4 C 153/2025

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Lebedou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného pro 63 711,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 63 711,15 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 25 174,76 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 63 581,15 Kč od 5. 8. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 17 284,99 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 63 711,15 Kč od 5. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 17 468,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 63 711,15 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 20. 8. 2023 uzavřel žalovaný s žalobkyní Úvěrovou smlouvu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 243 198 Kč za účelem zaplacení kupní ceny předmětu financování - motorového vozidla. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 24.363532 % p. a., jak plyne z bodu 4. Smlouvy „Podmínky splácení úvěru“. Celkem se žalovaný zavázal svůj úvěr uhradit v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 037 Kč, kdy splatnost poslední splátky byla v souladu s bodem 4. Smlouvy určena na den 17. 8. 2028. Žalovaný porušil svou povinnost splácet poskytnutý úvěr řádně a včas, k jejímuž dodržování se zavázal na základě smlouvy a oddílu č. 5 ÚP a z toho důvodu využila žalobkyně svého oprávnění dle bodu odd. 11 ÚP a úvěr zesplatnila ke dni 31. 1. 2024. Zesplatnění úvěru bylo žalovanému oznámeno Výzvou k zaplacení celého úvěru - zesplatnění ze dne 22. 2. 2024. Ani po výše uvedené výzvě žalovaný svůj závazek neuhradil a byl vyzván k odevzdání vozidla, kterým byl úvěr zajištěn. Zajištění vzniklo podpisem Smlouvy o zajišťovacím převodu práva, která je umístěna na stejné listině jako smlouva úvěrová, tedy k 20. 8. 2023 dle odd. 10 ÚP přistoupil věřitel k prodeji předmětu smlouvy. Automobil byl žalobkyní zajištěn a vozidlo bylo dne 28. 3. 2024 zpeněženo. Částka, která byla prodejem získána, byla, po odečtení nákladů zpeněžení, odečtena od celkového dluhu žalovaného. O nové výši pohledávky byl žalovaný informován Oznámením o prodeji vozidla a výzvou k doplacení dluhu. Ani po této výzvě žalovaný nehradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání při splnění podmínek dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), kdy žalobkyně již s podáním žaloby s tímto postupem souhlasila a ani žalovaný proti němu neměl žádných námitek.

4. Soud provedl dokazování a učinil následující skutková zjištění:Dne 20. 8. 2023 uzavřel žalovaný s žalobkyní Úvěrovou smlouvu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 243 198 Kč za účelem zaplacení kupní ceny předmětu financování - motorového vozidla. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 24.363532 % p. a., jak plyne z bodu 4. Smlouvy „Podmínky splácení úvěru“. Celkem se žalovaný zavázal svůj úvěr uhradit v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 037 Kč, kdy splatnost poslední splátky byla v souladu s bodem 4. Smlouvy určena na den 17. 8. 2028 (důkaz: Smlouva o úvěru včetně ÚP, Splátkový kalendář, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný porušil svou povinnost splácet poskytnutý úvěr řádně a včas, k jejímuž dodržování se zavázal na základě smlouvy a oddílu č. 5 ÚP a z toho důvodu využila žalobkyně svého oprávnění dle bodu odd. 11 ÚP a úvěr zesplatnila ke dni 31. 1. 2024. Zesplatnění úvěru bylo žalovanému oznámeno Výzvou k zaplacení celého úvěru - zesplatnění ze dne 22. 2. 2024 (důkaz: Výzva k zaplacení celého úvěru). Ani po výše uvedené výzvě žalovaný svůj závazek neuhradil a byl vyzván k odevzdání vozidla, kterým byl úvěr zajištěn. Zajištění vzniklo podpisem Smlouvy o zajišťovacím převodu práva, která je umístěna na stejné listině jako smlouva úvěrová, tedy k 20. 8. 2023 dle odd. 10 ÚP přistoupil věřitel k prodeji předmětu smlouvy. Automobil byl žalobkyní zajištěn a vozidlo bylo dne 28. 3. 2024 zpeněženo. Částka, která byla prodejem získána, byla, po odečtení nákladů zpeněžení, odečtena od celkového dluhu žalovaného. O nové výši pohledávky byl žalovaný informován Oznámením o prodeji vozidla a výzvou k doplacení dluhu. Ani po této výzvě žalovaný nehradil (důkaz: - Faktura od společnosti , právnická osoba, , Oznámení o prodeji vozidla a výzva k doplacení dluhu).

5. Soud odkazuje na výše uvedené závěry plynoucí z provedeného dokazování s tím, že ve vztahu ke skutkovému stavu má za podstatné, že předmětná smlouva byla řádně uzavřena a žalovaný své závazky plynoucí ze smlouvy porušil. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil ničeho rozhodného pro posouzení věci, z těchto důkazů při svém rozhodování nevycházel a dále se jimi proto v odůvodnění svého rozhodnutí nezabývá a tyto nehodnotí.

6. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) a zákona č. 89/2012 Sb., Občanského zákoníku (dále o.z.).

7. Ust. § 2395 o. z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2758 odst. 1 o.z. se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

9. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).

10. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

11. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Dle § 84 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

13. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 1806 o.z. lze úroky z úroků požadovat, bylo-li to ujednáno. Jedná-li se o pohledávku z protiprávního činu, lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu.

15. Ust. § 1958 odst. 2 o. z. stanoví, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.

16. Ust. § 1970 o.z. poté uvádí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Provedenými důkazy vzal soud za prokázané, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. o.z.), na základě které shora označený úvěrující poskytl žalovanému peněžní prostředky. Ty se žalovaný zavázal vrátit ve sjednané lhůtě. Dle výsledků dokazování tak neučinil. Žalovaný se k úhradě částek ve výroku I zavázal a soud neshledal ani sjednané příslušenství nemravným. Vzhledem k tomu soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě žalovaných částek žalobkyni.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 468,30 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 549 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 63 711,15 Kč sestávající z částky 3 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 330 Kč ve výši 2 589,30 Kč.