5 C 103/2020

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 143 493,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni neuhrazenou jistinu 39 737,74 Kč, náklady upomínání 800 Kč, smluvní pokutu 19 868,87 Kč, úrok 19 580,92 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 60 406,61 Kč od 5.8.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení neuhrazené inkasní služby 11 644 Kč, neuhrazené doplňkové služby podpora 38 127 Kč, smluvního úroku z prodlení 0,1% denně z částky 49 771 Kč od 5.8.2020 do zaplacení a úroku 13 734,97 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 143 493,50 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr. Uvedla, že spolu dne 3.3.2020, poté, co žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, elektronicky uzavřeli smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě které poskytla žalobkyně jako věřitel žalovanému jako dlužníkovi spotřebitelský úvěr 40 000 Kč a žalovaný se jej zavázal žalobkyni vrátit formou 72 pravidelných splátek po 1 029 Kč spolu s úroky ve výši 34 083 Kč (částka odpovídá úrokové sazbě 23% ročně a RPSN 38,71% ročně).

2. Nadto si strany ve smlouvě dohodly i další doplňkové služby, doplňkovou inkasní službu (zahrnující jednorázové náklady poskytovatele na technické zřízení inkasní služby, náklady na zajištění samotného inkasovaní plateb ze strany žalovaného a bankovní poplatky za podání a přijetí příkazu a další transakční náklady), kdy splátka dosahovala 164 Kč měsíčně, a doplňkovou službu PODPORA (možnost odkladu tří splátek ročně vždy o jeden měsíc a možnost přerušení splácení až na 9 měsíců v případě nezaviněného úrazu/závažného onemocnění hospitalizace nezaviněné ztráty zaměstnání), kdy splátka dosahovala 537 Kč měsíčně, přičemž se strany dohodly, že je žalobkyně oprávněna nároky z těchto doplňkových služeb uplatňovat i poté, co se úvěr stane splatným. Celkově tak měsíční splátka dosahovala 1 730 Kč. Žalobkyně uvedla, že se jedná o dobrovolné služby, které byly sjednány toliko na základě žádosti žalovaného v souladu s § 133 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, na přiměřenost sjednaných cen dle § 1813 odst. 2 o.z. i na skutečnost, že s jejich sjednáním měla určité náklady. Nadto žalobkyně poukázala na výhodu plynoucí žalovanému ze sjednání těchto doplňkových služeb, kdy je řádně platícímu dlužníkovi vrácena polovina nákladů spojených se sjednanými doplňkovými službami, čímž žalobkyně dlužníky motivuje k řádnému hrazení. Konečně přirovnala žalobkyně službu PODPORA k pojištění v rámci uzavřené nepojmenované smlouvy.

3. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou 15.4.2020, žalobkyně mu proto dne 20.4.2020 zaslala první upomínku, v níž jej vyzvala nejen k úhradě dlužné splátky, ale i sankce za zaslání upomínky ve výši 300 Kč. Jelikož žalovaný ani poté splátku neuhradil, zaslala mu žalobkyně 5.5.2020 druhou upomínku, v níž jej vyzvala k úhradě dlužné splátky spolu se sankcí za zaslání první upomínky a se sankcí za zaslání druhé upomínky ve výši 500 Kč, přičemž jej rovněž upozornila na možnost zesplatnění úvěru, pakliže nebude dlužná splátka uhrazena. Žalovaný však ani poté danou splátku neuhradil, žalobkyně proto úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k jeho úhradě do 21.5.2020. K tomuto dni dosahovala dlužná jistina 39 737,74 Kč, dlužné úroky 33 315,89 Kč, dluh na inkasní službě 11 644 a službě podpora 38 127 Kč jako náhrady škody v důsledku porušení smluvních povinností, dluh na nákladech upomínání 800 Kč, dluh na smluvní pokutě za prodlení úvěru 80,71 Kč, dluh na smluvních úrocích za prodlení inkasní služby 6,72 Kč a na smluvní pokutě dle čl. 5 smlouvy 19 868,87 Kč Ani poté však žalovaný na dluh ničeho neuhradil, žalobkyně se proto domáhá úhrady výše specifikovaného plnění mimo smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek (46,94 Kč) a úroku z prodlení s úhradou splátky inkasní služby (6,72 Kč), spolu se zákonnými úroky z prodlení z částky 60406,61 Kč (neuhrazená jistina, náklady na upomínání, smluvní pokuta) od 5.8.2020 a smluvními úroky z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 49 771 Kč představující zbylou část inkasní služby a služby PODPORA od 5.8.2020 do zaplacení.

4. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil.

5. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

6. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující:

7. Z emailové komunikace mezi žalobkyní a žalovaným, smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo], příloh této smlouvy a detailu pohybu okamžitá platba ve výši 10 Kč, a žádostí o zřízení inkasní služby a o doplňkovou službu PODPORA má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 40 000 Kč - 20 591 Kč na úhradu předchozího závazku žalovaného u žalobkyně, 11 409 Kč vyplacení na účet žalovaného a 8 000 Kč na započtení nákladů žalobkyně) a žalovaný se mu ji zavázal vrátit spolu s úroky 34 083 Kč (bod 4.3. a 4.9. smlouvy). Žalovaný byl přitom výslovně a zřetelně seznámen s kompletním přehledem úvěru - výše, poplatky, RPSN, úrok, splátky a jejich výše a rozložení. Úrok byl dohodnut na 23% ročně, RPSN na 38,71% ročně (bod 4.5. a 4.6. smlouvy), doba splatnosti byla stanovena 72 měsíců, tj. ke dni 15.2.2026 a výše splátky na 1 029 Kč na jistinu a úrok (bod 5.1 smlouvy). Ve smlouvě bylo také dohodnuto sjednání nepovinné doplňkové služby na výslovnou žádost žalovaného, a to inkasní služba a služba PODPORA (bod 7 smlouvy). Pro případ řádného splacení úvěru si strany sjednaly vrácení poloviny uhrazených úroků, a to na základě výzvy žalovaného (bod 5.16 smlouvy). Rovněž byl žalovaný poučen o možnosti od dané smlouvy odstoupit (bod 8 smlouvy). Pro případ prodlení si strany sjednaly, že žalobkyni vznikne finanční nárok na úhradu vynaložených nákladů, na úroky z prodlení na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, s níž se ocitne v prodlení a nákladů na upomínání – 300 Kč za první upomínku, 500 Kč za druhou upomínku. Pro případ, kdy žalovaný neuhradí dluh ani po zaslání dvou upomínek, byla dohodnuta možnost zesplatnění (bod 5 smlouvy). Smlouva přitom byla uzavřena elektronicky, kdy byla totožnost žalovaného ověřena kopií občanského průkazu (příslušná kopie), kopií rodného listu (rodný list) a kontrolní platbou 10 Kč z bankovního účtu vedeného na jeho jméno, kdy v popisu této platby je uveden souhlas s návrhem smlouvy [číslo] (příslušný detailu platby, zpráva banky o majiteli daného bankovního účtu, výpisy z bankovního účtu žalovaného).

8. V rámci posouzení bonity žalovaného si žalobkyně dle smlouvy vyžádal mimo jiné i doklady o výši příjmu žalovaného a požádal jej o vyplnění dotazníku k posouzení bonity, ze kterého vyplývá, že je žalovaný svobodný, bezdětný, zaměstnaný, nevlastní žádnou nemovitost, jeho příjem dosahuje 57 062 Kč a jeho výdaje 6 800 Kč (dotazník jako příloha č. 5 smlouvy). Žalobkyně přitom provedla lustraci žalovaného v nebankovním registru (zpráva registru), u MVČR v rámci kontroly neplatných dokladů (kontrola OP) a od žalovaného si vyžádala i výpisy z jeho bankovního účtu (jednotlivé výpisy) a výplatní pásky s čistou mzdou 32 456 Kč (výplatní páska).

