6 C 93/2023

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Vodehnalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně a žalovaného zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného : popřípadě neznámí dědicové po žalovaném zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení , advokátem sídlem adresa o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem: pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], a parc. [číslo] zapsaným v katastru nemovitostí u [anonymizována čtyři slova], [stát. instituce], pro obec a [katastrální uzemí], na listu vlastnictví [číslo] se ruší.

II. Nemovitosti: pozemek parc. č. st. 178, jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], a parc. [číslo] zapsané v katastru nemovitostí u [anonymizována čtyři slova], [stát. instituce], pro obec a [katastrální uzemí], na listu vlastnictví [číslo] se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému vypořádací podíl ve výši 800 000 Kč do šesti měsíců od právní moci tohoto výroku rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 372 669 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto výroku rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Opatrovník žalovaného [titul] [jméno] [příjmení], advokát, má právo na odměnu s tím, že o její přesné výši bude rozhodnuto po právní moci tohoto rozsudku samostatným usnesením. Tato odměna mu bude zaplacena z účtu České republiky - Okresního soudu v Havlíčkově Brodě.

VII. Česká republika - Okresní soud v Havlíčkově Brodě nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou proti žalovanému domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, konkrétně pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] (dále též„ dům“), a parc. [číslo] zapsaným v katastru nemovitostí u [anonymizována čtyři slova], [stát. instituce], pro obec a [katastrální uzemí], na listu vlastnictví [číslo] (dále též společně jako„ předmětné nemovitosti“). Uvedla, že je vlastníkem podílu o velikosti ¾ na předmětných nemovitostech. Předmětné nemovitosti užívá a udržuje je. Ještě v 70. a 80. letech 20. století byla s žalovaným v kontaktu a měla zájem odkoupit jeho spoluvlastnický podíl. Po smrti sestry žalovaného a právního zástupce žalobkyně však s žalovaným ztratila veškerý kontakt. Žalovaný o nemovitost neprojevuje žádný zájem. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na tzv. širší vypořádání dle § 1148 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), uvedla, že do předmětných nemovitostí investovala od roku 1975 dosud celkem 1 490 676 Kč - po žalovaném tak nárokovala ¼ této částky (372 669 Kč). Částka 1 490 676 Kč se dle tvrzení žalobkyně skládá z následujících činností na domu, resp. předmětných nemovitostech: 1975 -1982: začátek rekonstrukce, náklady 34 468 Kč; 1995: plyn, náklady 110 687 Kč, 1997: střecha garáže, náklady 100 000 Kč; 2001: zpevnění krovů + rekonstrukce oken a dveří, náklady 188 701 Kč; 2003: střecha domu, náklady 404 250 Kč; 2006: fasáda + klempířské práce, náklady 251 708 Kč; 2008 -2009: rekonstrukce koupelny + práce zedníka, náklady 75 713 Kč; 2010: rekonstrukce sociálního zařízení, náklady 22 485 Kč; 2010 [číslo]: nová dlažba chodby + práce zedníka, náklady 17 325 Kč; 2019: rekonstrukce garáže: náklady 30 000 Kč; 2019: garážová vrata, náklady 22 200 Kč; 2020: rekonstrukce verandy, náklady 41 000 Kč; 2022: nová okna, náklady 135 254 Kč; 2010 - 2022: domovní daň, náklady 19 984 Kč; 2022: výměna zásobníku vody, náklady 36 901 Kč.

