7 C 103/2025

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Klementovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o 18 845 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 845 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 18 845 Kč od 8. 4. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 173 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 18 845 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr. Tvrdila, že předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . (dále předchůdkyně) s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytla dne 8. 3. 2024 částku 13 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal předchůdkyni vrátit do 7. 4. 2024 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a úrokem. Předchůdkyně přitom žalovanému poskytla daný úvěr prostřednictvím svých webových stránek , Anonymizováno, , kam se žalovaný zaregistroval zadáním svých osobních údajů, pak zaslal předchůdkyni žádost o poskytnutí úvěru a následně odsouhlasil, po prověření úvěruschopnosti ze strany předchůdkyně (lustrací z veřejně dostupných databází , Anonymizováno, ), znění smlouvy verifikačním kódem , Anonymizováno, . Žalovaný sjednanou částku nevrátil předchůdkyni řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2025 následně postoupila předchůdkyně tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně tak po žalované požaduje zaplacení jistiny 13 000 Kč, úrok 384,66 Kč, poplatek 5 460,34 Kč a úroky z prodlení.

2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky. Jelikož projednávaná věc nespadá pod případy uvedené v čl. 17 odst. 1 písm. a), b), c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení“), vyplývá příslušnost soudů České republiky k projednání a rozhodování této věci z čl. 7 odst. 1 písm. a), b) nařízení, podle něhož osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. V souladu s článkem 3 bod 1. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), je rozhodným právem právo České republiky.

5. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující:

6. Ze smlouvy označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, soud zjistil, že dne 8. 3. 2024 předchůdkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu, na základě které, se předchůdkyně v této smlouvě zavázala poskytnout žalovanému 13 000 Kč v podobě spotřebitelského bezúčelového úvěru a žalovaný se jí jej zavázal vrátit do 30 dnů od odeslání finančních prostředků předchůdkyní spolu s poplatkem za sjednání úvěru a úrokem. Při překročení doby splatnosti činil úrok 384,66 Kč při sazbě 36 % ročně, poplatek byl ve výši 5 460,34 Kč a RPSN tak dosahovalo 9060,28 %.

7. Z potvrzení transakce ČSOB soud zjistil, že dne 8. 3. 2024 byla z účtu č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, na účet č. , č. účtu, poukázána částka 13 000 Kč.

8. Ze zprávy banky soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, byl žalovaný, přičemž na tento účet byla v březnu 2024 poukázána částka 13 000 Kč od společnosti Emma´s , právnická osoba, .

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně se seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že předchůdkyně uzavřela smlouvu se žalobkyní, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky předchůdkyně za žalovaným.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovanému dopisem ze dne 7. 6. 2025 oznámila, že jí byla postoupena pohledávka ze shora specifikované smlouvy.

11. Z předžalobní upomínky ze dne 7. 6. 2025 včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky12. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 8. 3. 2024 předchůdkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se předchůdkyně v této smlouvě zavázala poskytnout žalovanému 13 000 Kč v podobě spotřebitelského bezúčelového úvěru a žalovaný se jí jej zavázal vrátit do 30 dnů od odeslání finančních prostředků spolu s poplatkem za sjednání úvěru a úrokem. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný na smlouvu neplnil ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu.

13. Na základě zjištěného skutkového stavu přijal soud následující právní závěry:

14. Mezi předchůdkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaný, na rozdíl od předchůdkyně, vystupoval v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“).

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

19. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu však posuzování splnění podmínky úvěruschopnosti žalované proběhlo ze strany právního předchůdce žalobkyně nedostatečně, když proběhlo pouze lustrací z veřejně dostupných databází , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , dále tvrdila, že si žalovaného prověřovala v různých internetových registrech. Žalobkyně přitom nepředložila žádné listiny, které by svědčily o dalším zkoumání majetkových poměrů žalovaného v době před uzavřením smlouvy - např. výpisy z bankovního účtu či mzdové listy, doklady o výdajích či pracovní smlouvu. Předchůdkyně tak po lustraci z veřejně dostupných databází a internetových stránek nemohla učinit kvalifikovaný závěr o tom, zda je žalovaný schopen řádně splnit svoje povinnosti ze smlouvy. I Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 24. 3. 2022, č. j 27 Co 18/2022 konstatoval, že „pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.“ Zároveň soud dodává, že ověřování v databázích je zcela nedostatečné, neboť samo o sobě dostatečně nemůže vypovídat o skutečné majetkové situaci dlužníka a jeho schopnosti splácet úvěr, rovněž ani nemůže zcela nahradit zákonem vyžadované porovnání příjmů a výdajů spotřebitele.

