5 C 77/2021

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 8 824 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 278 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 9.12.2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně nároku žalobkyně na zaplacení 3 546 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem 5101,64 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 1948,10 Kč, úrokem 20,98 % ročně z částky 6000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 6000 Kč ve výši 8,05% ročně jdoucím od 7.12.2019 do zaplacení v rozsahu převyšujícím úrok z prodlení 8,05 % ročně z částky 5 278 Kč od 9.12.2015 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 8 824 Kč s příslušenstvím v podobě úroků a úroků z prodlení s tím, že se jedná o neuhrazenou zápůjčku. Tvrdila, že spolu žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, spol. [právnická osoba] (dále předchůdce), po posouzení úvěruschopnosti žalovaného, uzavřeli dne 10.2.2015 smlouvu o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Na jejím základě předchůdce žalovanému poskytl 6 000 Kč a žalovaný se je zavázal předchůdci vrátit formou 43 týdenních splátek po 222 Kč do 8.12.2015 spolu s poplatkem v celkové výši 3 546 Kč odpovídající součtu kapitalizovaných úroků ve výši 546 Kč za dobu řádného splácení zápůjčky s úrokovou sazbou 20,98 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky 1 200 Kč a nákladů za hotovostní inkaso 1 800 Kč (dále inkaso). Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, když uhradil pouze 722 Kč. Ke dni 612.2019 poté předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která tak nyní po žalovaném požaduje zaplacení dlužné jistiny 6 000 Kč, dlužných úhrad za služby 2 824 Kč, úroků a úroků z prodlení.

2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, o odročení nepožádala. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující:

5. Z listiny označené jako smlouva o zápůjčce má soud za prokázané, že spolu předchůdce a žalovaný dne 10.2.2015 uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu této smlouvy částku ve výši 6 000 Kč a žalovaný se mu ji zavázal vrátit ve formě 43 týdenních (sedmidenních) splátek po 222 Kč spolu s dohodnutým poplatkem v celkové výši 3 546 Kč. Daný poplatek přitom sestával z úroku 546 Kč, poplatku za administrativní činnost 1 200 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek 1 800 Kč. Listina je přitom opatřena podpisem žalovaného a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou. Na zadní straně této listiny je poté vytištěno čísla smlouvy a připravený formulář pro oznámení odstoupení od smlouvy, tato část však již není žalovaným podepsána.

6. K výše uvedené smlouvě poté byly přiloženy Smluvní podmínky. Dle těchto podmínek dosahuje RPSN 91,66% (čl.3) a úroková sazba 20,98 % (čl. 1). V čl. 8 je poté upraveno právo předchůdce na vyrovnání celého dluhu, pakliže by se žalovaný dostal do prodlení s plněním a v čl. 5 právo žalovaného na odstoupení od této smlouvy.

7. Podle karty zákazníka žalovaný při sjednávání smlouvy uvedené výše předchůdci sdělil, že je svobodný, bezdětný, bydlí ve vlastním, nemá žádné dluhy a pracuje jako uklízeč se mzdou 5 939 Kč měsíčně, přičemž od OSSZ pobírá měsíčně 4 000 Kč Tyto údaje přitom žalovaný předchůdci doložil občanským průkazem, výplatními páskami, pracovní smlouvou, SIPO a výměrem státní podpory.

8. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek a přílohy č. 1 této smlouvy má soud za prokázané, že předchůdce uzavřel se žalobkyní smlouvu, na jejímž základě došlo ke dni 6.12.2019 k postoupení pohledávky předchůdce za žalovaným z výše uvedené smlouvy na žalobkyni. Téhož dne byla poté tato skutečnost žalovanému oznámena (oznámení o postoupení pohledávky a příslušný podací lístek).

9. Podle výzvy ze dne 22.2.2021 a příslušného podacího lístku byla žalovanému žalobkyní zaslána předžalobní upomínka.

10. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

11. Dne 10.2.2015 spolu předchůdce a žalovaný, poté co předchůdce posoudil úvěruschopnost žalovaného, uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce žalovanému poskytl 6 000 Kč a žalovaný se mu jí zavázal vrátit formou 43 pravidelných týdenních splátek po 222 Kč spolu se smluveným poplatkem v celkové výši 3 546 Kč. Poplatek přitom sestával z kapitalizovaných úroků 546 Kč za dobu řádného splácení z úrokové sazby 20,98 % ročně, administrativního poplatku 1 200 Kč a poplatku za hotovostní režim 1 800 Kč Smlouva přitom měla formulářovou podobu a byla podepsána žalovaným. Její součástí poté byly Smluvní podmínky, které byly ke smlouvě přiloženy a nebyly podepsány žádnou ze stran. V podmínkách přitom byly obsaženy základní smluvní ujednání ohledně úroků, RPSN, možnosti zesplatnění a možnosti odstoupení od smlouvy. Žalovaný nehradil dohodnuté splátky řádně a včas, když uhradil toliko 722 Kč. Ke dni 6.12.2019 poté předchůdce postoupil smlouvou o postoupení pohledávek svou pohledávku za žalovaným plynoucí z této smlouvy na žalobkyni.