2. Žaloba směřuje proti tzv. nedostatečně identifikovanému vlastníkovi, žalovanému [celé jméno žalovaného]. Bližší údaje o této osobě, včetně data narození, se soudu nepodařilo zjistit, neplynou ani ze soudem vyžádané odevzdací listiny Státního notářství v [obec] ze dne 5. 6. 1956, sp. zn. D 474/55, na jejímž základě bylo zapsáno vlastnické právo žalovaného k ¼ předmětných nemovitostí do katastru nemovitostí. Soudu byla známa pouze údajná adresa žalovaného uvedená v katastru nemovitostí ([anonymizována dvě slova] 14/11, [anonymizováno], [země]), nicméně tato adresa dle zjištění soudu neexistuje. O žalovaném tak není známa adresa, datum narození ani žádné jiné údaje, dokonce ani to, zda tato osoba ještě žije. Dle soudem vyžádaného sdělení Velvyslanectví Státu Izrael v ČR je pro identifikaci občana Izraele třeba datum narození a číslo dokladu (těmito údaji soud nedisponuje). Z tohoto důvodu a s přihlédnutím k ustálené judikatuře (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2023, sp. zn. 22 Cdo 524/2023, a tam citovanou judikaturu) soud považoval vymezení okruhu účastníků za dostatečné a žalovanému usnesením ze dne 3. 8. 2023, č. j. 6 C 93/2023-45, ustanovil pro toto řízení opatrovníka - advokáta dle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“).

3. Opatrovník žalovaného ve vyjádření k žalobě uvedl, že vůči základní podstatě žaloby nemá námitek. Vzhledem k § 1050 odst. 2 ve spojení s § 3067 o. z. zjevně hrozí, že by spoluvlastnický podíl žalovaného na předmětných nemovitostech mohl přejít na stát; z tohoto důvodu je pro žalovaného výhodnější, aby soud spoluvlastnictví zrušil a předmětné nemovitosti přikázal za adekvátní náhradu do výlučného vlastnictví žalobkyně. Opatrovník žalovaného však namítal, že je třeba řádně tvrdit, na základě jakých skutkových okolností žalobkyně dovozuje vznik svého práva na zaplacení částky 372 669 Kč, skutková tvrzení nelze nahrazovat pouhým odkazem na listinné důkazy; dále je třeba, aby bylo řádně tvrzeno, na základě jakého právního titulu tvrzená pohledávka vznikla. Dále opatrovník žalovaného namítl promlčení nároku vyplývající z tzv. širšího vypořádání za období od roku 1975 do 16. 6. 2020, tj. do dne o tři roky předcházejícího dni podání žaloby. <b>Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:</b> 4. Z výpisu z katastru nemovitostí podle stavu ke dni 4. 5. 2023 se podává, že předmětné nemovitosti jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně, jejíž podíl činí ¾, a žalovaného se spoluvlastnickým podílem ¼. U žalovaného není v katastru nemovitostí uvedeno rodné číslo, datum narození ani žádný jiný údaj s výjimkou adresy„ [anonymizována dvě slova] [číslo], [anonymizováno]“.

5. Z odevzdací listiny Státního notářství v [obec] ze dne 5. 6. 1956, sp. zn. D 474/55, bylo zjištěno, že pozůstalost po [jméno] [příjmení], obchodníku z [obec], prohlášeném za mrtvého ke dni 13. 6. 1944, byla odevzdána podle posloupnosti zákonné dětem sestry zůstavitelovy [jméno] [příjmení], dělnici v [obec] - Dukla 2159, a [celé jméno žalovaného], šoférovi v Mošav - Izrael. Podle výsledku projednání pozůstalosti může býti ve vložce č. 188 [obec] na zůstavitelovu polovici vloženo právo vlastnické [jméno] [příjmení] na čtvrtinu celku a [celé jméno žalovaného] na čtvrtinu celku.

6. Z výpisu z Google map soud zjistil, že ulice, část obce nebo obec„ [anonymizována dvě slova]“ neexistuje.

7. Ze znaleckého posudku Jiřího Pertla, znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací pro odhady nemovitostí, ze dne 1. 12. 2022, číslo položky 5950/72 2022, plyne, že obvyklá cena předmětných nemovitostí ke dni 17. 11. 2022 činí 3 200 000 Kč. Znalecký posudek obsahuje prohlášení, že znalec si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku (§ 127a o. s. ř.).

