5 C 58/2021

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní JUDr Ivanou Čeledovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená zákonnou zástupkyní jméno celé jméno žalované bytem adresa žalované o zaplacení 1.524 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1.524 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % za dobu od 30. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1.489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [titul]. [jméno] [jméno]. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1.524 Kč s příslušenstvím a tvrdila, že žalovaná dne 29. 10. 2020 cestovala autobusovou linkou 118 v Praze veřejné hromadné dopravy provozované Dopravním podnikem hl. m. Prahy, a. s., a neprokázala se přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Je tak povinna za porušení Smluvních přepravních podmínek Pražské integrované dopravy zaplatit nejen nezaplacené jízdné po 24 Kč, ale i přirážku k jízdnému ve výši po 1.500 Kč jako sankci za nesplnění povinnosti cestovat s platným jízdním dokladem. Již při podání žaloby žalobkyně souhlasila s tím, aby o podané žalobě bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Proto soud jen žalovanou vyzval k tomu, aby se vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a poučil ji, že v případě, že soudu své stanovisko v určené lhůtě nesdělí, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná na výzvu soudu nereagovala. Soud tudíž mohl ve věci rozhodnout, aniž nařídil jednání (§ 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád). Z předložené listiny soud učinil tato skutková zjištění: ze zápisu o provedené přepravní kontrole č. 15414597, že se žalovaná dne 29. 10. 2020 v 15:51 hod. na autobusové lince 118 v Praze veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní neprokázala ve stanici Lihovar přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. V projednávané věci bylo zjištěno, že se žalovaná ve shora uvedeném případě neprokázala přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem, čímž porušila své povinnosti cestujícího veřejné hromadné dopravy. Je tak povinna zaplatit jednak jízdné, které činí podle platného tarifu 24 Kč a jednak přirážku k jízdnému, která činí podle smluvních přepravních podmínek 1.500 Kč (čl. 8 odst. 4). Soud proto postupoval podle § 2550 o. z., § 18a odst. 1 písm. c/, odst. 2 písm. c/ a odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, § 37 odst. 5 písm. b), c), odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, § 7 a § 15 písm. a), b) vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a žalobě zcela vyhověl, a to včetně úroku z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a 142a o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ty tvoří zaplacený soudní poplatek 400 Kč a náklady zastoupení advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb., t. j. odměna za 3 úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1) a 3 x paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a/). Advokátu byla dále přiznána podle § 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř. náhrada daně z přidané hodnoty, která je ve výši 21 %. Daň se vypočítává ze součtu odměn a náhrad, t. j. z částky 900 Kč a představuje ji částka ve výši 189 Kč. Náklady řízení je třeba zaplatit advokátu (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůty k plnění byly stanoveny v obvyklé délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).