12. Po právní stránce soud věc posoudil dle o. z. a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 1.12.2016 (dále ZSÚ).

13. Podle § 2390 o. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

14. Dle § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

15. Ust. § 1813 o. z. stanoví, že se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ust. § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

16. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

17. Podle § 1814 písm. f/ o.z. se poté zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

18. Ust. § 9 odst. 1 ZSÚ uvádí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

19. Dle § 6 ZSÚ a přílohy č. 3 k tomuto zákonu vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem (není-li však tento požadavek naplněn, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku). Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 11. listopadu 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Informace ve smlouvě je tedy třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem, přičemž se jedná o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Nadto má tento požadavek zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité, je totiž zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

20. V případě, kdy smlouva neobsahuje potřebné informace o poskytnutém úvěru, nastávají důsledky zakotvené v § 8 ZSÚ. Sankcí za náležité nesplnění informační povinnosti stanovených v § 6 tohoto zákona je, že se spotřebitelský úvěr od počátku považuje za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách za spotřebitelský úvěr jsou neplatná. Jediným plněním, které tak může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má poté nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

21. Dle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 o.z.).

22. Ust. § 1970 o.z. poté stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že spolu žalovaný v pozici vydlužitele a předchůdce v pozici zapůjčitele uzavřeli, poté co předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, smlouvu o zápůjčce, jíž předchůdce žalovanému poskytl 6 000 Kč, které se žalovaný zavázal předchůdci vrátit formou splátek spolu s poplatkem ve výši 3 546 Kč. Žalovaný však na tyto zápůjčky uhradil toliko 722 Kč.

24. Pro vyhodnocení nároku žalobkyně na zaplacení částky uplatněné žalobou je však nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o zápůjčce, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením ZSÚ a ustanovením o.z. Soud se tedy nejprve zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o zápůjčce byla žalovaným řádně podepsána. Žalovaný tedy v době podpisu věděl, že celková dlužná částka bude činit 9 546 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel/předchůdce stanovil výši jednotlivých položek poplatku, zejména úroku z půjčených peněz. V tomto bodě jsou tak smlouvy v rozporu s § 6 ZSÚ, neboť neobsahují informace stanovené přílohou č. 3 k tomuto zákonu. Jednou z těchto povinných informací je totiž právě stanovení výpůjční úrokové sazby, podmínek upravujících použití této sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Dále také smlouva neobsahuje údaj o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr a informace o právu na odstoupení od smlouvy a stanovení podmínek, za kterých tak lze učinit. Tuto skutečnost přitom nemůže zhojit tvrzení žalobkyně o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smluv. V této souvislosti lze plně odkázat na shora citovaný nález Ústavního soudu.

25. S ohledem na uvedené proto soud uzavřel, že daná smlouva o zápůjčce je v části ujednání o výši poplatku neplatná dle § 1813 o.z., a předchůdci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla. Jediným plněním, kterého by se tedy mohlo předchůdci, resp. žalobkyni, na níž byla pohledávka předchůdce vůči žalovanému z dané smlouvy platně postoupena, a je tak ve věci aktivně legitimována, jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Požadavek na zaplacení takového úroku však žalobkyně neuplatnila.

26. Žalovanému bylo na základě daných smluv poskytnuto 6 000 Kč, přičemž na ni uhradil toliko 722 Kč, na jistinu tak zbývá doplatit 5 278 Kč. Soud proto ve výroku I tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni uhradit, a to spolu s úroky z prodlení z dané částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 9.12.2015, tj. od prvního dne, kdy se žalovaný dostal s plněním dané částky do prodlení.

27. Ve zbývajícím rozsahu poté soud žalobu zamítl (výrok II), kdy vzhledem k tomu, že žalobkyně uplatnila v žalobě nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši z jistiny 6 000 Kč, přičemž jej částečně kapitalizovala, a soud dospěl k závěru, že žalovaný je povinen uhradit jistinu toliko ve výši 5 278 Kč, zamítl rovněž zcela kapitalizovaný úrok z prodlení (za danou dobu došlo k přiznání úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a zčásti i jeho nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení za dané období v rozsahu převyšujícím úrok stanovený dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. plynoucí z přiznané výše jistiny (náleží mu totiž nižší úrok z prodlení, jelikož plyne z nižší soudem přiznané jistiny).

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, jelikož měl žalovaný ve věci převažující úspěch, žádné náklady mu však nevznikly.

29. Lhůta k úhradě byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.