8. Žalobkyně při svém výslechu uvedla, že žalovaného nezná, není s ním v žádném vztahu. Dům koupili od cizí paní. S žalovaným není v žádném kontaktu. Někdy v 80. letech ještě probíhal kontakt mezi sestrou pana [celé jméno žalovaného] - paní [příjmení] a paní učitelkou [příjmení], od které dům v roce 1974 koupili. Tehdy při koupi jí pan advokát z městského úřadu slíbil, že ten spoluvlastnický podíl ¼ jí zprostředkuje ke koupi, ale nakonec říkal, že to byla devizová věc, že to nejde. Žádná dohoda ohledně investic do domu neproběhla. Ještě před revolucí hodlala podat žalobu na vypořádání spoluvlastnictví, ale žádný advokát s tím nechtěl nic mít. Po revoluci už to nezkoušela. Dům 2x rekonstruovali. Když ho koupili, byla to ruina, 4 roky trvalo, než se tam vůbec nastěhovali, bylo třeba přeložit střechu, vyměnit okna, podlahy, dveře atd. Po revoluci, když se v obci zaváděl plyn, dělali topení a po roce 2004 se dělala úplně nová střecha, to stálo cca půl milionu. Odhadnout celou částku investic jde jen těžko, třeba první rekonstrukci v 70. letech dělali její známí, a to bez dokladů. Na co má doklady, to vychází asi na 1 490 000 Kč. Celých 49 let platili domovní daň.

9. Z účtenek, faktur, pokladních dokladů, seznamů položek, příkazů k úhradě a složenek či jejich ústřižků předložených žalobkyní plyne, že žalobkyně vynaložila na investicích do domu, resp. předmětných nemovitostí, statisícové částky. V této souvislosti soud uvádí, že není třeba se zvlášť vyjadřovat ke každému jednotlivému dokladu, a to již s ohledem na jejich značné množství, leckdy i sníženou čitelnost. Nicméně jen ze shromážděných a čitelných dokladů (ve spojení se zjištěními, jež soud učinil z výslechu žalobkyně) je zřejmé, že žalobkyně na rekonstrukce a další značné investice do předmětných nemovitostí (specifikované v odst. 1 rozsudku) vynaložila značné částky, přičemž soud nemá pochyb, že za období od 70. let 20. století dosud žalobkyně na tyto investice vynaložila minimálně částku 1 490 676 Kč, resp. nepochybně se jednalo o částku ještě vyšší (a to nehledě na vysokou inflaci, která od vynaložení každého jednotlivého výdaje nastala).

10. Z výpisů z investičního portfolia a bankovních účtů žalobkyně plyne, že žalobkyně má k dispozici částku přibližně 814 000 Kč. <b>Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:</b> 11. Předmětné nemovitosti jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně, jejíž podíl činí ¾ (ta svůj spoluvlastnický podíl získala koupí v roce 1974), a žalovaného se spoluvlastnickým podílem ¼ (ten jej zdědil). U žalovaného není v katastru nemovitostí uvedeno rodné číslo, datum narození ani žádný jiný údaj s výjimkou adresy„ [anonymizována dvě slova] [číslo], [anonymizováno]“. Tato adresa však v současné době neexistuje, žalovaný není s žalobkyní v žádném kontaktu, předmětné nemovitosti neužívá a neprojevil o ně zájem. Žalobkyně předmětné nemovitosti užívá a v domě bydlí již od 70. let 20. století. Aktuální cena obvyklá předmětných nemovitostí činí 3 200 000 Kč. Žalobkyně na rekonstrukce a další investice do předmětných nemovitostí vynaložila vysoké částky, přinejmenším se jednalo o žalobkyní uvedenou částku 1 490 676 Kč, spíše se však bude jednat o částky ještě vyšší - k tomuto závěru vede soud značné množství předložených dokladů, jakož i práce, jež bylo třeba na rekonstrukce předmětných nemovitostí, resp. zejména domu, vynaložit, jak se podává i z výslechu žalobkyně a předložené fotodokumentace.

