6 C 140/2023

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Vodehnalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 17 599,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 130,01 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 130,01 Kč od 26. 2. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 178,40 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 308,41 Kč od 4. 2. 2023 do 25. 2. 2023, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 178,40 Kč od 26. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 059,41 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 654,04 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč a částky 3 290,93 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 17 599,34 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále též„ právní předchůdce žalobkyně“), s žalovaným dne 30. 3. 2021 uzavřel smlouvu o podnikatelském úvěru č. 0933836, na jejímž základě žalovaný obdržel jistinu 25 000 Kč, kterou se zavázal uhradit spolu s příslušenstvím 21 480 Kč, celkem tedy částku 46 480 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč - splatnost první splátky nastala do měsíce po uzavření smlouvy a poslední splátka byla splatná 30. 5. 2022. Žalovaný dlužnou částku neuhradil řádně a včas - uhradil pouze částku 20 869,99 Kč. Tato částka byla z 10 691,59 Kč započtena na jistinu a z 10 178,40 Kč na příslušenství. Žalovaný se tak dostal do prodlení. Závazek nebyl zesplatněn, jeho splatnost nastala nejpozději ke dni 30. 5. 2022, tj. splatností poslední splátky. Pohledávka byla ke dni 3. 2. 2023 z právního předchůdce žalobkyně postoupena na žalobkyni a skládala se z nesplacené jistiny 14 308,41 Kč, nesplaceného smluvního úroku 792,45 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 6 749,62 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 280,07 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 2 479,46 Kč, postoupeného sankčního poplatku 3 000 Kč, postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky 500 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 1 902,37 Kč po celkové splatnosti závazku, postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 386,52 Kč a postoupené smluvní pokuty ve výši 8 350,58 Kč. Žalobkyně se však ku prospěchu žalovaného rozhodla soudně vymáhat pouze nesplacenou jistinu 14 308,41 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 792,45 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 6 749,62 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 1 280,07 Kč, nesplacený inkasní poplatek 2 479,46 Kč, postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 1 352,44 Kč, za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku (splatnost poslední splátky), tj. od 31. 5. 2022, do 16. 1. 2023, kdy základem pro výpočet úroku byla postoupená jistina pohledávky ve výši 14 308,41 Kč, která byla v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 059,41 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 31. 5. 2022 do 16. 1. 2023, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 14 308,41 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč a smluvní pokutu 3 290,93 Kč. Žalovaný nezaplatil ani přes předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z žalobkyní předložené smlouvy o podnikatelském úvěru č. 0933836 ze dne 30. 3. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel smlouvu, v níž se zavázal poskytnout žalovanému částku 25 000 Kč, za což se žalovaný zavázal zaplatit úrok 2 407 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 12 250 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 323 Kč, inkasní poplatek 4 500 Kč, kromě jistiny 22 000 Kč tedy šlo o celkové příslušenství 21 480 Kč. Celkovou částku 46 480 Kč se žalovaný zavázal zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč, kdy první splátka byla splatná do měsíce po uzavření smlouvy a každá další splátka byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Smluvní strany si sjednaly smluvní pokutu 0,1 % denně z příslušné dlužné částky a další poplatky za oznámení o splatnosti splátek. RPSN není ve smlouvě uvedena, zápůjční úroková sazba má činit 15 %.

4. Z dopisu ze dne 9. 2. 2023 a poštovního podacího archu ze dne 10. 2. 2023 se podává, že právní předchůdce žalobkyně dne 10. 2. 2023 odeslal žalovanému dopis, v němž mu oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzval ho k uhrazení dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu.

5. Další žalobkyní předložené listiny nebyly pro posouzení věci rozhodné.

6. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu č. 0933836 ze dne 30. 3. 2021, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 25 000 Kč, za což se žalovaný zavázal zaplatit úrok 2 407 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 12 250 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 323 Kč, inkasní poplatek 4 500 Kč, kromě jistiny 22 000 Kč tedy šlo o celkové příslušenství 21 480 Kč. Celkovou částku 46 480 Kč se žalovaný zavázal zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč, kdy první splátka byla splatná do měsíce po uzavření smlouvy a každá další splátka byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Smluvní strany si sjednaly smluvní pokutu 0,1 % denně z příslušné dlužné částky a další poplatky za oznámení o splatnosti splátek. RPSN není ve smlouvě uvedena, zápůjční úroková sazba má činit 15 %. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 9. 2. 2023 odeslaným následujícího dne, v němž byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu. Žalovaný na předmětnou smlouvu zaplatil 20 869,99 Kč.

7. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“).

8. Předmětná pohledávka byla z právního předchůdce žalobkyně postoupena na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., o čemž právní předchůdce žalobkyně jakožto postupitel žalovaného řádně vyrozuměl dle § 1882 odst. 1 o. z.

9. Ve smlouvě je sice uvedena zápůjční úroková sazba 15 % ročně, nicméně soud vycházel z toho, že veškerá další plnění, k nimž se žalovaný zavázal (úhrada za poskytnutí úvěru 12 250 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 323 Kč, inkasní poplatek 4 500 Kč), byla skrytým úrokem - ony služby jsou totiž standardní součástí běžných úvěrů a s ohledem na výši sjednaných plnění (zejména ve vztahu k jistině) nelze poplatky za tyto služby považovat za poplatky ve standardní výši - fakticky se tak jedná o skrytý úrok.

10. Ve smlouvě absentuje údaj o skutečné úrokové sazbě či alespoň RPSN, soud proto úrokovou sazbu vypočetl tak, že celkové příslušenství, jež měl žalovaný během 14 měsíců zaplatit (21 480 Kč, vydělil číslem 14 a vynásobil číslem 12, z čehož vzniklo příslušenství za dobu jednoho roku (18 411,43 Kč). V poměru k jistině 25 000 Kč tedy částka příslušenství za dobu jednoho roku (18 411,43 Kč) představovala 73,65 % - tuto částku soud považuje za skutečnou úrokovou sazbu předmětného úvěru. Tento úrok byl rozporný s dobrými mravy.

11. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, a ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti). Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že pokud dohodnutá výše úroků podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné ve smyslu ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., („starého“) občanského zákoníku.

13. Shora odkazované závěry jsou plně použitelné i za nové právní úpravy obsažené v („ novém“) o. z. Přestože v § 588 o. z. je pro závěr o absolutní neplatnosti právního jednání zakotven požadavek zjevného rozporu s dobrými mravy, adverbium„ zjevně“, užité v § 588 o. z., vyjadřuje důraz na zřejmost, jednoznačnost či nepochybnost závěru, že k rozporu s dobrými mravy posuzovaným jednáním došlo. Je-li tomu tak, nastupuje důsledek v podobě absolutní neplatnosti. V opačném případě nelze o neplatnosti z důvodu porušení dobrých mravů vůbec uvažovat. Jinak řečeno, dobré mravy buď porušeny jsou, nebo nejsou. Porušení korektivu dobrých mravů tak má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Právní jednání se tedy buď příčí dobrým mravům a je absolutně neplatné, nebo dobré mravy porušeny nejsou a právní jednání z tohoto důvodu neplatné není (viz rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sen. zn. 31 ICdo 36/2020, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019).

14. Dle databáze ARAD dostupné na internetových stránkách České národní banky obvyklá výše úroků u úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu v březnu 2021 činila 6,97 % ročně. Fakticky sjednaná úroková sazba 73,65 % tedy v dané věci dosahovala více než desetinásobku obvyklé úrokové míry. I ve spojení se sjednanou značnou smluvní pokutou soud uzavřel, že ujednání o příslušenství pohledávky, jakož i o veškerých sankcích spojených s prodlením žalovaného, ve svém souhrnu natolik nepřiměřeně zatěžují žalovaného, že tato ujednání jsou ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a tudíž absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. Jednotlivá ujednání soud posuzuje ve vzájemném kontextu, kdy žalovaný se zavázal k placení zjevně nepřiměřeného úroku (ať už jeho jednotlivé složky byly pojmenovány jakkoliv) a dále i vysoké smluvní pokuty. Proto soud za absolutně neplatnou považuje celou smlouvu o úvěru, nikoliv pouze ujednání o úroku. V opačném případě by poskytovatelům úvěrů nic nebránilo co nejvíce„ nadsazovat“ smluvní úrok a zakotvit do smlouvy i maximální zákonem stanovenou smluvní pokutu a„ riskovali“ by toliko snížení úroku soudem za ponechání sjednané výše ostatních smluvních plnění - v takovém případě by ovšem nic nemotivovalo poskytovatele úvěrů nabízet svým klientům takové (přiměřené) smluvní podmínky a ujednání, jež nečiní smlouvu či její část absolutně neplatnou.

