6 C 1/2023

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Vodehnalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 13 634,29 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni: a) částku 5 693,04 Kč, b) úrok ve výši 9,42 % ročně z částky 5 500 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení, c) úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 500 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobní návrh na zaplacení částky 7 706,47 Kč se zamítá.

III. Žalobní návrh na zaplacení úroku ve výši 0,1 % denně z částky 2 743,92 Kč od 19. 8. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 0,1 % denně z částky 2 828,98 Kč od 19. 9. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 0,1 % denně z částky 2 927,10 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení se v rozsahu přesahujícím úrok ve výši 9,42 % ročně z částky 5 500 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení zamítá.

IV. Žalobní návrh na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 743,92 Kč od 19. 8. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 828,98 Kč od 19. 9. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 927,10 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení se v rozsahu přesahujícím úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 500 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení zamítá.

V. Žalobní návrh na zaplacení částky 234,78 Kč se zamítá.

VI. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení 13 634,29 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že s žalovanou dne 18. 7. 2022 uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru č. KL11601577, na jejímž základě si žalovaná od žalobkyně zapůjčila částku 8 500 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr třemi splátkami nejpozději do 18. 10. 2022 v celkové výši 16 170 Kč. První splátka ve výši 5 387,42 Kč byla splatná 18. 8. 2022 a skládala se z jistiny 2 743,92 Kč, poplatku za správu 2 380 Kč a smluvního úroku 0,1 % denně z dlužné části jistiny ve výši 263,50 Kč. Druhá splátka ve výši 5 387,42 Kč byla splatná 18. 9. 2022 a skládala se z jistiny 2 828,98 Kč, poplatku za správu 2 380 Kč a smluvního úroku 0,1 % denně z dlužné části jistiny ve výši 178,44 Kč. Třetí splátka ve výši 5 387,42 Kč byla splatná 18. 10. 2022 a skládala se z jistiny 2 927,10 Kč, poplatku za správu 2 380 Kč a smluvního úroku 0,1 % denně z dlužné části jistiny ve výši 87,81 Kč. Úvěr byl žalované poskytnut poté, co žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná dne 22. 9. 2022 uhradila částku 1 000 Kč a dne 14. 10. 2022 částku 2 000 Kč, kterou žalobkyně započítala v částce 229,76 Kč na úhradu smluvní pokuty, v částce 2 380 Kč na úhradu první splátky poplatku a v částce 390,24 Kč na úhradu části druhé splátky poplatku. Žalobkyně se žalobou domáhala jednak 13 399,51 Kč, jež se skládá z dlužné jistiny 8 500 Kč, dlužných úroků 529,75 Kč (první až třetí splátka) a splátky poplatků ve výši 4 369,76 Kč (část druhé a třetí splátka), a dále 0,1 % denně dle splatnosti jednotlivých splátek do zaplacení, jednak 234,78 Kč jako části smluvní pokuty za období od 19. 8. 2022 do 12. 11. 2022 (po započtení částky 229,76 Kč). Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani přes výzvy.

2. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. KL11601577 ze dne 18. 7. 2022 plyne, že žalobkyně se zavázala žalované zaplatit 8 500 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit tuto částku a příslušenství ve třech splátkách - první splátka ve výši 5 387,42 Kč byla splatná 18. 8. 2022, druhá splátka ve výši 5 387,42 Kč byla splatná 18. 9. 2022 a třetí splátka ve výši 5 394,91 Kč byla splatná 18. 10. 2022. Celková částka splatná žalovanou činila 16 170 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 0,1 % denně a byla neměnná po celou dobu trvání úvěru a platná i pro případ opožděných plateb. Poplatek za poskytnutí a správu úvěru činil 2 380 Kč za poskytnutí úvěru a dále za každý byť jen započatý měsíc trvání úvěru. Dále byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. RPSN činila 5510,6 %.

