6 C 16/2024

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Vodehnalem ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované osoby 0/1 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený dne Anonymizováno anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zaplacení 219 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci:a) částku 219 000 Kč,b) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 578 000 Kč od 2. 1. 2016 do 20. 4. 2016,c) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 278 000 Kč od 21. 4. 2016 do 22. 8. 2016,d) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 272 000 Kč od 23. 8. 2016 do 24. 2. 2017,e) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 254 000 Kč od 25. 2. 2017 do 19. 5. 2017,f) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 219 000 Kč od 20. 5. 2017 do zaplacení,a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 82 557 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 219 000 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobce žalovanému dne 12. 12. 2013 poskytl bezúročnou půjčku. Účastníci následně sepsali uznání dluhu, v němž se žalovaný zavázal uhradit dluh 640 000 Kč nejpozději do 1. 1. 2016. Do data splatnosti žalovaný zaplatil 62 000 Kč, po datu splatnosti pak uhradil dalších 359 000 Kč (dne 20. 4. 2016 částku 300 000 Kč, dne 22. 8. 2016 částku 6 000 Kč, dne 24. 2. 2017 částku 18 000 Kč a dne 19. 5. 2017 částku 35 000 Kč). Žalovaný tak nadále dluží žalobci 219 000 Kč, tuto částku neuhradil ani přes výzvu.

2. Žalovaný neuznal nárok žalobce ani zčásti. Ve vyjádření k žalobě namítal, že uznání dluhu nepodepsal, a navrhl zpracování znaleckého posudku za účelem ověření pravosti jeho podpisu. Dále sdělil, že požadovaná částka 219 000 Kč vychází z titulu zápůjčky, nicméně namítl promlčení tohoto dluhu.

3. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného zdůraznil, že podpis žalovaného na uznání dluhu je úředně ověřený. Pokud by měl být zpracován znalecký posudek, měl by jeho náklady nést žalovaný. Jestliže se žalovaný v uznání dluhu zavázal zaplatit dluh nejpozději 1. 1. 2016, pak desetiletá promlčecí lhůta nemohla uplynout, neboť žaloba byla podána v lednu 2024.

4. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

5. V „Uznání dluhu (závazku)“ ze dne 12. 12. 2013 (soud má k dispozici i originál této listiny) je uvedeno, že žalovaný jako dlužník uznává dluh vůči žalobci jako věřiteli ve výši 640 000 Kč z bezúroční půjčky. Žalovaný zde dále uvedl, že svůj dluh žalobci uhradí nejpozději do 1. 1. 2016. Na druhé straně tohoto dokumentu jsou připojeny ověřovací doložky České pošty, s.p. (Pošta , adresa, ), obě ze dne 12. 12. 2013, podle nichž dokument vlastnoručně podepsali žalobce i žalovaný.

6. Z výpisu transakcí (patrně jde o zkompletované výstřižky z výpisů z účtu žalobce) plyne, že žalobce dne 12. 12. 2013 vybral v hotovosti 150 000 Kč a téhož dne zaslal na účet č. , č. účtu, (účet , jméno FO, ) 483 000 Kč. Dále z účtu , jméno FO, č. , č. účtu, jsou evidovány příchozí platby ve výši 6 000 Kč ze dne 21. 1. 2014, ve výši 6 000 Kč ze dne 18. 2. 2014, ve výši 6 000 Kč ze dne 2. 4. 2014, ve výši 6 000 Kč ze dne 2. 6. 2014, ve výši 6 000 Kč ze dne 25. 8. 2014, ve výši 5 000 Kč ze dne 6. 5. 2015 a ve výši 300 000 Kč ze dne 20. 4. 2016, dále příchozí platby z účtu č. , č. účtu, (účet žalovaného) ve výši 6 000 Kč ze dne 21. 11. 2014, ve výši 7 000 Kč ze dne 23. 10. 2015, ve výši 7 000 Kč ze dne 2. 12. 2015, ve výši 7 000 Kč ze dne 18. 12. 2015, ve výši 6 000 Kč ze dne 22. 8. 2016, ve výši 18 000 Kč ze dne 24. 2. 2017 a ve výši 35 000 Kč ze dne 19. 5. 2017.

7. Z dopisu ze dne 8. 12. 2023 včetně potvrzení o odeslání a výpisu ze sledování zásilek plyne, že žalobce dne 8. 12. 2023 zaslal žalovanému předžalobní výzvu.

