6 C 92/2023

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Vodehnalem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované, státní příslušností anonymizováno republika, hlášeným pobytem Anonymizováno o zaplacení 61 946,70 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 4 429,06 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně: a) z částky 382,58 Kč od 13. 12. 2023 do 15. 1. 2024, b) z částky 1 016,03 Kč od 16. 1. 2024 do 27. 2. 2024, c) z částky 1 382,14 Kč od 28. 2. 2024 do 18. 3. 2024, d) z částky 1 464,03 Kč od 19. 3. 2024 do 30. 4. 2024, e) z částky 1 824,24 Kč od 1. 5. 2024 do 12. 9. 2024, f) z částky 3 894,20 Kč od 13. 9. 2024 do 11. 10. 2024 a g) z částky 4 429,06 Kč od 12. 10. 2024 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 42 613,67 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 204,78 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně: a) z částky 47 042,73 Kč od 1. 4. 2023 do 12. 12. 2023, b) z částky 46 660,15 Kč od 13. 12. 2023 do 15. 1. 2024, c) z částky 46 026,70 Kč od 16. 1. 2024 do 27. 2. 2024, d) z částky 45 660,59 Kč od 28. 2. 2024 do 18. 3. 2024, e) z částky 45 578,70 Kč od 19. 3. 2024 do 30. 4. 2024, f) z částky 45 218,49 Kč od 1. 5. 2024 do 12. 9. 2024, g) z částky 43 148,53 Kč od 13. 9. 2024 do 11. 10. 2024 a h) z částky 42 613,67 Kč od 12. 10. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 14 903,97 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 428,94 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 734,64 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 092,91 Kč od 1. 4. 2023 do zaplacení.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 552 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně. 1. právnická osoba., IČO IČO (dále též „právní předchůdce žalobkyně“), se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky celkem 61 946,70 Kč s příslušenstvím. V žalobě a jejím doplnění tvrdila, že s žalovanou dne 29. 3. 2021 uzavřela smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet č. 238473801, v níž se zavázala zaplatit jí 72 000 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných 72měsíčních splátkách po 1 639,33 Kč počínaje dnem 10. 4. 2021. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, pročež právní předchůdce žalobkyně úvěr dopisem ze dne 12. 9. 2022 prohlásil za okamžitě splatný v celé výši. Žalovaná tak nadále dluží na jistině částku 59 706,70 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 3 428,94 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který měla žalovaná zaplatit v pravidelných měsíčních anuitních splátkách), smluvní poplatky ve výši 2 240 Kč, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 31. 3. 2023 ve výši 3 939,42 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 63 135,64 Kč od 1. 4. 2023 do zaplacení. Žalovaná dluh nezaplatila ani přes výzvu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V průběhu řízení před zdejším soudem insolvenční soud zjistil úpadek žalované a povolil řešení úpadku oddlužením. Řízení o žalobě před zdejším soudem tak bylo ze zákona přerušeno (§ 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona). Následně však bylo schválené oddlužení žalované zrušeno a její insolvenční řízení pravomocně zastaveno. Zdejší soud proto v řízení pokračoval. Současně zdejší soud rozhodl, že na místo právního předchůdce žalobkyně vstupuje společnost Anonymizováno jež předmětnou pohledávku nabyla od svého právního předchůdce. Dalším usnesením soud rozhodl, že na místo společnosti Anonymizováno do řízení vstupuje jako nová žalobkyně Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně.

4. Žalobkyně k dotazu soudu sdělila, že žalovaná na svůj dluh v období od 10. 4. 2021 do 9. 2. 2023 (tj. v době ještě před podáním žaloby) zaplatila celkem 24 957,27 Kč. V průběhu insolvenčního řízení, tedy až po podání žaloby, pak bylo na dluh dále vymoženo celkem 4 429,06 Kč (dne 12. 12. 2023 částka 382,58 Kč, dne 15. 1. 2024 částka 633,45 Kč, dne 27. 2. 2024 částka 366,11 Kč, dne 18. 3. 2024 částka 81,89 Kč, dne 30. 4. 2024 částka 360,21 Kč, dne 12. 9. 2024 částka 2 069,96 Kč a dne 11. 10. 2024 částka 534,86 Kč). Ohledně částky 4 429,06 Kč a odpovídajícího zákonného úroku z prodlení proto žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Soud proto v souladu s § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), v uvedené části výrokem I. tohoto rozsudku řízení zastavil.

5. Z žalobkyní předložených listin učinil soud následující skutková zjištění:

6. Ve smlouvě o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 29. 3. 2021 se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalované zaplatit 72 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet 72měsíčními splátkami po 1 639,33 Kč včetně pojištění počínaje dnem 10. 4. 2021 (poslední splátka včetně úhrady pojištění při řádném splácení 395,91 Kč).

7. V žádosti o úvěr je uvedeno, že žalovaná je zaměstnána v pracovním poměru na dobu určitou do 1. 7. 2021. Průměrný čistý měsíční příjem žalované činí 19 055 Kč, celkový čistý příjem domácnosti činí 45 000 Kč měsíčně.

