3 C 76/2018

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Točíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátem anonymizována tři slova jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa , anonymizována tři slova Spojené království příjmení jméno a anonymizováno země zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 57 139 EUR s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 140 553,60 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

III. Česká republika – Okresní soud v Havlíčkově Brodě nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou podepsanému soudu dne 28. 5. 2018 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 57 139 EUR s příslušenstvím z titulu náhrady škody za ztracené zboží. V žalobě tvrdila, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 7. 3. 2016 smlouvu o přepravě zboží, v níž se žalovaná jako přepravce zavázala pro žalobkyni jako odesílatele zajistit přepravu zboží, které mělo být naloženo v areálu výrobce, tj. [právnická osoba], s.r.o., [IČO], na adrese [adresa], Česká republika, a do 13 dnů mělo být doručeno příjemci, tj. [právnická osoba] [anonymizováno] na adresu [adresa], Kazachstán Smluvní strany se dohodly na tom, že jejich vztah se vedle smlouvy bude řídit i ustanoveními Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě a také na tom, že použije-li pro splnění svých smluvních povinností kterákoliv ze smluvních stran třetí osobu, odpovídá tato smluvní strana za právní jednání této třetí osoby v plném rozsahu. Žalovaná pro splnění svého závazku ze smlouvy o přepravě zboží využila služeb [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], sídlem [adresa], [země]. Dne 18. 3. 2016 informovala žalovaná žalobkyni o tom, že kamion dopravce přepravující zboží byl ztracen, respektive, jak vyšlo později najevo, byl odcizen neznámým pachatelem a zboží nebylo nikdy nalezeno. S ohledem na nevratnou ztrátu předmětného zboží žalobkyně uplatnila u žalované dne 12. 4. 2016 nárok na náhradu škody za ztracené zboží ve výši 57 139 EUR bez DPH, a to z důvodu své povinnosti nahradit [právnická osoba] kupní cenu za zboží, kterou za ní [právnická osoba] uhradila výrobci zboží, a proto žalobkyně [právnická osoba] na základě dohody o náhradě škody ze dne 12. 4. 2016 uhradila částku ve výši 57 139 EUR. Následně byla mezi žalovanou a žalobkyní v průběhu roku 2016 a prvé polovině roku 2017 vedena písemná i e-mailová korespondence týkající se tohoto nároku, ale reklamační řízení bylo ukončeno bezvýsledně, když žalovaná prostřednictvím svého pojistitele nabídla žalobkyni dne 29. 5. 2017 jako kompenzaci za ztrátu zboží částku 12 000 EUR, kterou žalobkyně odmítla. Mezi žalovanou a žalobkyní je nesporným, že došlo ke ztrátě kamionu dopravce, a to včetně předmětného zboží, které se žalovaná smlouvou zavázala pro žalobkyni přepravit. Žalovaná proto nese plnou odpovědnost za ztrátu předmětného zboží, a tuto svoji odpovědnost nikdy nezpochybňovala. Žalobkyně uplatnila u žalované dne 12. 4. 2016 reklamaci sjednané přepravy a po tuto dobu neběžela promlčecí lhůta pro nároky žalobkyně. Reklamační řízení pak bylo ze strany žalované ukončeno ke dni 29. 5. 2017, kdy žalovaná adresovala žalobkyni definitivní nabídku na částečnou náhradu škody, kterou žalobkyně jako neadekvátní odmítla. Žalobkyně má proto za to, že její nárok není ke dni podání žaloby promlčen, neboť promlčecí doba začala běžet dne 26. 4. 2016, tj. 30 dnů po sjednaném termínu doručení zboží, avšak minimálně po dobu od 12. 4. 2016 do 29. 5. 2017 neběžela, neboť byla zastavena z důvodu reklamace podané dne 12. 4. 2016 žalobkyní, a to až do definitivního odmítnutí této reklamace ze strany žalované ke dni 29. 5. 2017, a nárok žalobkyně na náhradu škody se promlčuje nejdříve ke dni 29. 5. 2018, tj. v jednoroční promlčecí lhůtě.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a ve svém vyjádření kromě jiného vznesla námitku promlčení nároku. Tvrdila, že na předmětný vztah, který je nárokem z přepravy, se vztahuje Úmluva CMR, podle níž se nároky z přepravy promlčují za jeden rok. Promlčení nároku pak dovozovala z následujících skutečností: k nakládce zboží došlo dne 15. března 2016 Lhůta pro dodání zboží byla ujednána v délce 13 dnů a zboží mělo být doručeno nejpozději dne 28. 3. 2016. Bez ohledu na jakoukoli reklamaci uplatněnou žalobkyní by promlčecí doba začala běžet dne 27. 4. 2016. Vzhledem k tomu, že žalobkyně dne 12. 4. 2016 uplatnila u žalované reklamaci, promlčecí doba dne 27. 4. 2016 běžet nezačala a neběžela až do dne, kdy žalovaná odmítla písemně reklamaci. Dne 7. 2. 2017 žalovaná písemně odmítla reklamaci. Vzhledem k tomu, že žalovaná nedisponuje kopií e-mailu odeslaného a přijatého žalobkyní obsahujícího odmítnutí reklamace, určuje žalovaná promlčení od doručení odmítnutí reklamace žalobkyni prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, ke kterému došlo dne 20. 3. 2017. Jednoroční promlčecí doba tedy začala běžet dne 21. 3. 2017 a uplynula dnem 21. 3. 2018, který byl posledním možným dnem pro podání žaloby. Žalobkyně podala žalobu až dne 28. 5. 2018. Názor žalobkyně, že z jí předložené komunikace mezi pojišťovnou žalované a žalobkyní je zřejmé, že se případné odškodnění žalobkyně řešilo až do 4. 6. 2017, kdy došlo k nabídnutí částky 12 000 EUR, kterou ale žalobkyně odmítla, a proto podle názoru žalobkyně začala běžet promlčecí doba až dne 4. 6. 2017, považovala žalovaná za nesprávný, neboť odporuje jednak znění Úmluvy CMR a jednak i samotné povaze obchodního jednání. Žalovaná písemně odmítla reklamaci žalobkyně dopisem ze dne 7. 2. 2017, který byl prokazatelně doručen žalobkyni nejpozději dne 20. 3. 2017. Promlčecí doba tak neběžela až do 20. 3. 2017. Roční promlčecí doba začala běžet dne 21. 3. 2017 a uplynula dnem 21. 3. 2018. Žaloba tak byla podána pozdě. Jakákoli další komunikace ryze obchodního charakteru, navíc vedená nikoli se žalovanou, ale s její pojišťovnou, nepředstavují automaticky pokračování reklamačního řízení, které bylo skončeno dopisem žalované ze dne 7. 2. 2017, a nevedou k dalšímu (novému) stavení promlčení doby, nepřerušují promlčecí dobu a ani ji neprodlužují. Návrh odškodnění ve výši 12 000 EUR nebyl učiněn v rámci již skončeného reklamačního řízení, ale byl učiněn jako projev dobré vůle žalované a zachování dobrých obchodních vztahů mezi účastníky. Žalovaná proto dovodila, že údajný nárok žalobkyně je v celém rozsahu již ode dne 22. 3. 2018 promlčen.

