4 C 176/2025

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Lebedou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované pro 17 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 500 Kč od 16. 8. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 9 040,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17 500 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 10. 3. 2017 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o půjčce a následně dne 14. 7. 2017 bylo žalovanou ve prospěch žalobkyně podepsáno i Uznání dluhu, dle kterého žalovaná dluh ze smlouvy o půjčce ve výši 17 500 Kč uznala a zavázala se jej uhradit ve dvou splátkách po 8 750 Kč do 15. 8. 2017 a 15. 9. 2017. Do dnešního dne však svůj dluh vůči žalobkyni neuhradila. Jelikož se žalovaná zpozdila již s úhradou 1.splátky, stal se celý dluh splatným již dne 15. 8. 2017. Dále náleží žalobkyni i zákonný úrok z prodlení ode dne 16. 8. 2017 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Z Uznání dluhu ze dne 14. 7. 2017 vyplývá, že dne 10. 3. 2017 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o půjčce a následně dne 14. 7. 2017 bylo žalovanou ve prospěch žalobkyně podepsáno i Uznání dluhu, dle kterého žalovaná dluh ze smlouvy o půjčce ve výši 17 500 Kč uznala a zavázala se jej uhradit ve dvou splátkách po 8 750 Kč do 15. 8. 2017 a 15. 9. 2017. Dále zde bylo sjednáno, že pokud se dlužník zpozdí s úhradou, byť jen s jednou splátkou, má věřitel právo požadovat uhradit celý dluh.

6. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě.

7. Soud odkazuje na výše uvedené závěry plynoucí z provedeného dokazování s tím, že ve vztahu ke skutkovému stavu má za podstatné, že žalovaná svůj dluh výslovně uznala a soud z tohoto uznání vychází.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu učinil soud následující právní závěry:

9. Mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“).

10. Podle § 2390 o. z.: Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 2053 o.z.: Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě vyhověl. Soud v dané věci shledal, že byla řádně uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalovaná navíc svůj dluh co do důvodu a výše uznala. Soud má tedy za to, že žaloba je podána po právu. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 040,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 500 Kč sestávající z částky 1 820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 810 Kč ve výši 1 430,10 Kč.