8. Z výpisů z běžného účtu žalované za období prosinec 2020 až březen 2021 vyplývá měsíční čistý příjem žalované cca 19 000 Kč a dále mnoho výdajů, zejména plateb kartou o obchodníků, popř. příkazů k úhradě či výběrů hotovosti z bankomatu. Žádné pravidelné výdaje žalované (např. na bydlení, energie atd.) z výpisu ovšem nevyplývají.

9. Z výpisu z úvěrového účtu se podává, že žalovaná dne 29. 3. 2021 čerpala úvěr ve výši 72 000 Kč. Ten nejprve řádně splácela, přibližně v březnu 2022 však řádně splácet přestala.

10. Ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti je mimo jiné uvedeno, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr. Veškeré dostupné informace byly kontrolovány v interních a externích databázích, zejména bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi MVČR atd. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, bylo počítáno s částkou životního minima dle právních předpisů. Na základě zjištěné disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno.

11. Dopisem ze dne 14. 9. 2022 právní předchůdce žalobkyně prohlásil úvěr za splatný ke dni 12. 9. 2022. Současně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky nejpozději do 29. 9. 2022. Dle poštovního podacího archu byl předmětný dopis odeslán žalované dne 15. 9. 2022.

12. Dopis ze dne 3. 4. 2023 představuje předžalobní výzvu právního předchůdce žalobkyně. Dle poštovního podacího archu byl dopis odeslán žalované dne 3. 4. 2023.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2024 vyplývá, že předmětná pohledávka byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně na společnost Anonymizováno Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 9. 2024 plyne, že tatáž pohledávka byla následně ze společnosti I-Xon a.s. postoupena na žalobkyni.

14. Na základě žalobkyní předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel smlouvu ze dne 29. 3. 2021 č. 238473801, na jejímž základě poskytl žalované částku 72 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku splácet spolu s různým příslušenstvím. Před uzavřením smlouvy žalovaná uvedla, že má čistý měsíční příjem 19 055 Kč, čistý příjem její domácnosti činí 45 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně měl k dispozici výpis z běžného účtu žalované, z něhož vyplýval měsíční příjem cca 19 000 Kč a mnoho výdajů žalované (převody z účtu, výběry hotovosti a zejména platby kartami). Žádné pravidelné výdaje žalované však nebylo možno vysledovat. Žalovaná před podáním žaloby vrátila na svůj dluh 24 957,27 Kč. V průběhu insolvenčního řízení pak bylo na dluh dále vymoženo celkem 4 429,06 Kč, a to již po podání žaloby (ohledně této částky bylo řízení výrokem I. rozsudku zastaveno pro zpětvzetí). Dále již žalovaná neuhradila ničeho ani přes výzvy. Pohledávka byla postoupena z právnická osoba na Anonymizováno a následně z Anonymizováno na žalobkyni.

15. Na základě zjištěného skutkového stavu přijal soud následující právní závěry:

16. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaná, na rozdíl od právního předchůdce žalobkyně, vystupovala v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

17. Předmětná pohledávka byla z právního předchůdce žalobkyně postoupena (přes jednu další právnickou osobu) na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde žalobkyni, resp. původně právním předchůdci žalobkyně), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovanou) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

21. I Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku, pozn. okresního soudu), za což mu může Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále též „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

22. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kde dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1125/2021).

23. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Věřitel je povinen úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 odst. 1 vyžaduje též spolehlivost informací a předpokládá, že splněny budou všechny kvality informací v ustanovení uvedené. Informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které nejsou doloženy, mohou jen stěží být spolehlivé. Povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tedy v rámci posuzování úvěruschopnosti pro spotřebitele nepochybně důležité, nemůže však nahradit zákonem vyžadované porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, ani nemá bez dalšího větší váhu než takové porovnání (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, č. j. 6 As 8/2023-57, a v něm odkazovanou judikaturu, podobně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1125/2021). Již s ohledem na tyto závěry, které zdejší soud považuje za přesvědčivé a plně odpovídající principům, na nichž je ochrana spotřebitele jako slabší smluvní strany založena, nemůže obstát výklad, že je především na poskytovateli spotřebitelského úvěru, zda a jakým způsobem ověřuje úvěruschopnost spotřebitele. Dle závěru okresního soudu je třeba především spolehlivě ověřit spotřebitelem tvrzené příjmy a výdaje.

24. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce ověřoval úvěruschopnost žalované v dostupných databázích. Ověřování úvěruschopnosti dlužníka toliko z databází je však dle závěru soudu nedostatečné, neboť samo o sobě dostatečně nemůže vypovídat o skutečné majetkové situaci dlužníka a jeho schopnosti splácet úvěr, resp. pouze v některých evidentních případech může nasvědčovat tomu, že dlužník zjevně nebude schopen úvěr splatit, nepochybně však nahlédnutí do databází ani zdaleka nemůže odhalit všechny dlužníky, kteří zjevně nemohou být schopni splácet daný úvěr a u kterých se jejich neschopnost řádně splácet bude podávat spíše z jiných dokumentů, např. z jejich dokladů o příjmech, výpisů z účtu, dokladů svědčících o nezbytných výdajích apod.

