3 C 81/2020

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Točíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalovaného, žalované a žalobkyně zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1) celé jméno žalovaného , datum narození 2) celé jméno žalované , datum narození oba bytem adresa žalovaného, žalované a žalobkyně oba zastoupeni advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zrušení usnesení o schválení soudního smíru

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo zrušeno usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 20. 6. 2017 č. j. 3 C 185/2016-110, kterým byl schválen soudní smír mezi účastníky o uložení povinnosti, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 14 520 Kč do 3 dnů právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejich zástupkyně Mgr. [jméno] [příjmení]. 1. [příjmení] žalobou se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo zrušeno usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 20. 6. 2017 č. j. 3 C 185/2016-110, kterým byl schválen soudní smír mezi účastníky následujícího znění: 1) Žalovaná se zavazuje vždy bezprostředně poté, co použije dřevěnou dvoukřídlou bránu umístěnou na jižním okraji pozemku parc. č. st. 6/6 na hranicích s pozemkem parc. [číslo] jejíž součástí je branka o celkové šířce 4,10 m a výšce 1,5 m tvořenou dřevěnými, svislými laťkami tmavě hnědé barvy, rozdělující pozemek parc. [číslo] pozemek parc. č. st. 6/6, vše v k.ú. [obec], tuto bránu řádně zamykat a opatřit u každého dílu zpět železným spodním hákem do zdířky. 2) Žalovaná se zavazuje vždy bezprostředně poté, co použije kovovou dvoukřídlou bránu a současně i branku šedivé barvy umístěnou vedle této brány na jižním okraji pozemku parc. [číslo] na hranicích s pozemkem parc. [číslo] o celkové šířce 4,68 m a výšce 1,5 m s výplní dřevěnými laťkami tmavě hnědé barvy, rozdělující pozemek parc. [číslo] pozemek parc. č. st. 8/7, vše v k.ú. [obec], tuto bránu zamykat a opatřit spodním hákem do zdířky a dále pak tuto branku řádně dovírat. 3) Žalovaná se zavazuje předat klíče od branky a obou bran citovaných v odst. 1 a odst. 2 jen řádně poučeným osobám a současně je o povinnostech vyplývajících z tohoto rozhodnutí poučit. 4) Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že důvodem sporu byla situace spojená s průchodem a průjezdem přes pozemky žalovaných zatížené věcným břemenem ve prospěch nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaní koupili nemovitosti v roce 2013 s vědomím všech omezení spojených s existencí věcných břemen. Podle jejich tvrzení v původním řízení byl důvodem koupě zdravotní stav jejich syna [jméno], který trpí středně těžkým autismem s mentální retardací, neklidným a impulzivním chováním, který nemluví, nereaguje na cizí hlasy a vyžaduje speciální zázemí. Žalovaní na doporučení lékařů zakoupili synovi psa, se kterým praktikují canisterapii. Od počátku se v sousedských vztazích účastníků objevovaly problémy pramenící především z názoru žalovaných, že žalobkyně a její rodina při využívání věcných břemen a přecházení přes jejich pozemky, nedostatečně rychle a konsekventně zavírají branky a teoreticky tak umožňují útěk syna či psa ze zahrady. V souvislosti s tím žalovaní instalovali kamerový systém, který zaznamenává každý pohyb žalobkyně na pozemku žalovaných. V roce 2016 se žalovaní rozhodli tuto situaci řešit podáním žaloby, kterou se domáhali uložení povinnosti žalobkyni zavírat branky předepsaným způsobem. Žalobkyně přistoupila na uzavření smíru v dobré víře s tím, že podmínky smíru bude možné při normálním chodu věcí naplňovat. Následně však nedošlo ke zlepšení sousedských vztahů, ale paradoxně k situaci, kdy se žalobkyně, přestože osobně vždy předmětné brány zavřela a zavírá, dostala do situace, kdy žalovaní nepřetržitě nahrávají pohyb u bran a při sebemenším časovém odstupu od otevření do zavření brány v jednotkách minut podávají opakované