3. Žalobkyně při jednání soudu konaném dne 14. 11. 2022 následně tvrdila, že žalovaná se dopustila hrubé nedbalosti ve vztahu k dopravě a zboží, když vybrala malou slovenskou společnost k dopravě zboží do Kazachstánu, tedy mimo území EU, navíc se jednalo o společnost podvodnou, tudíž z toho dovozovala, že žalovaná zavinila ztrátu zboží a v takovém případě je promlčecí doba tříletá.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil: - ze smlouvy uzavřené dne 7. 3. 2016, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě zboží (výrobků ze skla) z místa nakládky ve Světlé nad Sázavou (Česká republika), přičemž dopravní prostředek měl být k nakládce přistaven dne 14. 3. 2016 a náklad byl vyexpedován dne 15. 3. 2016, do Karagandy (Kazachstán), přičemž dohodnutá lhůta pro dodání nákladu byla 13 dnů; smluvní strany se kromě jiného dohodly na též tom, že jejich vztah se vedle smlouvy bude řídit i ustanoveními Úmluvy CMR, - z reklamace, že dne 12. 4. 2016 žalobkyně reklamovala u žalované ztracený náklad zboží v hodnotě 57 139,09 EUR naložený dne 15. 3. 2016 a přepravovaný na základě smlouvy o přepravě uzavřené dne 7. 3. 2016 s tím, že žalobkyně požadovala po žalované náhradu způsobené škody ve výši 69 138,30 EUR, - z dopisu žalované adresovanému žalobkyni ze dne 7. 2. 2017, že žalovaná zamítla nárok žalobkyně na náhradu škody z důvodu ztráty zboží uplatněného reklamací ze dne 12. 4. 2016 a zároveň k dopisu připojila listiny reklamaci ze dne 12. 4. 2016, plnou moc [anonymizována dvě slova] pro žalobkyni ze dne 18. 3. 2016 a CMR č. 0598313, - z dodejky, že zásilka odeslaná žalovanou byla přijata žalobkyní jako adresátem dne 20. 3. 2017, - z dopisu žalované ze dne 15. 9. 2017 adresovaného žalobkyni, že žalovaná žalobkyni sdělila, že slovenská policie, která ztrátu zboží vyšetřovala, žalované zaslala opis usnesení o odložení věci, a že žalovaná odmítla nárok žalobkyně z důvodu uplynutí promlčecí doby, - z dopisu žalobkyně adresovaného žalované ze dne 16. 1. 2018, že žalobkyně nesouhlasila s odmítnutím nároku z důvodu uplynutí promlčecí doby, s odůvodněním, že nárok byl odmítnut e-mailem dne 29. 5. 2017, promlčecí doba neběžela od 12. 4. 2016 do 29. 5. 2017 a jednoroční promlčecí doba neuplynula dříve než 29. 5. 2018.