22. Žalobkyně soudu nepředložila žádné listiny, které by dokládaly, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána, když tato nezbytnost byla stanovena i judikaturou např. Soudní dvůr uvedl, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, C 449/13), dále i Nejvyšší správní soud podotkl, že věřitel musí náležitě a pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Dovodil též, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními (rozsudek NSS ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015‑39).

23. Předmětná smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná.

24. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy tak částka 13 000 Kč představuje bezdůvodné obohacení, na jehož vrácení má žalobkyně nárok (§ 2993 o. z.). Jelikož žalobkyně prokázala, že tato částka byla ve prospěch žalovaného vyplacena a z tvrzení žalobkyně plyne, že žalovaný ničeho na poskytnuté prostředky nevrátil, je žalovaný povinen vrátit celou poskytnutou částku ve výši 13 000 Kč. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku, a to žalobkyni, neboť smlouvou o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že jí předmětná pohledávka byla postoupena.

25. Soud v dané věci dospěl k závěru, že žalobkyně sice tvrdila, že byla posuzována úvěruschopnost žalovaného, avšak řádně neprokázala, že by úvěruschopnost byla posouzena tak, jak je žádáno, kdy bylo nezbytné, aby předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr až po řádném ověření a zjištění jeho úvěruschopnosti a nespolehla se tak na pouhé ničím nepodložené lustrace, zároveň toto ani soudu nedoložila s tím, že i tak samotné lustrum v registru SOLUS, externích a internetových databázích není pro řádné posouzení úvěruschopnosti dostatečné. Žalobkyně tak v této otázce neunesla břemeno tvrzení, resp. břemeno důkazní, přičemž se svou neúčastí na jednání dobrovolně vzdala možnosti poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Vzhledem k uvedenému tedy soud uzavřel, že žalobkyně řádně netvrdila a neprokázala, že úvěruschopnost zkoumala tak, aby to odpovídalo předpokladům stanoveným zákonem a judikaturou soudů.

26. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 13 000 Kč. Soud proto žalobě částečně vyhověl co do částky 13 000 Kč a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to i ohledně zákonného úroku z prodlení, kdy vyšel ze závěru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož vyplývá, že: „Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru“.

27. Uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení se řídí zásadou procesního úspěchu ve věci, srov. § 142 o. s. ř. Úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků, včetně úroků z prodlení, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Soud pak vezme v úvahu jejich výši ke dni vyhlášení svého rozhodnutí, viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08.

28. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 o. s. ř. s tím, že ke dni vyhlášení tohoto rozsudku byla žalobkyně procesně úspěšná co do 53,3 % a procesně neúspěšná co do 46,7 %, žalobkyni tak náleží právo na náhradu 6,6 % nákladů řízení (53,3 % - 46,7 %). Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 800 Kč a náklady zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. odměna za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) po 400 Kč (§ 7, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, § 14b odst. 1) a 3 x paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a/). Advokátovi byla dále přiznána podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. náhrada 21 % DPH ve výši 315 Kč. Žalobkyni tak náleží z uvedených nákladů 173 Kč (6,6 % z částky 2 615 Kč). Náhradu nákladů řízení je třeba zaplatit advokátovi (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Pro úplnost odůvodnění nákladů na právní zastoupení soud dodává, že žalobkyně u zdejšího soudu podává takovéto žaloby opakovaně, přičemž se jedná o návrhy podávané na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech (obsahují skutkově obdobná tvrzení jako v jiných věcech vedených zdejším soudem a nevybočují z mezí ustáleného vzoru), kdy předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.

29. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce tří dnů.