12. V této souvislosti soud podotýká, že žalobní tvrzení v tomto ohledu považoval za dostatečná. Byť jednotlivé položky investic do předmětných nemovitostí byly žalobkyní specifikovány stručně (viz odst. 1 rozsudku), lze z nich (ve spojení s výslechem žalobkyně a předloženými doklady) seznat, jaké konkrétní práce byly na předmětných nemovitostech učiněny. Z tvrzení žalobkyně i provedeného dokazování se totiž podává, že ze začátku, po koupi spoluvlastnického podílu žalobkyně, byl dům neobyvatelný, přičemž žalobkyně během téměř pěti desítek let vynaložila značné prostředky a práci, konkrétně do zavedení plynového topení, střechy garáže, zpevnění krovů, rekonstrukce oken a dveří, střechy domu, fasády a klempířských prací, rekonstrukce koupelny a sociálního zařízení, nové dlažby chodby, nové podlahy, rekonstrukce garáže, garážových vrat, rekonstrukce verandy, nových oken, výměny zásobníku vody a do domovní daně, resp. daně z nemovitosti. Přesné množství vynaložených finančních prostředků (včetně hodnoty učiněné práce) na správu, údržbu a rekonstrukci předmětných nemovitostí již zjevně nelze přesně vyčíslit, soud však nemá pochyb, že přinejmenším žalobkyní tvrzená částka 1 490 676 Kč (nehledě na vysokou inflaci) byla do předmětných nemovitostí investována. <b>Na základě zjištěného skutkového stavu soud přijal následující právní závěry:</b> 13. Podle § 1140 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat (odst. 1). Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků (odst. 2).

14. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

15. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

16. Podle § 1148 odst. 1 o. z. při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí.

17. Podle § 629 odst. 1 o. z. trvá promlčecí lhůta tři roky.

18. Podle § 645 o. z. vyžaduje-li se, aby osoba měla zákonného zástupce nebo opatrovníka, počne promlčecí lhůta běžet ohledně práva takové osoby nebo ohledně práva proti ní až ode dne, kdy zákonného zástupce nebo opatrovníka získá. Již započatá lhůta běží dále, avšak neskončí dříve, než uplyne jeden rok po odpadnutí překážky.

19. V daném případě mezi účastníky není sporné, že žalobkyně, jež vlastní podíl o velikosti ¾, předmětné nemovitosti užívá a má k nim vztah. Žalovaný s vlastnictvím menšinového podílu ¼ předmětné nemovitosti neužívá. I s ohledem na nemožnost rozdělení předmětných nemovitostí (§ 1144 o. z.), resp. domu, a vzhledem k tomu, že žalovaný neprojevil zájem ani o část pozemku parc. č. 2165/1 v [katastrální uzemí], soud postupoval dle § 1147 věty prvé o. z., podílové spoluvlastnictví zrušil a předmětné nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně (výroky I. a II. rozsudku).

20. Pokud jde o náhradu za spoluvlastnický podíl žalovaného, soud vycházel z předloženého znaleckého posudku. V tom bylo jednoznačně, srozumitelně a logicky vysvětleno, proč znalec dospěl k závěru o aktuální ceně obvyklé předmětných nemovitostí ve výši 3 200 000 Kč. Vypořádací podíl pro žalovaného tak činí ¼ z této částky, tj. 800 000 Kč (výrok III. rozsudku). Žalobkyně přitom prokázala, že disponuje finančními prostředky odpovídajícími vypořádacímu podílu (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016, a ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 972/2023).

