6 C 150/2024

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Vodehnalem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zrušení vyživovací povinnosti

I. Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému stanovená naposledy rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 24. 1. 2020, č. j. 0 P 263/2016-131, se s účinností od 12. 11. 2024 ruší.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se proti žalovanému domáhal zrušení vyživovací povinnosti s účinností ode dne podání žaloby, tj. od 12. 11. 2024. Žalobce, otec žalovaného, v žalobě uvedl, že rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 24. 1. 2020, č. j. 0 P 263/2016-131, mu byla s účinností od 1. 1. 2020 stanovena vyživovací povinnost na žalovaného ve výši 10 000 Kč měsíčně. Mezitím žalovaný nabyl zletilosti. V roce 2022 dokončil střední školu stavební v , adresa, . Od září 2022 nastoupil na , právnická osoba, . Toto studium následně ukončil. Od září 2023 pak žalovaný nastoupil na vyšší odbornou školu ve , adresa, (obor zpracování kamene), kterou pravděpodobně opět ukončil neúspěšně. Nakonec žalovaný žalobci předložil potvrzení o studiu na , Anonymizováno, v , adresa, , , právnická osoba, Vztahy mezi účastníky jsou špatné, žalovaný se s žalobcem odmítá stýkat, ač se o to žalobce několikrát snažil. Žalovaný žalobci s ničím nepomohl, za posledních pět let ho navštívil jen jednou. Dle žalobce příprava žalovaného na budoucí povolání není řádná.

2. Žalovaný uvedl, že s návrhem žalobce souhlasí, a vznesl stejný návrh jako žalobce. Dodal, že výživné, které mu žalobce naposledy zaslal a které si na poště dosud nevyzvedl, již vyzvedávat nebude.

3. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

4. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 24. 1. 2020, č. j. 0 P 263/2016-131, byla žalobci s účinností od 1. 1. 2020 stanovena vyživovací povinnost na žalovaného ve výši 10 000 Kč měsíčně.

5. Ze sdělení a potvrzení o studiu , anonymizováno, ze dne 22. 11. 2024 plyne, že žalovaný není ve školním roce 2024/2025 studentem této školy, konkrétně oboru Řízení výroby a zpracování kamene. Studentem byl od 1. 9. 2023 do 30. 6. 2024, studijní výsledky však byly neuspokojivé, proto nepostoupil do vyššího ročníku.

6. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 4. 12. 2024 plyne, že žalovaný je od 11. 7. 2024 (datum zápisu ke studiu) studentem prvního ročníku bakalářského studijního programu Ekonomika a management, prezenční formy studia; zkouškové období začíná až 23. 12. 2024, proto se dosud nelze vyjádřit k prospěchu. Žalovaný byl v minulosti studentem stejného studijního programu, studium trvalo od 14. 7. 2022 (zápis ke studiu) do 28. 8. 2023, kdy byl vyřazen z důvodu nesplnění podmínek pro postup do dalšího semestru. Žalovaný získal za dva po sobě jdoucí semestry 22 kreditů, minimum pro postup je stanoveno na 40 kreditů.

7. Po provedeném dokazování byl učiněn tento závěr o skutkovém stavu: Žalobce byl povinen dle rozsudku č. j. 0 P 263/2016-131 platit od ledna 2020 na žalovaného výživné 10 000 Kč měsíčně. Žalovaný po úspěšném absolvování střední školy neúspěšně studoval , právnická osoba, (studijní program Ekonomika a management), studium však bylo ukončeno pro nesplnění podmínek pro postup do dalšího semestru (z požadovaných 40 kreditů dosáhl pouze 22). Následně žalovaný od září 2023 studoval obor Řízení výroby a zpracování kamene na , adresa, Zde nesplnil podmínky pro konání zkoušky a nepostoupil do vyššího ročníku, studium proto bylo ukončeno ke dni 30. 6. 2024. Od července 2024 studuje stejnou vysokou školu (stejný studijní program) jako v období od července 2022 do srpna 2023.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu učinil soud následující právní závěry:

9. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

10. Žalovaný po střední škole neúspěšně studoval vysokou školu (2022 – 2023) i vyšší odbornou školu (2023 – 2024) a v roce 2024 začal opět studovat stejnou vysokou školu jako v letech 2022 – 2023 (stejný studijní program). Studijní výsledky žalovaného během studia prvních dvou škol byly neuspokojivé – nestačily na postup do dalšího ročníku. Soud má proto za to, že žalovaný se stává tzv. věčným studentem a jeho studium zjevně nepředstavuje racionální přípravu na budoucí povolání [srov. podobně nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II.ÚS 2121/14, N 182/74 SbNU 591].

11. I s ohledem na souhlasné stanovisko žalovaného s žalobou se soud blíže nezabýval majetkovými poměry účastníků a žalobě vyhověl. Uzavřel totiž, že další plnění výživného by nesledovalo odůvodněné potřeby žalovaného (§ 913 odst. 1 o. z.). Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému soud výrokem I. tohoto rozsudku zrušil s účinností ke dni podání žaloby (12. 11. 2024).

12. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, práva na náhradu nákladů řízení se však vzdal. Proto soud výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.