6 C 129/2025

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Vodehnalem, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zrušení vyživovací povinnosti

I. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému stanovená naposledy rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 9. 2020, č. j. 41 Nc 39/2020-38, se s účinností od 1. 9. 2025 ruší.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení své vyživovací povinnosti vůči žalovanému. V žalobě uvedl, že dle rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 9. 2020, č. j. 41 Nc 39/2020-38, měl hradit výživné na žalovaného ve výši 1 800 Kč měsíčně. Podle jeho informací však žalovaný v červnu 2025 ukončil přípravu na budoucí povolání (učební obor zedníka). Žalobce je přesvědčen, že žalovaný je již schopen se živit sám, neboť je zaměstnán a má pracovní smlouvu na dobu neurčitou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 9. 2020, č. j. 41 Nc 39/2020-38, byla schválena dohoda o úpravě poměrů k nezletilým dětem, mimo jiné i k tehdy nezletilému žalovanému. Žalobce byl dle tohoto rozsudku povinen přispívat na výživu žalovaného počínaje dnem 1. 10. 2020 částkou 1 800 Kč.

4. Ze sdělení České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 12. 2025 plyne, že žalovaný je aktuálně veden jako zaměstnanec , právnická osoba, , IČO , IČO, . Od 7. 9. 2025 je v dočasné pracovní neschopnosti.

5. Ve sdělení , právnická osoba, , IČO , IČO, , ze dne 8. 1. 2026 je uvedeno, že žalovaný do jejich společnosti nastoupil nejprve na dohodu o provedení práce od 8. 7. 2025 do 31. 8. 2025. Od 1. 9. 2025 s ním tato společnost uzavřela smlouvu na hlavní pracovní poměr s plným úvazkem, který trvá dosud. Aktuálně je žalovaný v dočasné pracovní neschopnosti.

6. Na základě žalobcem předložených a soudem vyžádaných listin a vlastních tvrzení žalobce, jež žalovaný nikterak nezpochybnil, učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný je synem žalobce. Žalobce byl povinen na výživu žalovaného platit 1 800 Kč měsíčně. Žalovaný však ukončil učební obor a nyní je od 1. 9. 2025 v pracovním poměru s plným pracovním úvazkem. Je tedy schopen se sám živit.

7. Na základě zjištěného skutkového stavu učinil soud následující právní závěry:

8. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

9. Žalovaný v červnu 2025 ukončil studium (učební obor), od 8. 7. 2025 do 31. 8. 2025 pracoval na dohodu o provedení práce a od 1. 9. 2025 nastoupil do pracovního poměru s plným úvazkem. Nejpozději od 1. 9. 2025 je tedy žalovaný schopen se sám živit. Žalovaný pak s žalobou nevyslovil nesouhlas. Proto se soud blíže nezabýval majetkovými poměry účastníků a žalobě vyhověl. Uzavřel totiž, že další plnění výživného by nesledovalo odůvodněné potřeby žalovaného (§ 913 odst. 1 o. z.). Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému soud výrokem I. tohoto rozsudku zrušil s účinností ke dni, kdy nejpozději se žalovaný stal schopným se sám živit, tj. ke dni 1. 9. 2025.

10. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále též „o. s. ř.“), však nepožadoval. Žádné zásadní náklady řízení mu ostatně ani nevznikly, neboť soudní poplatek neplatil a nebyl zastoupen advokátem. Proto soud ve výroku II. žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

11. Tato věc byla projednána bez nařízení jednání (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.).