21. Vzhledem k tomu, že žalobkyně řádně tvrdila a prokázala vynaložené prostředky na správu, údržbu a zhodnocení (rekonstrukce) předmětných nemovitostí v částce 1 490 676 Kč (viz body 9, 11 a 12 rozsudku), soud v souladu s § 1148 odst. 1 o. z. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni ¼ této částky, tj. částku 372 669 Kč (výrok IV. rozsudku).

22. K opatrovníkem žalovaného vznesené námitce promlčení soud konstatuje, že dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu platí, že jde-li o investice jakéhokoliv druhu, vynaložené některým ze spoluvlastníků na společnou věc se souhlasem spoluvlastníků ostatních (či vynaložené na základě principu majority), jsou jejich části připadající na spoluvlastnické podíly neinvestujících spoluvlastníků splatné (nebyla-li mezi nimi uzavřena dohoda jiná) již za trvání spoluvlastnictví a nikoliv až po jeho zrušení a vypořádání. Investice vynaložené jedním ze spoluvlastníků bez dohody s ostatními a nemající základ v tzv. majorizaci zakládají investujícímu spoluvlastníku právo na vydání bezdůvodného obohacení, které ostatním spoluvlastníkům vzniklo. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení v souvislosti s vynaložením nákladů na nutnou opravu nebo údržbu vzniká za trvání spoluvlastnického vztahu vynaložením těchto nákladů. Nejde-li o náklady na nutnou opravu nebo údržbu, vzniká tato povinnost až při zániku podílového spoluvlastnictví (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 817/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. 22 Cdo 478/2022).

23. V daném případě je z okolností věci i výslechu žalobkyně zřejmé, že žádná dohoda ohledně investic jakéhokoliv druhu mezi účastníky uzavřena nebyla. Na první pohled by se tedy mohlo jevit, že je třeba rozlišovat náklady na nutnou opravu nebo údržbu, kde by bezdůvodné obohacení bylo splatné ihned (a promlčení většiny těchto nákladů by připadalo v úvahu), a náklady zbývající, které by byly splatné až při zániku podílového spoluvlastnictví (zde by promlčení v úvahu nepřipadalo). Takové rozlišování však v nyní posuzovaném případě není namístě.

24. V dané věci je třeba přihlédnout k tomu, že žalovaný je již desítky let nekontaktní a jeho pobyt není znám (bližší informace o žalovaném se ostatně nepodařilo získat ani soudu). Je třeba, aby žalovaný měl opatrovníka (ten mu byl ustanoven až rozhodnutím soudu v tomto řízení), a tudíž promlčecí lhůta dle § 645 o. z. v nyní posuzovaném případě před podáním žaloby běžet nemohla. Dané ustanovení se totiž aplikuje i na osoby, jimž je zapotřebí ustanovit opatrovníka, ačkoli jejich svéprávnost nebyla omezena a ani nejsou dány podmínky pro její omezení, např. na osoby, o nichž není známo, kde pobývají, srov. BRIM, Luboš. (§ 645). In: LAVICKÝ, Petr, a kol. Občanský zákoník: komentář. I. Obecná část (§ 1−654), 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2022, s. 2119 - 2123. Obdobné ustanovení pak platilo i za staré právní úpravy před nabytím účinnosti o. z. (srov. § 113 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále též„ obč. zák.“).

25. I kdyby se však daná ustanovení v nyní posuzované věci neuplatnila, je třeba zabývat se, zda námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy. Ústavní soud již v minulosti posuzoval vztah dobrých mravů s námitkou promlčení, přičemž dovodil, že„ ustanovení § 3 obč. zák. (§ 2 odst. 3 o. z., pozn. okresního soudu), podle něhož výkon práv nesmí být v rozporu s dobrými mravy, platí i pro výkon práva vznést námitku promlčení“ (srov. např. nálezy sp. zn. II. ÚS 309/95 ze dne 15. 1. 1997 (N 6/7 SbNU 45) či sp. zn. II. ÚS 3168/09 ze dne 5. 8. 2010). V nálezu sp. zn. I. ÚS 643/04 ze dne 6. 9. 2005 pak Ústavní soud dospěl k závěru, že„ vznesení námitky promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje; mohou však nastat situace, kdy uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“, srov. též nález ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 3391/15.