5. K dalším důkazům, ať již byly provedeny či nikoliv, soud nepřihlížel, protože se nakonec ukázaly být pro posouzení a rozhodnutí věci nepotřebnými.

6. Na základě provedených důkazů a skutečností, o kterých nebylo mezi účastníky sporu, tedy soud po skutkové stránce uzavřel, že dne 7. 3. 2016 byla mezi žalobkyní jako objednatelem a žalovanou jako přepravcem uzavřena smlouva o přepravě zboží (výrobků ze skla) z místa nakládky ve Světlé nad Sázavou (Česká republika) do místa vykládky Karaganda (Kazachstán), přičemž se smluvní strany dohodly na tom, že lhůta pro dodání zboží je 13 dnů, a že se jejich vztah vedle smlouvy bude řídit i ustanoveními Úmluvy CMR. Zboží bylo naloženo dne 15. 3. 2016, avšak k dodání zboží příjemci nikdy nedošlo, neboť se zboží na cestě ztratilo, aniž kdy byla zjištěna přesná příčina ztráty zboží. Žalobkyně dne 12. 4. 2016 uplatnila u žalované reklamaci ztraceného zboží, žalovaná dne 7. 2. 2017 písemně reklamaci odmítla, přičemž odmítnutí reklamace bylo žalobkyni doručeno spolu s připojenými doklady nejpozději prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb dne 20. 3. 2017, což žalobkyně nijak nesporovala.

7. V projednávané věci jde o spor s mezinárodním prvkem, neboť žalovaná je zahraniční právnickou osobou se sídlem ve [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] [země], a soudu není známé a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by měla v České republice závod či jeho organizační složku. Mezinárodní příslušnost českého soudu k projednání a rozhodnutí této věci je daná čl. 31 bod 1. písm. b) Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) vyhlášené ve Sbírce zákonů pod č. 11/1975 Sb. (dále jen„ Úmluva“), o které již bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 7. 8. 2020 č. j. 3 C 76/2018-246 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 12. 2020 č. j. 47 Co 209/2020-263.