návrhy na exekuci. Žalobkyně dříve projížděla přes pozemek žalovaných tak, že přijela k první bráně, kterou otevřela, pak otevřela druhou bránu, projela a obě brány (vzdálené na délku zahrady) po sobě opět zavřela. Ani jedna z bran není na elektrický pohon a je nutno navíc složitě umisťovat háky do zdířek, celý proces tedy zabere nějaký čas. Doba, kterou žalobkyně pro uzavření bran potřebuje, zcela odpovídá účelu, pro který byl smír uzavírán a běžnému chodu věcí. Tento postup průjezdu branami však nebyl žalovaným vhod, dle jejich názoru byly brány otevřeny moc dlouho a poukazovali na možnost útěku psa či syna. Žalobkyně proto nyní již neotvírá obě brány zároveň, nýbrž po příjezdu z veřejné komunikace otevře jednu bránu, projede, zastaví autem cca 2 metry za ní, jde bránu zavřít, zajistit a zamknout, pak přijede k druhé bráně, kde se postup opakuje. Pokud jede žalobkyně ze svého pozemku, je postup obdobný, po otevření první brány zastaví vůz cca 2 metry za ní, bránu zavře, zajistí, nasedne do vozu, zastaví před druhou bránou, otevře ji, projede, zastaví cca 2 metry za ní, zavře bránu, zastrčí hák, zamkne visací zámek, projde brankou, zavře ji a odejde. Domnívá se však, že není fakticky možné dostát povinnostem sjednaným v soudním smíru způsobem, jak jej vykládá exekuční soud. Výkon práva žalovaných je šikanózní a neodpovídá běžným zákonitostem lidského života. Také neustálý dohled pozemku, přes který musí žalobkyně do svých nemovitostí projet, kamerovým systémem je zdrojem nepříjemného stresu i nátlaku žalovaných. Psychický tlak se negativně podepsal na psychickém stavu matky žalobkyně a zohlednit je třeba i zdravotní stav jejího otce, který má operovány oba kyčelní klouby a pohybuje se o holích. Žalobkyně tedy tvrdila neplatnost smíru podle hmotného práva z následujících důvodů: a) smír je sjednán pro nemožné plnění, neboť tuto činnost tak, jak je zakotvena v soudním smíru, není možné ukončit v časovém rozmezí kratším několika minut, nikoliv bezprostředně, přičemž jde i o situaci, kdy je sice plnění možné, ale v daném případě mimořádně obtížné, že s ohledem na dobré mravy nelze spravedlivě žádat překonání obtíží (viz [příjmení] a kol., 2002); b) smír je sjednán pro plnění v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyně uzavřela soudní smír dobrovolně v dobré víře, že je zakotvována stávající forma zavírání a otevírání bran a přejíždění pozemku žalovaných, tedy výkonu služebnosti, který byl realizován historicky a je v souladu s obecně uznávaným míněním, že tuto činnost není možno ukončit v časovém rozmezí kratším několika minut, nikoliv bezprostředně. K výkonu práva v souladu s dobrými mravy odkázala nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp.zn. IV ÚS 3653/11 a argumentovala i výkladem pojmu dobrých mravů meziválečným německým říšským soudním dvorem podle něhož právní úkon je contra bonos mores tehdy, jestliže je obsah smlouvy v rozporu s citem pro slušnost a pravidly slušnosti, jak je uznávají všichni slušní a spravedlivě myslící lidé, nebo pokud vykazuje zjevné znaky výstřednosti, které jsou s to pobouřit slušného člověka; c) dodržování povinností smírem stanovených je vynucováno způsobem v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaní soustavným podáváním exekučních návrhů vykonávají práva založená smírem šikanózním způsobem, přičemž zároveň poukázala na to, že výkon práva, který je však prováděn způsobem, jenž směřuje k poškození jiného, se stává zneužitím práva a odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 4. 2001 sp.zn. 29 Cdo 1583/2000 a ze dne 28. 6. 2000 sp. zn. 21 Cdo 992/99; d) bod 3. smíru je neplatný pro neurčitost a nevykonatelnost, neboť není možné předat klíče osobám„ poučeným“ a zároveň je„ poučit“ o povinnostech vyplývajících z tohoto smíru, není zřejmé, co se myslí osobami„ poučenými“, když„ poučení o povinnostech ze smíru“ je kumulativní podmínkou vyplývající ze slova„ zároveň“.