25. Z žalobkyní (a jejím právním předchůdcem) předložených listin je zřejmé, že posuzování splnění podmínky úvěruschopnosti žalované proběhlo ze strany právního předchůdce žalobkyně nedostatečně. Žalovaná uvedla příjem cca 19 000 Kč čistého měsíčně, který vyplývá i z výpisu z účtu. Žalovaná v žádosti rovněž uvedla celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 45 000 Kč. To však právní předchůdce žalobkyně nikterak neověřoval. Nadto žalovaná byla jediným dlužníkem z úvěrové smlouvy. K takovému údaji proto nelze vůbec přihlížet. Právní předchůdce žalobkyně pak uvedl, že žalované zbývá po odečtení splátky na základní životní potřeby dostatečná částka, ovšem vůbec nezjišťoval výdaje žalované. Sama žalovaná v žádosti o úvěr žádné výdaje neuvedla. Právní předchůdce žalobkyně nezjišťoval, kde žalovaná bydlí, jaké má výdaje na bydlení, energie, stravu, ošacení, léky apod. Z výpisu z účtu žádné pravidelné výdaje tohoto druhu nevyplývají.

26. Ze shora uvedeného je zřejmé, že posuzování schopnosti žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr ze strany právního předchůdce žalobkyně nebylo dostatečné.

27. Soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svoji povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, pročež předmětná smlouva je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. též např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20).

28. Jelikož předmětná smlouva je absolutně neplatná, žalobkyně má nárok toliko na vrácení bezdůvodného obohacení (§ 2993 o. z.). To představovalo částku 72 000 Kč jako jistinu poskytnutou žalovanému. Ze samotných tvrzení žalobkyně se však podává, že žalovaná vrátila 29 386,33 Kč. Žalobkyně má tak nárok na nevrácenou část jistiny ve výši 42 613,67 Kč. Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku.

29. Bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele, není-li sjednáno jinak (§ 1958 odst. 2 o. z., srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 903/2021). První prokazatelně odeslaná výzva k plnění byla žalované zaslána dne 15. 9. 2022. V této výzvě byla stanovena lhůta k plnění do 29. 9. 2022. Jelikož žalovaná v této lhůtě neplnila, od 30. 9. 2022 je v prodlení. Teprve od tohoto data lze žalobkyni přiznat zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) z dlužné částky. Soud proto žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42 613,67 Kč od 30. 9. 2022 do zaplacení – za období od 30. 9. 2022 do 31. 3. 2023 tento zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši činil 3 204,78 Kč. Z uvedených důvodů nelze žalobkyni přiznat zákonný úrok z prodlení za dobu před 30. 9. 2022 a z částky přesahující 42 613,67 Kč.

30. Ve zbývající části soud žalobu ze shora vyložených důvodů zamítl. To se týká jak zbývajícího zákonného úroku z prodlení, tak jakýchkoliv dalších smluvních plnění (úroky, poplatky, pojistné apod.). Jelikož smlouva byla absolutně neplatná, žalobkyni žádná smluvní plnění nenáleží.

31. Uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení se řídí zásadou procesního úspěchu ve věci, srov. § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“). Úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků, včetně úroků z prodlení, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Soud pak vezme v úvahu jejich výši ke dni vyhlášení svého rozhodnutí, viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08.

32. Ke dni vyhlášení tohoto rozsudku byla žalobkyně procesně úspěšná (do procesního úspěchu soud započítává i částku 4 429,06 Kč vymoženou až po podání žaloby, ohledně níž bylo řízení zastaveno) co do částky 69 621,86 Kč (72,8 %) a procesně neúspěšná co do částky celkem 26 077,89 Kč (27,2 %). Žalobkyni náleží dle § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu 45,6 % nákladů řízení (72,8 % minus 27,2 %).

33. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 2 478 Kč a náklady zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, tj. odměna za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) po 3 580 Kč [§ 11 odst. 1 písm. a), d), § 8 odst. 1, § 7 bod 5], dále 3x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4). K náhradě nákladů řízení patří dále podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada 21% DPH ve výši 2 444,40 Kč (21 % z částky 11 640 Kč). Plná náhrada nákladů řízení by činila 16 562,40 Kč. Žalobkyni tak náleží z uvedených nákladů (po zaokrouhlení) 7 552 Kč (45,6 % z částky 16 562,40 Kč). Náhradu nákladů řízení je třeba zaplatit advokátce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

34. Lhůty k plnění byly stanoveny v obvyklé délce 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

35. Soud o věci samé rozhodl bez jednání dle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení. Odvolání se podává u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě a rozhoduje o něm Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnosti uložené jí tímto rozhodnutím, může žalobkyně podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuci.