že toto dřívější rozhodnutí splňuje podmínky nezbytné k uznání rozhodnutí v členském státě, v němž se o uznání žádá.

7. Podle čl. 26 Nařízení č. 2201/2003 rozhodnutí nesmí být v žádném případě přezkoumáváno ve věci samé.

8. Podle čl. 37 odst. 1 Nařízení č. 2201/2003 strana, která žádá o uznání rozhodnutí nebo je napadá nebo navrhuje vydání prohlášení o jeho vykonatelnosti, musí předložit a) jedno vyhotovení rozhodnutí, které splňuje podmínky nezbytné pro uznání jeho pravosti, b) osvědčení uvedené v článku 39.

9. Podle čl. 38 odst. 1 Nařízení č. 2201/2003 pokud nejsou písemnosti uvedené v čl. 37 odst. 1 písm. b) nebo odst. 2 předloženy, může soud určit lhůtu pro jejich předložení, přijmout rovnocenné písemnosti, nebo pokud uváží, že již byl dostatečně informován, od jejich předložení upustit.

10. Podle čl. 67 odst. 2 písm. b) Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii ze dne 12. listopadu 2019 č. 2019 384 I/01, pokud jde o uznávání a výkon rozsudků, rozhodnutí, veřejných listin, soudních smírů nebo dohod, použije se nařízení č. 2201/2003 na rozhodnutí přijatá v soudních řízeních zahájených před koncem přechodného období a na listiny, které byly před koncem přechodného období formálně vyhotoveny nebo registrovány jako veřejné, a na dohody, které byly před koncem tohoto období uzavřeny.

11. Podle § 16 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém cizí rozhodnutí v ostatních věcech se uznávají ve zvláštním řízení podle odstavce 4, jestliže tento zákon nestanoví, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení.

12. Podle § 16 odst. 4 zákona o mezinárodním právu soukromém ve zvláštním řízení o uznání rozhoduje soud o uznání rozsudkem; jednání nemusí nařizovat. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného.

13. I přesto, že rozhodnutí vydaná v některém členském státě jsou v jiných členských státech uznávána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení (čl. 21 odst. 1 Nařízení č. 2201/2003), navrhovatel podal návrh na uznání rozsudku o rozvodu soudu jiného členského státu na území České republiky, k němuž připojil kopii rozhodnutí britského soudu o rozvodu manželství opatřené apostillou s překladem do českého jazyka a opatřenou doložkou o vidimaci. Rozsudek byl vynesený dne 6. 3. 2013 a dne 25. 4. 2013 nabyl právní moci a tímto rozsudkem bylo manželství výše uvedených účastníků rozvedeno. Rozsudek byl vydán soudem tehdejšího členského státu Evropské unie a je pravomocný. Rozsudek není zjevně v rozporu s veřejným pořádkem České republiky a nebyly zjištěny ani žádné další důvody pro neuznání tohoto rozhodnutí. Soud proto rozhodl o uznání rozsudku na území České republiky podle čl. 31 Nařízení č. 2201/2003.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto vzhledem k povaze věci podle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do jednoho měsíce od jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, a to ve dvojím vyhotovení.