2. Žalovaní s podanou žalobou nesouhlasili, neboť nejsou naplněny zákonné předpoklady pro zrušení usnesení o schválení smíru. Podle žalovaných jde ze strany žalobkyně o ryze účelový a obstrukční krok vedený snahou docílit změny vykonatelných povinností, které jí ukládá exekuční titul a k jejichž plnění se navíc sama dobrovolně v předmětném smíru zavázala. Podle žalovaných je naopak v rozporu s dobrými mravy postup žalobkyně, která se po 3 letech soustavného neplnění povinností dle exekučního titulu snaží nastolený status quo procesně nedůvodně obejít (navíc žalobou podanou 5 dní před koncem zákonné 3 leté propadné lhůty). Její tvrzení jsou však v podstatné části nepravdivá a ve svém celku nepřiléhavá a tedy právně zcela irelevantní, přičemž připomněli, že otázky neplatnosti smíru je možné zkoumat pouze k době jeho uzavření a nelze argumentovat okolnostmi, které nastaly až poté. Všem účastníkům bylo tehdy jasné, proč se soudní smír v uvedeném znění uzavírá, co je jeho důvodem a smyslem i jaké konkrétní povinnosti z něj pro žalobkyni plynou. Protože žalobkyně vykonatelné soudní rozhodnutí dobrovolně neplnila, resp. porušovala a porušuje, zahájili žalovaní jako oprávnění vůči žalobkyni jako povinné exekuci ukládáním pokut povinné. Exekuční soudy obou stupňů se opakovaně k argumentaci povinné, která je z podstatné části shodná jako v předmětné žalobě, vyjádřily jak k postupu žalovaných jako oprávněných, který byl vždy shledán jako zákonný a nikoliv šikanózní nebo v rozporu s dobrými mravy, tak i k obsahové a výkladové náplni povinností dle exekučního titulu, kdy povinné bylo opakovaně a až návodně vyloženo, jak má při plnění povinností dle exekučního titulu postupovat a jaký postup je v souladu a jaký je už v rozporu s exekučním titulem, jakož i k odpovědnosti povinné za jednání třetích osob, kterým předala od bran a branek klíče, a proč tomu tak je, stejně tak i k otázce charakteru a složitosti povinností, k nimž se žalobkyně ve smíru zavázala. Čili exekuční soudy obou stupňů se už v rámci opakovaných návrhů povinné na zastavení exekuce setkaly s tvrzenými důvody, tj. nevykonatelnost exekučního titulu, šikanózní postup oprávněných a výkon práva v rozporu s dobrými mravy či výkladové nejasnosti povinností, ke kterým se žalobkyně zavázala, a řešily je vždy v neprospěch povinné. Žalovaní proto odkázali na obsah těchto rozhodnutí a očekávali, že i v této projednávané věci se soud od těchto závěrů neodchýlí. K jednotlivým tvrzeným důvodům neplatnosti smíru žalovaní uvedli následující: ad a) smír je sjednán pro nemožné plnění, žalovaní odkázali na výklad pojmu„ bezprostředně“ provedený exekučními soudy a zdůraznili, že není rozhodný časový úsek v minutách argumentačně použitý žalobkyní, nýbrž pojmem bezprostředně je nutno vyložit v souvislosti s povinností, jež má být v tomto časovém úseku splněna, tj. chápat jej jako vymezení času potřebného k tomu, aby tu kterou povinnost ze smíru splnila. Exekuční soudy obou stupňů pak zaujaly též stanovisko, že povinnosti z exekučního titulu nejsou nijak neobvyklé a jsou v podstatě snadno splnitelné; ad b) smír je sjednán pro plnění v rozporu s dobrými mravy, žalovaní poukázali na to, že žalobkyně dovozuje rozpor s dobrými mravy pouze z bezprostřednosti plnění povinností, protože dle jejího názoru a v souladu s obecně uznávaným míněním není možné tuto činnost ukončit v časovém rozmezí kratším několika minut, nikoliv bezprostředně. Protože žalobkyně v tomto bodě argumentaci nijak nerozvinula, žalovaní odkázali na svoje vyjádření k předcházejícímu bodu a znovu připomněli názor exekučních soudů obou stupňů, že povinnosti z exekučního titulu nejsou nijak neobvyklé a jsou v podstatě snadno splnitelné. Zmínili také, a v tomto směru opět odkázali na odůvodnění exekučního soudu, že účelem povinností vyplývajících ze smíru je především ochrana syna žalovaných trpícího středně funkčním autismem s mentální retardací a psychomotorickým neklidem, který není schopen rozpoznat a adekvátně reagovat na nebezpečí hrozící mu mimo hranice pozemků žalovaných, zabránění útěku psa a ochrana jejich majetku; ad c) dodržování povinností stanovených smírem je vynucováno způsobem v rozporu s dobrými mravy, žalovaní podáváním návrhů na ukládání pokut postupují šikanózně a protože návrhy na ukládání pokut směřuje k poškození jiného, jde vlastně zneužití práva, žalovaní především poukázali na zjevnou nepřiléhavost zmiňované judikatury, která se týkala skutkově i právně odlišných věcí, naopak opětovně odkázali na opakované závěry exekučních soudů obou stupňů, podle nichž jejich postup v podobě podání exekučního návrhu, resp. návrhů na udělení pokut povinné, je postupem zákonným; ad d) neplatnost bod 3. smíru pro jeho neurčitost a nevykonatelnost, neboť není možné předat klíče osobám poučeným a zároveň je poučit o povinnostech vyplývajících ze smíru. K tomu žalovaní odkázali zejména na rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 12. 2018 č.j. 21 Co 255/2018-163, který se k tomuto bodu a námitce žalobkyně jako povinné podrobně vyjádřil, jakož i na jeho konečný závěr, z něhož je zřejmé, že vykonávané rozhodnutí (usnesení o schválení smíru) je rozhodnutím materiálně vykonatelným a vymezení práv a povinností v něm stanovené je určité a vyložitelné. Žalovaní pak znovu připomněli, že hlavním důvodem pro vyvolání nalézacího řízení, jehož výsledkem bylo vydání usnesení o schválení smíru, byla především nutnost zabezpečit ochranu života a zdraví jejich nezletilého syna [jméno], který je psychicky postiženou osobou se ztrátou duševních kompetencí, neschopností komunikace a orientací na úrovni zvlášť těžkého funkčního postižení orientace vč. nízkofunkčního typu autismu s těžkou mentální retardací a zamezení útěku psa nezavřenými bránami a brankami.