8. Podle čl. 32 odst. 1 písm. b) Úmluvy nároky z přeprav, na něž se vztahuje tato Úmluva, se promlčují za jeden rok. V případě úmyslu nebo takového zavinění, které se podle práva soudu, u něhož se právní věc projednává, považuje za rovnocenné úmyslu, je promlčecí doba tříletá. Promlčecí doba počíná běžet při úplné ztrátě třicátým dnem po uplynutí dohodnuté dodací lhůty, a nebyla-li dodací lhůta dohodnuta, šedesátým dnem po převzetí zásilky dopravcem. Den, kterým promlčecí doba počíná běžet, se do promlčecí doby nepočítá.

9. Podle čl. 32 odst. 2 Úmluvy písemná reklamace staví běh promlčecí doby až do dne, kdy dopravce reklamaci písemně odmítne a vrátí k ní připojené doklady. Je-li reklamace zčásti uznána, běží promlčecí doba toliko u té části reklamace, která zůstala sporná. Důkaz o přijetí reklamace nebo o odpovědi na ni a o vrácení dokladů přísluší té straně, která se na tyto skutečnosti odvolává. Pozdější reklamace v téže věci běh promlčecí doby nestaví.

10. Žalovaná v této věci vznesla námitku promlčení, proto se soud po posouzení své mezinárodní příslušnosti zabýval především tím, zda je nárok žalobkyně promlčen, neboť v takovém případě není žalovaná bez ohledu na další skutečnosti povinna plnit. Po povedeném dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně z přepravy za úplnou ztrátu zásilky je promlčen. Soud vyšel z následujících skutečností: k nakládce zboží došlo dne 15. 3. 2016 a zboží mělo být dodáno ve lhůtě 13 dnů, tj. nejpozději dne 28. 3. 2016. Jednoroční promlčecí doba by tak počala běžet 30. dnem po uplynutí dohodnuté dodací lhůty, tj. dnem 27. 4. 2016. Žalobkyně však dne 12. 4. 2016 reklamovala u žalované ztrátu přepravovaného zboží. Tudíž promlčecí doba nezačala dnem 27. 4. 2016 běžet a neběžela až do odmítnutí reklamace žalovanou. Žalovaná dne 7. 2. 2017 reklamaci odmítla a odmítnutí reklamace spolu s vrácenými doklady bylo žalobkyni doručeno dne 20. 3. 2017. Jednoroční promlčecí doba tak počala běžet dnem 21. 3. 2017 a marně uplynula dnem 21. 3. 2018, tj. následujícím dnem 22. 3. 2018 byl nárok promlčen. Žaloba byla k soudu podána až dne 28. 5. 2018.

11. Žalobkyně se promlčení nároku bránila tím, že i po odmítnutí reklamace probíhala mezi účastníky či mezi žalobkyní a pojišťovnou žalované jednání (zejména prostřednictvím e-mailové komunikace) o náhradě škody, kdy dokonce byla žalobkyni nabídnuta náhrada 12 000 EUR. Proto podle žalobkyně k promlčení nároku nedošlo, resp. k uplynutí promlčecí doby by došlo v měsíci květnu či červnu 2017. Soud však tento názor nesdílí. Podle výše citovaného ustanovení čl. 32 odst. 2 Úmluvy je rozhodným dnem, do kdy písemná reklamace staví běh promlčecí doby, den, kdy dopravce reklamaci písemně odmítne a vrátí k ní připojené doklady. I komentář čl. 32 Úmluvy (viz Praktický komentář k čl. 32 Úmluvy, pramen ASPI) uvádí, že právně významnou skutečnost stavení (pozastavení) běhu promlčecí doby čl. 32 odst. 2 upravuje tak, že písemná reklamace (resp. první písemná reklamace zaslaná reklamujícím v předmětné škodní záležitosti dopravci) staví běh promlčecí doby až do dne, kdy dopravce reklamaci písemně odmítne a vrátí k ní připojené doklady. To pro dopravce znamená, že jestliže má dopravce za to, že existují právní důvody pro zproštění jeho odpovědnosti (za u něj reklamovanou vzniklou škodu) či i tehdy, není-li si svou odpovědností za vznik reklamované škody jist, nepochybí, pokud reklamaci co nejdříve odmítne a vrátí k ní připojené doklady. Je sice zřejmé, že nebudou-li právní důvody (na jejichž základě dopravce reklamaci odmítl) dostatečně přesvědčivé, reklamující se s takovýmto vyřízením své reklamace pravděpodobně nesmíří, nicméně dopravce si svým zamítnutím reklamace zajistí, že promlčecí lhůta v jeho prospěch dále běží (a vytvoří tak určitý tlak na reklamujícího, aby ten zvážil, zda skutečně má dostatečné právní argumenty na to, aby uplatňoval za dopravcem náhradu škody případným podáním soudní žaloby).