9. Nedílnou součástí této smlouvy byla smlouva o inkasní službě, jež tvořila její přílohu č.

4. Za výkon této služby se žalovaný zavázal uhradit 11 808 Kč formou pravidelných měsíčních splátek spolu se splátkami úvěru po 164 Kč. Sjednaná cena přitom byla tvořena jednorázovými náklady žalobkyně na technické zřízení inkasní služby, náklady na zajištění samotného inkasovaní plateb ze strany žalovaného, bankovními poplatky za podání a přijetí příkazu a další transakční náklady. Žalovaný se poté zavázal uhradit její cenu i v případě zesplatnění úvěru jako škodu způsobenou porušením smlouvy spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně (bod 2 a 3 smlouvy o inkasní službě). Pro případ řádného uhrazení úvěru a inkasní služby, mimo předčasně uhrazených úvěrů, bylo mezi stranami sjednáno vrácení poloviny žalovaným uhrazených nákladů inkasní služby, a to na základě prokazatelné výzvy žalovaného k jejich vrácení (bod 2.18 dané smlouvy).

10. Přílohu č. 6 této smlouvy tvořila smlouva o zřízení doplňkové služby PODPORA, jejímž cílem je zajištění plnění závazků ze strany žalovaného v případech nenadálých životních a finančních situací. Za výkon této služby se žalovaný zavázal uhradit 38 664 Kč formou pravidelných měsíčních splátek spolu se splátkami úvěru po 537 Kč. Sjednaná cena přitom byla sjednána za možnost odkladu tří splátek úvěru ročně o jeden kalendářní měsíc a možnost přerušení splácení až na devět měsíců v případě nemoci či úrazu. Žalovaný se poté zavázal uhradit její cenu i v případě zesplatnění úvěru jako škodu způsobenou porušením smlouvy spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně (bod 2 smlouvy o zřízení doplňkové služby PODPORA). Pro případ řádného uhrazení úvěru a služby PODPORA, mimo předčasně uhrazených úvěrů, bylo mezi stranami sjednáno vrácení poloviny žalovaným uhrazených nákladů dané služby, a to na základě prokazatelné výzvy žalovaného k jejich vrácení (bod 2.14 dané smlouvy).

11. Ze dvou detailů platby, ze dvou potvrzení o úhradě dluhu a z listin týkajících se úhrady předchozího závazku žalovaného vůči žalobkyni založených na čl. 125-143 plyne, že byla ke dni 3.3.2020 jednak vyplacena sjednaná část úvěru na předchozí úvěr žalovaného poskytnutý žalobkyní jeho osobě (včetně úhrady doplňkových služeb inkasní služby a služby PODPORA) a další část byla převedena na bankovní účet žalovaného.

12. Z povolení inkasa plyne, že dne 2.3.2020 došlo ke zřízení inkasa na bankovní účet žalovaného s limitem 5 190 Kč.

13. Dle upomínky č. 1 a příslušného podacího archu byla tato výzva žalovanému zaslána dne 20.4.2020, jelikož žalovaný řádně a včas neuhradil splátku splatnou ke dni 15.4.2020, kdy jej žalobkyně vyzval k úhradě této částky spolu s náklady za zaslání dané upomínky ve výši 300 Kč do 4.5.2020.

14. Podle upomínky č. 2 a příslušného podacího archu byl tento přípis žalovanému zaslán dne 5.5.2020, jelikož žalovaný ani na základě výše uvedené první výzvy neuhradil splátku splatnou ke dni 15.4.2020 kdy jej žalobkyně vyzval k úhradě této splátky a náklady za zaslání první upomínky spolu s náklady za zaslání dané upomínky ve výši 500 Kč do 20.5.2020.

15. Jelikož žalovaný ani poté splátku neuhradil, žalobkyně úvěr dle přípisů ze dne 21.5.2020 a příslušného podacího archu zesplatnila a žalovaného vyzvala k jeho úhradě do 4.8.2020. K tomuto dni dosahovala neuhrazená část jistiny 39 737,74 Kč, úroků 33 315, 89 Kč, inkasní služby 11 644 Kč a doplňkové služby PODPORA 38 127 Kč Náklady na upomínání poté činily 800 Kč, smluvní úrok za prodlení úvěru 80,71 Kč, smluvní úrok za prodlení inkasní služby 6,72 Kč a smluvní pokuta 19 868,87 Kč Celkem tedy dluh dosahoval 143 580,93 Kč.