3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: - z obsahu připojeného spisu Okresního soudu v Havlíčkově Brodě sp. zn. 3 C 185/2016, že dne 19. 12. 2016 byla soudu doručena žaloba žalobců [jméno] a [jméno] [příjmení] proti žalované [celé jméno žalobkyně], kterou se domáhali vydání rozhodnutí, podle něhož I. Žalovaná je povinna vždy bezprostředně poté, co použije dřevěnou dvoukřídlou bránu umístěnou na jižním okraji pozemku parc.st. 6/6 na hranicích s pozemkem parc. [číslo] jejíž součástí je branka o celkové šířce 4,10m a výšce 1,5m tvořenou dřevěnými, svislými laťkami tmavě hnědé barvy, rozdělují pozemek [číslo] a pozemek st. 6/6, vše v k.ú. [obec] tuto bránu řádně zamykat a opatřit u každého dílu zpět železným spodním hákem do zdířky. II. Žalovaná je povinna vždy bezprostředně poté, co použije kovovou dvoukřídlou bránu a současně i branku šedivé barvy umístěnou vedle této brány na jižním okraji pozemku parc. [číslo] na hranicích s pozemkem parc. [číslo] o celkové šířce 4,68m a výšce 1,5m, s výplní dřevěnými laťkami tmavě hnědé barvy, rozdělují pozemek [číslo] a pozemek st. 8/7, vše v k.ú. [obec] tuto bránu zamykat a opatřit spodním hákem do zdířky a dále pak tuto branku řádně dovírat. III. Žalovaná je povinna předat klíče od branky a obou bran citovaných v čl. I. a čl. II. jen řádně poučeným osobám a současně je o povinnostech vyplývající z tohoto rozhodnutí poučit. IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobcům náklady řízení. Při jednání konaném dne [datum], kterého se zúčastnili právní zástupci účastníků (účastníci se omluvili) byl uzavřen smír shodného znění včetně ujednání o nákladech řízení, který soud usnesením ze dne 20. 7. 2017 č. j. 3 C 185/2016-110 schválil, neboť povaha věci umožnovala skončit řízení smírem a uzavřený smír nebyl v rozporu s právními předpisy, - z výpisů z katastru nemovitostí listu vlastnictví [číslo] [číslo] pro obec Přibyslav a katastrální území Dobrá, že nemovité věci ve společném jmění žalovaných, a to nezastavěná část pozemku č. parc. st. 6/6 a pozemek č. parc. 8/7 jsou zatíženy věcným břemenem chůze a jízdy i motorovými vozidly ve prospěch nemovitých věcí ve vlastnictví žalobkyně, - z lékařské zprávy ze dne [datum], že [jméno] [celé jméno žalovaného] je od roku 2012 v péči dětské psychiatrické ambulance pro středně funkční autismus s mentální retardací a neklidem, s chlapcem nelze navázat verbální ani neverbální kontakt, je neklidný impulzivní, vůbec nechápe možnost nebezpečí okolního světa, není schopný to sám posoudit ani ovládnout, proto potřebuje neustálý dohled a stabilní zabezpečení, aby nemohl opustit bezpečné prostředí domova, - z vyjádření Mateřské školy a speciálně pedagogického centra [obec] ze dne [datum], že [jméno] [celé jméno žalovaného] není schopen si uvědomovat rizika a je nutné zajišťovat bezpečný prostor nebo přímý dohled, mezi doporučené postupy patří mimo jiné zajištění bezpečného rámce pro pohybové aktivity, - z předávacího protokolu, že dne [datum] žalobkyně převzala od žalovaných klíče, signalizační zařízení - zvonek odmítla převzít, - z obsahu odůvodnění usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 25. 6. 2018 č. j. 29 EXE 826/2017-126 z bodu 14., že soud vyložil, že slovo bezprostředně má význam bez časové prodlevy a jeho synonyma jsou slova jako ihned, těsně či vzápětí, a dále neshledal nárok oprávněných (žalovaných) jako šikanózní, a to i proto, že se povinná k tomu sama zavázala, - z obsahu odůvodnění usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 12. 