3. Z pokladních dokladů bylo zjištěno, že žalobkyně dne 18. 7. 2022 zaplatila žalované 8 500 Kč a žalovaná zaplatila žalobkyni dne 22. 9. 2022 částku 1 000 Kč a dne 14. 10. 2022 částku 2 000 Kč.

4. Z kopií výplatních pásek, výpisů z účtu a čestného prohlášení žalované se podává, že žalobkyně před uzavřením smlouvy měla informace o majetkových poměrech žalované.

5. Z dopisu ze dne 3. 11. 2022 a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu.

6. Na základě žalobkyní předložených listin soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

7. Žalobkyně a žalovaná poté, co žalobkyně měla k dispozici doklady svědčící o úvěruschopnosti žalované, dne 18. 7. 2022 uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru č. KL11601577, na jejímž základě žalobkyně zaplatila žalované téhož dne 8 500 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit tuto částku a příslušenství ve třech splátkách - první splátka ve výši 5 387,42 Kč byla splatná 18. 8. 2022, druhá splátka ve výši 5 387,42 Kč byla splatná 18. 9. 2022 a třetí splátka ve výši 5 394,91 Kč byla splatná 18. 10. 2022. Celková částka splatná žalovanou činila 16 170 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 0,1 % denně a byla neměnná po celou dobu trvání úvěru a platná i pro případ opožděných plateb. Poplatek za poskytnutí a správu úvěru činil 2 380 Kč za poskytnutí úvěru a dále za každý byť jen započatý měsíc trvání úvěru. Dále byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. RPSN činila 5510,6 %. Žalovaná ve dnech 22. 9. 2022 a 14. 10. 2022 zaplatila částky 1 000 Kč a 2 000 Kč.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil následující právní závěry:

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2399 odst. 1 a 2 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

11. V § 588 o. z. je stanoveno, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

13. V § 1802 o. z. je stanoveno, že mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. V § 1970 o. z. je stanoveno, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Provedeným dokazováním vzal soud za prokázané, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Žalovaná dlužnou částku řádně a včas nezaplatila, pročež tuto povinnost jí uložil soud, nikoliv však ve výši požadované žalobkyní (viz níže). Žalovaná je vedle toho povinna zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), viz též níže.

17. Soud vyšel ze závěru, že sjednaný poplatek za správu úvěru 2 380 Kč měsíčně byl fakticky skrytým úrokem. Veškerá plnění, k nimž se žalovaná ve smlouvě zavázala, jsou ve svém souhrnu zjevně rozporná s dobrými mravy.

18. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, a ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti). Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že pokud dohodnutá výše úroků podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné ve smyslu ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., („starého“) občanského zákoníku.

19. Shora odkazované závěry jsou plně použitelné i za nové právní úpravy obsažené v („ novém“) o. z. Přestože v § 588 o. z. je pro závěr o absolutní neplatnosti právního jednání zakotven požadavek zjevného rozporu s dobrými mravy, adverbium„ zjevně“, užité v § 588 o. z., vyjadřuje důraz na zřejmost, jednoznačnost či nepochybnost závěru, že k rozporu s dobrými mravy posuzovaným jednáním došlo. Je-li tomu tak, nastupuje důsledek v podobě absolutní neplatnosti. V opačném případě nelze o neplatnosti z důvodu porušení dobrých mravů vůbec uvažovat. Jinak řečeno, dobré mravy buď porušeny jsou, nebo nejsou. Porušení korektivu dobrých mravů tak má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Právní jednání se tedy buď příčí dobrým mravům a je absolutně neplatné, nebo dobré mravy porušeny nejsou a právní jednání z tohoto důvodu neplatné není (viz rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sen. zn. 31 ICdo 36/2020, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019).