16. Soud ve věci zamítl provedení důkazu znaleckým posudkem [číslo] včetně jeho příloh a auditní zprávou institutu aplikovaného práva, srovnáním nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru ČNB, zprávou člověka v tísni, licencí ČNB, certifikáty systému řízení rizik a služeb organizace, přípisem ČNB ze dne 18.11.2019 a doklady z jiných bankovních institucí založených na čl. 148-160 pro jejich nadbytečnost, jelikož se jedná o důkazy, které mají sloužit jednak k posouzení možnosti sjednat v rámci smlouvy o úvěru doplňkové služby a jednak k posouzení přiměřenosti nákladů úvěru požadovaných žalobkyní a povahy dobrovolných doplňkových služeb, tyto otázky jsou však otázkami právními, které je nutné vyhodnotit vždy konkrétně u dané smlouvy, nikoli obecně v rámci tuzemského trhu, přičemž možnost sjednat si doplňkové služby vyplývá přímo ze zákona.

17. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že spolu žalobkyně v pozici věřitele a žalovaný v pozici dlužníka uzavřeli smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 40 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit do 15.2.2026 formou 72 pravidelných měsíčních splátek spolu s úroky ve výši 23%. Žalobkyně poskytla tuto částku žalovanému tak, že 8 000 Kč započetla na poplatky za poskytnutí úvěru, 20 591 Kč převedla na předcházející dluh žalovaného u své osoby a 11 409 Kč mu zaslala na jeho bankovní účet. Strany se zároveň dohodly na poskytnutí doplňkových službách, a to inkasní službě (za celkovou cenu 11 808 Kč) a službě PODPORA (za celkovou cenu 38 664 Kč), přičemž mezi nimi bylo pro případ řádného uhrazení úvěru (mimo předčasné uhrazení) sjednána možnost vrácení poloviny nákladů s těmito službami spojenými, a to na základě prokazatelné výzvy ze strany žalovaného. Žalovaný však řádně a včas nehradil dohodnuté splátky, žalobkyně mu proto zaslala 2 upomínky (náklady s tím spojené dosahovaly 800 Kč). Jelikož ale žalovaný splátku ani poté neuhradil, žalobkyně úvěr zesplatnila, vyčíslila s tím spojenou dohodnutou smluvní pokutu na 19 868,87 Kč a žalovaného vyzvala k úhradě dluhu v celkově výši 143 580,93 Kč Kč do 4.8.2020.

18. Po právní stránce soud věc posoudil dle občanského zákoníku (o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ).

19. Dle § 562 odst. 1 a 2 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

20. Ust. § 419 o.z. uvádí, že je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Naopak kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele (§ 420 ods.t 1a 2 o.z.).

21. Podle § 1813 a § 1815 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. K nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

22. Dle § 1841 o.z. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

23. Ust. § 2395 o.z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.)

24. Ust. § 2048 o.z. stanoví, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

25. Podle § 122 odst. 1 ZSŮ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč (odst. 2 a 3 téhož ustanovení).

26. Dle § 122 odst. 4 ZSÚ u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

27. Podle § 133 odst. 2 ZSÚ do celkových nákladů spotřebitelského úvěru se dále započítávají náklady na ocenění nemovité věci, je-li pro získání spotřebitelského úvěru nezbytné, a náklady na doplňkové služby, je-li uzavření smlouvy o doplňkové službě povinné pro získání spotřebitelského úvěru nebo pro jeho získání za nabízených podmínek. Podle odst. 3 náklady na doplňkové služby, jako je zejména pojistné, se zahrnují do celkových nákladů spotřebitelského úvěru, s výjimkou případů, kdy a) je uzavření smlouvy o doplňkové službě nepovinné.