2018 č. j. 21 Co 255/2018-163, že rozhodnutí (usnesení o schválení smíru) je rozhodnutím materiálně vykonatelným a vymezení práv a povinností v něm stanovené je určité a vyložitelné, že pokud byla povinnost povinné vymezena tak, že ji má splnit bezprostředně, je třeba toto vymezení plynutí času vyložit v souvislosti s povinností, jež má být v tomto časovém úseku splněna. Pokud má povinná splnit svoji povinnost zamknout bránu a opatřit ji spodním hákem do zdířky, případně bránu řádně dovřít – bezprostředně poté, co bránu použije, pak tak musí učinit v časovém úseku, který je potřebný k tomu, aby (pokud jde o průjezd motorovým vozidlem) otevřenou branou projela, za ní zastavila, vystoupila, došla k bráně a uvedené úkony provedla, ale jestliže povinná bránu zamkne a zajistí až poté, co projede i bránou na odvrácené straně pozemků oprávněných, svoji povinnost podle exekučního titulu neplní řádně a neplní ji samozřejmě ani tehdy, pokud po průjezdu bránu opět nezajistí spodním hákem do zdířky. Použití brány (branky) k pěšímu průchodu snad výkladu nepotřebuje. Dále, že povinná na sebe ve smíru převzala i závazek předat klíče od branky a obou bran jen řádně poučeným osobám a současně je o povinnostech vyplývajících z tohoto rozhodnutí poučit. Tuto její povinnost je třeba vykládat šířeji a v kontextu celkového obsahu smíru. Tento závazek povinné nemůže být vykládán restriktivně tak, že povinná svoji povinnost z exekučního titulu splní jen prostým poučením osob, kterým klíče od brány předává. Pak by totiž smír svůj smysl ztratil a nebylo by možné ani dosáhnout jeho účelu, protože by postačilo, pokud by povinná předala klíče třetí osobě, poučila ji o jejích povinnostech, ale tato osoba by povinnosti ze smíru plnit nemusela a oprávnění by se v takovém případě svého práva ze smíru nedomohli. Povinná podle názoru odvolacího soudu naopak nese i důsledky za neplnění povinností ze smíru osobami, kterým klíče od brány předá. Nedostává se tak do neřešitelné situace, protože je jen na ní, zda vůbec, a pokud ano, komu, klíče předá. Ze smíru pro ni totiž povinnost předat klíče třetí osobě nevyplývá, - z obsahu odůvodnění usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 3. 12. 2019 č. j. 29 EXE 826/2017-276 ve znění usnesení ze dne 30. 1. 2020 č. j. 29 EXE 826/2017-286 z bodu 15, že oprávnění (žalovaní) vymáhají splnění té povinnosti, ke které se povinná (žalobkyně) sama zavázala a z bodu 16., že exekuční soud vyhodnotil úkony, které se po povinné vyžadují, tak, že nejsou nijak neobvyklé, ale právě naopak, - z obsahu odůvodnění Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2020 č. j. 21 Co 66/2020-335, že povinnosti z exekučního titulu jsou v podstatě snadno splnitelné a že prostor na uvážení, jaké povinnosti na sebe převezme, měla povinná v řízení nalézacím.

4. Soud provedl důkaz též přehráním 6 videozáznamů pořízených stacionární kamerou žalovaných, z nichž zjistil následující skutečnosti: - z videa [číslo] že zachycuje, jak dne [datum] žalobkyně vyjíždí autem ze svého pozemku a zastavuje před předmětnou spodní bránou, vystupuje z auta, zatímco její matka zavírá protilehlou bránu u pozemku žalobkyně, přistupuje k předmětné bráně a v čase 08:06:50 tuto bránu odemyká a otvírá, poté nasedá zpět do auta, projede bránou, těsně za bránou zastaví, vystoupí z auta a v čase 08:07:30 předmětnou spodní bránu zavírá, zamyká a zajišťuje spodním hákem do zdířky, - z videa [číslo] že zachycuje, jak dne [datum] žalobkyně přijíždí z venku autem k předmětné spodní bráně, zastaví před ní, vystoupí s matkou z auta, obě projdou brankou a v čase 12:06:16 žalobkyně otevírá předmětnou spodní bránu, zatímco její matka pokračuje směrem k nemovitosti žalobkyně a tam otevírá protilehlou bránu, žalobkyně nasedá do auta, projíždí předmětnou spodní bránou, za ní zastaví, vystoupí z auta a v čase 12:06:45 předmětnou spodní bránu zavírá, zamyká a zajišťuje spodním hákem do zdířky, nasedá do auta a pokračuje