26. V nyní posuzovaném případě soud shledal námitku promlčení rozpornou s dobrými mravy, a to již s ohledem na dlouhodobou nekontaktnost žalovaného. I kdyby totiž žalobkyně chtěla svůj nárok uplatnit proti žalovanému, nemohla znát žádné bližší údaje o něm, podání žaloby proti němu (resp. vymožení jejího nároku) by tak bylo značně komplikované či spíše fakticky nemožné. S tím souvisí i faktická nemožnost zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví soudní cestou - jak plyne z výpovědi žalobkyně, v době před listopadem 1989 oslovila několik advokátů, ti jí však v této právní věci odmítli pomoci. Zrušení podílového spoluvlastnictví a jeho vypořádání soudem pak bylo po dlouhou dobu velmi ztížené či fakticky nemožné i v období po listopadu 1989 O tom ostatně svědčí přístup soudů, které žaloby proti nedostatečně identifikovaným vlastníkům, popřípadě jejich neznámým dědicům, odmítaly, což musel korigovat Nejvyšší soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2023, sp. zn. 22 Cdo 524/2023). Žalobkyně tak po dlouhou dobu fakticky měla odepřenou možnost domoci se zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem. Nelze jí proto klást k tíži, že tak učinila až v současné době a v souvislosti s tím uplatnila nárok na tzv. širší vypořádání (§ 1148 o. z.). Pokud by svůj nárok uplatnila dříve a samostatně, mimo rámec žaloby o vypořádání podílového spoluvlastnictví, je nasnadě, že by se z důvodu nedostatečně identifikovaného žalovaného s největší pravděpodobností žádného vyhovujícího rozhodnutí soudu nedočkala, a i kdyby ano, s ohledem na neznámý pobyt žalovaného i jakékoliv další údaje o něm by se jednalo toliko o akademický výrok bez jakékoliv reálné šance na možnost výkonu takového rozhodnutí.

27. Lhůtu k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), jež má žalovaný zaplatit žalobkyni (výrok IV.), soud stanovil v délce jednoho měsíce od právní moci tohoto výroku rozsudku - takto stanovená délka pariční lhůty je v obdobných věcech standardní. Lhůtu k plnění, jež má žalobkyně zaplatit žalovanému (výrok III.), soud stanovil v délce 6 měsíců od právní moci tohoto výroku. Bude-li totiž podáno odvolání pouze proti výroku IV. rozsudku, čemuž vyjádření opatrovníka žalovaného nasvědčuje, žalobkyně bude moci vyčkat rozhodnutí odvolacího soudu a teprve poté rozhodnout o svém dalším postupu. Delší pariční lhůta není ani v rozporu se zájmy nekontaktního žalovaného, který bude mít více prostoru domoci se svého práva před případným promlčením svého nároku (§ 640 o. z.).

28. Náhradu nákladů řízení soud nepřiznal žádnému z účastníků (výrok V. rozsudku), jak ostatně plyne z judikatury aktuálně sjednocené stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl ÚS-st. [číslo] (toto stanovisko se vztahuje na všechna dosud neskončená řízení před obecnými soudy, srov. bod 48 stanoviska). Žádné zvláštní důvody pro opačný postup ostatně nebyly ani ze strany účastníků, resp. jejich zástupců, tvrzeny.

29. Odměnu ustanoveného opatrovníka žalovaného soud určí až po právní moci rozsudku samostatným usnesením (výrok VI. rozsudku). Tuto odměnu platí stát (§ 140 odst. 2 o. s. ř.), který tudíž nemá právo na náhradu nákladů řízení výrok VII. rozsudku).