4 C 88/2024

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Lebedou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená 27. 8. 1985 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 25 241 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje v částce 2 000 Kč.

II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 25 241 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovanou došlo dne 1. 11. 2013 k uzavření Smlouvy o půjčce č. tel. číslo. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci částku ve výši 51 841 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 10 364 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19 % ročně sjednanou v čl. 3 Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 11 727 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 29 750 Kč. Celkovou částku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 100 týdenních (sedmidenních) splátkách po 1 019 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 10. 2015. Ke dni 28. 5. 2022 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 12 392,36 Kč a dlužný poplatek částku 12 848,64 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 25 241 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 12 392,36 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 12 848,64 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 191,72 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 467,28 Kč, úroků ve výši 19,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 392,36 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 392,36 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalobkyně svým podáním ze dne vzala žalobu částečně zpět v částce 2 000 Kč. Ust. § 96 odst. 1 o.s.ř. uvádí, že žalobce může vzít návrh na zahájení řízení za řízení zcela nebo zčásti zpět. Soud v takovém případě v daném rozsahu řízení zastaví (§ 96 odst. 2 o.s.ř.). Žalobkyně vzala svůj návrh částečně zpět a v této části soud řízení zastavil v souladu s § 96 odst. 1 o.s.ř. (výrok I).

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o půjčce č. tel. číslo, podmínek a zákaznické karty vyplývá, že na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci částku ve výši 51 841 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 10 364 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19 % ročně sjednanou v čl. 3 Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 11 727 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 29 750 Kč. Celkovou částku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 100 týdenních (sedmidenních) splátkách po 1 019 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 10. 2015. Ohledně poměrů žalobkyně vyplývá, že žalovaná měla mzdu 7 600 Kč, celkové příjmy domácnosti 28 600 Kč a výdaje 25 322 Kč. V kolonce ověřené dokumenty byla pouze uvedena nájemní smlouva, SIPO a PAS.

6. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaná uhradila postupně částku vyšší než jí vyplacená částka půjčky, tj. více než 50 000 Kč.

7. Soud provedl i další dokazování ve věci, a to především výzvami žalobkyně, listinami k postoupení pohledávky apod. Pro soud však byla podstatná otázka posouzení úvěruschopnosti a vzhledem k tomu, že tato povinnost nebyla ze strany právního předchůdce žalobkyně splněna, soud nevycházel z dalších provedených důkazů, a proto je ve svém odůvodněním blíže nerozebírá. Soud odkazuje na výše uvedené závěry ohledně skutkového stavu.

8. Mezi právní předchůdce žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o půjčce ve smyslu § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., Občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaná, na rozdíl od právního předchůdce žalobkyně, vystupovala v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 1 tehdy účinného zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25.7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde žalobkyni, resp. jejím právním předchůdci), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovaného) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

11. I Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále též „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

12. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

13. Této interpretaci rovněž nasvědčuje rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, podle něhož články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

14. I smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené v roce 2013 tudíž trpěly sankcí absolutní neplatnosti v případě nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Ze zákaznické karty však vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně měl pouze nájemní smlouvu a SIPO. Z těchto listin nemohl zjistit ničeho pohledně příjmů žalované a její domácnosti. Tvrzení žalobkyně o ověřování úvěruschopnosti žalované (právním předchůdcem žalobkyně) není z pohledu soudu dostatečné. I pokud by právní předchůdce žalobkyně ověřování úvěruschopnosti žalované provedl a vycházel z informací, které jsou uvedeny v zákaznické kartě, tak by půjčku nemohl poskytnout, neboť žalované a její domácnosti by zbývala částka 3 278 Kč na měsíc. Pokud by se neposuzovala domácnost žalované, ale pouze příjem žalované, který činil 7 600 Kč, tak muselo být právnímu předchůdci žalobkyně zřejmé, že příjmy žalované jsou pro poskytnutí půjčky zcela nedostatečné. Soud uzavřel, že nebyla splněna povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, pročež předmětná smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná (srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20). Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila žalobkyni více než činila výše půjčky, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

15. V daném sporu byla procesně úspěšná žalovaná, pročež by jí náležela poměrná část náhrady nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. Ze spisu se však podává, že žalovaná byla v řízení zcela pasivní a nevznikly jí žádné náklady řízení. Proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Havlíčkově Brodě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.