v jízdě na svůj pozemek, - z videa [číslo] že zachycuje, jak dne [datum] žalobkyně vyjíždí autem ze svého pozemku a zastavuje před předmětnou spodní bránou, vystupuje z auta, vrací se zpět ke svému pozemku a zavírá protilehlou bránu, poté se vrací zpět k předmětné spodní bráně a tuto v čase 08:50:15 otevírá, poté nasedá do auta a předmětnou spodní bránou projíždí, bezprostředně za ní zastaví, vystoupí z auta a v čase 08:50:51 předmětnou spodní bránu zavírá, zamyká a zajišťuje spodním hákem do zdířky, následně prochází brankou, nasedá do auta a odjíždí, - z videa [číslo] že zachycuje, jak dne [datum] žalobkyně přijíždí autem z venku k předmětné spodní bráně, zastaví, vystoupí z auta, prochází brankou a v čase 12:24:00 otevírá předmětnou spodní bránu, poté jí autem projede, za ní zastaví, vystoupí z auta a v čase 12:24:28 předmětnou spodní bránu zavírá, zamyká a zajišťuje spodním hákem do zdířky, odchází směrem ke svému pozemku, otevírá protilehlou bránu, vrací se zpět, nasedá do auta a projíždí protilehlou bránou na svůj pozemek, - z videa [číslo] že zachycuje, jak dne [datum] žalobkyně přijíždí autem k předmětné horní bráně, před kterou zastaví, vystoupí z auta, předmětnou horní bránu otevře v čase 08:43:30, nasedne do auta, bránou projede a bezprostředně za ní zastaví, vystoupí z auta a v čase 08:43:58 předmětnou horní bránu zavírá, zamyká a zajišťuje spodním hákem do zdířky, - z videa [číslo] že zachycuje, jak dne [datum] žalobkyně přijíždí z venku autem k předmětné horní bráně, před kterou zastaví, vystoupí z auta a v čase 10:52:10 tuto otevírá, nasedá zpět do auta, předmětnou horní branou projede, bezprostředně za ní zastaví, vystoupí z auta a v čase 10:52:42 předmětnou horní bránu zavírá, zamyká a zajišťuje spodním hákem do zdířky, následně nasedá do svého auta a odjíždí na svůj pozemek.

5. K dalším důkazům, ať již byly soudem provedeny nebo účastníky jen navrženy, soud nakonec nepřihlížel, neboť se průběhu řízení ukázaly být irelevantní pro posouzení a rozhodnutí věci.

6. Ze všech provedených důkazů, které soud hodnotil každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutkový závěr. Žalovaní (v původním řízení jako žalobci) podali k soudu žalobu, kterou se domáhali uložení povinností žalobkyni (v původním řízení jako žalované) tak, jak jsou blíže uvedeny v bodu 1. tohoto odůvodnění, a při jednání soudu konaném dne [datum] uzavřeli prostřednictvím svých zástupců, kterými byli advokáti, ve stejném znění smír, který soud schválil, neboť shledal, že povaha věci umožňovala skončit řízení soudním smírem a uzavřený smír nebyl v rozporu s právními předpisy. Jelikož povinná neplnila řádně povinnosti, ke kterým se ve smíru zavázala, podali oprávnění exekuční návrh na vymožení nepeněžitého plnění a povinné byly opakovaně uloženy peněžité pokuty. V rámci rozhodování o jednotlivých návrzích povinné na zastavení exekuce jak exekuční soud prvního stupně, tak odvolací soud, opakovaně dospěly k závěrům, že přezkoumávané usnesení o schválení smíru je rozhodnutím materiálně vykonatelným a vymezení práv a povinností v něm stanovené je určité a vyložitelné, a to včetně vymezení doby slovem„ bezprostředně“ a povinností, ke kterým se zavázala v odst. 3) smíru, že úkony, ke kterým se zavázala, jsou obvyklé a snadno splnitelné a že ze strany oprávněných nejde o postup šikanózní ani o postup naplňující znaky zneužívání práva.

7. Podle § 99 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) schválený smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva neplatný. Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru.

8. Usnesení o schválení smíru nabylo právní moci dne [datum] a žaloba v této věci byla dodána na elektronickou podatelnu soudu dne [datum], čili včas.