20. Dle databáze ARAD dostupné na internetových stránkách České národní banky (viz https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.PARAMETRY_SESTAVY?p_sestuid=58842&p_strid=AAABAA&p_lang) obvyklá výše úroků u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu (UK 2) v červenci 2022 činila 9,42 % ročně. Sjednaná RPSN 5 510,6 % tak zcela jednoznačně v řádech stonásobků převyšovala v dané době obvyklou úrokovou míru. I ve spojení se sjednanou smluvní pokutou (v maximální možné výši 0,1 % denně) soud uzavřel, že ujednání o smluvním úroku (za jehož součást považuje i poplatek za poskytnutí a správu úvěru, jejž považuje za skrytý úrok), jakož i o veškerých sankcích spojených s prodlením žalovaného, ve svém souhrnu natolik nepřiměřeně zatěžují žalovanou (nadto spotřebitele), že tato ujednání jsou ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a tudíž absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z.

21. S ohledem na znění § 2395 o. z. je nutno dovodit, že žalobkyni coby věřiteli z úvěrové smlouvy náleží úroky z úvěru (tzv. cena peněz), neboť zaplacení úroků je definičním znakem úvěrové smlouvy. Výše úroků se ale ve smyslu § 1802 o. z. bude odvíjet od obvyklých úroků poskytovaných bankami v daném místě a čase; přičemž jde o stejnou situaci, není-li výše úroků sjednána vůbec dle doslovného znění § 1802 o. z. nebo je-li sjednána neplatně. Úroková sazba u obdobných typů úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření smlouvy, tj. v červenci 2022, činila 9,42 % ročně. Naproti tomu ostatní ujednání (smluvní pokuta) mezi podstatné náležitosti smlouvy o úvěru nepatří, pročež soud k těmto ujednáním, jež jsou ve spojení s ujednáním o smluvním úroku zjevně rozporná s dobrými mravy (a tudíž absolutně neplatná), nepřihlížel a nijak je nenahrazoval.

22. Jednotlivé splátky žalované se započtou nejprve na jistinu, srov. § 1932 odst. 2 o. z.

23. Úrok 9,42 % ročně z částky 8 500 Kč za období od 19. 7. 2022 do 22. 9. 2022 (datum první splátky) činí 144,78 Kč. Po první splátce dlužná jistina činila 7 500 Kč.

24. Úrok 9,42 % ročně z částky 7 500 Kč za období od 23. 9. 2022 (den následující po první splátce) do 14. 10. 2022 (druhá splátka) činil 42,58 Kč. Po druhé splátce dlužná jistina činila 5 500 Kč.

25. Úrok 9,42 % ročně z částky 5 500 Kč za období od 15. 10. 2022 (den následující po druhé splátce) do 18. 10. 2022 (sjednané datum splatnosti úvěru) činil 5,68 Kč.

26. K datu splatnosti úvěru (18. 10. 2022) tak žalovaná žalobkyni dluží jistinu 5 500 Kč a úrok celkem 193,04 Kč. Ke dni 18. 10. 2022 tak byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku celkem 5 693,04 Kč. Ode dne 19. 10. 2022 pak má dále žalobkyně nárok na obvyklý úrok (§ 1802 o. z.) ve výši 9,42 % ročně z dlužné jistiny 5 500 Kč, a to do zaplacení. Dále má žalobkyně vůči žalované nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 5 500 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

27. Ve zbývajících částech (částka 7 706,47 Kč převyšující částku 5 693,04 Kč, požadovaný úrok v části převyšující přiznaný úrok ve výši 9,42 % ročně z částky 5 500 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení, úrok z prodlení v části převyšující přiznaný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 500 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení a dále smluvní pokuta) pak byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta.

28. Uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení se řídí zásadou procesního úspěchu ve věci, srov. § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“). Úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků, včetně úroků z prodlení, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Soud pak vezme v úvahu jejich výši ke dni vyhlášení svého rozhodnutí, viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08.

29. Žalobkyně byla z větší části procesně neúspěšná, pročež soud by měl žalované přiznat část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalované nicméně v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, pročež soud rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

30. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce 3 dnů.

31. O věci samé bylo rozhodnuto bez jednání (§ 115a o. s. ř.).