28. Ust. § 580 o.z. stanoví, že je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

29. Podle § 6 odst. 1 a 2 o.z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

30. Dle § 1970o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

31. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu má soud za to, že je žaloba důvodná pouze částečně. Strany mezi sebou distančním způsobem platně uzavřely spotřebitelskou smlouvu o úvěru, jíž se žalobkyně v pozici věřitele zavázala žalovanému/dlužníku/spotřebiteli poskytnout úvěr 40 000 Kč, a žalovaný se jí jej zavázal vrátit formou pravidelných měsíčních splátek spolu s řádně dohodnutými úroky a poplatky. Dle názoru soudu byl žalovaný při uzavírání dané smlouvy řádně seznámen se smluvními podmínkami pro poskytnutí daného úvěru, a soud má tak za to, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena v souladu se ZSÚ, kdy žalobkyně i řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

32. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru platnou, vznikla žalovanému povinnost úvěr žalobkyni vrátit. Žalovaný se ocitl v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, a žalobkyni tak náleží právo požadovat po něm jednak zaplacení nesplacené části úvěru 39 737,74 Kč, jednak úroku a jednak úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od prvního dne, kdy se žalovaný ocitl s plněním celkového dluhu v prodlení, tj. od 5.8.2020, když žalovaný neuhradil daný dluh řádně a včas.

33. Co se týče běžného úroku, byl mezi stranami sjednán ve výši 23% (tuto výši úroku přitom soud považuje za přiměřenou s ohledem na druh úvěru jako úvěru nebankovního,„ rizikovějšího“). Žalobkyně má tak právo na úhradu tohoto úroku, ovšem v souladu s § 122 ZSÚ toliko za dobu prvních 90 dnů prodlení žalovaného s plněním (žalovaný se dostal do prodlení s plněním 5.8.2020, tedy po dni 24.4.2020, kdy nabyl účinnosti zákon č. 186/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, který v bodu I svých přechodných ustanoveních čl. II uvádí, že dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona). Od 91. dne má tak žalobkyně nárok na úrok toliko ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (tj. 8,25% ročně). Žalobkyně má tedy právo na úrok v celkové výši 19 580,92 Kč (2 247,46 Kč za prvních 90 dnů a 17 333,46 Kč za dobu od 91. dne do 15.2.2026, tj. do dne, kdy měl být úvěr uhrazen, výpočet proveden v kalkulačce ASPI).

34. Rovněž bylo mezi stranami platně dohodnuto, že má žalobkyně nárok na úhradu nákladů spojených s upomínáním v celkové výši 800 Kč. Konečně byla podle soudu mezi stranami platně sjednána i smluvní pokuta, jež se soudu jeví vzhledem k okolnostem uzavření dané smlouvy (výše poskytnutého úvěru, počet a výše splátek), postavení jejích účastníků a době, kdy se žalovaný dostal do prodlení (prakticky ihned po uzavření dané smlouvy) přiměřenou a plně odpovídající ZSÚ.

35. Vzhledem k uvedenému tak soud uložil povinnost žalovanému uhradit žalobkyni dlužnou jistinu 39 737,74 Kč, smluvní pokutu 19 868,87 Kč, náklady na vymáhání 800 Kč, běžný úrok ve výši dle § 122 ZSÚ a úrok z prodlení. Soud proto ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

36. V rámci obou doplňkových služeb poté dospěl soud k závěru, že je jejich sjednání v rozporu s dobrými mravy. Soud má totiž za to, že se fakticky jedná o neoddělitelnou součást smlouvy o úvěru, jíž žalobkyně obchází úpravu ZSÚ týkající se přiměřenosti sjednaných plnění za poskytnutí úvěru, a neúměrně tak násobí platby související s prodlením žalovaného, přičemž tento svůj záměr fakticky„ maskuje“ za pomoc žalovanému pro případ různých nenadálých životních a finančních situací. Žalobkyně tím tak v konečném důsledku zvyšuje toliko svůj čistý zisk. Lze proto uzavřít, že žalobkyně při uzavírání daných smluv jednala nepoctivě, zneužila svého silnějšího postavení a jednala v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s požadavky na ochranu spotřebitele. Dané ujednání proto soud považuje za absolutně neplatné.