9. Podle § 580 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

10. Soud se neztotožnil s tvrzením žalobkyně, že smír byl sjednán pro nemožné plnění ani pro plnění mimořádně obtížné, protože tuto činnost není možné ukončit v časovém rozmezí několika minut, nikoliv bezprostředně. K této otázce je třeba především opětovně zdůraznit, že úkony, ke kterým se žalobkyně ve smíru zavázala, nejsou limitovány časem udávaným v minutách či vteřinách nebo jiných časových jednotkách, čili její námitka, že tyto úkony není možné ukončit v časovém rozmezí kratším několika minut, je zcela irelevantní. Jak už bylo žalobkyni vysvětleno exekučními soudy obou stupňů, žalobkyně má brány zavírat bezprostředně poté, co je použije, přičemž slovo bezprostředně znamená bez časové prodlevy, jehož synonymem jsou slova ihned, těsně, vzápětí. Slovo bezprostředně neznamená časový údaj v minutách či vteřinách, ale časovou návaznost úkonů po vjezdu či průchodu. V praxi to tedy znamená, že jakmile žalobkyně brány použije, tedy projede jimi například autem, ihned, aniž by dále pokračovala v jízdě, za branami zastaví, vystoupí, brány zavře, zamkne, zajistí spodním hákem do zdířky a pak teprve bude pokračovat v další jízdě. Obdobně to samozřejmě platí i v případě použitých jiných ať motorových či nemotorových vozidel, a že stejným způsobem brány a branku bezprostředně za sebou zavře i po průchodu už snad není nutné podrobněji rozebírat. Ostatně o tom, že žalobkyně zcela přesně ví, jak má brány používat a také je umí používat v souladu s uzavřeným smírem, svědčí provedený důkaz 6 videozáznamy. Podle názoru soudu jde o úkony obvyklé, v celku jednoduché znamenající pro žalobkyni jen nepatrné zdržení při průjezdu nebo průchodu přes pozemky žalovaných, tudíž nejde o plnění nemožné ani mimořádně obtížné.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dále žalobkyně dovozuje, že soudním smírem stanovené povinnosti jsou v rozporu s dobrými mravy, neboť je v souladu s obecně uznávaným míněním, že tuto činnost není možné ukončit v časovém rozmezí několika minut, nikoliv bezprostředně. Ústavní soud ve svém usnesení ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 249/97 (pramen Sb.n.u.US [číslo] roč. 1998, str. 383) definoval pojem dobré mravy jako souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti, přičemž uzavřel, že tento obecný horizont, který vývojem společnosti rozvíjí i svůj morální obsah v prostoru a čase, musí být posuzován z hlediska konkrétního případu také právě v daném čase, na daném místě a ve vzájemném jednání účastníků právního vztahu. V první řadě k otázce času potřebného ke splnění závazku z uzavřeného smíru soud odkazuje na výše uvedený bod 10. tohoto odůvodnění, z čehož tedy vyplývá, že i tato námitka tentokrát z pohledu dobrých mravů nemůže obstát. Pokud se týká omezení výkonu práva z věcného břemene, z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. 2 Cdon [číslo] (pramen [příjmení] [číslo] roč. 1999, str. 189) vyplývá pro tuto věc přiléhavý závěr, že právo odpovídající věcnému břemeni, spočívající ve volném průchodu a průjezdu přes pozemek není dotčeno tím, že vlastník pozemku tento pozemek oplotí a k vjezdu umístí vrata, není-li v důsledku těchto opatření znemožněn anebo podstatně ztížen průchod a průjezd oprávněného přes tento pozemek. Toto právo je tedy zachováno, jestliže vlastník pozemku dá oprávněnému klíče k vratům. Z předávacího protokolu, jehož obsah žalobkyně nezpochybňovala, jednoznačně vyplývá, že žalovaní předali žalobkyni klíče, přičemž žalobkyně odmítla převzít signalizační zařízení (zvonek). Odkázat lze i na starší judikaturu, a to například na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR, publikované pod [číslo] Sbírky rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech občanských ([příjmení]) vydané ve věci žaloby o uložení povinnosti zavírat vrata, podle něhož ten, komu přísluší služebnost cesty a chůze přes cizí usedlost, jest povinen, najde-li vrata, v místech průjezdu a průchodu po stranách dvoru zřízená, zavřena, vrata po výkonu svého služebnostního oprávnění za sebou zavříti. Dále se z odůvodnění rozhodnutí podává, že tvrzení dovolatelů, že se uloženou jim povinností zavírati za sebou vrata, výkon jejich služebnosti do té míry znesnadňuje, že se činí skoro nemožným, není opodstatněno. Nemožným průjezd dvorem žalobců se tím nestává a může jen jíti o nepatrné zdržení při projíždění dvorem. To však proti právu žalobců jako vlastníků dvora na jeho ohražení a uzavření na váhu nepadá. Služebnost a její účel se tím nemaří. Konečně podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2005 sp.zn. 22 Cdo 2941/2004 (pramen ASPI) vlastník pozemku, který je zatížen věcným břemenem průchodu a průjezdu, je oprávněn požadovat po osobě z věcného břemene oprávněné, aby vykonávala svá práva z věcného břemene i za jiných vlastníkem nově nastavených podmínek. Takové podmínky ovšem nesmí podstatně ztížit nebo znemožnit výkon práv z věcného břemene. Čili souhrnně řečeno a vztaženo na tuto věc není v rozporu s dobrými mravy, jestliže se uzavřeným smírem žalobkyně zavázala bezprostředně poté, co použije brány, je za sebou zamknout