15. Soud podotýká, že na věci nic nemění, že žalovaný při uzavírání dané smlouvy nevystupoval jako spotřebitel, ale jako podnikatel. K tomu lze odkázat na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019, ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 23 Cdo 765/2020, nebo ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3120/2021. Jestliže soud shledá úrokovou sazbu jako nepřiměřeně vysokou (rozpornou s dobrými mravy), je nerozhodné, zda úvěrovaným je spotřebitel, nebo podnikatel.

16. Dále lze poukázat na § 576 o. z., podle něhož týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Soud dospěl k závěru, že ujednání o úroku není od ostatního obsahu předmětné smlouvy oddělitelné. Podnikatelskou aktivitu žalobkyně považuje za založenou na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků, resp. poplatků za poskytnutí úvěru. Žalobkyně poskytuje rizikové úvěry a příjmy z vysokých úroků kompenzuje ztráty plynoucí z rizikovosti tohoto druhu podnikání. Nelze předpokládat, že by byla ochotna uzavřít úvěrovou smlouvu, v níž by byl sjednán úrok v obvyklé výši. Není tudíž naplněn předpoklad, že by žalobkyně v posuzovaném případě uzavřela smlouvu bez neplatné části, pokud by neplatnost rozpoznala (srov. podobně rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 5. 2023, č. j. 47 Co 74/2023-292, bod 9).

17. Ze shora uvedených důvodů soud shledal absolutní neplatnost celé smlouvy pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o. z.

18. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy tak částka 25 000 Kč představuje bezdůvodné obohacení, na jehož vrácení má žalobkyně nárok (§ 2993 o. z.). Jelikož žalobkyně prokázala, že tato částka byla žalovanému vyplacena, a z tvrzení žalobkyně plyne, že žalovaný vrátil žalobkyni či jejímu právnímu předchůdci toliko 20 869,99 Kč, žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zbývající část jemu vyplaceného plnění ve výši 4 130,01 Kč. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku výrokem I. tohoto rozsudku.

19. S ohledem na závěr o bezdůvodném obohacení nelze přiznat žalobkyni nárok na jakákoliv další plnění plynoucí ze smlouvy, tj. smluvní pokutu, smluvní úrok a jakékoliv další poplatky (jež soud považuje za skrytý úrok).

20. Bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele, není-li sjednáno jinak (ve vztahu k nové právní úpravě obsažené v o. z. srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 903/2021). Žalovaný byl poprvé vyzván k zaplacení v dopise odeslaném dne 10. 2. 2023, v němž právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky do deseti dnů. Tento dopis soud považuje za doručený žalovanému dnem 15. 2. 2023 (§ 573 o. z.). Desetidenní lhůta k zaplacení tak uplynula 25. 2. 2023. Teprve od následujícího dne proto soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.).

21. Zákonný úrok z prodlení pro prodlení, k němuž došlo v únoru 2023, činil 15 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), nicméně soud nemohl překročit žalobní návrh, v němž žalobkyně nárokovala úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně (srov. podobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1203/2007). Z výše uvedených důvodů soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 130,01 Kč až od 26. 2. 2023 do zaplacení, ve zbývající části (zbývající požadovaný zákonný úrok z prodlení, jakož i jakákoliv další plnění plynoucí ze smlouvy) žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

22. Uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení se řídí zásadou procesního úspěchu ve věci, srov. § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“). Úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků, včetně úroků z prodlení, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Soud pak vezme v úvahu jejich výši ke dni vyhlášení svého rozhodnutí, viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08.

23. Žalobkyně byla z větší části procesně neúspěšná, žalovaný by proto měl právo na náhradu nákladů řízení v poměrné části (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovaný však byl v řízení zcela pasivní, žádné náklady řízení mu tak nevznikly. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

24. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce 3 dnů. Tato věc byla projednána bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.).