8. Pokud jde o žalovaným navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, soud byl připraven zadat tento znalecký posudek. Jelikož však měl za to, že žalobce unesl své důkazní břemeno, a i s ohledem na připojenou ověřovací doložku bylo velice pravděpodobné, že žalovaný předmětný dokument podepsal, měl za to, že zadání znaleckého posudku nebylo v dané věci zcela nezbytné, resp. provedení takového důkazu bylo toliko v zájmu žalovaného. Poněvadž předem oslovený znalec avizoval odhadní cenu posudku ve výši cca 25 000 Kč, soud žalovaného v souladu s § 141 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), vyzval k zaplacení zálohy na znalecký posudek ve výši 10 000 Kč a poučil ho, že jinak nelze důkaz nařízený v zájmu žalovaného provést. Současně soud přihlédl k tomu, že žalovaný sdělil, že je ochoten nést náklady spojené se zálohou na jím navrhovaný znalecký posudek (podání žalovaného ze dne 16. 4. 2024). Výzva byla žalovanému doručena dne 22. 4. 2024, žalovaný však zálohu ve stanovené 15denní lhůtě (tj. do 7. 5. 2024) ani následně do dne vyhlášení tohoto rozsudku nezaplatil. Soud tedy postupoval v souladu s § 141 odst. 1 o. s. ř. a navrhovaný důkaz neprovedl.

9. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

10. Mezi účastníky není sporné, že žalobce půjčil žalovanému peníze. Že k tomu došlo dne 12. 12. 2013 a že se jednalo o částku 640 000 Kč, tomu kromě uznání dluhu nasvědčují i transakce na účtu žalobce ze dne 12. 12. 2013 [výběr hotovosti 150 000 Kč a převod na účet , jméno FO, (mimo jiné i z tohoto účtu byly následně zasílány žalobci splátky dluhu) ve výši 483 000 Kč]. Dne 12. 12. 2013 účastníci řízení podepsali listinu nazvanou „Uznání dluhu“, v níž žalovaný uznal tento svůj dluh (640 000 Kč z bezúroční půjčky) vůči žalobci a zavázal se ho zaplatit nejpozději do 1. 1. 2016. Podpisy obou účastníků na této dohodě jsou úředně ověřeny.

11. S uznáním dluhu koresponduje i výpis z transakcí, z nichž vyplývá, že žalovaný svůj dluh splácel. V této souvislosti soud podotýká, že žalovaný svůj dluh splácel i v roce 2017 (viz platby žalovaného ze dne 24. 2. 2017 ve výši 18 000 Kč a ze dne 19. 5. 2017 ve výši 35 000 Kč). Kdyby přitom byla důvodná argumentace žalovaného, že uznání dluhu nepodepsal a že je proto dluh promlčený, pak by tyto platby z roku 2017 žalobci zjevně učinil až po uplynutí tříleté promlčecí doby (ta by patrně uplynula již v prosinci 2016). S ohledem na veškeré tyto okolnosti soud uzavřel, že žalobce prokázal, že úředně ověřený podpis na dokumentu „Uznání dluhu (závazku)“ ze dne 12. 12. 2013 skutečně náleží žalovanému. Bylo na žalovaném, aby ke svému opačnému tvrzení označil důkazy. Jediný důkazní návrh, který žalovaný vznesl (zpracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví), však soud neprovedl, neboť žalovaný nezaplatil zálohu dle § 141 odst. 1 o. s. ř., ač předem avizoval, že je ochoten takovou zálohu zaplatit. Soud má proto za prokázané, že žalovaný předmětné uznání dluhu ze dne 12. 12. 2013 podepsal.

12. Žalobci bylo na předmětnou částku vráceno toliko 421 000 Kč (jednotlivé transakce blíže v bodě 6. tohoto rozsudku). Žalovaný zbývající částku 219 000 Kč ani zákonný úrok z prodlení nezaplatil ani přes výzvu.

13. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům:

14. K uzavření smlouvy mezi účastníky řízení došlo v prosinci 2013, práva a povinnosti mezi nimi se proto řídí tehdy účinným zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem (dále též „obč. zák.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. § 3028 odst. 3, § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014).

15. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

16. Podle § 558 věty prvé obč. zák. uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval.

17. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

18. Podle § 110 odst. 1 věty druhé obč. zák. bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty.

19. Podle § 134 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.

20. Žalobce předložil dokument nazvaný jako „Uznání dluhu (závazku)“, na němž jsou úředně ověřené podpisy účastníků (zejména však žalovaného) ze dne 12. 12. 2013. V tomto dokumentu žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu (bezúroční půjčka) i výše (640 000 Kč) a zavázal se jej splatit nejpozději do 1. 1. 2016.

21. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že veřejnou listinou ve smyslu § 134 o. s. ř. je legalizační doložka (doložka o ověření pravosti podpisu), jež je však listinou odlišnou od smlouvy nebo jiné listiny, na níž je vyznačena. Jinak řečeno, úřední ověření pravosti podpisu na určité listině nečiní z této listiny veřejnou listinu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1190/2004, uveřejněný pod číslem 25/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3461/2011, anebo – obdobně – usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. 6 Tdo 198/2011, uveřejněné pod číslem 49/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2976/2022).