a opatřit spodním hákem do zdířky, přičemž takové o omezení práva z věcného břemene je podle ustálené judikatury předvídatelné a přípustné, a jak bylo již výše uvedeno, jde o úkony jednoduché znamenající pro žalobkyni jen nepatrné zdržení při průjezdu nebo průchodu přes pozemky žalovaných. Dnešní žalovaní v řízení, které skončilo předmětným smírem, se tehdy jako žalobci domáhali uložení povinností žalované zejména z důvodu ochrany svého syna, který trpí středně funkčním autismem s mentální retardací a neklidem, a který nedokáže rozpoznat nebezpečí okolního světa za hranicemi svého domova, jakož i k zabránění útěku psa, kterého pořídili k synově terapii, a konec konců i k ochraně svého majetku. Ve světle účelu ochrany postiženého dítěte a majetku žalovaných obvyklými a vcelku jednoduchými úkony, ke kterým se dnešní žalobkyně ve smíru zavázala, není uzavřený smír z hlediska konkrétního případu v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně netvrdila a ani v řízení nevyplynuly na povrch žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr, že při uzavírání smíru bylo použito lsti nebo nátlaku, nebo že by došlo k omylu. Ostatně obě procesní strany (tedy i současná žalobkyně) byly tehdy zastoupeny advokáty, tedy profesionály znalými práva, tudíž lze důvodně předpokládat, že i žalobkyně se svým tehdejším advokátem celou věc náležitě ze všech možných stran probrala, tedy i z pohledu důsledků, které pro ni z návrhu na schválení smíru plynou. Projevy vedoucí následně k uzavření smíru byly učiněny zcela srozumitelně a vážně. Soud odkazuje též na znění ustanovení § 4 odst. 1 o. z., podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

13. Pokud jde o námitku žalobkyně, že žalovaní vynucují dodržování povinností stanovených smírem zneužívaje své právo způsobem v rozporu s dobrými mravy a šikanózně, pak soud uzavřel, že tato námitka nemá místo v tomto řízení už jen proto, že soud může v rámci přezkumu podle § 99 odst. 3 o. s. ř. přezkoumávat napadené usnesení o schválení smíru toliko z hlediska platnosti uzavřeného smíru ve vztahu k hmotnému právu v době, kdy byl smír uzavřen a soudem schválen, tudíž v rámci posuzování této otázky nemůže vzít v potaz skutečnosti, které měly nastat až v budoucnu v rámci exekučního řízení. Pro úplnost však soud dodává, že ani v exekučním řízení soudy obou stupňů opakovaně neshledaly postup oprávněných jako postup šikanózní naplňující znaky zneužívání práva a v rozporu s dobrými mravy.

14. Konečně soud se neztotožnil ani s námitkou neplatnosti bodu 3. smíru pro neurčitost a nevykonatelnost. V tomto bodě smíru se tehdejší žalovaná zavázala předat klíče od branky a obou bran jen řádně poučeným osobám a současně je o povinnostech vyplývajících z tohoto rozhodnutí poučit. Především soud poukazuje na ustanovení § 574 o. z., podle něhož na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. A pak bod 3. smíru nelze vytrhávat z kontextu celkového obsahu smíru. Žalobkyně jako jediná osoba převzala a má klíče od bran, avšak tyto nepoužívá jen ona sama, ale i další osoby z okruhu jejího okolí. Výkladem tedy lze jednoznačně dovodit, že předá-li žalobkyně klíč 3. osobě, musí jít o osobu poučenou a žalobkyně ji proto musí o povinnostech, které pro žalobkyni plynou z uzavřeného smíru, poučit, protože žalobkyně následně nese odpovědnost za to, že tato 3. osoba splní povinnost dle schváleného smíru, jako by úkony prováděla sama žalobkyně. Jde o zcela logicky vyložitelné ustanovení vztahující se na situace, kdy brány používá 3. osoba, které žalobkyně předala klíče, aniž by se sama účastnila použití bran touto 3. osobou, tedy kdy by této osobě sama otevřela a zase za ní bránu (branku) zavřela. Vykonatelnost tohoto bodu míru byla též opakovaně podrobena přezkumu exekučními soudy obou stupňů a ani v tomto bodě nebyl exekuční titul shledán nevykonatelným. Pokud žalobkyně argumentuje následky, které pro ni přinesla probíhající exekuce, nemají na posuzování platnosti smíru z pohledu § 99 odst. 3 o. s. ř. žádný vliv. Ze všech těchto důvodů proto soud žalobu zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a žalovaným, kteří měli ve věci úspěch, protože se žalobě ubránili, přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ty tvoří náklady zastoupení advokátkou podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif při zastupování 2 osob za každou takto zastupovanou osobu, tj. odměna za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k žalobě a účast na jednání před soudem přesahující 2 hodiny) snížená o 20 % po 1 200 Kč (§ 7, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/, § 12 odst. 4) počítané z tarifní hodnoty 10 000 Kč (§ 9 odst. 1) a 4 x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4). Advokátce byla dále přiznána podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. 21 % DPH ve výši 2 520 Kč. Soud však nepřiznal advokátce odměnu a paušální náhradu hotových výdajů za podání ze dne [datum], které bylo svým obsahem důkazním návrhem a za které podle ustálené soudní praxe advokátce odměna nenáleží. Náklady řízení je třeba zaplatit advokátce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce 3 dnů.