37. Jinak řečeno, žalobkyně s žalovaným sjednali smlouvu o inkasní službě, na základě které se žalobkyně zavázala provádět inkaso splátek a žalovaný se zavázal hradit náklady inkasa. Smlouva o úvěru i smlouva o inkasní službě na dálku byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská dle § 1810 a násl. o.z., kdy žalobkyně vystupovala jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. Jednalo se též o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem. Žalovaný neměl skutečnou příležitost ovlivnit obsah základních podmínek, které byly jednostranně určeny žalobkyní, pro uzavření smlouvy byl žalovaný vyzván k zaslání textu žalobkyni, dle kterého souhlasí s návrhem smlouvy. Žalobkyně nejednala v právním vztahu s žalovaným poctivě, jednala v rozporu s dobrými mravy, zneužila své silnější postavení. Smlouva o inkasní smlouvě sice byla sjednána jako doplňková, podle soudu se však jedná o neoddělitelnou součást smlouvy o úvěru. Mimo to, žalobkyně uvedla, že cena inkasa v sobě zahrnuje jednorázové náklady související se zřízením inkasa, i pravidelné měsíční náklady, tyto pravidelné náklady však nevyčíslila. Žalobkyně takovou smlouvou obchází zákon o maximální přípustné a spravedlivé ceně úvěru, kdy se svůj čistý zisk snaží včlenit do nepovinné smlouvy.

38. S ohledem na to, že žalobkyni nevznikl nárok na úhradu platby za inkasní službu, nemá poté žalobkyně nárok ani na z této částky plynoucí smluvní úroky z prodlení. V tomto rozsahu tedy byla žaloba zamítnuta. Stejně tak byla žaloba zamítnuta z obdobných důvodů i ve vztahu k další doplňkové službě PODPORA a z ní plynoucí smluvní úroky z prodlení. Pokud se týká doplňkové služby PODPORA, ta svým charakterem prakticky odpovídá produktu pojištění pro případ nesplácení pro určitou tíživou životní situaci, přičemž z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalobkyně byl oprávněn tyto služby poskytovat. Rovněž v tomto soud shledává obcházení zákona. V dalším soud odkazuje na uvedené ohledně inkasní služby.

39. V této souvislosti nabyl soud dojmu, že ruku v ruce s tím, jak se neustále zpřesňuje a doplňuje úprava práv ochrany spotřebitele a judikatorní činnost vyšších soudů, se zejména nebankovní poskytovatelé úvěrů neustále snaží vymýšlet nové a nové cesty k naplnění formální litery zákona, avšak při maximalizaci zisků, přičemž tento jejich postup soud shledává jako obcházení zákona. Uvedený smluvní vztah je tím příkladem. V této souvislosti nelze přehlédnout, že při poskytnutí úvěru bylo žalovanému vyplaceno toliko cca 11 409 Kč, kdy částkou 20 591 Kč žalobkyně umořila předchozí dluh žalovaného a částku 8 000 Kč započetla na náklady poskytnutí úvěru. Soud přitom měl k dispozici listiny týkající se předchozího smluvního vztahu účastníků, přičemž obě doplňkové služby byly sjednány i tam. Tím, že žalovaný u žalobkyně refinancoval svůj předchozí závazek tak de facto uznal oprávněným nárok žalobkyně i na tyto služby. Žalovaný jako spotřebitel je tak systémově začleňován do úvěrové spirály, ze které je pro něj jen těžkého úniku. Příkladem je projednávaná věc, kdy žalovanému byly na základě této úvěrové smlouvy ze dne 3.3.2020 poskytnuty finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, avšak žalobním návrhem ze dne 8.8.2020 je již po něm požadováno 143 493,50 Kč včetně smluvního úroku z prodlení 0,1% denně z částky 49 771 Kč (ke dni rozhodnutí tak tento úrok z prodlení dosahuje 19 311,15 Kč – výpočet proveden v rámci kalkulačky ASPI). Soud se tímto nikterak nezastává žalovaného, neboť to byl on, kdo porušil svou povinnost a dostal se do prodlení s úhradou poskytnutého plnění, nicméně na první pohled je i úplnému laikovi zřejmý diametrální nepoměr mezi poskytnutým plněním a následně požadovanou částkou o pouhých 5 měsíců později.

40. S ohledem na vše výše uvedené proto byla žaloba co do požadavku na úhradu inkasní služby a služby podpora spolu s příslušenstvím a co do převyšujícího běžného úroku zamítnuta (výrok II).

41. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když měl žalovaný převažující úspěch ve věci a má tak právo na náhradu nákladů řízení, žádné mu však nevznikly (výrok III).

42. Lhůta k úhradě tímto rozhodnutím přisouzených částek byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.