22. Listina obsahující uznání dluhu tedy není veřejnou listinou a ustanovení § 134 o. s. ř. na ni nedopadá. Na druhou stranu však soud uzavřel, že legalizační doložka má vyšší „hodnotu“ než listina obsahující prosté (neověřené) podpisy. Žalobce předložil dokument, z nějž je jednoznačně seznatelný projev vůle žalovaného (uznání dluhu 640 000 Kč z bezúročné půjčky, jejž se zavázal uhradit nejpozději do 1. 1. 2016), přičemž tento dokument obsahuje ověřovací doložku podpisu žalovaného, která sama o sobě (nikoliv uznání dluhu jakožto celý dokument, na němž je tato doložka obsažena) představuje veřejnou listinu ve smyslu § 134 o. s. ř. S tímto dokumentem korespondují i částečné platby žalovaného (a , jméno FO, ), které byly, jak shora uvedeno, činěny i v roce 2017, tedy v době, kdy by byl dluh žalovaného promlčen, kdyby nedošlo k jeho uznání (srov. obecnou tříletou promlčecí dobu dle § 101 obč. zák.). Tvrzení žalovaného, že předmětný dokument nepodepsal, má soud ze shora uvedených důvodů (nezaplacení stanovené zálohy dle § 141 odst. 1 o. s. ř.) za neprokázané. Nadto i částečná plnění žalovaného na dluh (viz bod 6. rozsudku) soud považuje za uznání dluhu.

23. Jelikož žalovaný podepsal uznání dluhu ze dne 12. 12. 2013 a zavázal se svůj dluh uhradit do 1. 1. 2016, není pochyb o tom, že desetiletá promlčecí doba ve smyslu § 110 odst. 1 věty druhé za středníkem obč. zák. nemůže uplynout dříve než 1. 1. 2026 (nehledě na další platby žalovaného učiněné i v roce 2017, jež lze rovněž považovat za uznání dluhu). Žaloba byla podána v lednu 2024, námitka žalovaného o promlčení dluhu proto nemůže obstát.

24. Jelikož žalovaný zbývající dlužnou částku 219 000 Kč z titulu bezúročné půjčky žalobci nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud svým rozhodnutím (výrok I. rozsudku), a to spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 517 obč. zák., nařízení vlády č. 142/1994 Sb.). Tento zákonný úrok z prodlení přiznal od 2. 1. 2016, tj. od data, kdy byl žalovaný v prodlení, a to vždy z odpovídající dlužné částky (po zohlednění plateb žalovaného učiněných v roce 2016 a 2017, jak jsou rozvedeny v bodě 1. a 6. rozsudku), tj. z částky 578 000 Kč od 2. 1. 2016 do 20. 4. 2016, z částky 278 000 Kč od 21. 4. 2016 do 22. 8. 2016, z částky 272 000 Kč od 23. 8. 2016 do 24. 2. 2017, z částky 254 000 Kč od 25. 2. 2017 do 19. 5. 2017 a z částky 219 000 Kč od 20. 5. 2017 do zaplacení.

25. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, má proto právo na náhradu nákladů řízení v plné výši dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Ty tvoří zaplacený soudní poplatek 8 760 Kč a náklady zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, tj. odměna za 6 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 8. 12. 2023, sepis žaloby, sepis repliky ze dne 25. 3. 2024 k vyjádření žalovaného a účast na dvou jednáních soudu dne 18. 4. 2024 a 23. 5. 2024) po 9 180 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 bod 6.) a rovněž 6x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4).

26. Žalobce má dále právo na náhradu cestovních výdajů jeho právního zástupce k jednáním soudu a zpět. Za cesty k jednáním soudu ve dnech 18. 4. 2024 a 23. 5. 2024, uskutečněné na trase Praha – Havlíčkův Brod a zpět v rozsahu 4 x 119 km (dle http://www.mapy.cz), při kombinované spotřebě 4,7 l na 100 km a při ceně 38,20 Kč za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů [§ 4 písm. a) vyhlášky č. 398/2023 Sb.], náleží částka 854,61 Kč. Za opotřebení vozidla při sazbě základní náhrady v rozsahu 5,60 Kč za 1 km [§ 1 písm. b) vyhlášky č. 398/2023 Sb.] náleží částka 2 665,60 Kč. Žalobce má dále právo na náhradu za zmeškaný čas jeho právního zástupce za cesty z Prahy do Havlíčkova Brodu k jednáním soudu a zpět ve dnech 18. 4. 2024 a 23. 5. 2024 ve výši 1 200 Kč za 12 zmeškaných půlhodin [§ 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu]. K náhradě nákladů řízení patří dále podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada DPH ve výši 12 196,80 Kč (21 % z částky 58 080 Kč jakožto součtu částek 55 080 Kč, 1 800 Kč a 1 200 Kč).

27. Náhradu nákladů řízení v celkové výši (po zaokrouhlení) 82 557 Kč (8 760 Kč + 55 080 Kč + 1 800 Kč + 854,61 Kč + 2 665,60 Kč + 1 200 Kč + 12 196,80 Kč) je třeba zaplatit advokátovi (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

28. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce 3 dnů.