12. Při jednání soudu konaném dne 14. 11. 2022 žalobkyně začala tvrdit, že se žalovaná dopustila hrubé nedbalosti ve vztahu k dopravě a zboží, když vybrala malou slovenskou společnost k dopravě zboží do Kazachstánu, tedy mimo území EU a navíc se jednalo o společnost podvodnou, z čehož dovozovala tříletou promlčecí dobu. S tímto tvrzením však žalobkyně přišla nově až po koncentraci řízení (§ 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“). Vzhledem k tomu, že nešlo o tvrzení, které by žalobkyně nemohla bez své viny uvést včas, tedy před koncentrací řízení, protože tuto skutečnost musela nutně znát už od samého počátku, soud k tomuto tvrzení nepřihlížel. Jen pro úplnost soud uvádí, že i sama žalobkyně v žalobě v článku III ve třetím odstavci v bodu (iii) počítá s jednoletou promlčecí dobou a se skutkovým tvrzením, na jehož základě dovozuje tříletou promlčecí dobu, přišla až po koncentraci řízení. Soud proto z důvodu promlčení nároku žalobu v celém jejím rozsahu zamítl.

13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalované, která byla ve věci zcela úspěšná, plnou náhradu nákladů řízení. Ty tvoří náklady zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif vypočítané z tarifní hodnoty přepočtu EUR na CZK k 1. dni měsíce, v němž byla podána žaloba, tj. 25,54 Kč x 57 139 EUR = 1 459 330 Kč, a to odměna za 9 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu nepřesahujícím 2 hodiny konaném dne 28. 1. 2020, 31. 7. 2020, 23. 6. 2021 a 14. 11. 2022, vyjádření k věci na výzvu soudu ze dne 28. 2. 2020, vyjádření k odvolání žalobkyně) po advokátem účtovaných 14 220 Kč (§ 7, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/) a 8 x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4). Advokátu byla dále přiznána podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. 21 % DPH ve výši 24 393,60 Kč Náklady řízení je třeba zaplatit advokátu (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v obvyklé třídenní lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

14. Soud však advokátu nepřiznal odměnu a paušální náhradu hotových výdajů za následující úkony: odpověď ze dne 15. 3. 2021 na výzvu soudu ohledně doložení dokladu o odeslání a doručení odmítnutí reklamace, neboť tento úkon se týkal dokazování, za který odměna advokátu zpravidla nenáleží; dále za přípis ze dne 21. 7. 2021 obsahující shrnutí argumentace žalované, neboť podle svého obsahu jde skutečně o shrnutí a do věci nepřináší žádné novoty; za sdělení ze dne 2. 8. 2021 o zahájení mimosoudního jednání, za sdělení ze dne 25. 10. 2021 k výzvě soudu o možném přerušení řízení, za 2 žádosti o odročení jednání, za sdělení ze dne 9. 6. 2022 k výzvě soudu o stavu mimosoudního jednání a za informování soudu ze dne 15. 8. 2022 o stavu mimosoudního jednání, neboť nejde v těchto případech o podání ve věci samé, jak má namysli ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu.

15. Státu vznikly v průběhu řízení náklady spojené s vyplacením tlumočeného. Podle § 141 odst. 2 o. s. ř. tyto náklady platí stát.